Povídka č. 15 (7. kolo)

Osudové setkání

Jsem Mikkie. Ač původem z chýše vesnického chudáka, mým nynějším bydlištěm jest Královo přístaviště. Zdejší stoky jsou mým domovem, puch mým parfémem a nalezené odpadky mou krmí. Celkem vzato nejde o špatný život. Stačí nevyčnívat a vše jde v zajetých kolejích. Lidé okolo nevidí, co vidět nechtějí a to je přesně to, co mi vyhovuje.

Jo, dělám špinavou práci a jsem v tom dobrej. Vážně dobrej. Kdybych nebyl, nedožiju se ani své první šediny a můj věk a zkušenosti těch šedin potvrzuje až příliš mnoho. Možná opravdu stárnu… a možná

to je z každodenního shonu po trošce žvance.

Vždy jsem věřil, že na každého se může usmát štěstí, ale není nad to vyjít mu trochu vstříc. Dnes je dobrý den a vím, co udělat. Stačí se dostat do Rudé bašty, to nebude problém. Pak najít pokoj malé Targaryenské princezničky a pak… pak, až se vše povede, tak se špinavou prací nadobro seknu a budu si užívat zaslouženého přepychu až do posledního dne, kdy umřu tím, že mi po pořádném obědě praskne břich.

…

Konečně. Potemnělé zdi a šedá zákoutí uvnitř pevnosti by na někoho mohly působit poněkud depresivně, ale já si nemohl přát víc. Být rychlý vám pomůže, když jste v přímém ohrožení života, ale proběhnout bez povšimnutí chodbu, v níž je hlídka? Kdepak, není nad to chovat se tak přirozeně, jak jen to jde a zcela přirozeně využít každého náznaku stínu. Ve dne nikoho nepřesvědčíte, že černá je bílá, v šeru však obě mohou být považovány za více či méně šedou.

…

Poslední paprsky zapadajícího slunce dávaly již tak červenému zdivu zlověstně krvavý nádech, jako by bývaly tušily, k čemu zakrátko dojde. Stojím ve výklenku a pozoruji. Silné dubové dveře a vedle nich postava v bílém plášti. Vidět a nebýt viděn. Snad polevila jeho ostražitost, snad mě dostatečně cloní vlídný stín. Čekám. Pozoruji situaci a přemýšlím. Vtom se věci změní. Chodbou prochází služka nesoucí noční košili. Instinktivně se lehce přikrčím, abych zcela zmizel ve stínu. Služka projde kolem mě, ale je naštěstí příliš zabraná do starosti o svěřený kus oblečení,

– zlaté pravidlo, které nejde použít vždy. Nyní jsem viděn. Všechno se stalo velmi rychle. Nebyl to bílý, koho jsem se měl bát. Černý je mnohem smrtonosnější. Probohy. Takhle vypadá smrt, proběhlo mi hlavou ještě dříve, než mě mohutná tlapa nestvůry přimáčkla k zemi. Velké zářící oči plné touhy po krvi zrcadlily to jediné, co jsem cítil – děs. Balerion. A pak už jen smrt.

Stop. A nyní již máte dostatek indicií k domyšlení příběhu:

Připomeňme si však nyní pro jistotu ještě jednou sedmero septona Forta:

1. V příběhu nesmí vystupovat žádný Essosan. (Tohle není projev rasismu dobrého septona, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě dvoupennyových příběhů.)
2. V příběhu se nesmí vyskytovat dvojčata ani dvojníci.
3. Nesmí být použito žádného „dosud neobjeveného“ jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu.
4. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory a bytosti jsou zcela vyloučeny.
5. Vypravěč nesmí čtenáři úmyslně lhát. Zvláště pak ne o jménech osobních či místopisných.
6. V příběhu nehrají roli tajné místnosti ni tajné chodby – a i ty jsou přípustné pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat.
7. Vypravěč nesmí čtenáři zatajit žádný očividně zjevný fakt. Jako třeba, že je tajícím sněhulákem, kterému dornské klima nedělá sedmkrát nejlépe.

Doplněk pro čtenáře neznalé příběhů, které byly evidentně předlohou tohoto způsobu vyprávění – jedno z uvedených pravidel vždy bylo porušeno a úkolem diváků -zde čtenářů- vždy bylo určit, které z pravidel bylo takto hanebně pošlapáno… a ideálně i odhalit pozadí celého

příběhu dříve, než bude vyzrazeno. Ještě jednou se tedy zamyslete nad příběhem (pusťte si k přemýšlení písničku – třeba doporučuji stylově Queen Elizaheth) a zkuste odhalit, které pravidlo bylo porušeno. Za každým číslem by spoilerem mělo být označeno, zda jste se trefili… a pak… pak dokončení příběhu… A pak se už jen můžete v diskuzi pochlubit, že jste to samozřejmě odhalili na první pokus.

1)

2)

3)

4)

5)

6)

7)

… a nyní dokončení: