IN HOUSE OF UNDYING! JUST ASK ANYONE WHO READ THE BOOKS! No, za spasiteľský komplex by som ju občas vytrieskal a za Daaria tiež, ale inak boli jej kapitoly takmer vždy veľmi zaujímavé. A hlavne...draci. Ja viem, nepochopíš to asi, ale proste keď je tam drak, tak nad tým slintám a netrápia ma ostatní :D (a okrem toho...Dany je príjemná zmena po kope Petyrov, Tywinov, Maceov a iných sebeckých osobách)
Moc se na tu encyklopedii těším...ale!!! Nemyslíte, že by bylo smysluplnější, aby vyšel až po dokončení celé série? Nemůžu si pomoc, ale Martin mi teď spíš než spisovatel milující své dítě (dílo) připadá jako děvka prodejná.....
Musíme myslet optimisticky - západ jede s námi .. (GoT ešte naberie na popularite a všetci vieme, že jak serial, tak aj knihy su na dlhý maraton..ale nevidel by som to až tak blede, ked dokazu vydať blbosti ako kalendare, suveníry, mapy a ine..tak si myslím, že jedna 300 stranova knižka naviac by nebolo až tak veľa) :-D
Zdravím, včera večer jsem zkoušel přeložit jednu z dvojstránek, které tu jsou k nahlédnutí. Nejsem si jistý, zda to tu někdo už nedělal, ale nepodařilo se mi nic takové najít. Předem se omlouvám za nedostatky, nejsem moc dobrý angličtinář, ale myslím si, že to je zajímavé počtení .
Královna Visenya propustila synovi mistry a septony, a přeřadila je pod Tyannino velení.
Následující ráno se král probudil s vycházejícím sluncem. Když se Maegor postavil na hradby Rudé bašty mezi Alyse Harrowaye a Tyannu z Pentosu, davy divoce zajásaly a město oslavovalo. Ale hýření opadlo, když Maegor osedlal Baleriona a snesl se na Rhaenin kopec, kde se v opevněném septu sešlo sedm set Válečníkových synů k ranní modlitbě. Dračí plamen pálil budovu a lučištníci a kopiníci čekali přede dveřmi na ty, kteří z nich vyběhli, aby se zachránili před uhořením. Říkalo se, že křik hořících mužů byl slyšet po celém městě a oblak kouře prodléval nad Královým přístavištěm celé dny. Ačkoliv v ostatních kapitolách vzpomínají na Staré město, Lannisport, Město racků a Kamenné septum, nikdy se už nepřiblížili své bývalé síle.
Válka krále Maegora proti militantní víře právě začala, nicméně pokračovala až do konce jeho vlády. Králův první čin k posilnění Železného trůnu byl rozkaz Nuzným druhům, kteří se blížili k městu, aby odložili zbraně, pod trestem zavržení a smrti. Když jeho výnos neměl žádný efekt, Jeho Výsost rozkázala „všem věrným lordům“ aby vyjeli na pomoc a rozprášili věřící hordy silou. Jako odpověď vyzval Nejvyšší septon ve Staré městě „skutečné a zbožné děti bohů“ k pozvednutí zbraní pro obranu Víry, a aby skončili s vládou „draků, monster a ohavností“.
První bitva byla svedena na Rovině u města Kamenný Most. Zde se devět tisíc Nuzných druhů pod vedení Wata Drvoštěpa ocitlo mezi šesti panskými vojsky, když se pokoušeli překročit Klikatici. S polovinou mužů na severu řeky a s druhou polovinou na jihu, byla Watova armáda rozřezána na kousky. Jeho nevytrénovaní a nedisciplinovaní následovníci, oblečení ve vařené kůži, hrubých látkách a ve zbytcích zrezivělé ocele, a vyzbrojeni dřevorubeckými sekerami, naostřenými klacky a nářadím z farem, se nemohli rovnat plně vyzbrojeným rytířům na těžkých koních. Tak velký byl masakr, že se Klikatice zbarvila krví na dvacet lig daleko, a město s hradem, u kterých byla bitva bojována, byly přejmenovány na Hořký Most (Bitterbridge. Nevím, zda je Hořký Most oficiální český překlad). Sám Wat byl zajat živý, ale stihl zabít půl tuctu rytířů, mezi nimi i lorda Meadowse ze Zeleného údolí, což byl velitel jednoho z panských vojsk. Obr byl dopraven do Králova přístaviště v řetězech.
