Krisa: Je to pořád ještě před ukončením:-) Když jsem já naposledy věřejně prohlásila, že jednu učebnici po zkoušce spálím, tak jsem ji pak samozřejmě nedala:-D
Michelle: To je v pohodě, tohle je jen seminárka a mám určité podezření, že to ta paní ani nečte (proč by to taky četla, když jsou to takové slinty)...
Tak už mně ta Praha zas leze pěkně krkem. Poslední týdny akorát notořím v práci, protože jsem si začátkem listopadu zranil na volejbale prst a stále ještě ho nemám v pořádku. Cvičit se s tím pořádně nedá, takže v posilce spíš statuju a povzbuzuju flankera..
Městský ruch mi vadí i normálně a obzvláště pak v čase (před)vánočním. Ještě že jsem 8. prosince vypadnul na den na adventní trhy na Křivoklát a spojil to s pěším výletem.
Při té příležitosti nadhazuju téma dojíždění do práce/školy. Já jezdím 3-krát týdně 50 min (se 2 přestupy) do hlavního zaměstnání a 2-krát týdně 30 min bez přestupu na fakultu. Nebýt toho, že ony dva dny je dojíždění snesitelnější, tak už jsem se nejspíš přestěhoval na 8ku nebo dezertoval. Výhledově v Praze žít nechci, ale už o tom tak 2 roky mluvím a pořád nic..
Bohudík do práce dojdu snadno pěšky a ještě udělám něco pro své tělo, protože polovinu trasy jdu do kopce (Liberec:-). Když se mi nechce nebo prší jedu autem (používám ho jako deštník). Městská doprava je pro mě nepřijatelná. Teď jsem měl rozbité auto a musel jet třikrát MHD a opravdu jsem trpěl. Když jedu do Prahy, tak využívám metro. Jednou jsem zažil situaci, kdy jsem se nevešel do vozu. Byl jsem v šoku, ale aspoň jsem pochopil, proč se tam lidi tak cpou a nenechaj ostatní normálně vystoupit.
Já jsem měla v Pze to štěstí, že mi cesta do práce nebo do školy zabrala max. 30 min, po posledním stěhování i míň. To jsem chodila často pěšky, hlavně zpátky (z nonstopu :-). Před mateřskou jsem do Opavy jezdila vlakem nebo mně svezli autem, teď jsem tam kvůli vlastní pohodlnosti a čekajícímu dítku jezdila autem. Howgh!
Pro mě osobně bylo nejvíce traumatizující jezdit na intr či koleje vlakem. Když jsem jezdil do Trutnova, tak to ještě šlo, ale jezdit z Turnova do Olomouce bylo něco strašnýho. Nejde o samotnou cestu vlakem, ale o to že jsme měli neustále zpoždění, pak jsem nechytil navazující vlak (jednou jsem nedojel a spal v Pardubicích). Prostě ČD = čekej dlouho. Navíc přecpaný kupé atd. No MHD a ČD je pro mě něco, čemu se má člověk vyhýbat:-)
@sveva Ked som dochadzala do Bratislavy, tak som mala podobny problem - bus isiel hodinu a vodic zhasol svetla, takze v zime sa nedalo citat ani rano ani poobede. Kupila som si tu led lampicku, co sa pripne na knihu a bolo po probleme :)
Přesně proto nesnáším zimu - na jaře/v létě/na podzim jezdím na kole (ať žije dámský favorit po mamince s košíčkem - mimochodem košíček je skvělá věc), ale v zimě jezdím MHD, protože jsem furt nemocná a bojím se, že se rozsekám (od doby, co jsem si vykloubila loket a přervala vazy, se bojím spadnout). Bydlím na okraji Hradce (v jedné z vesnic okolo původního Hradce, které se kdysi přidaly k městu), naštěstí ne na úplně okrajovém okraji, a MHD k nám jezdí jenom 1x za hodinu - ve špičce 2x. Což je teda pěkný opruz! Naštěstí někteří páni řidiči jsou moc hodní a zastaví i na rohu ulice, když letím s rozvázanýma tkaničkama, kabátem a taškou vlající v ruce :D Autem nejezdím, protože mi to přijde zbytečné (na kole jsem po městě rychlejší) a od roku 2006 jsem neřídila :D
