Eradicated, Forgotten
Vítězství. Nemohl tomu uvěřit. Dobyli Dračí kámen, za krvavou cenu, ale dobyli. Ser Darren tomu nemohl uvěřit, ani teď, když on a všichni královo muži plenili tuto pevnost, hledali zlato, dračí vejce, cokoliv, co tu Targaryeni, či Stannis, mohli zanechat. A nemohl uvěřit ještě jedné věci. Ne, nemohl se ztratit. Došel na další křižovatku v tom nekončícím podzemí pod Dračím kamenem, a snažil si vzpomenout, kudy se sem dostal. Ano, určitě sem přišel tou pravou cestou a…velmi brzy mu došlo, že se mílil. Ta chodba končila ve velké oválné místnosti. Louče po jejím obvodu vzplály; sledoval je jednu po druhé, jak se prostě zapálily bez sebemenšího přičinění jeho samotného, či kohokoliv jiného. Nikdo tam s ním v té zaprášené, dlouho opuštěné místnosti nebyl. Možná proto ho v první chvíli vyděsil muž, který mu náhle zjevil tváří v tvář, průhledný a navíc tak divně oblečený…
„Mé jméno je Aegon,“ začal mluvit muž. Ser Darren k němu natáhl ruku, ne protnul jím ruku, a proto jí rychle stáhnul zpět. Nechápal to. Strach jej přimrazil na místě. Ale muž ve svých slovech pokračoval, aniž by si Darrenova chování všímal.
„Nejblíže v tvých mezích chápání bych mohl být nazván kouzlem dávných časů, ačkoliv jsem více než to. Jsi členem civilizace v končícího cyklu, který přišel po nás, cyklu, který trvá už miliony let. Vím proč si tady, a dříve, než ti odpovím na tvé otázky, musíš pochopit, o co se jedná. Nesmíš udělat tu samou chybu, kterou jsme udělali my. Rudá bašta je srdcem tvé civilizace, a místo, kde sídlí tvá vláda; stejně to bylo za nás, a u každé civilizace, která tu byla před námi… Ale Rudá bašta je past. Bašta samotná je totiž mohutný portál, který ústí kamsi hluboko do země věčné zimy, pustiny daleko za Zdí, kterou oni postavili a rozšířili pověst, že nás před nimi ochrání. Jenže Zeď je k ničemu. Jakmile je totiž portál aktivován, Bílí chodci projdou skrze něj; a vše, co znáš, bude zničeno.“
Obraz muže se zavlnil a poté ihned pokračoval.
„To byl i náš osud. Naši vůdci byli po smrti, ještě dříve, než jsme si uvědomili, že jsme pod útokem. S Bílými chodci přišlo něco hrůznějšího, temnějšího a mrazivějšího, než byla jakákoliv zima, kterou jsi ty mohl zažít. Komunikace, možnost přesunu i vše ostatní napříč naší říší bylo přerušeno. Každé jedno naše obydlené místo bylo izolováno; odříznuto od ostatních, ponecháno vlastnímu osudu. Žádná žádost o kapitulaci nebyla vyslyšena, a žádnou nám ani nedali. Následujících několik dekád Bílí chodci systematicky vyhlazovali náš lid. Město po městě, pevnost po pevnosti, jejich armády vyčistily od života i ten nejvzdálenější a polozapomenutý kout naší říše. Některá místa zmizela z povrchu do základů; jiná byla dobita, a jejich populace přeměněna a zotročena. Poté co bylo vše živé vyhlazeno, Bílí chodci se skrze portál vrátili zpět do země věčné zimy. Proto jsme umístili tyto varování do každé naší pevnosti, která měla brzy padnout…“
Chtěl se toho obrazu zeptat na tolik věcí, ale žádná se mu nedostala na jazyk. Nemohl své myšlenky utřídit, usměrnit, položit tu jednu, kterou by začal. Možná…možná touto, ano, touto by měl začít.
Dříve než ji však vyslovil, obraz se opět zavlnil a pokračoval ve svém monologu.
„Bílí chodci jsou neúprosní, brutální a naprosto důkladní. Vaše přežití záleží na Vaší schopnosti je zastavit dříve, než přijdou. Varuj své lidi. Možná ještě máte naději…“
Jen tam tak stál, dlouhé vteřiny poté, co obraz válečníka zmizel, a zanechal jej tak jeho vlastním myšlenkám.
Varovat Královo přístaviště, krále…ano, to musí!
Otočil se a pohlédl na maestra Ayreena, jak stojí ve vstupu do místnosti. Maester se usmál a vykročil k němu.
„Maestře, viděl jste to…slyšel?“ začal ser Darren a otočil se zpět tam, kde byl ještě před chvíli hologram. „Bílí chodci…varovalo nás to před nimi. Řeklo to, že přicházejí a…a…musíme to říct králi a varovat Noční hlídku…“
Maestro k němu přistoupil. Ve tmě se se blýskla dýka, ale on ji neměl šanci vidět.
„Já vím,“ zašeptal mu maester Ayreen, zatím co dýka proťala Darrenovo míchu. „Postarali jsme se, aby je nic nemohlo zastavit…“