Taková normální rodinka
Dveře se s tichým klapnutím zavřely. Zůstala jen jemná vůně parfému a neodbytné myšlenky. Jeho krásná sestřička uměla být velmi přesvědčivá. Nehledě na to, že stejně neexistovalo téměř nic, co by jí Brynden dokázal odmítnout. Jenže tentokrát se k tomu téměř přiblížila až na doraz. Snažil se to odmítnout. Vážně se snažil. Nakonec kapituloval po hodině a půl přesvědčování, kdy předvedla všechny triky ze svého repertoáru včetně slz. Vyhrála. Nedokázal ji zklamat. Byla to přece jeho malá sestřička, i když bylo čím dál těžší myslet na ni jako na sestru a ne jako na nádhernou a žádoucí ženu.
Věděl, že už dávno není nevinná, ale stále pro něj bylo těžké tuto myšlenku přijmout. Byli si blízcí už od raného dětství, kdy se k němu utíkala schovat vždy, když ji něco bolelo nebo kdykoliv jí někdo způsobil křivdu. Ať už skutečnou nebo domnělou. Oba už od mala trpěli drobnými ústrky kvůli svému původu i vzhledu. Na Shieru se přenesla zášť, kterou dvořané pociťovali vůči její matce. Také je spojovala odlišnost ve fyzickém vzhledu. Shiera se nikdy nevyjádřila ve zlém o jeho podivně bledé kůži a rudých očích. Připadlo jí to stejně normální, jako že ona měla jedno oko zelené a druhé modré. A Brynden ji za to zbožňoval. Od chvíle, co se musel rozloučit s matkou, to byla jediná bytost, která ho měla opravdu ráda.
Jistě, princ Daeron se ke všem svým polorodým bratrům choval laskavě, ale pro Bryndena byl vždycky spíš jako náhradní otec, což způsobil velký věkový rozdíl mezi nimi. Bryndenovi bylo devět, když jejich královský otec zemřel, zatímco Daeron byl už dospělý muž. To mnohem blíž měl Brynden k Daeronovu synovi Baelorovi, který byl od něj jen o 5 let starší. Jenže Daeron krátce po korunovaci udělil Baelorovi titul princ z Dračího kamene a toto staré rodinné sídlo mu věnoval. Baelor tam od té doby trávil hodně času ve snaze získat si respekt tamních lordů. A taky se věnoval své půvabné mladé manželce, kterou mu otec opatřil spolu s titulem. To vše byl způsob, jakým se Daeron snažil upevnit své postavení kvůli pomluvám, že je sám nemanželským synem a že králem by se měl stát Daemon Blackfyre.
To jejich bastardí bratři si naopak Bryndena kvůli vzhledu dobírali téměř neustále. Daemon ho jednou škodolibě nazval Bloodravenem, podle jeho mateřského znamínka na tváři. Aegor se toho chytil a vysmíval se mu tak při každé příležitosti. Zatímco od Daemona to byla neurvalá klukovina, u Aegora šlo o neskrývané nepřátelství. Aegor se nikdy nesmířil s tím, že Bryndenova matka vystřídala v králově posteli tu jeho. A když Barbra Bracken musela opustit hlavní město, vzala malého Aegora s sebou. Až teprve poté, co král Aegon IV. uznal za vlastního dvanáctiletého Daemona, rozhodl se shromáždit všechny své urozené potomky v Rudé baště. Když však Aegor dorazil ke dvoru a zjistil, že opět nebude v centru pozornosti svého otce, jen se zatvrdil vůči Bryndenovi. Jejich počáteční řevnivost přerostla v nenávist. Přezdívku Bittersteel vymyslel sice opět Daemon, ale byla natolik přesná, že brzy o Aegorovi nikdo jinak nemluvil. Ale jen málokdo se mu to odvážil říct do očí. Jedním z nich byl Brynden, a činil tak často a rád. Nakonec musel zbrojmistr cvičit každého zvlášť, protože jejich výcvik se pravidelně měnil v zuřivý boj.