Ser Horys (Herys. Špatně čitelné, nejsem si jistý) Kopec dosáhl Velkého bodce Černovody s mnohem větší armádou, čítající téměř třináct tisíc Nuzných druhů. Jejich řady se zpevnili po přidání dvou set jezdců z řádu Válečníkových synů z Kamenného septa, domácích rytířů a od tuctu rebelských lordů ze Západních zemí a z Říčních krajin. Lord Rupert Falhel, známý jako Bojující blázen, vedl posily s těmi, kteří odpověděli na volání Nejvyššího septona. Jeli s ním: ser Lyonel Lorch, ser Alyn Terrick, lord Tristifer Wayn, lord Jon Lychester a mnoho další pasovaných rytířů. Armáda Věrných čítala dvacet tisíc mužů.
Armáda krále Maegora byla podobné velikost, ale Jeho Výsost měla dvakrát víc koní a větší množství lukostřelců, a král sám jezdil na Balerionovi. I tak byla bitva velmi divoká. Bojující blázen (lord Falhel) zabil dva členy Královské gardy před tím, než byl skolen lordem z Panenského jezírka. Velký Jon Hogg, bojující za krále, byl oslepen mečem krátce po začátku bitvy, shromáždil své muže a vedl útok, kterým prorazil linie Věrných. Nuzní druhové se dali na útěk. Bouře oslabila Balerionův oheň, ale zdaleka ho úplně neuhasila…
To nebylo nic proti překladu :) Jen jsem se podivila, že si hned v ukázce ta encyklopedie trochu odporuje s informacemi z knih. Ale možná je to myšleno jinak a až celá kapitola to zasadí do většího obrazu.
Tak jsem se opět trochu nudil a přeložil něco dalšího. Je to povídání o obrech a Dětech lesa. Toto bylo mnohem složitější, pravděpodobně tam bude mnoho chyb v překladu. Ale i tak je to opravdu velmi zajímavá dvojstránka.
...pohřby mezi obry, jak je zaznamenáno v „Průchodech mrtvých“ od mistra Kenneta, který studoval mohylová území, hroby a hrobky na severu. Ve své době sloužil Zimohradu během dlouhé vlády Cregana Starka. Z kostí, které na severu našel a poslal do Citadely, odhadovali někteří mistři, že nejvyšší obři mohli měřit čtrnáct stop. Další tvrdili, že dvanáct je mnohem blíže skutečnosti. „Příběhy dávno mrtvých průzkumníků“ psané mistry ze Zdi potvrzovaly, že si obři nestavěli domovy, nebo se neoblékali do šatů, a neznali lepší zbraně než kyje z kmenů stromů.
Obři neměli žádné krále ani lordy. Nestavěli žádné domy, pouze se ukrývali v jeskyních nebo pod vysokými stromy. Ani nepracovali s železem a neobdělávali pole. Zbývající tvorové Úsvitu věků pomalu mizeli, jak se lidé roztahovali po zemi a lesy mizely. Nyní jsou obři pryč. Dokonce ani za Zdí již nežijí. Poslední zprávy o nich jsou staré více než sto let. Ale ani ty nejsou přesné. Příběhy průzkumníků stále tvrdí, že obři jsou stále naživu.
Děti lesa byly v mnohých ohledech pravými opaku obrů. Byli malí jako děti, ale tmaví a krásní ve tvářích. Žili způsobem, který bychom dnes mohli nazývat krutým, ale stále byli méně barbarští než obři. Nepracovali s železem, ale používali obsidián a to v umění, při práci a pro tvorbu nástrojů a zbraní pro lov. (Obsidiánu říkal malý lid dračí sklo, zatímco Valyriané ho znaly pod slovem „Zmražený oheň“) Byli zkušení ve výrobě oděvů z kůže a kůry. Naučili se, jak vyrábět luky ze dřeva čarostromů a jak stavět létající oka z trávy, kterými lovili jejich muži a ženy.
