Trápení jednoho draka
Aegon ležel na lůžku ve svém vojenském stanu a přemýšlel. Válka se blížila ke konci. Za pár dní dorazí ke Starému městu. Dopředu poslal nabídku milosti za kapitulaci. Věděl, že se vzdají. I když se budou tvářit strašně statečně, draci jsou dobrý přesvědčovací způsob.
O výsledek se nebál. Ale co bude dělat dál?
Panování, odpovědnost, správa země. Hrůza a děs. Ve snaze nebýt uvázaný na jednom místě se stejnými lidmi, si vybudoval dokonalou past, ve které teď nadosmrti uvízne. Společnost lidí ho nelákala. Nikdy lidi neměl rád. Jedinou výjimkou byl Orys Baratheon. Bylo zvláštní, jak už od malička k sobě měli blízko a jak si rozuměli. Pro jistotu pak sám rozšířil pomluvu, že Orys je jeho nevlastní bratr, aby se o nich nezačaly šířit nemístné drby. Měl rád dobrodružství, volnost a lákalo ho poznávat svět.
Když mu bylo čtrnáct, jeho nápad, že se bude jen tak toulat světem a vydělávat si na živobytí mečem, se u otce nesetkal s pochopením. Bylo mu nařízeno, že se ožení s jednou ze svých sester a to ihned. Jako vstřícné gesto otec dovolil, že si může vybrat, kterou z nich chce. Jako by to nebylo jedno. Uprostřed svatebních příprav si otec klidně umřel a jemu zůstalo všechno na krku. Svatbu už zrušit nemohl, matka pořád bědovala, že na něm teď leží odpovědnost za zachování rodu a tak podobně. Jako by ho to zajímalo. Ale aspoň se to všechno protáhlo. A taky se mu díky tomu podařilo získat draka. Balerion byl to nejlepší, co v životě měl.
Ale přišel na skvělý plán, jak si tenkrát myslel. Vezme si obě sestry a nechá pracovat jejich ženské instinkty. Předpokládal, že jedna druhou odrovnají. V tomhle spoléhal hlavně na Visenyi. Byla to holka od rány. Vlastně by byla skvělý chlap, kdyby nebyla ženská. Doufal, že Visenya nakonec Rhaenys zabije a on pak nechá pro změnu ji za tak těžký zločin popravit. Nebo aspoň na doživotí uvěznit. Možná by jí i daroval milost, ale musela by odejít do vyhnanství. Někam hodně daleko. Jako kumpán do nepohody byla skvělá. Výborná šermířka, odhodlaná, statečná, vytrvalá, moc toho nenamluvila. Jenže byla taky přesvědčená, že jako prvorozená má na všechno přednostní právo. Kde na tohle přišla?! Místo toho, aby se sama snažila, tak se jen pořád přizpůsobovala. A přitom bylo vidět, že ji to pěkně užírá. Ale k činu se ne a ne rozhoupat. Jak ho zklamala!
To Rhaenys naopak brala plnými hrstmi vše, co jí přišlo do cesty. Už odmala ji měl pořád za zadkem, byla jako přerostlá pijavice. A jak dospívala, tak ho otravovala zbytečnostmi, jako jsou zpěváci, básníci, slavnosti a tanec a další podobné blbosti. A co hůř, zamilovala se do něj. Po svatbě bylo ještě hůř, všechno se to znásobilo… Naháněla ho každý den jako lovnou zvěř! Nakonec před ní musel prchnout do války, jinak by asi skočil z nejvyšší věže.
Když ho z Tyroše žádali o pomoc proti Volantisu, sbalil si pár věcí, popadl meč a skočil na Baleriona dřív, než si uvědomil, že měli asi na mysli víc, než jen pomoc jednoho vojáka. Ale co už, měl přece draka. To jim muselo stačit. Visenya chtěla samozřejmě letět s ním, ale to jí rychle zatrhl. Poprvé využil právo manžela a prostě jí nařídil, že bude sedět doma!
