CATELYN
(napsala: čejka)
„Dejte mi na něj pozor!“
Do Lysina hlasu se znovu vmísil pláč. Vyděšená komorná se hned shýbla pro svatební plášť, který nešťastnou náhodou sklouzl na zem. I když to nebyla její vina, začala se své paní tiše omlouvat; Lysu to však neuklidnilo. Vždyť nedokáže ani dojít do septa, pomyslela si Catelyn. „Je to jen plášť,“ pokusila se ji utěšit. Sama cítila obavy z toho, co mělo přijít, ale uznávala, že její sestra má mnohem větší právo k lítosti. „Jenom kus oděvu. Nestojí za to se kvůli němu trápit.“
Lysa sebou trhla. „Jen kus oděvu? Ty tomu nerozumíš. Je to přece naposled, co se můžu cítit sama sebou. Jako svobodná.“ Vytrhla služce z rukou plášť a přitiskla ho k sobě jako poklad. „Až mi ho vezmou, budu už majetkem toho starce.“
„Budeš jeho manželkou.“
„Je mu čtyřikrát tolik, co mně! Jakou manželkou? Posluhovačkou, ohřívadlem do postele, ničím víc!“
Matko i Panno, pomozte jí. Otce bylo zbytečné volat, protože ani jejich vlastní se nad slzami své mladší dcery neslitoval. „Žádný muž se nestane lordem pro svou krásu,“ řekl jen. „Právo na půdu zdědí rodem a udrží si jej svými schopnostmi. Copak by ses chtěla provdat za bezvýznamného chudáka? Ukaž mi, která z urozených dívek si sama vybírá svého ženicha. Láska není důležitá, rodina ano.“
Stejný názor jako on vyznávala většina šlechticů Západozemí. Proto měly být dnes, na prahu války proti králi, uzavřeny dva sňatky – Lysin s Jonem Arrynem z Údolí, a Catelynin s Eddardem Starkem, lordem Severu.
Mám štěstí, že je tak mladý, opakovala si už posté. Jak by bylo těžké vzdát se navždy touhy po lásce a spojit svůj život s mužem starším, než je náš otec. Ubohá Lysa. I Catelyn sama však byla v některých ohledech zklamána. Snažila se jen nedávat to najevo.
Její původní zasnoubení s Eddardovým bratrem Brandonem trvalo víc než pět let. Vzpomněla si, jak byla tehdy otci vděčná za to, že ji nezaprodal a vybral jí muže nejen urozeného, ale i v přiměřeném věku. Když pak Brandona poprvé uviděla, zastínil pro ni všechny ostatní, co v té chvíli stáli kolem, a tento dojem jí vlastně zůstal až doposud. Obdivovala jeho bezprostřednost a sílu. Tak má vypadat muž, kvůli kterému dívka opustí svůj domov, říkala si tehdy. Vynikající šermíř, skvělý jezdec. Muž, který se nebojí ničeho.
Jenže teď je mrtvý, zavražděný právě kvůli své odvaze. Když se o tom Catelynin otec dozvěděl, spíše zuřil, než truchlil. Ruku v ruce s touto zprávou však přišla další, a to že Sever společně s Údolím povstal proti šílenému králi a co nevidět se k těmto dvěma vzbouřeným částem říše přidají i Bouřlivé krajiny. Catelynin otec neváhal ani chvíli. „Aerys zřejmě ztratil i zbytek rozumu, co ještě měl, když začal vraždit vlastní lordy,“ prohlásil. „Jon Arryn byl poslední, od koho bych čekal, že se vzbouří. Pokud to přesto udělal, jde o naši nejlepší šanci se krále zbavit. Už v Harrenově jsme přeci chtěli jednat o tom, že…“ Zarazil se. „Ale to vlastně ani vědět nepotřebujete, holčičky moje,“ obrátil se ke svým dcerám s nečekanou něhou. „Chtěl bych jen, abyste se obě dobře vdaly. Poté, co nás lord Arryn tehdy před turnajem v Harrenově navštívil, jsem si s ním vyměnil několik zdvořilých dopisů. Nu a zdá se, Lyso, že teď je konečně ochoten souhlasit.“
„A s čím?“
„S tím, že osuší slzy, které s Catelyn pořád ještě proléváte za toho Baelišova chlapce. Mimochodem, zbytečně; dozvěděl jsem se, že už se úplně uzdravil. “
Tím musí myslet Lysu, pomyslela si Catelyn. Mě kvůli Petyrovi nikdy plakat neviděl.
„Co tím myslíš, otče?“ zeptala se místo sestry.
