Války a bitvy v Západozemí: Utajená historie rodu Blackwoodů od Tomase
Havran a kůň, válka co nikdy ne(s)končí
Tento příběh, který vám budu vyprávět, se odehrál před časem draků, v dobách dávno minulých a dnes téměř zcela zapomenutých. Mnoho a mnoho zim uplynulo, nespočet králů a lordů se vystřídalo na studených křeslech a trůnech v kamenných síních. Království vznikala, vzkvétala a zanikala. Bájná stvoření téměř vyhynula a staré rasy upadly v zapomnění. Jen člověk se takřka nezměnil, v nitru zůstala tato rasa stejná, jako když naši předkové přešli poprvé přes Úzké moře. Pořád má matka strach o své dítě, pořád má muž touhu ukázat světu svou odvahu. Pořád budou mladí sedat u večerních ohňů a poslouchat ty nejstarší jak mluví o kouzelném kraji třeba už dávno zapomenutém. Budu vám vždyť už to tak bývá vyprávět o lásce. Jak praví jedno staré a moudré přísloví není lásky bez války, nebo snad, že není války bez lásky? No tak či onak povím vám o obojím.
Přenesme se tedy tisíce let zpátky. Do věků hrdinů, obrů a dětí lesa. Člověk je opět na vzestupu. Dlouhá noc pominula. Ještě tisíce let se bude každý chvět při vyprávění o těchto časech. Lidstvo bylo v takových dnech na pokraji zániku. Tváří v tvář smrti přežilo. Smrt a zničení, jdou od úsvitu bok po boku homo sapiens. Svět se pomalu měnil, jako hostitel přizpůsobujíc parazitu. Na severu lidská ruka za pomoci magie dětí lesa stavěla největší stavbu v dějinách. Zatímco na jihu kvetla a uvadala království stejně rychle jako jarní sněženky. Spojenectví mezi klany a rody se měnila jako podnebí. A děti lesa pomalu ale s neúprosnou jistotou vymíraly.
V říčních krajinách se objevil muž zvaný Denys Blackwood se svou ženou Revou. Původně vládl několika vsím a tvrzím na jihozápadním cípu Vlčího lesa. Byl to krutý kraj plný prastarých černých borovic a jako žula tvrdých lidí. Ale z nejasných důvodů se rozhodl odejít, variant proč to udělal, bylo vícero. Podle některých verzí Denys provozoval prastarou černou magii, kterou si jeho předci přinesli z Essosu a lid ho vyhnal. Podle dalších se prostě jen bouřil proti vlkům a zosnoval zradu, načež jim došla trpělivost a vyhnali ho i s celou rodinou a velkou částí odbojného lidu pryč ze Severu. Povídá se, že kdyby neuprchli, seveřané by je obětovali bohům. Na tehdejší dobu to byl dosti přívětivý osud. Sice rod Blackwoodů přišel o všechen majetek, ale životy většiny z nich byly ušetřeny.
Jeho vesnice byly jeho rodinou, jeho rodina byla mu vesnicí. Podaní pro něho byli dětmi a jako každý správný otec cítil zodpovědnost za jejich budoucnost. Vzal je tedy na jih. Šli stovky líg cestu jim ztěžovaly močály, ještěrkolvi, stínové kočky a všechny další nebezpečenství, která si jen umíte představit. Prošli lesy. Přebrodili zelené vody a poté i blankytně modré. Po mnoha měsících došli do malebného kraje obklopeného řekami a kopci. Na nevelkém pahorku Denys uviděl obrovský strom srdce. Kolem něj poletovala hejna havranů. Spatřil nádherného rudého koně, jak chce okusovat listy z čarostromu, ale ptáci mu to svými neustálými nálety na hlavu nedovolili. Pořád je odháněl, frkal, jednoho dokonce chopil zuby za křídlo a mrštil s ním o strom, ale černí opeřenci měli přesilu. Kdykoliv nějakého odehnal, na jím uvolněné místo přilétli dva další. Po chvilce to mohutný oř vzdal, se zkrvavenou hlavou a staženým ohonem odcválal směrem k jihu. Znamení od bohů napadlo tehdy Denyse, když výjev sledoval. Hluboce vyznával víru ve Staré bohy, tak se rozhodl v krajině usídlit a strom srdce se stal i srdcem budoucího království. Havrani nic nenamítali. Lidé si také brzy přivykli a podle pověstí s nimi dokonce rozmlouvali, jakoby byli staří známí, kteří je střeží před nebezpečím.