Jejich písně a muzika byly překrásné, ale nikdo je nikam nezapisoval a dnes jsou jejich slova neznámá. Knihy „Mistři Dětských Králů zimu“ nebo „Legendy a rodokmen Starků ze Zimohradu“ obsahují část balady z časů, kdy Brandon Stavitel hledal pomoc u Dětí lesa při stavbě Zdi. Byl vzán na tajné místo, kde se s nimi setkal. Bohužel nerozuměl jejich řeči, která je popsána jako píseň kamenů v potoce, nebo jako ševelení listů ve větru, či jako déšť. Způsob, jakým se Brandon naučil rozumět řeči Dětí lesa, je popsán v jeho příběhu a nemá tak smysl ho zde opakovat. Je ale zřejmé, že jejich řeč vznikla, nebo čerpala inspiraci ze zvuků, které Děti lesa slyšely každý den. Zřejmě chtěly sdílet spoustu té krásy.
Děti uctívali bezejmenné bohy, kteří se později stali bohy Prvních lidí – nesčetní bohové potoků, lesů a kamenů. Byli to Děti lesa, kdo vyřezal do čarostromů obličeje. Možná proto, aby daly oči svým bohům. Možná to dělaly kvůli tomu, aby se bohové mohli dívat na své věřící a na jejich pobožnost. Jiní, s malým množstvím důkazů, byli nazývání zelenověštci – moudří Dětí lesa – a dokázali vidět skrz oči vyřezané do čarostromů. Spolehlivým důkazem je fakt, že První lidé sami věřili v to samé, a že to byl strach ze špehujících čarostromů, kvůli kterému porazili mnoho stromů s tvářemi a čarostromových hájů, čímž chtěli snížit výhodu Dětí lesa. První lidé byli mnohem méně vzdělaní, než jsou dnes. Jejich potomci dodnes nevěří úvaze mistra Yorricka „Sezdaný s mořem“ a „Historie Bílého Přístavu od nejarnějších dnů“, kde líčí praktiky krvavých obětí pro bohy. Podle záznamů předchůdců mistra Yorricka z Bílého Přístavů, se obětování konalo ještě před pěti staletími.
To neznamená, že zelenověštci neznali ztracené vědomosti vyšších mystérií, jako například sledování předmětů na velké vzdálenosti, nebo komunikování napříč poloviny říše (Tak jako to dělali Valyriané, kteří přišli o mnoho později) Ale možná...
Červený text nahoře jsem chtěl přeložit, ale je pro mě příliš složitý. Mnohé věci mi v něm nedávají smysl a nezvládnu je přeložit do češtiny.
Komentáře
No, za spasiteľský komplex by som ju občas vytrieskal a za Daaria tiež, ale inak boli jej kapitoly takmer vždy veľmi zaujímavé. A hlavne...draci. Ja viem, nepochopíš to asi, ale proste keď je tam drak, tak nad tým slintám a netrápia ma ostatní :D (a okrem toho...Dany je príjemná zmena po kope Petyrov, Tywinov, Maceov a iných sebeckých osobách)
Že by svitla naděje a za rok to bylo doma?
Ale já pořád počítám s tím příštím rokem. Ideálně na jaře/v létě.
Královna Visenya propustila synovi mistry a septony, a přeřadila je pod Tyannino velení.
Následující ráno se král probudil s vycházejícím sluncem. Když se Maegor postavil na hradby Rudé bašty mezi Alyse Harrowaye a Tyannu z Pentosu, davy divoce zajásaly a město oslavovalo. Ale hýření opadlo, když Maegor osedlal Baleriona a snesl se na Rhaenin kopec, kde se v opevněném septu sešlo sedm set Válečníkových synů k ranní modlitbě. Dračí plamen pálil budovu a lučištníci a kopiníci čekali přede dveřmi na ty, kteří z nich vyběhli, aby se zachránili před uhořením. Říkalo se, že křik hořících mužů byl slyšet po celém městě a oblak kouře prodléval nad Královým přístavištěm celé dny. Ačkoliv v ostatních kapitolách vzpomínají na Staré město, Lannisport, Město racků a Kamenné septum, nikdy se už nepřiblížili své bývalé síle.
