George R.R. Martin nedávno na svém blogu bilancoval uplynulý rok 2015. V jednom z příspěvků se rozepsal i o svém pokroku při psaní šestého dílu Ságy ledu a ohně.
Jeho slova vás asi nepotěší, přesto jsme se rozhodli je přeložit i pro ty z vás, kteří si je nechcete nebo nemůžete přečíst v angličtině.
Vichry zimy nejsou hotové.
Napsat ta slova mi nedělalo žádné potěšení, věřte mi. Jste zklamaní, a nejste sami. Moji redaktoři a vydavatelé jsou zklamaní, HBO je zklamané, moji agenti a zahraniční vydavatelé a překladatelé jsou zklamaní… ale nikdo nemůže být zklamaný víc než já sám. Už několik měsíců jsem nechtěl říct nic jiného než „dokončil jsem a odevzdal Vichry zimy“ před nebo v poslední den roku 2015.
Ale kniha hotová není.
A s největší pravděpodobností nebude ani zítra nebo příští týden. Ano, hodně toho mám napsáno. Stovky stran. Tucty kapitol. (Ty zprávy o „žádných stránkách“ byly šílené, typická odpadní novinařina internetu, kterou jsem se naučil opovrhovat.) Ale také toho ještě musím spoustu napsat. Zbývají mi ještě měsíce k dokončení… a to v případě, že mi psaní půjde dobře. (Někdy jde, někdy nejde.) Některé kapitoly ještě musí vzniknout, samozřejmě… ale některé také musí být revidovány. Vždycky hodně přepisuji, někdy je to jen cizelování, jindy jde o celkem velké změny.
Možná bych mohl prostě jen říct, „sorry, kluci a holky, pořád píšu,“ a nechat to tak. „Až to bude hotové, tak to bude.“ Což jsem více méně dělal od… vlastně, odjakživa. Ale s tím, jak se blíží šestá řada seriálu GoT a s tím, kolik se mi hromadí žádostí o nové informace, jsem se rozhodl porušit svá vlastní pravidla a říci trochu víc, protože, jak se zdá, stovky mých čtenářů, možná tisíce nebo desítky tisíc, jsou velmi znepokojeni otázkou ‚spoilerů‘ a tím, že seriál dohání knihy, otázkou prozrazení děje, ke kterému v knihách ještě nedošlo, atd.
Já i mí vydavatelé jsme si samozřejmě vědomi těchto obav. O některých z nich jsme mluvili loni na jaře, když končila pátá řada seriálu HBO, a přišli jsme s plánem. Všichni jsme chtěli, aby šestá kniha Písně ledu a ohně vyšla před uvedením šesté řady seriálu. Předpokládajíc, že šestá řada se na obrazovky dostane příští rok v dubnu, to znamenalo, že Vichry zimy by musely vyjít nejpozději na konci března. Moji vydavatelé mi řekli, že aby se to mohlo stihnout, museli by dokončený rukopis mít před koncem října. To se mi zdálo velmi dosažitelné… v květnu. To byl tedy první deadline: Halloween.
Bohužel mi psaní nešlo tak dobře, jak bych si býval představoval. Můžete to dávat za vinu mým cestám, mým příspěvkům na blogu, rozptýlení v podobě jiných projektů, jako bylo např. kino Cocteau a nevím, co ještě, a možná to nějaký vliv mělo… můžete vinit můj věk, možná v tom taky hrál nějakou roli… ale abych byl upřímný, psaní mi prostě někdy jde a někdy nejde, a tak jsem to měl i jako dvacetiletý. A jak se jaro přehouplo v léto, míval jsem více špatných dnů než těch dobrých. Kolem srpna jsem se musel vypořádat s fakty: do Halloweenu kniha nebude hotová. Ani nevíte, jak hluboce mě to poznání deprimovalo.
Na začátku srpna jsem se opět dostal na východní pobřeží, díky svatbě svého synovce a vystoupení se Staten Island Direwolves. Využil jsem příležitosti své návštěvy a sedl si se svými redaktory a vydavateli, abych jim řekl, že do Halloweenu knihu nestihnu dopsat. Myslel jsem si, že budou znechucení… ale musím říct, že mám skvělé redaktory a vydavatele, kteří to přijali překvapivě klidně. (Možná to věděli dřív než já.) Měli už připravený náhradní plán. Měli v úmyslu urychlit produkci. Pokud bych zvládl dopsat Vichry zimy do konce roku, mohla by kniha i tak vyjít do konce března.
