Povídka č. 1 (16. kolo) - Ice & Fire

upraveno 10. prosince 2018 v Povídky
imagePovídka č. 1 (16. kolo) - Ice & Fire

Na kraji lesa stál tajemný dům. Co lidé o něm věděli, stál tam odjakživa. Čert ví, proč nikoho nikdy nenapadlo jít dovnitř, až jednoho dne vešla dovnitř dívka. Mohlo jí být kolem patnácti let. Hnědé vlasy a jasně modré oči. … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Na zmínku o Škole noci jsem nenatrafila už celou věčnost. Kolik knížek přečtěných?
    Tohle byla docela jízda - z mysteriózního domu do Braavosu, pak ultimátní crossover a nakonec snová spisovatelská fantazie. Nemohu se přestat usmívat.
  • Jéé, to bylo milé :-) V záplavě tragických, temných a depresivních povídek takové příjemné pohlazení po duši. A také důkaz toho, že lze zaujmout i na malém prostoru. Přeju autorce, ať ji Múza a Fantazie neopouští ;-)
  • Crossover ve stylu Nekonečného příběhu. Krátké, zábavné a nerdovské :D
  • Zajímavý nápad. Chtěla bych také natrefit na svou Fantazii...snad bych pak rozšířila řady přispívajících.
  • To rozhodně rozšiř. Ona se ta semestrika někdy zvykne ukázat právě proto, že ji začneš hledat a dovolávat se jí nad rozepsaným textem. ;-)
  • MonteKarstarkMonteKarstark The Sun of Winter
    lol si říkám: Avatar? Ale tak proč ne. A pak kolem proběhne ten Jake Šmoula a celou tu fantasy idylku vykouzlenou v mé hlavě nabourá jeho sci-fi modrý ksicht :D

    Hele, já jsem Nekonečný příběh viděl jednou jako malý a pamatuji si z toho jen toho hnusného létajícího psa. Ono se tam do toho světa lezlo nějakou kouzelnou truhlou? Nebo z čeho jste ten Nekonečný příběh vyčetli?
  • AvivAviv
    upraveno 13. ledna
    Docela dost lidí nedá na Falca dopustit, ale to, že je to jediná věc, jež si vubec pamatuješ, by se dalo brát jako kompliment.
    Z té pasáže o Fantazii a tvoření "Jen si přej" a poselství o kreativitě. Tak trochu jak setkání s Dětskou císařovnou na konci, jen bez katastrofy a potřeby nového jména.
  • MonteKarstarkMonteKarstark The Sun of Winter
    @Aviv Tak člověk si vždycky pamatuje jen ty nehorší zážitky. Ještě si vybavuji nějakého kamenného obra nebo co to bylo. A taky vím, že se v tom filmu utopil kůň v bažině. Ale to vím jen proto, že to všichni zmiňují jako nejsmutnější filmovou scénu. Ale já si ji vůbec nepamatuji. :D
    Zato u Posledního jednorožce jsem na konci vždycky popotahoval jak malá nudle.
  • Jo, ten tam taky byl. Kolik ti bylo, když jsi to viděl?
    A já ho zas neviděla. Ale slibuju, že kouknu. Někdy. Brzy.
  • MonteKarstarkMonteKarstark The Sun of Winter
    To nevím. Méně než 10 určitě.
  • RiokaiRiokai "Mrtví jsou mrtví."
    Ale jo. První povídka, kterou jsem si tohle kolo přečetl, a lépe jsem začít asi nemohl. Neotřelý nápad s dobrou pointou, potěší Arya s Bradavicema, slečny Fantazie a Můza taktéž, navíc délka tak akorát, prostě fajn rozjezd, nic moc těžkého ani depresivního. Lehce pokulhává provedení a některé větné stavby, ale to moc nevadí. Celkově povedená věc. :-)
  • Tak v tomto kole poslední povídka v češtině.
    Ale abych se vrátil... Při čtení jsem si také vzpomněl na Nekonečný příběh či Alenku v říši divů. Povídka mi překvapila svou osobitou magickou fantazií. Což bylo příjemnou změnou po hořkých a drsných koncích v tomto kole. Příběh byl jako znovu se vrátit do radostného dětství a znovu se setkat se svými pohádkovými hrdiny. Zajímavý nápad byl i setkání s vlastní múzou, což by se mi občas také hodilo ;-) Rozhodně ideální povídka před spaním, která pohladí na duši.
  • Hezký nápad, hravý a přidávám se k těm, kteří by svoji Múzu a Fantazii také rádi potkali. Ačkoli... možná snad raději ne, protože nahlédnout do všech těch tmavých koutů svojí hlavy plných pavučin, by mohlo být trochu děsivé :-). Osobně mi trochu vadilo to míchání motivů z různých knih i lehce dětské provedení, ale zase na druhou stranu mne utěšila myšlenka, že příběhy mohou končit tak, jak já chci. A já mám ohledně Martinova světa kupu přání :-).
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.