Kolem čarostromu vyrostl mohutný kamenný hrad. Začali mu říkat Havranostrom podle stromu srdce uvnitř jeho hradeb a zvířat žijících v jeho korunách, plných rudých listů. Denys ho nechal postavit, aby se chránil před hrozbami z jihu, o kterých tušil, že brzy přijdou. Jeho lid zatím prosperoval, obdělával půdu na dlouhých lukách mezi kopci a řekami. Ochočil si dobytek. A brzy byl Blackwood opravdový král s královstvím. Všichni mu začali říkat král Havran. Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně hlavně to krásné ne. Mír nevydržel někde ani měsíce, natožpak roky. I když král si myslel, že je pod ochranou bohů, tak bohové si rádi hrají s osudy nás smrtelníků. Ani tehdy tomu nebylo jinak.
Po několika letech se objevil nový soused Argos Bracken přezdívaný Rudý démon. Spolu se svými bojovníky pořádal válečné výpady na území krále Havrana. Byl obávaný, krutý válečník, jezdící na obrovském ryzákovi a vyhlášený v boji svým dlouhým bronzovým kopím. Blackwood mu byl trnem v oku a jeho království rovněž. Po několika prvních dosti krvavých střetech, ale pochopil, tuto zemi nezíská snadno, jestli vůbec a proto navrhl smír. Z východu i ze západu mu totiž ukusovali dobytá území staří protivníci a Brackenovi země se rychle zmenšovaly. Argos požadoval po Denysovi jihovýchodní kopce jeho království, které z větší části dobyl, jako válečnou kořist. Vydal se proto s bílým praporcem, vyjednávat s králem Havranem na Havranostrom. Vzal sebou svoji nádhernou sestru Baru a měl v úmyslu ji vyměnit s Blackwoodem za spojenectví proti nepřátelským královstvím všude okolo.
Rudý démon byl hradem s havrany uchvácen a slíbil si, že jednou bude jeho. Denys ho přivítal, pohostil chlebem a solí a vyjednával s ním v zájmu svém i svého lidu. Jako byl jeden okouzlen hradem, druhý byl stejně očarován Barou. Nakonec král souhlasil s Argosovými podmínkami za předpokladu, že mu Bracken složí formální vazalský slib. Jinak si budou jako rovný s rovným, páni svých zemí a v případě nástupnictví budou mít právo i případní potomci Denyse a Bary. Se svou první družkou už měl sice král Havran syna Rodrika, jeho dědice, ale bylo mu teprve pár roků. Svět je k dětem krutý, vždy byl. Nikdo nemohl vědět, zda se dožije skonu svého otce, aby po něm nastoupil trůn. Revě se to pranic nelíbilo, ale nezasahovala do mužových záležitostí, taková byla její povaha. Bracken si připadal jako vítěz, získal mocného spojence a ještě budoucí synovec nebo neteř může zdědit království. Vydal se tedy zpět do svého sídla na jihu. Opět nastal čas míru.
Netrvalo dlouho a Denys se do Bary bláznivě zamiloval. Nebo snad byl omámen jejími vnady a šarmem? To vyjde nastejno. Byla to divoká žena plná života, chtíče, lidské ztělesnění divoké kobyly. Král Havran s ní jezdil lovit, učil ji střílet z luku, orientovat se pomocí hvězd, štvát zvěř, přespával s ní na posvátných místech bohů a lidí. Dokonce měl vyzradit některé tajemné nauky Blackwoodů. Byl ji prostě beze zbytku pohlcen. Svou první družku se synem po čase uklidil na malou dřevěnou tvrz v severních kopcích, aby nová žena nežárlila. Brzy poté byla Bara v očekávání. Na jihu se však objevila hrozba tak musel král Havran a jeho muži, vyjet pomoci svému vazalovi a švagru Argosi Brackenovi.
