Dóležité rozhodnotí
Slunko ju ráno praštilo do ksichta, Sansa zamžórala zpod peřine a veskočila z lužka. Nazula paprče, aby ju nezeblo do noh a hnala se k zrcadlo, div si čuňu nenabila. Prohrábla rukó vlase a zašklibila se na sebe. „No dneska to neni žádná sláva.“ Usódila v docho Sansa a snažila se dat do kope, dež najednó někdo zabóchal na dveře. „Sanso dělé, dule na tebe čeká mama, chce ti něco řict.“ Ozval se Robb. Sansa došla k velké trohle a otevřela ju, zanořila roke do teho harabózi, co v ni měla a snažila se najit svoju oblibenó sokňo. „Co tam děláš? Trvá ti to dlóho jak sviňa.“ Zahulákal Robb. Tu se dveře, o ktery se opiral, znenadáni otevřele a Robb vpadl dovnitř. „Dyť do, tak ohni.“ Robb se na ňu zkómavě zahleděl. „To je ta nová sokňa? Arya povidala, že pré bela pěkně drahá.“ „Arya be měla držet paščeku a nestarat se o drohy.“ Pak zvedla Sansa frňák tak vysoko, div jim nenarazila do futra a odkráčela za mamó.
„Tade seš.“ Zamračila sa na ňu Catelyn. „Jaruna povidala, že to chce vědět dneska, další tédeň bode pozdě.“ Sanse se nervozitó zježile chlope na hřbetě, tak rechle si to rozmeslet nedokáže. Do háje zelenyho, co teď? Mama pokračovala. „Tonda chce jet nákopit, dneska pré převezó zboži rovnó sem, do Zimohrado a dyž to nestihne, tak to pak nesežene tak laceno a bode se pro to moset vydat až do Bilyho přistavo.“ Sansa citila, jak ju polel studené pot. „Ale já furt nevim.“ „Dneska, dneska večir mně to řekneš, to je moje poslední slovo.“ Potom se od ni mama odvrátila a zařvala na Toncka. „Ten tepich odnes navrch, tady mně po tem akorát bodó šlapat ledi.“ A dál se ji nevěnovala.
Sansa veběhla ze světnice ven na vzdoch. To přece ne… to ji nemože odělat. Desáté deň jmena má přece jenom jednó za život, Sansa chvilo počétala, jo, je to tak, jenom jednó za život a mosi se pořádně rozmeslet, co všecko chce mit na oslavě. Roztřásla se ji ramena a po škraních se ji rozkotálele slze jak hrache. Tu k ni přestópil Jon a objal ju kolem ramen. „Tož Sanso přestaň, to bode dobry, ovidiš.“ Sansa jeho ruky setřásla. „Te nic nevíš, Jone Sněho.“ Zaškytala a otikala do Božiho háje. Jon bel z teho chvilo smotné, pak ale zmerčel, jak na něho mává Arya a šel si s ňó hrát na dvorek. „Ta Sansa je hlópá jak pondělní ráno.“ „Aryo, takhle bes neměla mlovit o své sestřečce, dyť je z teho choděra celá nešťastná.“ Zachmuřil se Jon. Arya na něho v odpověď veplázla jazek. „A je a je a je!“ Rozeběhla se preč a Jon valil za ňó, že ju vetahá za ošiska. No nakonec to dapadlo tak, že měli oba diravé špinavé gatě, smáli se až se za břoch popadali, ale to je brzo přešlo jen, co dostale vetaháno za ošiska od taty.
Sansa ještě před tim, než zdrhla do Božiho háje, zaslechla, co o ni sestra řiká a bela z teho celá nešťastná. Chvilu se jen tak bloncala z mista na misto, pak si sedla naprdel pod veliké čarostrom. Přesedl si k ni tata. „Co debe sis vebrala oboje?“ „To nende, mama říká, že možo jenom jedno, že pré teho Jaruna i tak bode mět až nad hlavo a nepotřeboje se ještě otravot s tim, co si naveméšlim.“ Ned se nepřitomně répal v nose a přeméšlel, jak by ji pomohl. „Počké, šak já s mamó promluvim a to se ještě ovidí, abe to nešlo.“ Zvolal vítězoslavně Ned a vedal se za Catelyn. Sansa si povzdechla a zahleděla se do vode v jezirko. Začala počétat rebke pod hladinó. Bode tam mit tolik chotneho jidla, tolik piti a chlastáni pro dospěly, všecko, na co be si člověk vzpomněl a ona se sténě zasekla na takové blbině. Ještě chvilo seděla na bobko pod čarostromem, trocho si pobečela, chvilo se kocóřila, pak začala cétit, že je hladná a rozhodla se vrátit dom.
Ve světnice bela tma, něco se kolem ní prosméklo. Sase naskočila hosi koža. Pak sebrala odvaho a zařvala do ticha. „Rožni, copak nevidiš, že sem si málem nabela hobo?“ Najednó se okolo ni začale rozsvěcet svíce a Sansa pomalo rozeznávala člene své rodine. Sansa překvapeně zalapala po decho. „ Ale dyť se to mělo slavet až přišti tédeň.“ Do předu postópila Arya s jakymsi zadělanym tácem v rukách a Robb s druhym. „Všecko nélepši sestřičko.“ Pronesla sladce Arya. „Počkat.“ Zadržel je Ned. „Sansa si može vebrat jenom jeden tácek.“ Sansa zkómala svoje sórozence, oba održovale kamennó tvář. Sansa se kósla rtu, zavřela oče a okázala na Aryo. Arya se rozchlámala a zdělala kředylku, pod kteró se objevil cetrónové zákosek. Sansa zatleskala a okoštovala kósek té dobrote. Robb odkrel svoj tác a pod nim tvarhové bochte. „Tak vediš, že to nebelo tak strašny.“ Řekla mama a pohompala malyho Brana na kolenách. Jon se spokojeně zakřenil a ostatní se k němo předale a Sansa věděla, že je ji tady dobře a že je má všecky ráda, zacuchala Arye vlase a vzala si další kósek. „To je ale dobrota,“ pochvalovala si.