„To, že by si Lysa měla začít chystat svatební šaty. A také celou výbavu – nejlépe v barvách nebeské modři.“
„Pro všechny bohy, tatínku, to mi nemůžeš udělat!“ vykřikla zděšeně Lysa. „Vždyť lord Arryn je starý! Copak bys pro mě nenašel v Sedmi královstvích jiného muže?“
„Jistěže ano, děvčátko moje, zvlášť při tvé kráse.“ Otec se na ni usmál. „Jenže právě on je jedním z mála, co se nám vyrovná původem. Nemá dokonce ani žádné děti z předchozích manželství, takže tvůj nejstarší syn zdědí jeho titul. Že si tě chce vzít, bys měla brát jako to nejlepší, co tě mohlo potkat. Je totiž ochoten vzít si tě, i když… jsi proti němu jen mladá, nerozumná dívka zamilovaná do každého, kdo jí trochu zalichotí. On naštěstí touží nejen po mém vojsku, ale i po ženě, která by mu zachovala rod. Rozumíš mi, viď, moje malá?“
To Lysu zarazilo. Přesto se ještě nehodlala vzdát. „Proč se nemůže oženit s Catelyn?“ namítla. „Ta je přece starší – a stejně volná jako já.“
„Hm… ne zcela.“ Lord Hoster si zamyšleně prohlédl na svou druhou dceru. „Jejího snoubence popravili, ovšem… měl přece mladšího bratra. Eddard se jmenuje – a právě jemu teď připadl Sever. Takže by bylo jen vhodné, aby se oženil s naší Cat. Doufám, že souhlasíš, moje milá?“
Až příliš rychlá změna, napadlo Catelyn. Nebyla však zvyklá otci odporovat. „Ano, tatínku. I když… je to pro mne ještě hodně čerstvá rána. Jistě i pro lorda Eddarda.“
„Nu, vzhledem k tomu, že odjel vzbouřit Sever, se se svou ztrátou už nejspíš nějak vypořádal. Jon Arryn mne žádá o pomoc. Odepsal jsem mu, že svolávám vojsko a aby se tedy se sňatkem pospíšil. Doufám, že i mladý Stark si brzy uvědomí, jak nás potřebuje. Jestli ne, pak mu to připomenu.“
Jenže ze Zimohradu žádná žádost o ruku nepřišla. Nabídku k sňatku proto nakonec učinil skutečně lord Hoster, a to velmi důrazně. Catelyn si nebyla jistá, co cítí, když zjistila, že návrh jejího otce byl přijat. Mám být šťastná, nebo mi dovolí ještě oplakat mrtvého snoubence? Na Brandona si vzpomínala stále až příliš živě. Jediné, co si smím ponechat, jsou svatební šaty, uvědomila si se smutkem a pocitem viny, když se probírala krajkami a sametem uloženými v truhlici.
Náhodou přitom sáhla na ukrytý kousek pergamenu. Přijedu za Tebou, nejdražší Cat. Bil bych se pro Tebe znovu, s kýmkoli na světě. Catelyn si lístek, který dostala před několika dny, četla už několikrát. Tak vypadá skutečná láska, pomyslela si. Petyr kvůli mně Brandona vyzval, přestože každý, kdo měl oči, viděl, který z nich musí tom v souboji zvítězit. Naštěstí ho Brandon na mou prosbu ušetřil. Povzdechla si. Co teď? Oba jsou pro mě ztracení, tak či tak.
Ve svícnu stále hořely svíce. Catelyn vstala a vložila lístek do plamene; zkroutil se a rozpadl na prach. Petyr přece věděl, že mě nikdy nemůže mít, povzdechla si tiše. Ani jsem se ho neodvážila po jeho zranění utěšit a byla to Lysa, kdo ho místo mě ošetřoval. Proč najednou začal znovu doufat a napsal mi? Musím teď přece zapomenout nejen na Brandona, ale i na něj. Zapomenout na oba – na svého snoubence i na muže, který mě miloval tolik, že mu nezáleželo na tom, co se s ním stane. Petyr si jistě najde ženu, pro kterou bude vším, a já… Já se provdám za člověka, co mě ještě nikdy neviděl. Jaký asi bude? Bratři si naštěstí bývají podobní. Snad bych si mohla představovat, že je to pořád Brandon, jen o něco mladší.
Eddard však bohužel tento obraz, který si stvořila, vůbec nesplňoval. Byl o dobré dva palce menší než jeho bratr, vlasy měl krátké a hnědé místo tmavé husté hřívy a zdaleka nepůsobil tak impozantním dojmem. Uklonil se a pozdravil ji, jak se slušelo; jenže prudkost, kterou oplýval Brandon, zcela postrádal. Eddard mluvil velmi klidně, zřejmě bez emocí, a Catelyn se zdálo, že víc než o ni samu se zajímá spíše o stav vojsk, která se mají po svatbě připojit k jeho armádě. Jediný vzácný úsměv u něj nakonec postřehla, jen když se vítal s Jonem Arrynem.
„Je příliš chladný,“ postěžovala si ten večer otci.
„Je to seveřan, holčičko.“ Lordu Hosterovi povaha budoucího zetě zjevně žádné starosti nedělala. „Většina z nich je takových. Zřejmě za to může jejich drsné podnebí. Ostatně, proč by měl být divoký a vášnivý jako lidé z Dorne? Šlechtic v jeho postavení potřebuje spíš rozvahu. Viděla jsi přece, kam člověka přivede horká krev.“
Jenže aspoň trochu vášně by mu neškodilo, pomyslela si trpce Catelyn. Copak se mu ani trochu nelíbím? Jak se s ním mám vůbec sblížit? Mluvit o Brandonovi pro ni bylo zatím těžké a jinak sotva nacházela v rozhovoru téma, které by jejího snoubence zaujalo.
