Zpoveď revoluční generace

upraveno 29. března 2012 v Rozličný pokec
Protože mě někteří obvinili z vytvoření velkého off topicu, pokouším se založit nové téma. Jde o reakci na tento článek Zpoveď revoluční generace . Za sebe mohu říci, že tak 95% věcí mě také potkalo. Jak jste na tom vy?
245

Komentáře

  • upraveno 30. března 2012
    Já myslím, že Tyna má úplnou pravdu. Je mi 28, tak nevím, ale všichni říkají, že tehdy měli mnohem, ale fakt mnohem víc času. Na všechno.
    Jo, teta mi to jednou popisovala... to by asi dneska nešlo :-)
  • Monte KarstarkMonte Karstark The Sun of Winter
    upraveno 30. března 2012
    Tyjóo, já chci bejt zasel mladej neotesanej zobák a chci si hrát s legem:
    lego lotr
    lego avengers
    Po pravdě Avengers mě moc nebere, ale kdo by nechtěl lego Gandalfa?
  • upraveno 30. března 2012
    já znám jen Stalinovo ticho, co je tím Husákovým?
    Husákovo ticho je Těšnovský tunel (tunel v Karlíně u bývalého ústředí kSČ, říká se mu tak proto, že ho údajně nechal Husák postavit, aby je nerušila při rokování auta, ale možná je to jen urban legend, nicméně jméno zůstalo)