Nesmírně se mi ulevilo. Měl jsem dva měsíce navíc! To se určitě dá stihnout, říkal jsem si. Srpen byl šílený měsíc, příliš cest, příliš jiných povinností… ale měl jsem září, říjen, a teď i listopad a prosinec. Zase jsem si začal věřit, že to stihnu.
A teď je prvního ledna. Kniha není hotová, není odevzdaná. Žádná slova to nemůžou změnit. Snažil jsem se, to vám přísahám. Selhal jsem. Prošvihl jsem helloweenský deadline a teď i ten na konci roku. A to téměř s jistotou znamená, že Vichry zimy nevyjdou před premiérou šesté řady seriálu GoT v dubnu (až v půlce dubna, jak jsme se doslechli, ale ani dva týdny navíc mě nezachrání). Ještě v době svých narozenin a v době našeho úspěchu na cenách Emmy jsem věřil, že to zvládnu… ale dny a týdny utíkaly rychleji, než jakou rychlostí rostl počet stran a (tak jako obvykle) jsem nebyl spokojen s některými svými rozhodnutími a začal jsem revidovat… a najednou byl říjen, a pak listopad… a když ve mně narůstalo podezření, že to nakonec nestihnu, zmocnila se mne pochmurná nálada a psaní mi šlo ještě hůře. Čím méně dní zbývalo, tím větší byl stres a tím pomalejší se stávalo moje tempo.
Podívejte, vždycky jsem měl problém s lhůtami. Z nějakého důvodu na ně nereaguji dobře. Onehdy v listopadu, když jsem se vrátil na Severozápadní univerzitu, abych přijal cenu absolventa, jsem říkal studentům Medillu (škola žurnalistiky, pozn. překl.), že přesně z toho důvodu jsem začal psát beletrii, místo abych se ucházel o místo v novinách. Už tehdy jsem věděl, že dennodenní deadliny by mne zabily. Byl to samozřejmě vtip… ale byla v něm i trocha pravdy. Svůj první román, Soumrak na Worlornu, jsem napsal bez podepsané smlouvy a bez deadlinu. Nikdo ani nevěděl, že nějaký román píšu, dokud jsem ho neposlal dokončený Kirbymu (myšlen Kirby McCauley, Martinův tehdejší agent, pozn.překl.), aby ho prodal. Stejným způsobem jsem napsal Sen Ockerwee. Stejným způsobem jsem napsal The Armageddon Rag. Žádné smlouvy, žádné lhůty, nikdo na mě nečekal. Psát svým vlastním tempem a odevzdat, když jsem hotový. Tak se cítím nejpříjemněji, i dnes.
Ale nebudu se vymlouvat. Žádné omluvy neexistují. Nikdo jiný za to nemůže. Ani moji redaktoři a vydavatelé, ani HBO, ani David & Dan. Tohle je na mně. Snažil jsem se, a pořád se snažím. Pracoval jsem na knize před pár dny, přepisoval jsem jednu Theonovu kapitolu a přidal jsem trochu nového textu, a budu v tom pokračovat zítra. Ale ne, nemůžu vám říct, kdy to bude hotové nebo kdy to bude vydané. Na základě našich předešlých rozhovorů předpokládám, že Bantam (a pravděpodobně i můj britský vydavatel) dokáže vydat pevnou vazbu během tří měsíců od dodání rukopisu, pokud to dovolí ediční plán. Ale kdy bude doručen rukopis, to nedokážu říct. Nebudu si stanovovat další termín, který by mi podrazil nohy. Deadliny mne prostě stresují.
Vracím se proto ke svému postoji z loňského března, před tímhle vším. Bude to hotové, až to bude. A budu se snažit, aby to bylo napsané, jak nejlépe dokážu.
Po tom, co jsem napsal, je mi jasné, že další otázka bude směřovat na to, jestli seriál vyzradí děj nevydaných knih (jak už se mě ostatně stovky z vás ptaly).
