Jiní se objevili poprvé za Dlouhé noci (asi tak dva tisíce let po Smlouvě mezi dětmi a lidmi), která se udála právě za Věku hrdinů, který přímo navazuje na Úsvit věků a právě o tom bude další článek. Ale nevím, jestli je známo, jak přišly na účinnost obsidiánu (který používaly asi víc než kov prostě proto, že to sním líp uměly) proti Jiným, jen je tam zmínka o tom, že každoročně dodávaly Noční hlídce obsidiánové dýky.
JAIME: Tak to jsme na tom stejně. Ze začátku to z popisu vypadá, že jde o nějaké nebezpečné šelmy, aby z toho pak vylezli nějací čarodějové nebo co. Neví někdo?
Úsvit věků Počátek veškerého dění v Západozemí je označován jako Úsvit věků. Není známo, kdy toto období začalo, ani jak dlouhu vlastně trvalo. Říká se, že celé Západozemí bylo v té době osídleno jen dětmi lesa a další dnes nevídanými tvory jako třeba obry. Děti lesa byli bytosti podobné lidem, ale snědší a ušlechtilejší, menší postavy, ne větší než děti a to i v dospělosti. Nestavěli si žádné kamenné hrady, města ani tvrze, ba dokonce ani vesnice. Žily skrytě, v lesích, v jeskyních, na jezerech a v korunách stromů. Muži i ženy se živili lovem za pomoci luků, vyrobených ze dřeva čarostromu, a vrhacích ok. Místo brnění nosily dlouhé košile tkané z listí a nohy si obvazovaly kůrou, takže dokonale splývaly s lesem. Namísto mečů nosily čepele a hlavice šípů z obsidiánu, dračího skla. Některé děti lesa údajně oplívaly nadpřirozenými schopnostmi, takovým říkali zelenověštci. Ti prý dokázali vidět věci minulé i budoucí pomocí svých zelených snů. Věří se, že tato schopnost byla nějak spjata s čarostromy a jejich tvářemi. Děti lesa uctívaly bezejmené bohy lesů, řek a skal. A právě tváře těchto bohů vyřezaly do kmenů stromů, aby skrze oči bděli nad lesem. Zelenověštci měli mít moc nad šelmami žijícími v lesích, ptáky na stromech i rybami ve vodě. Dokonce na sebe dokázali i brát podobu těchto zvířat. Povídá se, že rozuměli významu snů, zpívali písně stromů a rozuměli řeči zvířat, dokázali létat jako ptáci a plavat jako ryby. Jejich písně byly tak překrásné, že dojaly každého, kdo je slyšel. Dětem lesa patřil Úsvit věků, byly tu dlouho před prvními králi a jejich královstvími. Nikdo neví, jak dlouho v Západozemí žily, ani odkud přišly. Ale ví se, kdy se poprvé setkaly s lidskou rasou. Stalo se tak asi před dvanácti tisíci lety a těmi lidmy byli První lidé. První lidé
První lidé přišli z východního kontinentu přes pruh pevninu zvaný Rameno Dornu, který jako most spojoval východ a západ. Přijeli na koních, ti doposud v Západozemí nebyli, vyráběli si bronzovové zbraně a odívali se do kůží ulovených zvířat a hrubých tkanin. Mluvili úsečným, zvučným jazykem, kterému se dnes říká Starý jazyk. Taktéž si přivezli vlastní bohy. Neznali žádné písmo, ale používali runy, které vytesávali do kamenů a ryli do bronzu. Když si První lidé začali stavět své domy a tvrze, káceli čarostromy a někdy s nimi dokonce i topili. A tak vyprovokovali děti lesa k válce. První lidé i nadále pokračovali v kácení posvátných stromů, ale teď už ze strachu, že by je děti mohly sledovat skrze oči vyřezané do kmenů stromů. Děti se, v zoufalé snaze zastavit příval lidí, rozhodli zničit most mezi kontinenty, výsledkem byla Zlomená paže v Dornu a řetěz ostrůvků zvaný Kamennoschody. Staré písně vypraví, že zelenověštci použili mocnou magii, aby přinutili povstat moře, zaplavit zemi a rozlomit Rameno, ale bylo již příliš pozdě. Boje pokračovaly, až byla země rudá krví lidí i dětí, ale víc dětí než lidí. Protože lidé byli větší a silnější a dřevo, kámen a obsidian se bronzu nemohly rovnat. Smlouva