    Stalinovo ticho zas neznám já :-)
  • upraveno 30. března 2012
    Jedná se jen o jiný název pro totéž. Domácí wiki ho připisuje Husákovi, tak se podvoluji. Nádraží Praha Těšnov, podle kterého byl tunel pojmenován už je ostatně také minulostí.
  • upraveno 1. dubna 2012
    Nikdy v životě jsem neslyšela, že by se tunelu říkalo "Stalinovo ticho". Ostatně Stalin byl v době výstavby dávno mrtev nejen jako osoba, ale i jako kult...
  • upraveno 1. dubna 2012
    Já ten termín slyšel pouze od táty, souvislost mi také uniká. Stalinův pomník na Letné byl odstraněn někdy v roce 62, navíc to je od dnešního kyvadla ke Karlínu přece jen kus cesty. To už by spíš sedělo na letenský tunel (otevřen v září 53).
  • upraveno 12. dubna 2012
    Když jste u toho vzpomínání, dopa z vás hrál čáru a rval se o céčka? A ještě něco, za jak dlouho složíte rubikovku?
  • upraveno 13. dubna 2012
    Čáru hrály jen holky, o céčka jsem neměl zájem a rubikovu kostku jsem nikdy nesložil (hlavolamy nejsou má parketa).
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 13. dubna 2012
    Náhodou u nás čáru hráli i kluci /a nejen o céčka, ale i o desetníky). Jinak to mám stejný. Rubikovku jsem pravda jednou skládal podle návodu, ale k čemu to.
  • upraveno 13. dubna 2012
    U nás čáru hráli víc kluci. Rubikovku všichni skládali podle nějakého schématu a navíc nesnáším hlavolamy, kde se musí přesouvat čtverečky.
    Neměli jsme v obchodech žádné známé, a tak většina dětských hitů šla mimo mě.
    Zajímavé, že totalita se nějak neřešila. Až po revoluci se každý začal chvástal, jak to tomu režimu natřel. Major Zeman byla výborná detektivka a místo Ženy za pultem dneska máme Růžovky a Ulice.
  • Monte KarstarkMonte Karstark The Sun of Winter
    upraveno 13. dubna 2012
    A tak šel čas. Místo čáru se sjíždějí lajny. Céčka se vyměnila za Éčka a z rubikovky už je zájem jenom o zelenou.
    Jinak céčka znám jen protože je sbírala sestřenice. Na kostce umím složit jen jednu stranu a čára ani nevím co je. Něco jako skákání panáka?
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    upraveno 13. dubna 2012
    Čáru jsme u nás na základce hráli všichni (o céčka i desetníky) - pak to samozřejmě zakázali, syčáci. Rubikovu kostku jsem nesložila nikdy, maximálně jednu stranu. Vůbec netuším, že existuje nějaký návod - vždyť jsou ty barvičky pokaždé pomíchané jinak...? S hlavolamy mám taky problém, dost často se mi nějakou záhadou podaří je rozmotat (vyndat, rozložit), ale pak je nemůžu dostat do původního stavu a to je to pravé peklo :)
  • paulczpaulcz zima se blíží
    upraveno 13. dubna 2012
    Tak na rubikovu kostku jsou co vím známé 3 algoritmy. Podle nich to není problém složit. Už jsem to zkusil složit i tak nějak podle sebe (povedly se mi 2 patra), což byl ale víceméně ekvivalentní postup tomu nejjednoduššímu algoritmu (on je taky na první pohled nejintuitivnější). Céčka mě nezajímaly. A teď si nemůžu vzpomenout co je to ta čára :).
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    upraveno 13. dubna 2012
    Čára je trefování se něčím (céčkem, desetníkem) na čáru - kdo je nejblíž vyhrál a bere naházená céčka (desetníky). Ještě jsme hráli kisnu (tady si fakt nejsem jistá íčkem, tak mne případně omluvte:) ), což byla obdoba čáry, akorát se uprostřed nakreslil obdélník, do kterého se trefovalo :)
  • upraveno 13. dubna 2012
    My jsme si pořád stavěli bunkry, lezli po stromech, chodili k řece na pytlačku, "stopovali" holky.
    Na začátku devadesátých let přišla první videa a my jsme se slejzali u kámoše, který ho doma měl a koukali na filmy s tím naprosto krutým monotónním jednohlasným dabingem:-) Taky máte někdy chuť prožít ty věcí ještě jednou a "líp"?
    Sakra. Skoro jsem se dojal:-) Ten čas tak letí.
    Největší trest pro mě bylo, když mi rodiče zakázali jít ven. Dnes na zlobivé děti platí snad jen zákaz počítače, i když nevím, možná se mýlím.
  • upraveno 13. dubna 2012
    Chmur: Doma nic zajímavého nebylo. Dneska prý mladí už nechtějí ani auta a raději řeší vztahy přes počítač (někde jsem četla). I když raději jsem "lítala" po lese než po sídlišti. Když jsme se přestěhovali do paneláku, tak mě to venku moc nebavilo. Tak jsem to vynahrazovala až o víkendu s kámoši.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 13. dubna 2012
    To jsem měl podobný. Když jsme bydleli v Lysolajích na okraji Prahy, tam bylo pořád so objevovat. Starý dvory, statky, les, louky, lezení po stromech. Po přestěhování na sídliště už to takový nebylo. Ne že bych ven už nechodil, ale bylo to míň. Začal jsem aspoň opravdu dost číst.
  • upraveno 13. dubna 2012
    jo a trochu menší jsme skákaly gumu (to je fakt jenom pro holky :-) a hráli za barákem fotbal, vyvolávku a vybišu a lezli na klepáč. jinak jsme byli venku pořád, aspoň do doby, kdy i k nám dorazilo video. to jsme se dívali tajně, než přišli rodiče a šli jsme ven až pak. zamačkávám slzu :)
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    upraveno 13. dubna 2012
    A hráli jsme cukrkávalimonádačajrumbum, čáp ztratil čepičku (tu jsme hráli i loni a byla to fakt sranda), autíčko stop, hutututu, krvavý koleno, zem a další parádičky :)
    brbr: My nehráli vybišu, ale vybiku :)
  • upraveno 13. dubna 2012
    Jó, čáp ztratil čepičku byla krutá :-) My jsme ještě hráli Honzo, vstávej. Z kontaktních her si vzpomínám na Šlapku (pro mladší - nesouvisí s prostitucí) a Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Tam docházelo i ke zraněním :-) na klepadla jsme lezli taky, co by asi řekla EU, kdyby viděla takhle vražedné "prolejzačky")?

    S tím videem o bylo stejné. Koukali jsme, dokud naši nepřišli.
  • Monte KarstarkMonte Karstark The Sun of Winter
    upraveno 13. dubna 2012
    cukrkávalimonádačajrumbum jsem neznal dokud jsem neviděl horor Sirotčinec.
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    upraveno 14. dubna 2012
    Šlapku jsme hráli taky - teď se tomu říká "žabičky, žabičky, hop" (trapas). Honzo vstávej jsme hráli taky, ale už si to vůbec nepamatuju (nějak se Honza pak zeptal "kolik je hodin", ale co pak...?)
  • upraveno 14. dubna 2012
    Krisa: Odpovědělo se časovým údajem (šest, tři, dvanáct...). Pak se podle toho, myslím, dělaly kroky a dál už si taky nevzpomenu.
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    upraveno 14. dubna 2012
    A ještě jsem si vzpomněla na hru "Polívka se vaří, maso na talíři - přijde na to, sežere to a bude to..."
  • upraveno 14. dubna 2012
    To se odpovědělo, ale důležitý bylo jestli slepičích, klokaních, mravenčích, sloních případně dalších. A vyhrál ten kdo se první dostal do cíle, což vlastně určoval ten "Honza", takže tak nějak už nechápu smysl té hry.
    Tohle je krásně nostalgickej topic. :)
  • KrisaKrisa Co může zmoknout, může zmoknout.
    upraveno 14. dubna 2012
    Slepičí, no jo :D Kruci, já to chci hrát - nejlepší byly ujeté kroky jako třeba slimáčí :D
  • NevadaNevada Co všechno neudělám pro lásku...
    upraveno 14. dubna 2012
    sederik napsal(a):