Válka krále Maegora proti militantní víře právě začala, nicméně pokračovala až do konce jeho vlády. Králův první čin k posilnění Železného trůnu byl rozkaz Nuzným druhům, kteří se blížili k městu, aby odložili zbraně, pod trestem zavržení a smrti. Když jeho výnos neměl žádný efekt, Jeho Výsost rozkázala „všem věrným lordům“ aby vyjeli na pomoc a rozprášili věřící hordy silou. Jako odpověď vyzval Nejvyšší septon ve Staré městě „skutečné a zbožné děti bohů“ k pozvednutí zbraní pro obranu Víry, a aby skončili s vládou „draků, monster a ohavností“.
První bitva byla svedena na Rovině u města Kamenný Most. Zde se devět tisíc Nuzných druhů pod vedení Wata Drvoštěpa ocitlo mezi šesti panskými vojsky, když se pokoušeli překročit Klikatici. S polovinou mužů na severu řeky a s druhou polovinou na jihu, byla Watova armáda rozřezána na kousky. Jeho nevytrénovaní a nedisciplinovaní následovníci, oblečení ve vařené kůži, hrubých látkách a ve zbytcích zrezivělé ocele, a vyzbrojeni dřevorubeckými sekerami, naostřenými klacky a nářadím z farem, se nemohli rovnat plně vyzbrojeným rytířům na těžkých koních. Tak velký byl masakr, že se Klikatice zbarvila krví na dvacet lig daleko, a město s hradem, u kterých byla bitva bojována, byly přejmenovány na Hořký Most (Bitterbridge. Nevím, zda je Hořký Most oficiální český překlad). Sám Wat byl zajat živý, ale stihl zabít půl tuctu rytířů, mezi nimi i lorda Meadowse ze Zeleného údolí, což byl velitel jednoho z panských vojsk. Obr byl dopraven do Králova přístaviště v řetězech.
Ser Horys (Herys. Špatně čitelné, nejsem si jistý) Kopec dosáhl Velkého bodce Černovody s mnohem větší armádou, čítající téměř třináct tisíc Nuzných druhů. Jejich řady se zpevnili po přidání dvou set jezdců z řádu Válečníkových synů z Kamenného septa, domácích rytířů a od tuctu rebelských lordů ze Západních zemí a z Říčních krajin. Lord Rupert Falhel, známý jako Bojující blázen, vedl posily s těmi, kteří odpověděli na volání Nejvyššího septona. Jeli s ním: ser Lyonel Lorch, ser Alyn Terrick, lord Tristifer Wayn, lord Jon Lychester a mnoho další pasovaných rytířů. Armáda Věrných čítala dvacet tisíc mužů.
Armáda krále Maegora byla podobné velikost, ale Jeho Výsost měla dvakrát víc koní a větší množství lukostřelců, a král sám jezdil na Balerionovi. I tak byla bitva velmi divoká. Bojující blázen (lord Falhel) zabil dva členy Královské gardy před tím, než byl skolen lordem z Panenského jezírka. Velký Jon Hogg, bojující za krále, byl oslepen mečem krátce po začátku bitvy, shromáždil své muže a vedl útok, kterým prorazil linie Věrných. Nuzní druhové se dali na útěk. Bouře oslabila Balerionův oheň, ale zdaleka ho úplně neuhasila…
Teda, ale jsem lehce zmatená. Maegor přece vedl tuhle válku už jako pobočník Aenyse.
Jen jsem se podivila, že si hned v ukázce ta encyklopedie trochu odporuje s informacemi z knih. Ale možná je to myšleno jinak a až celá kapitola to zasadí do většího obrazu.
Já nevím jak vy, ale já se normálně začínám na tu encyklopedii těšit víc než na Vichry :-k
Jen to trochu kazí to aktuální datum vydání na Amazonu - 28.10.2014. Snad to není oficiální informace. :-?
...pohřby mezi obry, jak je zaznamenáno v „Průchodech mrtvých“ od mistra Kenneta, který studoval mohylová území, hroby a hrobky na severu. Ve své době sloužil Zimohradu během dlouhé vlády Cregana Starka. Z kostí, které na severu našel a poslal do Citadely, odhadovali někteří mistři, že nejvyšší obři mohli měřit čtrnáct stop. Další tvrdili, že dvanáct je mnohem blíže skutečnosti. „Příběhy dávno mrtvých průzkumníků“ psané mistry ze Zdi potvrzovaly, že si obři nestavěli domovy, nebo se neoblékali do šatů, a neznali lepší zbraně než kyje z kmenů stromů.
