Já nevím, já se zatím nemůžu rozhodnout jestli se mi to líbilo, nebo ne. Některé věci jsem asi úplně nepochopila - tu ošklivou jizvu v místě oka měl Jon ("Muž se posadil na lavici vedle ní, strhl si kápy z hlavy a odhalil dlouhé tmavé vlasy svázané do uzlu. Kůži v oblasti jednoho oka měl ošklivě zjizvenou."), ale pak se píše, že Jon měl výhled na hezčí a nezmrzačenou půlku tváře Jo, takže jsem z toho trochu jelen. Líbilo se mi vyprávění o růži a drakovi. Konec byl na můj vkus trochu hrrr, ale zatím fakt nevím, co si o tom myslet - dám si chvíli čas a pak se nad tím znovu zamyslím :)
Já předem musím autora (spíš myslím autorku) ubezpečit, že co řeknu, není myšleno ve zlém. Naopak, právě proto, že zde cítím velký potenciál, je mi líto, když to nedopadne jak by mohlo.
Takže. Jak jsem řekl, autor(ka) na jednu stranu umí, dokáže psát docela poeticky, tvořit příběh, má smysl pro tajemno. Některé pasáže jsou pěkné. Ale. Jednak je to místy dost nepřehledné a hlavně. Motivy postav. Jo prostě putuje za vidinou, vylíhne se doslova odnikud, vpodstatě o ní nevíme jaká je, jakou má povahu, ale vedena čímsi (autorem) "normálně jde na Sever". A už jde za Jonem. Jen se potkají, úplně z ničeho nic a Jon, sen dívek a žen, se do této zjevivší se postavy zamiluje, prohrabe se drakovi ve vnitřnostech, najde zub pro štěstí a jen tak odvede všechny zpět na sever.
To jsou už ne náhody, ale autorská svévole. Jak říkám, je to škoda, protože tohle napsal někdo, kdo umí, ale chce se to nad dějem trochu zamyslet.
Krom toho je tam vkomponovaný druhý příběh, který vlastně nikam nevede, přesto je o něco kompaktnejší než ten hlavní. Sám o sobě by si stál lépe, pokud by k němu byl adekvátní konec.
Úplně cítím tu úlevu, s jakou autor/ka povídku dopsala a stihla termín. :-) Od určitého okamžiku je znát, že tempo psaní se zrychlilo. I tak jsem moc rád, že jsi to nakonec odklikla a poslala. ;-) Opět nahlížíme do budoucnosti Západozemí, Arya, Daenerys Melisandra i Aegon jsou mrtví, dokonce i Velký Jiný, Zeď padla, Orlí hnízdo je vypleněno, Jon osamocený a zoufalý bloudí krajinou, odhodlán zabít Drogona, posledního draka Západozemí... Tak nějak jsem čekal, že osudy dvou dívek Jo a Gaii se v závěru protnou a dodají příběhu větší účinek a smysl. Nakonec to dopadlo jinak, záhadný chlapec s bledou kůží (Bran?) zjevující se Jo ve snech, ji dovede až k Jonovi, a toto setkání Jonovi nakonec dodá chuť do života a v podstatě ho zachrání. Věštkyně Gaia už nedopadne tak dobře, přijde o všechno a nedostane oplátkou vůbec nic. Příběh má všechny atributy správné fantasy, jsou v něm snová proroctví, báje, tragédie, akce, draci, hrdinové i trocha té nezbytné romantiky na závěr, která tomu strastiplnému putování dodává potřebnou naději, po které určitý typ čtenářů tolik prahne. ;-) Ode mne rozhodně palec hore! :-)
Jazyk, obrazy, krajina, jednotlive sceny - vsetko nadpriemerne. Body si urcite zasluzili. Len trochu mi to pripomina sal, ktory som plietla, ked som mala desat. Nasla som kusky roznofarebnych vln roznej kvality a ten sal potom aj tak vyzeral :)
Komentáře
Některé věci jsem asi úplně nepochopila - tu ošklivou jizvu v místě oka měl Jon ("Muž se posadil na lavici vedle ní, strhl si kápy z hlavy a odhalil dlouhé tmavé vlasy svázané do uzlu. Kůži v oblasti jednoho oka měl ošklivě zjizvenou."), ale pak se píše, že Jon měl výhled na hezčí a nezmrzačenou půlku tváře Jo, takže jsem z toho trochu jelen.
Líbilo se mi vyprávění o růži a drakovi.
Konec byl na můj vkus trochu hrrr, ale zatím fakt nevím, co si o tom myslet - dám si chvíli čas a pak se nad tím znovu zamyslím :)
Takže. Jak jsem řekl, autor(ka) na jednu stranu umí, dokáže psát docela poeticky, tvořit příběh, má smysl pro tajemno. Některé pasáže jsou pěkné. Ale. Jednak je to místy dost nepřehledné a hlavně. Motivy postav. Jo prostě putuje za vidinou, vylíhne se doslova odnikud, vpodstatě o ní nevíme jaká je, jakou má povahu, ale vedena čímsi (autorem) "normálně jde na Sever". A už jde za Jonem. Jen se potkají, úplně z ničeho nic a Jon, sen dívek a žen, se do této zjevivší se postavy zamiluje, prohrabe se drakovi ve vnitřnostech, najde zub pro štěstí a jen tak odvede všechny zpět na sever.
To jsou už ne náhody, ale autorská svévole. Jak říkám, je to škoda, protože tohle napsal někdo, kdo umí, ale chce se to nad dějem trochu zamyslet.
Krom toho je tam vkomponovaný druhý příběh, který vlastně nikam nevede, přesto je o něco kompaktnejší než ten hlavní. Sám o sobě by si stál lépe, pokud by k němu byl adekvátní konec.
Opět nahlížíme do budoucnosti Západozemí, Arya, Daenerys Melisandra i Aegon jsou mrtví, dokonce i Velký Jiný, Zeď padla, Orlí hnízdo je vypleněno, Jon osamocený a zoufalý bloudí krajinou, odhodlán zabít Drogona, posledního draka Západozemí...
Tak nějak jsem čekal, že osudy dvou dívek Jo a Gaii se v závěru protnou a dodají příběhu větší účinek a smysl. Nakonec to dopadlo jinak, záhadný chlapec s bledou kůží (Bran?) zjevující se Jo ve snech, ji dovede až k Jonovi, a toto setkání Jonovi nakonec dodá chuť do života a v podstatě ho zachrání. Věštkyně Gaia už nedopadne tak dobře, přijde o všechno a nedostane oplátkou vůbec nic.
Příběh má všechny atributy správné fantasy, jsou v něm snová proroctví, báje, tragédie, akce, draci, hrdinové i trocha té nezbytné romantiky na závěr, která tomu strastiplnému putování dodává potřebnou naději, po které určitý typ čtenářů tolik prahne. ;-)
Ode mne rozhodně palec hore! :-)
Len trochu mi to pripomina sal, ktory som plietla, ked som mala desat. Nasla som kusky roznofarebnych vln roznej kvality a ten sal potom aj tak vyzeral :)