Noc už se k nám přikrádá,
jen tma a děs.
Teď chladná její vláda,
zachvátí les.
Vranám se stráž začíná,
no neslyší řev.
Chyba zde byla jediná
a potekla krev.
Teď už nikdo nezná tu děsivou zvěst
o nejstrašlivější ze všéch nevěst.
Kůže byla bledá, v očích modrý jas.
Věřte tomu co praví zpěvákův hlas.
Dvanáct bylo jich před ním,
nyní jsou vprach.
Vlku se stalo osudním,
že nepoznal strach.
Zhlédl ji a hned ji chtěl,
té temné noci.
Přes spojení jejich těl
měla ho v moci.
Tak strhla se válka proti Nočnímu králi.
Zůstaly jenom balady, aby o tom hráli.
Poselství temné a strašné, se lehce stratí,
že táto hrůza jednoho dne se k nám zas vrátí.
Poslouchej, pane můj, slyš i ty králi.
Hostina se končí, my taky dohráli.
Každým nečinným dnem se nám čas krátí,
věřme, že raz se nám úsvit zase vrátí.
hudba (.mid)