Rudý démon nebral vážně výhružky Říčního krále Tristana, kterému jeho lid přezdíval král Rybář. Své výpady podnikal dál a dál na území rejdivých a červených vod. Plenil a znásilňoval Rybářovu zemi do chvíle, než proti němu vzedmul král drtivý odpor a vojáci byli nuceni ustupovat před neustále dotírajícími nepřáteli. Ústup se zastavil až v Kamenném plotu. Bracken utekl za hradby svého zpola kamenného a zpola dřevěného hradu a vyčkával, až se dostaví lenní pán pomoci mu z obležení. Uvnitř sídla nepanovala povzbudivá morálka. Mnoho Argosových podaných mu nemohlo odpustit zvěrstva, která prováděl s dětmi lesa. Na kopci Nejvyššího srdce jich desítky vyvraždil a všechny čarostromy vykácel, jen aby ukázal, že on se bohů nebojí. Ale teď se bál, ne božího hněvu nýbrž nepřátel před branami a vlastními lidmi uvnitř hradu. Po několika bezesných nocích spatřil na obzoru svou spásu. Král Havran mu nakonec přišel na pomoc. Tři stovky mužů pod rudými praporci se stromem srdce s křikem zaútočily na vojsko Říčního krále. Bitva trvala dlouho. Obě strany měly přibližně stejný počet sil, ale když se k nim přidali zbytky válečníků Rudého démona, byla druhá armáda v oslabení a skřípnutá mezi kladivem a kovadlinou. Král Tristan ale neustoupil, bil své nepřátele hlava nehlava a svým mečem z valyrijské oceli je krájel jako máslo. Z plných plic řval, ať se mu Havran postaví tváří v tvář čestně muž proti muži. Denys Blackwood mu vyhověl, na sto kroků pohlédl do tváře Tristanu Rybářovi a svým dlouhým bílým lukem ho proklál třemi šípy. Zbytek říčních sil ustoupil, avšak vítězové se za nimi hnali jako psi a málokoho ušetřili nebo spíše málokomu se podařilo utéct.
Mnoho dní Blackwood a Bracken slavili vítězství nad svými nepřáteli. Jako projev vděčnosti se Argos vzdal kdysi dobytých území krále Havrana a přidal k nim několik dalších vsí, luk a rybníků plných macatých kaprů. Blackwood se mu vysmál, prohlásil, že on je vládcem veškerých jeho území a přede všemi na hostině ho nechal do krve zmrskat. To proto, aby si ten pošetilec zapamatoval, co jej potká, když mu bude muset znovu přijít na pomoc. Denys si vzal před návratem záruku, že se Rudý démon uklidní ve svých dobyvačných choutkách, odvezl si jeho syna Destra a poslal ho jako rukojmí ke své první ženě Revě. V Argosovi jako žluč začala vřít skutečná nenávist k Havranímu králi.
Netrvalo dlouho a Bracken vymyslel, jak se pomstít za příkoří spáchané přede všemi. Od své sestry dobře věděl o Blackwoodově zálibě v černé magii. Proto jezdil po dalekých panstvích na východě i západě a burcoval tamní krále, aby se zbavili svého barbarského souseda. Tvrdil, že pokud tak neučiní, brzy se Havran obrátí i proti nim a za pomoci různých jedů a magických rituálů vytrhne z rukou jejich království jako to učinil jemu. Zpočátku se mu všichni vysmívali. Z nejednoho hradu vyvázl jen tak tak s hlavou na krku. Ale nakonec semena zrady vyklíčila na jiném místě, než předpokládal. Mladý Erik Rybář pravý syn svého otce toužil po pomstě. Zapomenul tedy na nepřátelství s Brackenem a přišli spolu, podle jejich mínění na skvělou strategii, jak se Blackwooda zbavit jednou provždy.
V Havranostromu zatím král Havran těšíc ze své manželky, druhorozeného syna a z míru který kolem svých zemí nastolil, netušil jak blízko je konec jeho království. Jednoho dne se zjevil udýchaný Argos Bracken. Poprosil o azyl a tvrdil, že veškerá jižní území byla uzurpována Erikem Rybářem a všichni podaní pobiti jako dobytek. I když se Denys Blackwood hněval, neměl srdce na to vyhnat příbuzného v nouzi, proto Rudému démonovi poskytl úkryt a pomalu s ním plánoval jak získat postupně všechny ztracené země. Než se jejich plány daly do pohybu, před branami hradu se objevila ohromná síla spojených říčních králů.