Po dvou tisících letech, když už se zdálo vítězství Prvních lidí na dosah, byl nakonec uzavřen mír. Zelenověštci a lesní tanečníci se setkali s Prvními lidmi na osaměmém ostrově uprostřed velkého jezera. Svědky úmluvy se staly všechny stromy na ostrově, kterým byl naznamení toho vyřezán obličej. Ostrov je od té doby znám jako Ostrov tváří. Podle dohody měly lidem napříště patřit země podél pobřeží, vysoké pláně, louky, hory a blata. Ale lesy měly navěky patřit dětem a lidé museli přísahat, že přestanou kácet čarostromy. Po určité době První lidé opustili bohy, které si přivezli z východu a přijali za vlastní staré bohy dětí lesa. Smlouva znamenala začátek dlouhého období přátelství mezi dětmi lesa a lidmi, stejně jako začátek nového věku, zvaného Věk hrdinů. Ale ne všichni První lidé přijali staré bohy za své. Ti, kteří se usadili na Železných ostrovech, stalo se tak ještě předtím než byla uzavřena úmluva s dětmi lesa, stále ještě uctívali bohy přivezené z východu. Ostrovy byly vždy krutým a nehostiným místem, bohatým jen na tři věci – mořskou vodu, silný vítr a neušlechtilé ale tvrdé kovy jako železo, olovo, cín a jiné. Toto podobenství jim pomohlo uvědomit si, že na světě jsou jen dva opravdoví bohové – Potopený bůh vládnoucí moři a Bouřlivý bůh poroučející větru. Oni jako lidé se podobají kovům, uvězněni na pomezí světů obou bohů, vystaveni jejich silám, přesto však odolávají. Živili se převážně rybolovem a to, co jim neposkytkly chudobné ostrovy museli draze kupovat od svých bratranců z úrodných zelených zemí. Protože ale neměli odkud brát zlato na placení, začali si brát věci násilím. Tak se zrodili Železní muži, kterým jsou staří bohové, počestnost a ušlechtilost naprosto cizí.
Dlouhá noc Legendy vypráví o zimě, která trvala celé generace, a hrozivém stínu, který překryl tvář slunce. Dnes je tato doba temna známá jako Dlouhá noc. Tehdy se poprvé objevili Jiní, zvaní též Bílí chodci. Byly to chladné bytosti mrazu, které nenáviděly teplo, oheň i dotek slunce a každého tvora s teplou krví v žilách. Valili se zemí a zanechávali po sobě jen smrt a zkázu. Ti lidé či zvířata, kteří zemřeli, v blízkosti Jiných znovu povstávali jako jejich nemrtví otroci. Po letech zuřivých bojů a nepopsatelného utrpení nakonec dokázalo spojenectví Prvních lidí a Dětí lesa zahnat Bílé chodce zpět do mrazivých pustin, ze kterých přišli. Tahle to vypraví staré písně. Aby se zabránilo dalšímu útoku, byla postavena Zeď, vysoká hradba z ledu a kamení údajně posílená kouzly zelonověštců. Rovněž byli naverbováni muži, kteří měli za úkol Zeď udržovat a střežit – tak se zrodila Noční hlídka. Přísahající bratrstvo s posláním chránit říši živých před temnými silami z dalekého severu, ze zemí nikdy nekončí zimi.