Možná. Ano i ne. Nikdy jsem nemyslel, že seriál knihy dožene, ale stalo se tak. Seriál postupoval vpřed rychleji, než jsem čekal a já pomaleji. Podílely se na tom i jiné faktory, ale tenhle byl ten hlavní. S tím, kde se teď nacházíme, je nevyhnutelné, že určité dějové zápletky a odhalení, které se ještě neobjevily v knihách, budou vyzrazeny v šesté řadě seriálu. Roky byli moji čtenáři napřed před diváky seriálu. Letos to bude v určitých věcech naopak. Jak s tím naložíte… je na vás. Podívejte, román Marťan od Andyho Weira jsem přečetl dřív, než jsem viděl film. Ale také jsem viděl dřív adaptaci BBC románu Susanny Clarke Jonathan Strange & pan Norrell, než jsem se dostal k jeho přečtení. V obou případech se mi velmi líbila kniha i adaptace. Nemusí to být buď jedno, nebo druhé. Můžete dávat přednost tomu nebo onomu, ale pořád si můžete dost dobře užít oboje.
Samozřejmě, že je tu jedno hledisko, které se nevztahovalo na výše zmíněné příklady. Oba romány byly dokončeny předtím, než na ně byla koupena práva, než byly adaptovány a zfilmovány. Případ GoT a ASoIaF je možná unikátní. Nevybavuji si ani jeden příklad, kdy seriál nebo film vznikl ještě předtím, než byl vydán (knižní) materiál, na kterém byl založen. Takže když se mě zeptáte, jestli seriál prozradí děj knih, můžu vám jen odpovědět „ano i ne,“ a přitom si mumlat něco o motýlím efektu. Ti pěkní malí motýlci narostli do dračích rozměrů. Některé „spoilery“ z šesté řady tak ani spoilery být nemusí… protože se seriál a kniha rozcházejí a budou v tom pokračovat.
POKUD JSTE NEVIDĚLI VŠECH PĚT ŘAD SERIÁLU A NEČETLI JSTE VŠECH PĚT KNIH, DÁL NEČTĚTE!
Jen považte. Mago, Irri, Rakharo, Xaro Xhoan Daxos, Pyat Pree, Pyp, Grenn, Ser Barristan Selmy, královna Selyse, princezna Shireen, princezna Myrcella, Mance Nájezdník a král Stannis, tihle všichni v seriálu zemřeli, ale v knihách ještě žijí. Někteří z nich zemřou i v knihách, ano… ale ne všichni, a někteří zemřou za jiných okolností. Na druhou stranu, Balon Greyjoy je v knihách mrtvý, ale v seriálu stále naživu. Jeho bratři Euron Vraní oko a Victarion ještě ani nebyli představeni. (Objeví se v seriálu? Neřeknu…). Mezitím postavy jako Jhiqui, Aggo, Jhogo, Jeyne Poole, Dalla (a její dítě) a její sestra Val, princezna Arianne Martell, princ Quentyn Martell, Willas Tyrell, ser Garlan Galantní, lord Wyman Manderly, Holotemenný, Zelená milost, Hnědý Ben Plumm, Otrhaný princ, Pěkná Meris, Krvavovous, Gryf a Mladý Gryf a mnoho dalších se v seriálu nikdy neobjevily, ale zůstávají postavami v knihách. Některé z nich jsou dokonce POV postavy a i ty, které nejsou, mohou mít důležitou úlohu v ději budoucím ve Vichrech zimy a ve Snu o jaru.
GoT je v současnosti nejoblíbenější televizní seriál na světě. A také nejstahovanější. Nedávno vyhrál rekordní počet Emmy, včetně té hlavní za nejlepší televizní drama. Je to neuvěřitelná produkce s neuvěřitelnými herci a týmem.
Vichry zimy by také měly být hodně dobré, až vyjdou. Nebo alespoň tak dobré, jak jen je dokážu napsat.
Čímž jsem jen rozvedl myšlenku, která se dá shrnout do věty: „Kolik dětí měla Scarlett O’Hara?“ (Martin naráží na svůj dřívější post o rozdílech v románu Jih proti Severu a jeho adaptaci, pozn. překl.)
Užijte si seriál. Užijte si knihy.
Já budu mezitím pokračovat ve psaní. Kapitolu za kapitolou. Stránku za stránkou. Slovo za slovem. To je vše, co umím.