Povídka č. 7 (20. kolo) - Ice & Fire

upraveno 16. května 2021 v Povídky
imagePovídka č. 7 (20. kolo) - Ice & Fire

Armády se potkaly na jednom brodu Trojzubce. Sluneční paprsky se leskly ve vodách pomalu tekoucí řeky. Vlhký jarní vánek vál k severu, do obličejů jeho vojáků. V čele targyryenského voje Ho uviděl. Zabiju ho pro to, co udělal Lyanně, pomyslel si … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Ha, bitva! Tak to snad největší výzva pro každého autora. Už jen popsat souboj není žádná legrace a tohle byl navíc TEN pověstný souboj, kolem kterého i Martin zatím jenom přešlapuje. Povídka má spád a odvahu. Myslím, že právě něco takového všichni čekáme od pořádné fan povídky. Držím jí palce :-)
  • Souhlasím, že to mělo spád, ale ač si labužnicky pomlaskávám nad volbou tématu, na mě to bylo moc stručné a RYCHLÉ! :-D Doufám, že je to jen takový teaser, který autor/ka ještě pořádně rozepíše, doplní o drobné potyčky a hlavně o detaily souboje, který tak rychle a drsně skončil ;-).

    Drobný rýpavý postřeh: Kdyby Robert měl přeseknutou stehenní tepnu a cákala z něj krev, tak by asi velice rychle dobojoval a celé to dopadlo jinak ;-).
  • upraveno 13. května 2021
    Tak bojovat se prý dá i bez nohy:
    i když otázka asi, jak dlouho ;-)
    Nicméně odvahy téhle povídky si pořád cením. Bojová scéna se nedá okecat jen dialogy, pocity a barvou oblohy (kdo si to zkusil, ví) :-D
  • Smekám před přehledným, podrobným a znale pusobicím soustředěným popisem jednotlivých pohybu a zranitelných míst, jak jednotlivcu tak i zložek armády. Někdo z reenactmentu?
    Zároveň souhlas, že to pusobí krapet uspěchaně a ikdyž tam jsou detaily typu, co kdo řekl, nebo co si o něčem Robert myslí a jak rád má svou výzbroj, postrádá to jistý žhnoucí živý cit, senzuálnost, osudovost.
    Mimo to, že tomu tohle chybí, tomu, co zde je, není co vytknout. Opravdu to vtáhlo, četlo se to dobře, jazyk příjemný, obulo se do témy se ctí a už jsem zmiňovala, že bojová stránka je naprosto fantastická. Ta prosba o milost, ten kalich vína byly povedené moment. Jak říkala Ašara, tohle je báječná kostra.
    Teda až na to zranení. Stehenní tepna by jej zabila. Možná by ještě stihl sejmout Rhaeghara, ale stejné by pak zemřel. Při rozdrcení by to téměř neteklo, ale při říznutí - jéminé. Ať je klidně zraněn na stehně, ale ne do tepny.
  • upraveno 15. května 2021
    To instruktážní video je perfektní. Nedala jsem ho celé, jen jsem klikala, ale tohle si ukládám :). Zejména to "Bojuj zbabělče" jako narážka na Monty Pythony mě rozsekala.

    A figurant mi - možná náhodou?? - připomínal kaprála / seržanta Jaroše.
  • Ten Jiří, co se rozletěl na tisíc kousku ledu? :D
    Jasně, klučina a vlasy trochu delší, ale na Jaroše mi tam něco chybí.
  • Toto byla velmi zdařilá povídka o jedné z nejslavnějších bitev které z Písně známe. Příběh je dobře napsaný, má spád a zbytečně se nerozkecává o věcech které vlastně známe. Hned jsme vtaženi do bitvy a sledujeme Roberta, který se musí probít přes nejednoho protivníka než narazí na prince.
    Bitvy i souboje mám v povídkách vždycky rád, takže jsem si tuto povídku užil. Navíc z vlastní zkušenosti vím, jak bývá těžké toto téma uchopit. Napsat souboj, aby zaujal, ale byl i realistický a přehledný. Navíc, když hlavní hrdina bojuje jednou zbraní, aby se text nezměnil na „meč“ v každé větě :wall:
    To zde, ale nehrozilo a autor předvedl kus vážně dobré práce s popisem i napětím :applause:
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.