Andalové Na východním kontinentu, v pohoří Andalos se zrodilo nové náboženství – víra v Sedm, když se místním zjevil bůh v sedmi podobách. Nedlouho poté, začali Andalové přeplouvat Úzké moře, vyzbrojeni svou novou vírou a zbraněmi z ocele. Andalové se Prvním lidem příliš nepodobali, byli světlovlasejší, vyšší - třebaže méně urostlí, nosili pohodlnější jemné tkaniny, mluvili bohatším Obecným jazykem a znali vyspělé písmo, kterým dokázali zaznamenávat důležité věci. Následovala století válek s Prvními lidmi, válek nových bohů proti starým. Na některých místech se andalským dobyvatelům podařilo poměrně rychle zvítězit, vnutit místním svou víru a posléze i zvyky a jazyk. Jak se stalo v Údolí, dle pověstí zde měl prvního vítězství dosáhnout ser Arthur Arryn, Okřídlený rytíř, když na velikém sokolovi přeletěl Měsíčný hory a porazil Horského krále Gryffa. Na jeho pověst dostalo Údolí název údolí Arryn. Někde se dařilo Prvním lidem dlouho vzdorovat, než se nakonec rozhodli ukončit nekonečné boje a dobrolovně přijmou víru v Sedm. Boje se táhly další staletí, až Andalové ovládli celou jižný polovinu Západozemí, od východního pobřeží po západní. I na Železných ostrovech byli původní obyvatelé poraženi, avšak zdejší nehostiné klima a tvrdé podmínky nakonec způsobyly, že vetřelci brzy opustili své přivezené způsoby, přestali navštěvovat svá septa a začali uctívat Potopeného boha. Jen na severu dokázali staří králové zimy odovat všem andalským vpádům a jejich potomci zde uctívají staré bohy do dnešních dnů. To, co se však nepovedlo chrabrým rytířům, dokázaly jejich spanilé dcery, sňatky mezi Andaly a Prvními lidmi byli všude běžné. Takto se Andalská kultura nakonec rozšířila po celém Západozemí, Starý jazyk byl postupně vytlačen mnohem výmluvnějším Obecným jazyk, stejnětak i primitivní runy rychle vytlačilo písmo přivezené z východu.
Komentáře
Počátek veškerého dění v Západozemí je označován jako Úsvit věků. Není známo, kdy toto období začalo, ani jak dlouhu vlastně trvalo. Říká se, že celé Západozemí bylo v té době osídleno jen dětmi lesa a další dnes nevídanými tvory jako třeba obry.
Děti lesa byli bytosti podobné lidem, ale snědší a ušlechtilejší, menší postavy, ne větší než děti a to i v dospělosti. Nestavěli si žádné kamenné hrady, města ani tvrze, ba dokonce ani vesnice. Žily skrytě, v lesích, v jeskyních, na jezerech a v korunách stromů. Muži i ženy se živili lovem za pomoci luků, vyrobených ze dřeva čarostromu, a vrhacích ok. Místo brnění nosily dlouhé košile tkané z listí a nohy si obvazovaly kůrou, takže dokonale splývaly s lesem. Namísto mečů nosily čepele a hlavice šípů z obsidiánu, dračího skla.
Některé děti lesa údajně oplívaly nadpřirozenými schopnostmi, takovým říkali zelenověštci. Ti prý dokázali vidět věci minulé i budoucí pomocí svých zelených snů. Věří se, že tato schopnost byla nějak spjata s čarostromy a jejich tvářemi. Děti lesa uctívaly bezejmené bohy lesů, řek a skal. A právě tváře těchto bohů vyřezaly do kmenů stromů, aby skrze oči bděli nad lesem. Zelenověštci měli mít moc nad šelmami žijícími v lesích, ptáky na stromech i rybami ve vodě. Dokonce na sebe dokázali i brát podobu těchto zvířat. Povídá se, že rozuměli významu snů, zpívali písně stromů a rozuměli řeči zvířat, dokázali létat jako ptáci a plavat jako ryby. Jejich písně byly tak překrásné, že dojaly každého, kdo je slyšel.