Všichni Urození bastardi vynikali v rytířských dovednostech. Daemon Blackfyre z nich byl sice nejlepší, ale ostatní za ním moc nezaostávali. A Bryndenovi se dařilo i přes nejnižší věk. Ač byl o tři roky mladší a o půl hlavy menší než Aegor, jejich souboje byly vyrovnané. A to nezůstalo bez povšimnutí jejich otce, který rozhodl, že to bude právě Brynden, kdo získá druhý rodový meč z valyrijské oceli, Temnou sestru. Podle Aegora to byla jen další křivda.
Vrcholu však jejich nenávist dosáhla právě kvůli jejich krásné sestřičce. To když Shiera opakovaně odmítla Aegorovo dvoření. Naposled ještě ke všemu veřejně, ale Aegor jí nedal na výběr. O přízeň ji žádal na slavnosti pořádané ke dni jejího jména. A protože slavnost pro svou sestru pořádal sám král, to vyznání slyšela velká část západozemské šlechty. A tak Shiera neměla na výběr nic jiného, než říct pořádně hlasité ne. Brynden, zvyklý svou sestru ochraňovat, se během jejich stále hlasitějšího rozhovoru postavil vedle ní. Rozrušená Shiera se k němu přimkla a objala ho kolem pasu, stejně, jako to dělávala, když byla malá. Aegor na to zareagoval svou nejlepší zbraní, výbuchem nenávisti. Zřejmě jen příchod krále zabránil souboji. Když Bittersteel pln vzteku opouštěl síň, Brynden při pohledu na smějícího se Daemona pochopil, že tento neuvážený krok byl jen další z pověstných krutých žertů Blackfyrea, který k tomu Aegora navedl. Daemon stál opodál, jako obvykle v přítomnosti princezny Daenerys, která se od něj nehnula na krok a dělala na něj oči celý večer. Daemonovi její obdiv evidentně dělal dobře, ačkoliv byla princezna ještě dítětem a zjevně mu vůbec nevadilo, že jeho manželka není přítomná, protože bude každým dnem rodit. Bryndenovi se to moc nelíbilo, ale nemohl s tím nic dělat. To králi se to nelíbilo vůbec, ale ten s tím něco udělat mohl. A udělat chtěl. Poslal svého syna Baelora, aby Daenerys odvedl do jejích komnat. Daemon pak celý zbytek večera soptil uprostřed kroužku svých věrných.
Ze zamyšlení ho vytrhl sluha. Ohlásil příchod kapitána jeho osobní gardy, pro kterého dal poslat kvůli něčemu jinému už před návštěvou Shiery. Ser Denys Blueberry. Téměř poeticky znějící jméno, které se vůbec nehodilo k muži, který vstoupil dovnitř a zastavil se před jeho stolem s téměř nepatrnou úklonou. Brynden mu naznačil, aby se posadil. Nikdy se nedokázal přinutit oslovovat ho celým jménem, a tak mu říkal prostě Blue. Nejen jako zkratku jména, ale hlavně kvůli barvě očí. Byly jasně modré, jako by ani nebyly lidské. Chvíli si velitele prohlížel. Byli přibližně stejně staří. Urostlý, ale ne příliš vysoký. Neposedná čupřina blond vlasů, nevýrazný, ale ne ošklivý obličej, snědý od slunce, jak se často pohyboval venku. Kdyby každého hned neupoutaly ty oči, působil by téměř nenápadně a neškodně. Ale bylo by to klamné zdání. Ser Denys byl smrtelně nebezpečný. Byl to ten nejchladnokrevnější parchant v Králově přístavišti, snad s výjimkou Bittersteela. Blue se mezitím pohodlně usadil v křesle a mlčky čekal, až mu jeho pán sdělí, proč je tady.
