@sarven Ve spoustě věcí se shodneme a jsem rád, že jsi mi napsal svůj názor. Ale Jak už jsem zmínil Martin zatím celou sérii strašlivým způsobem zazdil Hostinou a Tancem, o kterých si nemyslím zase nic moc tak dobrého a proto Malaz, jehož kvalita, jakkoli uznávám, že je nižší než prvních tří dílů písně, tak se alespoň drží stále na stejné úrovni. (tedy, já mám za sebou 5 dílů, takže zatím) Mievilla tak úplně nepočítám do fantasy, protože to, co píše je žánr sám o sobě, ale mám ho o dost radši než Malaz a Gaiman je sice skvělý, ale přijde mi moc čitelný a že píše stále to samé jen s malými obměnami. Jinak jsi celkem trefně shrnul nejlepší fantastické počiny posledních let. (Když započítám i toho Mievilla, kterého nepovažuji za úplně fantasy) :applause:
První problém Malazu (v prvním díle) je v tom, že se ničemu nevěnuje pořádně, neustále skáče tam a sem a nevidímv tom nic sofistikovaného, jen roztěkaného. Ani postavě, ani dějovýmu úseku. Za druhý se neustále kupí elementy zasahující do děje. nejde o to, že by se v tom zorientovat nedalo, ale čtenář vpodstatě nemá během četby možnost si udělat v hlavě obrázek o rozložení sil, protože každej problém, kterej se objeví, se řeší tím, že se tam objeví nějekej element další, dosud neznámej. A za třetí mocmocmoc magie. Tryskání blesků, bourání hranice realit, létající šutry, magický karty, vzkříšení tyranové, to není pro mne.
Někdo tu kdysi dávno (Tyna) přirovnával objev Sapkowského vůči ostatní fantasy produkci k tomu, jako kdyby si šlehl dávku kokainu. Jestli je tedy Sapkowski kokain, pak Martin je herák a Erikson je... takový toluen v sáčku. ;-)
@Askia Kdyby se to zabejvalo třeba jen Paranem nebo to alespoň trochu zklidnilo to přeskakování semtam a hlavně to bylo trochu strídmější co se týče neustále vstupujícíhc novejch sil (ať už kouzelníků nebo rydý gardy nebo prostě všech těch, co se zjeví odnikud a dosud o nich nikdo neřekl ani slovo přestože je to nějakej veledůležitej mocenskej hráč), tak by se to četlo mnohem líp.
@flanker.27 Někomu to vadí, ale mě to třeba přišlo velmi zajímavé. Překvapit čtenáře jde v zásadě dvěma způsoby, buď zvratem, který nečekal nebo prostě tím, že mu předem zatajíš potřebné informace k pochopení. Martin dělá to samé, Erikson s tím jde, pravda, do extrémů.
@flanker.27 To, na co jsem chtěl ukázat je, že Martin taky mnoho vazeb zamlčuje. A Erikson je extrém, na tom se shodneme bez debat, ten ani neřekne, kdo je kdo. Martin pro změnu neřekne, co se komu s kým stalo.
@Askia Martin rád naznačuje. Viz třeba Cersei a její vzpomínky, jak utopila svojí kamarádku, páč se jí líbil jaime. Dávkuje to celou Hostinu. Erikson se řídí heslem "my nesmíme ani naznačovat." :)
@flanker.27 Dala by som, ale vzhladom na to, ze mam doma neprecitanych asi 15 knih, co som si nedavno zaobstarala, na nove prachy nezbyli, do kniznice som s infantom este nenabrala odvahu, tak mi zostava zatial tato :)
@Hildegarda Pochopitelně si to půjčí rodič (dětská karta je zadar). Teoreticky by se na dětské průkazky mělo půjčovat čtivo pro děti, ale kdo to rozhodne... Jsou sice extrémy, ale ani ty se nedají vždycky uhlídat (nechci se chlubit, ale takových 7 000 000 knih půjčených ročně, tam se všechno nechytne).
@flanker.27 Ja to chapem :). Ked som este chodila do kniznice, tak sa mi stal opak. Dve asi desatrocne skolacky si chceli na mamin preukaz pozicat Angeliku, zevraj mama kazala. Knihovnicka ich odkazala do patricnych medzi s tym, ze nech si po take ctenicko pride mama sama, ale takymto mladistvym to urcite davat nebude. =D
Komentáře
Za druhý se neustále kupí elementy zasahující do děje. nejde o to, že by se v tom zorientovat nedalo, ale čtenář vpodstatě nemá během četby možnost si udělat v hlavě obrázek o rozložení sil, protože každej problém, kterej se objeví, se řeší tím, že se tam objeví nějekej element další, dosud neznámej.
A za třetí mocmocmoc magie. Tryskání blesků, bourání hranice realit, létající šutry, magický karty, vzkříšení tyranové, to není pro mne.