Dětem lesa patřil Úsvit věků, byly tu dlouho před prvními králi a jejich královstvími. Nikdo neví, jak dlouho v Západozemí žily, ani odkud přišly. Ale ví se, kdy se poprvé setkaly s lidskou rasou. Stalo se tak asi před dvanácti tisíci lety a těmi lidmy byli První lidé.
První lidé
První lidé přišli z východního kontinentu přes pruh pevninu zvaný Rameno Dornu, který jako most spojoval východ a západ. Přijeli na koních, ti doposud v Západozemí nebyli, vyráběli si bronzovové zbraně a odívali se do kůží ulovených zvířat a hrubých tkanin. Mluvili úsečným, zvučným jazykem, kterému se dnes říká Starý jazyk. Taktéž si přivezli vlastní bohy. Neznali žádné písmo, ale používali runy, které vytesávali do kamenů a ryli do bronzu.
Když si První lidé začali stavět své domy a tvrze, káceli čarostromy a někdy s nimi dokonce i topili. A tak vyprovokovali děti lesa k válce. První lidé i nadále pokračovali v kácení posvátných stromů, ale teď už ze strachu, že by je děti mohly sledovat skrze oči vyřezané do kmenů stromů.
Děti se, v zoufalé snaze zastavit příval lidí, rozhodli zničit most mezi kontinenty, výsledkem byla Zlomená paže v Dornu a řetěz ostrůvků zvaný Kamennoschody. Staré písně vypraví, že zelenověštci použili mocnou magii, aby přinutili povstat moře, zaplavit zemi a rozlomit Rameno, ale bylo již příliš pozdě. Boje pokračovaly, až byla země rudá krví lidí i dětí, ale víc dětí než lidí. Protože lidé byli větší a silnější a dřevo, kámen a obsidian se bronzu nemohly rovnat.
Smlouva
Po dvou tisících letech, když už se zdálo vítězství Prvních lidí na dosah, byl nakonec uzavřen mír. Zelenověštci a lesní tanečníci se setkali s Prvními lidmi na osaměmém ostrově uprostřed velkého jezera. Svědky úmluvy se staly všechny stromy na ostrově, kterým byl naznamení toho vyřezán obličej. Ostrov je od té doby znám jako Ostrov tváří.
Podle dohody měly lidem napříště patřit země podél pobřeží, vysoké pláně, louky, hory a blata. Ale lesy měly navěky patřit dětem a lidé museli přísahat, že přestanou kácet čarostromy. Po určité době První lidé opustili bohy, které si přivezli z východu a přijali za vlastní staré bohy dětí lesa. Smlouva znamenala začátek dlouhého období přátelství mezi dětmi lesa a lidmi, stejně jako začátek nového věku, zvaného Věk hrdinů.
Ale ne všichni První lidé přijali staré bohy za své. Ti, kteří se usadili na Železných ostrovech, stalo se tak ještě předtím než byla uzavřena úmluva s dětmi lesa, stále ještě uctívali bohy přivezené z východu. Ostrovy byly vždy krutým a nehostiným místem, bohatým jen na tři věci – mořskou vodu, silný vítr a neušlechtilé ale tvrdé kovy jako železo, olovo, cín a jiné. Toto podobenství jim pomohlo uvědomit si, že na světě jsou jen dva opravdoví bohové – Potopený bůh vládnoucí moři a Bouřlivý bůh poroučející větru. Oni jako lidé se podobají kovům, uvězněni na pomezí světů obou bohů, vystaveni jejich silám, přesto však odolávají. Živili se převážně rybolovem a to, co jim neposkytkly chudobné ostrovy museli draze kupovat od svých bratranců z úrodných zelených zemí. Protože ale neměli odkud brát zlato na placení, začali si brát věci násilím. Tak se zrodili Železní muži, kterým jsou staří bohové, počestnost a ušlechtilost naprosto cizí.