Brynden se zhluboka nadechl a bez emocí mu sdělil, co po něm žádá. Vynechal sice jméno své sestry, ale jinak mu řekl vše. Shiera totiž naléhavě prosila o krev třiceti panen. V jedné z knih, které zdědila po své matce, se dočetla, že když se celá pravidelně jednou ročně vykoupe v krvi třiceti půvabných panen, tak zůstane věčně mladá a krásná. On to samozřejmě považoval za nesmysl a snažil se jí to vymluvit. Jenže Shiera přímo zářila jako opravdová hvězda, už jen když o tom mluvila. Marně ji přesvědčoval, že je tak krásná, že víc už být nemůže. A že to nepotřebuje, protože je stále ještě mladá, vždyť jí bude teprve osmnáct. Ale ona ho prosila a přesvědčovala tak zoufale, že nakonec podlehl a slíbil jí to.
Když Brynden skončil s vysvětlováním, kapitán se v křesle předklonil a vyčítavě zasyčel: „Já říkal, že se ti to přenášení mysli jednou vymstí. Asi jsi přitom někde zapomněl veškerý rozum! Kde, do všech sedmi pekel, mám v Králově přístavišti vzít třicet krásných panen?!“
Brynden se zasmál, měl toho muže rád. Byli svým způsobem nejlepší přátelé. Proto mu taky v soukromí do značné míry toleroval neuctivé chování a neurvalý způsob vyjadřování. Kromě rodiny to byl jediný člověk, ke komu přátelství pociťoval, byť nezapomínal, že je to pořád jen najatý voják.
Snažil se potlačit pobavení v hlase, když odpověděl: „Pochopitelně, že ne v Králově přístavišti. To by byl úkol hodný velkého mága. Musíš je najít dokonce mimo korunní země. Zamiř do říčních krajin. Nebo domů k Bouřlivému konci. A samozřejmě jich nesmí být moc z jednoho místa. Čím méně pozornosti to vzbudí, tím lépe. Jeden člověk zmizí odněkud co chvíli. Ale když zmizí několik mladých dívek z jedné vesnice ve stejnou dobu, to už je podezřelé a mohlo by to zapříčinit vyšetřování. Doručíš je do v tichosti sem do města. Adresu se dozvíš později.“
Blue se zase sesunul do křesla a v tichosti si to promýšlel. Brynden ho nerušil. Věděl, že Blue je jediný člověk vhodný pro takový úkol. Ne že by se v tom vyžíval, ale taky mu to ani v nejmenším nevadilo…
Setkali se před pár lety, když Brynden cestoval po říši. Původně mířil jen do rodinného sídla Blackwoodů, za svou matkou. Ale z náhlého popudu mysli se na jednom rozcestí rozhodl změnit směr a putovat kam ho cesta zavede. V hostinci pak narazil na skupinu svobodných jezdců, kteří se domnívali, že okrást podivného osamělého albína je dobrý nápad. Potulný rytíř se k tomu připletl v podstatě náhodou, ale vybral si správnou stranu. Brynden nikdy nezjišťoval, jestli to udělal z rytířskosti, nebo zda ho poznal jako králova bratra. Zatímco poslední z útočníků ještě pořád umíral, Brynden svému nečekanému spojenci nabídl, že bude platit veškerou útratu, když ho bude doprovázet na dalších cestách. Mladík nabídku bez váhání přijal. Pocházel z oblasti blízko Bouřlivého konce a byl bastardem. Když se ho Brynden jednou zeptal, kde přišel k takovému jménu, Blueberry jen pokrčil rameny a prohlásil, že se mu prostě líbil zvuk toho slova, ale jinak že je úplně stejným parchantem, jako on.