Byli tam prapory s červenými lososy, duhovými pstruhy, dokonce i shrbení oráči se třepotali ve větru před Havranostromem. Argos na okamžik dostal strach, že ho král bez sebemenšího zapření vydá nepřátelům, aby si je usmířil a celý plán přijde vniveč. On by to tak dozajista učinil. Jenže Denys Blackwood nebyl prostoduchý, jako že jedna a jedna jsou dvě, pomalu si dával souvislosti dohromady a pochopil. Bracken v tomto celém nehraje takovou roli, jakou tvrdí. Cítil zradu, ale nedal to najevo.
Navíc i kdyby tomu bylo tak jak Rudý démon tvrdil, nic by mu nepomohlo vhodit jej šelmám když už je měl před branami. Proto se rozhodl jako obránce vytrvat a přečkat uvnitř hradeb.Věřil, že situace se dřív nebo později vyjasní. Útočníci na nic nečekali, hned první den spustili zběsilý útok na hrad. Král Havran si myslel, že mu chtějí jen nahnat strach. Nepřátelé se snažili zdolat hradby pomocí desítek žebříků, a prorazit bránu hlavní bašty pomocí obrovského třicet kroků dlouhého beranidla. Obránci žebříky shazovali pomocí dlouhých bidel a beranidlo rozdrtili obrovskými kameny vrhanými z bašty. Po první ofenzivě měli útočníci několik desítek mrtvých kdežto obránci jen pár raněných. Stejným způsobem agresoři zaútočili ještě dvakráte, jakoby si říkali do třetice všeho dobrého.
Bohužel pro ně tomu tak nebylo. Výsledek byl jen více než stovka mrtvých mužů před hradem. Po třetím útoku to král Rybář vzdal a změnil strategii, pokusil se posádku a obyvatele Havranostomu prostě vyhladovět. Jak se ukázalo, byla to taktika o poznání účinnější. Hrad nebyl ani z daleka připraven na obléhání. Už po měsíci byli nuceni podaní i král Havran se svou ženou, malým synkem a švagrem jíst krysy a všechno možné co šlo rozžvýkat a pozřít. Havranů se však nikdo nedotkl.
Denys Blackwood byl překvapen chováním Rudého démona. Už několik týdnů očekával, až vyjeví své úmysly a bude ho chtít podvést. Že se pokusí otevřít boční branku nebo se vyplíží z hradu některý z jeho mužů a sdělí kde je slabé místo obrany. Každým dnem čekal jeho zradu, když jim došlo jídlo, když došly krysy, ale nejvíce když byli nuceni pojídat vězně a po vězních vždy toho z podaných, který si vytáhl černý kámen smrti. Argos Bracken obležení snášel s nimi, až to vzbudilo v Denysovi pochybnosti, zdali přece jen nemluví pravdu. Modlil se ke Starým bohům aby mu pomohli a ukázali směr, avšak havrani jakoby se zalekli mluvit odpovídali jen hrdelním krákáním. Druhý den na to králův druhorozený syn zemřel. Nejspíš lidské maso dítě neuživí, pronesl prý tehdy král Havran a ve smutku se zavřel do velké věže. Rezignoval na veškerou komunikaci se zbylými lidmi uvnitř hradu.
Půl roku obléhání si vybralo svou daň. Z posádky, která čítala zpočátku necelých 200 krků, zbyla ani ne čtvrtina. Ať už se stali oběťmi hladu, nemocí či kanibalismu byli pryč. Rudý démon cítil svůj čas. Synovec, se kterým měl velké plány, sice zemřel, ale sestra zůstala. Po králi Havranovi měla dědit ona a to Argosovi stačilo. Bracken nemohl déle čekat, musel jednat. Plán by mu dozajista vyšel, nebýt jistých okolností, které mu ho překazily. Ta první byla, že král Rybář odvedl velkou část vojska zpátky do jejich domoviny a sám měl jiné záležitosti k zařizování než čekat na pomstu, které se už možná nedočká. Druhá okolnost, co nastala, byla ta, že nadešel krvavý úplněk magická noc opakující se cyklicky jednou za tisíce let.