Byl to báječný rok. Pořád na cestách nebo v bitvách. Sice mu chyběl Orys, ale nic není dokonalé. Jenže jako všechno hezké, i tohle jednou skončilo a musel se zase vrátit ke svým ženuškám.
Jo, jeho skvělý plán… To tak. Jak byl tenkrát mladý, tak byl hloupý. Teď už věděl, že to mohl vyřešit mnohem jednodušeji. Visenyi by provdal za Oryse. Ona by se s tím nakonec smířila a Orys by ječel nadšením. Když mu dal za manželku tu panovačnou mrchu Argellu, tak byl radostí bez sebe. Za Visenyi by mu vděčností padl k nohám. On sám by se oženil jen s Rhaenys. Po nějakém čase by mohla umřít na dračí kousnutí. Nehody drakem se přece stávají, ne?
Cestou domů z Tyroše se stavil u jednoho ze svých válečných spojenců, Bouřlivého krále. Když viděl jeho mohutný hrad s bohatou historií, a slyšel všechny ty historky, jak pořád jeho království bojuje se sousedy z Roviny a z Dorne, tak jim úplně záviděl. Tenkrát ho napadlo, že po návratu na Dračí kámen začne plánovat velkou invazi do Západozemí. Bude celé hodiny trávit ve své pracovně a nikdo ho nebude smět rušit. A bude vyrážet na průzkumné výpravy. A sám, aby to jako uchoval v tajnosti. Vezme s sebou maximálně Oryse. Brilantní! A když už to nepůjde dál oddalovat, tak prostě vyrazí na dobyvačnou výpravu. Vždyť je to jednoduché, mají přece draky. Někde přistanou a budou likvidovat jednoho nepřítele po druhém. Bude to hračka.
Znovu přitom zkusil strategii s poštváním sester proti sobě. Záměrně se věnoval Rhaenys v naději, že Visenya konečně ztratí nervy. Jenže ta držela jako mezek. A Rhaenys tak získala přesvědčení, že je do ní zamilovaný a chtěla být pořád s ním. Až z toho šílel. Pokaždé, když zmínila, že by mohli uspořádat hostinu s tancem, udělalo se mu špatně od žaludku. Nakonec z nouze začal naplňovat svůj plán na dobytí. Svolal vojáky a vyrazil válčit, aby se z toho pekla dostal. Tyhle necelé dva roky byly nejlepší od chvíle, co se vrátil z Volantisu.
Dovnitř vešel voják, který držel hlídku před jeho stanem. Ohlásil příchod jeho sestry. Teda manželky. Bohové, co zase chce? Visenya vstoupila hned za vojákem, bledá jako stanové plátno. Snad sebou nesekne. Doprovázel ji vyčerpaný posel. Když uslyšel zprávu, kterou mu přinesl, vyskočil na nohy. Málem se neovládl a zajásal. Rhaenys je mrtvá! Po tolika letech ani nedoufal, že se mu to podaří. I když ji zabili Dornové, a ne Visenya. Popravdě, už se začal pomalu zabývat myšlenkou, že by ji zlikvidoval i sám. Odpoutat se od Visenye by pak nebyl problém. Nechal by ji vládnout a sám by získal svobodu. Mohl by jet kamkoliv by se mu zachtělo. Tak se konečně podařilo.
Předvedl parádní výstup „žalem šílící manžel,“ sliboval věčnou pomstu a zatracení celému Dorne. V duchu si slíbil, že za tohle jim nechá svobodu. Zasloužili si ji, kluci šikovní. Rozrušením začal poskakovat a málem vypadl z role. Raději vykázal všechny ze stanu. Teď si bude muset dávat pozor. Pokud se mu podaří přesvědčit Visenyi, že neustále truchlí po Rhaenys, tak by mu to mohlo vyjít. Ona se stáhne stranou, jako vždycky. Nechá ji, aby panovala místo něj na dobytém území. To uspokojí její touhu být důležitá a jemu dá pokoj. Konečně tak dosáhne toho, co chtěl už od dětství. A navíc přitom zajistil pokračování rodu a zapsal se do dějin. Dovolil si malý oslavný taneček. Bude volný a sám. Snad se něco nepodělá.