Azor Ahai
„Musíme spálit tělo“ utnul panující ticho slabým hlasem Bowen Marsh a podíval se na ostatní skelnýma očima plnými slz. Ostatní nehnutě stáli a upínali svůj zrak do sněhu, který se jim pod nohama měnil v rudou skvrnu ze které stoupala pára. Bowen Marsh nečekal na odpověď a odešel připravit hranici. Museli jsme to udělat. Sakra, museli jsme. Nešlo to jinak.
Melissandra klečela ve své komnatě a upřeně hleděla do krbu, kde plápolal slabý oheň. Oči měla rudé a opuchlé. Stále před sebou viděla dopis ze Zimohradu, který hlásal, že je její král mrtev. Jak se to mohlo stát? Měl být přeci vyvolený. Před očima také viděla obraz Jona Sněha ležícího tváří ve sněhu rudém jeho vlastní krví. Seděla u něho dlouho na ledové zemi a jeho hlava jí spočínala v klíně. Snažila se ho přivézt zpět k životu. Prosila R’hllora, aby jí dal sílu vyléčit jeho rány. Její bůh však neodpovídal. Nyní hledala odpovědi, souvislosti. Věděla, že se něco stane. Viděla to přece už dříve ve svých viděních. Dýky ve tmě. Teď už věděla, co to znamenalo, ale proč jí její bůh neukázal také vizi Stannisovi smrti? Mohla tomu přeci zabránit.
Sledovala rudozlaté plamínky, jak hbitě poskakují z dřívka na dřívko a modlila se k velkému R’hllorovi. Dej mi odpovědi můj pane, dej mi je, ať vše pochopím. Musím vědět co bude dál. Ukaž mi ve svých plamenech pravého prince, jenž byl přislíben. Ukaž mi hrdinu, který spasí svět.
Modlila se dlouho. Už byla unavená. Bolelo jí za krkem a od dlouhého klečení měla ztuhlá kolena. Usmyslela si, že naposledy zopakuje modlitbu a půjde spát. Když v tom se oheň prudce rozhořel a plameny vyšlehly jak chapadla po pokoji. Stáčely se, kroužily a vytvářeli neobyčejné obrazce a iluze.
Náhle se jí před očima začali objevovat vize postupně se skládající z proměnlivých pohybů plamínků. Vidí Jona Sněha jak vede armádu tisíců bojovníků proti bílím chodcům. Všude po těle má puchýře a spáleniny a lysou hlavu má omotanou mokvajícími obvazy. V ruce svírá meč, jenž žne oslňujícím plamenem a svítí na cestu. Nad hlavou mu letí tři draci a jejich oheň spaluje nepřátele na uhel. Dva z draků mají své jezdce. Na tom černém, největším sedí dívka s fialovýma očima a velmi světlými vlasy. Zeleného osedlává modrovlasý chlapec. Ten třetí, zelený letí sice bez jezdce, ale je zřejmé, že i přesto je ovládán tajemnou silou a nekoná dle vlastní vůle. Vidí také chromého chlapce zabaleného v kožešinách, se skelným pohledem a myšlenkami někde v dáli. Pak už vidí jen smrt a oheň a slyší nářky tisíců umírajících na obou stranách.
Když přišla konečně k sobě, celá se klepala a nezadržitelně vzlykala. Nedokázala si vysvětlit co právě viděla. Bylo to tak zřejmé a jasné, ale přece to nedávalo smysl. Jon Sníh byl přeci mrtvý. Nebo ne?
Rozeběhla se ven z komnat bosá a oblečená jen ve své noční košili. Schody z věže sbíhala po dvou a div neklopýtla, jak pospíchala. Vyběhla na nádvoří a bosé nohy jí začaly studit na popadaném sněhu. Vůbec si toho nevšímala. Běžela co jí síly stačily a doufala, že se nemýlí.
Hranice byla kolem dokola obsypána bratry noční hlídky. Museli jí zapálit před chvilkou, protože plameny zatím pohlcovali pouze spodní podloží. Razila si cestu skrze přihlížející a vůbec si nevšímala zkoumavých pohledů jejího, skoro nahého těla. Všichni jí poslušně uhýbali z cesty. Když se dostala až úplně dopředu před hranici, uviděla tělo. Ležel na zádech ve svém černém plášti a svůj meč svíral v dlaních. Oči měl zavřené a vypadal jako by jen spal. Padla na kolena a začala se znovu modlit ke svému bohu. Nevěnovala pozornost ničemu jinému, jen svým modlitbám. Oheň mezi tím začal olizovat i vrchní patra hranice a za chvíli už hořelo i tělo.
Otevřela oči, podívala se před sebe a v tom se stalo něco neuvěřitelného. Celá hranice vzplála zářivým rudým plamenem a na nebi nad nimi se objevila temná rudá záře. Všichni přítomní si začali zakrývat obličeje, protože ta záře skoro vypalovala oči. Mellisandra se podívala se přímo do ohně. A tam ho uviděla.
Jon Sníh stál na vršku hranice a v ruce držel svůj meč, který byl rozpálený do ruda. Plášť i oblečení pod ním na něm hořelo a všude po těle měl spáleniny. Plameny mu spálili všechny vlasy a tak měl hlavu holou a plnou puchýřů. Pomalu sestupoval po hořící hranici a šel směrem k ní. „Azor Ahai“ vykřikla a padla na kolena. Ostatní přítomní začali odkrývat dlaně z obličejů a dívali se směrem k hranici. I když je oči pálili, viděli to jasně a zřetelně. „Čáry, magie“ zařval někdo. „Zázrak“ zakřičel někdo jiný. „Krev draka“ ozvalo se také odněkud ze zadních řad davu. Všichni nevěřícně koukali a nevěřili vlastním očím.
Znovuzrozený Jon Sníh přišel až před Mellisandru. Oči měla plné slz a znatelně se chvěla. Věděla co musí udělat. Teď už to všechno dávalo smysl. Sevřela jeho ruku ve které svíral rozpálený meč a namířila si jeho hrot na srdce. Nevěřícně se na ní podíval a zakroutil hlavou. Než stačil cokoliv říct, přitiskla se silně až k němu a on ucítil její horký dech. „Pro říši“ zašeptala mu do ucha a celou vahou se na něho svalila, když jí meč prošel hrudí.