    To se odpovědělo, ale důležitý bylo jestli slepičích, klokaních, mravenčích, sloních případně dalších. A vyhrál ten kdo se první dostal do cíle, což vlastně určoval ten "Honza", takže tak nějak už nechápu smysl té hry.
    Tohle je krásně nostalgickej topic. :)

    Taky záleželo na počtu hráčů. Když se dokola ptalo 8 lidí, tak nebylo snadné si zapamatovat komu nahrát větší kroky a komu menší. Navíc obvykle nebyl důvod někomu nadržovat. A taky jsme se snažili mást Honzu napodobováním nebo měněním hlasu.
  • NevadaNevada Co všechno neudělám pro lásku...
    upraveno 14. dubna 2012
    My jsme s míčem hrávali ještě hru na města. Každý si vybral nějaké město. Hráč s míčem jej vyhodil do vzduchu a vykřikl nějaké město. Jmenovaný hráč musel míč chytit než se 3x odrazil od země. Pokud se mu to nepovedlo, tak vypadl. Zároveň se hráči nesměli zdržovat příliš blízko, protože hráč s míčem mohl místo vyhození zvolit hod směrem na protihráče. Zasažený protivník taky vypadl.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 14. dubna 2012
    U Honzo vstávej byl ten co určoval kroky otočenej k hráčům zádama, takže neviděl, kdo se k němu blíží. My jsme k tomu měli ale vychytávku, že mohl jednou za čas říct "hodinky jely tramvají", což spočívalo v tom, že došel ke hráči, vzal ho za ruku a protáhl ho nějakým slalomem po hřišti na jiný místo a přitom samozřejmě zaznamenal kolil komu zbejvá.

    Pak se hrálo na zmrzlíky - obdoba rybiček a rybářů (který jsem BTW hráli ještě na gymplu) s tím rozdílem, že byli dva mrazíci, kteří mohli lovit nezávisla na sobě, přičemž chycenej se nepřipojoval, ale zůstal zmrzlej na místě. Časem se tak vytvořil labyrint "sousoší", mezi kterým se muselo kličkovat. Vyhrával poslední nezmraženej nebo mrazíci, pokud zmrazili všechny. Dodneška si pamatuju už někdy ze školky, jak jsem to hráli a mrazíci nás nemohli furt značnou část pochytat. Uprostřed se ale už vytvořily dva zástupy zmraženejch s úzkou uličkou mezi nima. Mrazíci ale vždycky běželi po jedný nebo druhý straně a my zbylí jsme vždycky běželi tou druhou, tak jim učitelka napověděla velkej trik, aby každej běžel jednou stranou. Já viděl, jak se na tom domlouvaj, tak jsem mazaně (na cca 5 let to byl docela intelektuální výkon) proběhl tou uličkou a zbyl jako poslední. Ó, to byla výhra :))

    Další hra byl král vysílá své vojsko - dvě družstva spojený za ruce proti sobě, člověk z jednoho družstva to pak musel prorazit. Když se mu povedlo to roztrhnout, ti dva co se rozpojili, přecházeli do jeho družstva, kdzž uvízl, přecházel do protidružstva on.
  • upraveno 14. dubna 2012
    Mrazíka jsme hráli ještě někde před měsícem na tělocviku (VŠ). :)
    Bylo to skoro to samé jako ti Zmrzlíci, ale zmrazení se dají "odmrazit" podlezením, takže ti méně takticky založení (čti: já) nejsou schopní zmrazit včas všechny a ti, co už zmražení byli mají možnost znovu pobíhat okolo a posmívat se nebohému Mrazíkovi. :D
    Mrazíků může být libovolný počet vzhledem k celkovému počtu hrajících (třeba 1 na 10, 2 na 25...) a velikosti plochy. Spolupracovat mohou i nemusí.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.