Obři neměli žádné krále ani lordy. Nestavěli žádné domy, pouze se ukrývali v jeskyních nebo pod vysokými stromy. Ani nepracovali s železem a neobdělávali pole. Zbývající tvorové Úsvitu věků pomalu mizeli, jak se lidé roztahovali po zemi a lesy mizely. Nyní jsou obři pryč. Dokonce ani za Zdí již nežijí. Poslední zprávy o nich jsou staré více než sto let. Ale ani ty nejsou přesné. Příběhy průzkumníků stále tvrdí, že obři jsou stále naživu.
Děti lesa byly v mnohých ohledech pravými opaku obrů. Byli malí jako děti, ale tmaví a krásní ve tvářích. Žili způsobem, který bychom dnes mohli nazývat krutým, ale stále byli méně barbarští než obři. Nepracovali s železem, ale používali obsidián a to v umění, při práci a pro tvorbu nástrojů a zbraní pro lov. (Obsidiánu říkal malý lid dračí sklo, zatímco Valyriané ho znaly pod slovem „Zmražený oheň“) Byli zkušení ve výrobě oděvů z kůže a kůry. Naučili se, jak vyrábět luky ze dřeva čarostromů a jak stavět létající oka z trávy, kterými lovili jejich muži a ženy.
Jejich písně a muzika byly překrásné, ale nikdo je nikam nezapisoval a dnes jsou jejich slova neznámá. Knihy „Mistři Dětských Králů zimu“ nebo „Legendy a rodokmen Starků ze Zimohradu“ obsahují část balady z časů, kdy Brandon Stavitel hledal pomoc u Dětí lesa při stavbě Zdi. Byl vzán na tajné místo, kde se s nimi setkal. Bohužel nerozuměl jejich řeči, která je popsána jako píseň kamenů v potoce, nebo jako ševelení listů ve větru, či jako déšť. Způsob, jakým se Brandon naučil rozumět řeči Dětí lesa, je popsán v jeho příběhu a nemá tak smysl ho zde opakovat. Je ale zřejmé, že jejich řeč vznikla, nebo čerpala inspiraci ze zvuků, které Děti lesa slyšely každý den. Zřejmě chtěly sdílet spoustu té krásy.
Děti uctívali bezejmenné bohy, kteří se později stali bohy Prvních lidí – nesčetní bohové potoků, lesů a kamenů. Byli to Děti lesa, kdo vyřezal do čarostromů obličeje. Možná proto, aby daly oči svým bohům. Možná to dělaly kvůli tomu, aby se bohové mohli dívat na své věřící a na jejich pobožnost. Jiní, s malým množstvím důkazů, byli nazývání zelenověštci – moudří Dětí lesa – a dokázali vidět skrz oči vyřezané do čarostromů. Spolehlivým důkazem je fakt, že První lidé sami věřili v to samé, a že to byl strach ze špehujících čarostromů, kvůli kterému porazili mnoho stromů s tvářemi a čarostromových hájů, čímž chtěli snížit výhodu Dětí lesa. První lidé byli mnohem méně vzdělaní, než jsou dnes. Jejich potomci dodnes nevěří úvaze mistra Yorricka „Sezdaný s mořem“ a „Historie Bílého Přístavu od nejarnějších dnů“, kde líčí praktiky krvavých obětí pro bohy. Podle záznamů předchůdců mistra Yorricka z Bílého Přístavů, se obětování konalo ještě před pěti staletími.
To neznamená, že zelenověštci neznali ztracené vědomosti vyšších mystérií, jako například sledování předmětů na velké vzdálenosti, nebo komunikování napříč poloviny říše (Tak jako to dělali Valyriané, kteří přišli o mnoho později) Ale možná...
Červený text nahoře jsem chtěl přeložit, ale je pro mě příliš složitý. Mnohé věci mi v něm nedávají smysl a nezvládnu je přeložit do češtiny.