Brynden pochopil, že Denysův otec byl zřejmě šlechtic, ale že se o tom nechce bavit. Od té doby už se nerozloučili a na cestách toho hodně zažili, podívali se dokonce až na Zeď. Vzniklo mezi nimi zvláštní přátelství, kdy mezi sebou měli jen málo tajemství, ale zároveň se o záležitosti toho druhého nestarali, dokud o tom ten druhý nezačal sám. Blue dokonce věděl, že Brynden je měnič. Nevadilo mu to. Alespoň dokud se nebude pokoušet dostat do jeho hlavy. Brynden už se mu neobtěžoval sdělit, že umí ovládnout jen zvířata. Alespoň zatím. Nebylo od věci mít přece jen nějakou převahu. Po návratu do Králova přístaviště mu pak nabídl stálou službu a Blue opět souhlasil.
O pár měsíců později král Daeron II. jmenoval Bryndena do malé rady jako mistra našeptávače. Ačkoliv si Brynden byl vědom, že je to další z kroků jak si král chtěl zajistit spojence, slíbil si, že toho jeho bratr nebude litovat a udělá vše pro to, aby ho udržel na trůnu. Kromě sítě dobře placených špehů si sestavil vlastní elitní gardu, na kterou se mohl kdykoliv spolehnout a jmenoval Denyse jejím kapitánem. Ačkoliv byl Blue nebezpečný muž, nemusel se Brynden bát zrady. Blue mu byl loajální, z přátelství i z vděčnosti za příležitost, kterou dostal. Brynden si obou důvodů byl vědom a štědře je oplácel. Přátelstvím i zlatem.
„Musíš ji hodně milovat. Jinak musíš být šílený, když jsi to té svojí krásce slíbil,“ ozval se Blue. „A ona ještě šílenější, že to po tobě požaduje.“
Brynden po něm vrhl pátravý pohled, ale Blue se jen ušklíbl. „Není těžké uhodnout, odkud vítr vane. Když jde o ni, je to jediný případ, kdy neuvažuješ jasně,“ dokončil a s klidem oplácel mrazivý pohled rudých očí.
„Ale do toho mi samozřejmě nic není,“ dodal kapitán po chvíli naoko nevinně a s drzým úsměvem vstal. „Dostaneš, co po mně žádáš. Příkaz splním jako vždy. Doručím ty dívky, vše připravím a nebudu se ptát proč ani nač. Ale oběma je nám jasné, jak to je. Kdyby na mě náhodou přišli, tak doufám, že mi z toho pomůžeš.“
Brynden si pomyslel, že v takovém případě by z toho nedokázal dostat ani sebe, natož nevýznamného bastarda. Ale nahlas pronesl, „samozřejmě se vynasnažím.“ Ironicky se usmál a pokračoval, „přinejhorším zařídím, aby ses mohl dát k černým.“
„To ti předem pěkně děkuju,“ ironicky odtušil Blue. „Ale jak oba víme, ke Zdi je cesta dlouhá a během té cesty se může přihodit ledacos, že?“
„Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?“ odbyl Brynden otázku otázkou a ze zásuvky stolu vytáhl váček se zlatými mincemi, který podal svému kapitánovi. Ten ho potěžkal v ruce a beze slova schoval do vnitřní kapsy pláště. Bylo to víc než dost na zaplacení všeho, co potřeboval ke splnění úkolu. Věděl, že co zbude, zůstane jemu. Lord Řeka nikdy nechtěl zbytek peněz zpátky. Blue se opět téměř nepatrně uklonil a otočil se k odchodu.
Podruhé toho dne zastihlo Bryndena tiché zaklapnutí dveří u myšlenek na Shieru. Když to Blue vyslovil nahlas, tak si konečně přiznal, co v hloubi duše už dávno věděl. Miluje ji. Miluje ji tolik, že by kvůli ní vyvraždil třeba půlku Západozemí. Vlastně jí byl za to šílené přání vděčný. Rozhodl se. Požádá ji o ruku. I když si nebyl jistý jak to Shiera přijme. Pokrčil rameny a povzdechl si. Není důvod to odkládat. Odsunul stranou zprávu od jednoho ze svých špehů o setkání Daemona a Aegora s několika lordy a vstal. Jeho zatracení bratři počkají, ať už plánují cokoliv.