Strýc Brynden ji ale utěšil jinak. „Myslím, že si děláš zbytečné starosti, Cat. Nezapomeň, že ten mladík právě přišel o většinu své rodiny. O bratra, otce a vlastně i o sestru. Jak by ses asi cítila ty?“
Tento důvod musela Catelyn přece jen uznat. Kdybych ztratila Lysu, také bych na ni vzpomínala dlouho. Strýcova slova ji proto uklidnila a dodala jí sílu. Eddard potřebuje čas, říkala si. Měli bychom se také víc poznat. Když porovnala svůj osud se sestřiným údělem, uvědomila si, že si vlastně nemá nač stěžovat. Eddardovi bylo osmnáct, ne čtyřiašedesát, všichni jeho muži se k němu chovali s úctou a při cvičném souboji na nádvoří pokořil i zdejšího zbrojmistra. Bude to ale stačit na šťastné manželství?
To měla zjistit už brzy. Septum bylo dnes plné lidí, kteří se přišli podívat na oba sňatky. Lysa po dlouhém pláči přece jen ukryla svůj žal a stanula vedle lorda Arryna, štíhlá a půvabná. Myslela ještě přitom na Petyra Baeliše? Catelyn doufala, že ne. Celý obřad se tiše modlila společně s ostatními za ni i za sebe. A když vyslovila svůj sedmý slib a kněz novomanželům posedmé požehnal, zjistila najednou, že ji strach zcela opustil, a s důvěrou vložila ruku do dlaně svého manžela.
Hostina, která následovala, byla dlouhá a veselá. Na nádvoří se nad železnými koši otáčely rožně pro hosty, kteří se nevešli do síně – a to se někteří z říčních lordů jako Goodbrookové nebo Mootonové z Panenského jezírka ani nedostavili. Sluhové roznášeli víno a množství pokrmů, které se v kuchyni připravovaly od chvíle, kdy do Řekotočí dorazili oba ženichové. „Jestli počítáme i vojáky venku, je to největší svatba, jakou kdy kdo uspořádal!“ vykřikl lord Vance po prvním přípitku a ostatní hosté ho odměnili hlasitým souhlasným pokřikem. Pištci a bubeníci se střídali s loutnisty a každý chod uvedl krátký vtipný příběh najatých kejklířů.
Když došlo na tanec, začali spolu po úvodních kolech šermovat ser Bryan Mallister s Willemem Hardyngem jehlicemi s pečenými skřivany o čest provést obě nevěsty zároveň. Ty nakonec přes vítězství sera Bryana tančily nejen s nimi, ale snad se všemi muži v sále. I Lysa nakonec roztála v obdivu, kterého se jí dostávalo ze všech stran, a celá zářila krásou. Při závěrečném obřadu vyprovázení manželů na lože pak Catelyn s údivem zjistila, že jen málokterý ze Seveřanů je tak strohý, jak se zdálo na první pohled. Střídavě se proto mezi nimi červenala i smála a tak byl zakončen den, kdy se stala paní ze Zimohradu.
Hned příští den byl však už zcela jiný. Muži se chystali do války za tři části říše spojené čerstvým příbuzenstvím. Na leckterých z nich byla ještě zřejmá únava i následky vypitého množství vína – vždyť většinou šli spát až pozdě k ránu. Ale taková maličkost zmizí hned s prvním noclehem během tažení.
Catelyn se přitiskla ke svému otci, který odjížděl také. Jeho vous ji škrábal na tváři. „Budeš mi chybět,“ zašeptala mu. Oči jí přitom zvlhly slzami. „Vrať se nám brzy.“
Jenže když se hned poté obrátila k manželovi, změnil se pocit dojetí spíše v rozpaky. Právě skončila jejich svatební noc, ale ve skutečnosti byl pro ni Eddard stále tímtéž cizincem, co teprve před několika dny přijel do Řekotočí. Láska, kterou mu chtěla dát, nemohla při tom všem spěchu ještě ani začít růst. Zachránilo ji proto jen dobré vychování. „Hodně štěstí a ať vás ochraňují bohové,“ popřála mu.
Lysa se loučila rovněž, s úlevou, kterou na ní naštěstí viděla jen Catelyn. Dokonce lorda Jona před všemi krátce políbila. „Budu na tebe myslet každý den a čekat, kdy se vrátíš,“ řekla mu se sklopenýma očima a on jí to jistě věřil.
Když potom Catelyn stála vedle své sestry na věži a vyprovázela Eddarda ještě alespoň pohledem, uvědomila si, jaký teď bude na dlouhé měsíce její život. Protože i když se jim teď podaří zvítězit, jedinou bitvou vzpoura proti králi jistě neskončí. Ale jak vůbec dopadne a co bude pak? Na to zatím neznala odpověď. Místo manžela jsem zatím získala jen strach, který jsem nikdy neměla, pomyslela si. Jen ten – a trochu naděje.