Pro mě žádný problém. Jen kdyby to nebylo tak drahé :-x Nejhorší je, když potřebuji na záchod. To se mi stalo dvakrát. Jednou při cestě z Trutnova do Prahy (2 hodiny). To bylo v poho, řekl jsem řidiči ať mi zastaví. Ale jednou jsme si dali s kamarádem v HK v Edenu po škole pivko. Pak jsem jel domů do DK (40minut). Byl pátek. Autobus se plnil hodně dlouho a v tu dobu už jsem začínal pociťovat, že to na mě jde. Bus byl tak narvaný, že v uličce stálo víc lidí, než sedělo na sedadlech (lidi z intrů, cestovní tašky, krosny, bágly,..) a já ještě k tomu seděl až u okénka. Pražilo na mne slunce. Venku bylo aspoň 30. Uvnitř ještě víc. Neš jsme vyrazily, už jsem docela potřeboval. V Jaroměři už jsem měl v poslední zatáčce, ale vystoupit přes tu masu lidí bylo prakticky nemožné, i kdybych do lidí sekal mačetou. U Kuksu už jsem bolestí skoro upadal do bezvědomí, ale nasral jsem se, a řekl si, že to sakra vydržím. A vydržel jsem. Můj močový měchýř prošel zkouškou ohněm, za kterou by se nestyděli ani členové Bir Khalsa. Následující trasu do nedalekého parku jsem překonal rychlochodeckým tempem, kterým bych nejspíš na olympiádě vyhrál zlatou medaili. U stromu jsem pak močením strávil asi deset minut. Větší úlevu jsem v životě nezažil. Ale jinak mi cestování busem nevadí :-)
Komentáře
Městský ruch mi vadí i normálně a obzvláště pak v čase (před)vánočním. Ještě že jsem 8. prosince vypadnul na den na adventní trhy na Křivoklát a spojil to s pěším výletem.
Při té příležitosti nadhazuju téma dojíždění do práce/školy. Já jezdím 3-krát týdně 50 min (se 2 přestupy) do hlavního zaměstnání a 2-krát týdně 30 min bez přestupu na fakultu. Nebýt toho, že ony dva dny je dojíždění snesitelnější, tak už jsem se nejspíš přestěhoval na 8ku nebo dezertoval. Výhledově v Praze žít nechci, ale už o tom tak 2 roky mluvím a pořád nic..
Městská doprava je pro mě nepřijatelná. Teď jsem měl rozbité auto a musel jet třikrát MHD a opravdu jsem trpěl. Když jedu do Prahy, tak využívám metro. Jednou jsem zažil situaci, kdy jsem se nevešel do vozu. Byl jsem v šoku, ale aspoň jsem pochopil, proč se tam lidi tak cpou a nenechaj ostatní normálně vystoupit.
Autem nejezdím, protože mi to přijde zbytečné (na kole jsem po městě rychlejší) a od roku 2006 jsem neřídila :D
Nejhorší je, když potřebuji na záchod. To se mi stalo dvakrát. Jednou při cestě z Trutnova do Prahy (2 hodiny). To bylo v poho, řekl jsem řidiči ať mi zastaví.
Ale jednou jsme si dali s kamarádem v HK v Edenu po škole pivko. Pak jsem jel domů do DK (40minut). Byl pátek. Autobus se plnil hodně dlouho a v tu dobu už jsem začínal pociťovat, že to na mě jde. Bus byl tak narvaný, že v uličce stálo víc lidí, než sedělo na sedadlech (lidi z intrů, cestovní tašky, krosny, bágly,..) a já ještě k tomu seděl až u okénka. Pražilo na mne slunce. Venku bylo aspoň 30. Uvnitř ještě víc. Neš jsme vyrazily, už jsem docela potřeboval. V Jaroměři už jsem měl v poslední zatáčce, ale vystoupit přes tu masu lidí bylo prakticky nemožné, i kdybych do lidí sekal mačetou. U Kuksu už jsem bolestí skoro upadal do bezvědomí, ale nasral jsem se, a řekl si, že to sakra vydržím. A vydržel jsem. Můj močový měchýř prošel zkouškou ohněm, za kterou by se nestyděli ani členové Bir Khalsa. Následující trasu do nedalekého parku jsem překonal rychlochodeckým tempem, kterým bych nejspíš na olympiádě vyhrál zlatou medaili. U stromu jsem pak močením strávil asi deset minut. Větší úlevu jsem v životě nezažil.
Ale jinak mi cestování busem nevadí :-)