Povídka č. 3 (17. kolo) - Ice & Fire

upraveno 23. srpna v Povídky
imagePovídka č. 3 (17. kolo) - Ice & Fire

Lord zapadajícího slunce   „A pak prozřel, ten, co snil – když se soud jeho rozjasnil. Pod závoj vhlédl a nohy na ramena vzal, neboť spatřil: Za ženu jelena si bral!“             Zabrnkal jsem poslední tóny na své loutně, a … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Pekný príbeh. Radosť čítať. Dianie v krčme živé a pasujúce, verše celkom vydarené, máme tady barda. Jak Archie zbohatl a zase schudl jsme se dozvěděli s poutavou lehkostí i barvitostí a zajímavými zvraty. A dost uvěřitelně. Soumrak rodu úsvitu (strašně milá legenda vzniku a pomrkávání, že je to přeci zajímavější, než pravda (celkově je zde takové to vypravěčské ohýbání materiálu)), opravdový zážitek.
  • Moc pěkná báchorka s pohádkovým nádechem, kterou krásně v hospůdce odzpíval předpokládám sám Archie. Velmi pěkné a poutavé čtení.
  • Nevím, nevím, zda bych vlezla do podniku s takovým názvem a šerednou hostinskou, ale povídku jsem si přečetla s chutí. Prokládání vyprávění slokami z písně byl výborný nápad, textu to při čtení dávalo dynamiku. A opět jsem se nenásilnou formou v rámci příběhu jednoho večera v krčmě dozvěděla něco z historie Sedmi království, za což jsem já vždycky ráda. I lehké mrknutí na čtenáře, jak to tedy bylo s tím Archiem, v závěru potěšilo :).
  • Btw: Ten název - a obecně pojmenování rodu, legenda o Slunci, ... nádherně Martinovské!
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.