Dlouhá noc
Legendy vypráví o zimě, která trvala celé generace, a hrozivém stínu, který překryl tvář slunce. Dnes je tato doba temna známá jako Dlouhá noc. Tehdy se poprvé objevili Jiní, zvaní též Bílí chodci. Byly to chladné bytosti mrazu, které nenáviděly teplo, oheň i dotek slunce a každého tvora s teplou krví v žilách. Valili se zemí a zanechávali po sobě jen smrt a zkázu. Ti lidé či zvířata, kteří zemřeli, v blízkosti Jiných znovu povstávali jako jejich nemrtví otroci. Po letech zuřivých bojů a nepopsatelného utrpení nakonec dokázalo spojenectví Prvních lidí a Dětí lesa zahnat Bílé chodce zpět do mrazivých pustin, ze kterých přišli. Tahle to vypraví staré písně.
Aby se zabránilo dalšímu útoku, byla postavena Zeď, vysoká hradba z ledu a kamení údajně posílená kouzly zelonověštců. Rovněž byli naverbováni muži, kteří měli za úkol Zeď udržovat a střežit – tak se zrodila Noční hlídka. Přísahající bratrstvo s posláním chránit říši živých před temnými silami z dalekého severu, ze zemí nikdy nekončí zimi.
Andalové
Na východním kontinentu, v pohoří Andalos se zrodilo nové náboženství – víra v Sedm, když se místním zjevil bůh v sedmi podobách. Nedlouho poté, začali Andalové přeplouvat Úzké moře, vyzbrojeni svou novou vírou a zbraněmi z ocele. Andalové se Prvním lidem příliš nepodobali, byli světlovlasejší, vyšší - třebaže méně urostlí, nosili pohodlnější jemné tkaniny, mluvili bohatším Obecným jazykem a znali vyspělé písmo, kterým dokázali zaznamenávat důležité věci.
Následovala století válek s Prvními lidmi, válek nových bohů proti starým. Na některých místech se andalským dobyvatelům podařilo poměrně rychle zvítězit, vnutit místním svou víru a posléze i zvyky a jazyk. Jak se stalo v Údolí, dle pověstí zde měl prvního vítězství dosáhnout ser Arthur Arryn, Okřídlený rytíř, když na velikém sokolovi přeletěl Měsíčný hory a porazil Horského krále Gryffa. Na jeho pověst dostalo Údolí název údolí Arryn. Někde se dařilo Prvním lidem dlouho vzdorovat, než se nakonec rozhodli ukončit nekonečné boje a dobrolovně přijmou víru v Sedm. Boje se táhly další staletí, až Andalové ovládli celou jižný polovinu Západozemí, od východního pobřeží po západní.
I na Železných ostrovech byli původní obyvatelé poraženi, avšak zdejší nehostiné klima a tvrdé podmínky nakonec způsobyly, že vetřelci brzy opustili své přivezené způsoby, přestali navštěvovat svá septa a začali uctívat Potopeného boha. Jen na severu dokázali staří králové zimy odovat všem andalským vpádům a jejich potomci zde uctívají staré bohy do dnešních dnů. To, co se však nepovedlo chrabrým rytířům, dokázaly jejich spanilé dcery, sňatky mezi Andaly a Prvními lidmi byli všude běžné. Takto se Andalská kultura nakonec rozšířila po celém Západozemí, Starý jazyk byl postupně vytlačen mnohem výmluvnějším Obecným jazyk, stejnětak i primitivní runy rychle vytlačilo písmo přivezené z východu.
"Jejich hudba byla tak překrásná, že každého rozplakala, jakmile ji slyšel."
to musela být hodně krásná :D :D