Rudý démon opustil hrad, aby se vydal dát znamení vojsku. Uslyšel nelidský hrdelní řev. Zamrazilo ho až v kostech, když spatřil tisíce létajících tmavých stínů. Skrčil se a zaryl prsty do uší, křik byl ohlušující. Připomínal vytí bestie z jiného světa. Na vojsko znenadání slétlo jako obrovský šíp tisíce havranů. Vojáci odhazovali zbraně. Zarývali obličeje a prsty do země. Havrani jim klovali oči, štípali prsty a rvali kusy masa přímo z tváří. Několik mužů vynesli do vzduchu nejméně do výše padesáti stop a mrštili s nimi o zem, kde se rozprskli jako přezrálé ovoce padající ze stromu. Netrvalo dlouho a bylo po všem. Zděšení a křik ustaly, ale pole bylo pokryté stovkami mrtvých. Ani jeden z vojáků nepřežil. Rudý démon to zpovzdálí sledoval bledý zděšením. Argos se ale nemínil vzdát. V plném běhu zamířil do hradu. Když vstoupil na nádvoří, uviděl hrůzný obraz. Kolem stromu srdce leželi podřezaní zbylý obyvatelé Havranostromu seřazeni do podivného spirálovitého obrazce. Na větvích byla rozvěšená střeva, cáry masa, provazce stříkajících žil krve a vnitřností. Na stromu jakoby nezbyl jediný lístek jen krev a sedící havrani. Ptáci si měřili Brackena nelítostnými očkami. Pod ním klečel na zemi s kostěnou dýkou v ruce nahý král Havran a za ním chvějící se Bara, zděšeným výrazem sledující krev cákající všude okolo. Kromě jich dvou nezbyla v hradě živá duše. Rudý démon neváhal, potlačil dávení, tasil dýku a ráznými kroky mířil směrem k těžce oddychujícímu Blackwoodovi. Ten si ho změřil pohrdavou a urážlivou grimasou. Nebyl překvapený, kdo jej zradil. Pomalu vyšel Brackenovi v ústrety. To co jej překvapilo, bylo náhlé ocelové kousnutí kolem celého krku. Nevydal ani hlásku a zhroutil se k zemi. Jeho poslední pohled patřil Baře Bracken, ta s šílenstvím sledovala krev stékající po její ruce. Odhodila dýku a s děsivým jekotem, který snad ani nemohl vycházet z úst člověka, utekla pryč z toho prokletého místa. Havrani se dali do strašlivého křiku. Argos bez otázek prchal za ní, a ač si přísahal že Havranostrom bude jeho, nikdy více se do těchto hradeb neodvážil.
Několik let poté Argose Brackena takzvaného Rudého démona zabil mladík, později znám jako Havraní křídlo. Byl to Rodrik Blackwood syn Denyse a Revy. Poté vládl na hradě svého otce, dokud ho v souboji muže proti muži nezabil Destro Bracken. Destro si zvolil za sídlo Havranostrom a vládl z něho celých sedm dní, dokud ho jeho muži nenašli oběšeného na větvích stromu srdce. To už na něm hodovali havrani. Po něm vládl z Havranostromu Samuel Bracken řečený Travič, který se údajně pokusil nejméně tucetkrát čarostrom pokácet nebo zapálit a havrany sedající na něm vyhubit. Nakonec na něj prý nalil galony žíravinového jedu dovezeného až z Ašaje. Avšak strom Blackwoodu stál dál. Tentýž jed se poté stal Samuelovi osudným. Našli ho v posteli, v ruce svírajíce prázdnou číši od jedu, s vyleptaným otvorem v břišní dutině a s havranem sedícím mu na prsou. Konečnou pro snahu Brackenů získat vládu nad hradem znamenala Alyana Blackwood zvaná královna Havranů a ryb, která ovládla téměř celé říční krajiny a srovnala Kamenný plot se zemí.
A tak jak šly roky a psaly se dějiny, vždy byl nějaký havran válčící s koněm. Ať už to byla Agnes Blackwoodová zrazena Lotharem Brackenem nebo Hořkoocel stojící proti Krvevranovi. Samozřejmě najdou se i výjimky jako například aliance obou rodů při invazi Andalů nebo třeba Benedikt Smělý narozen jako Benedikt Řeka ze spojení těchto prastarých rodů. Ale to už je zcela jiný příběh.
THE END