Božstva

Staří bohové

Bezejmenní staří bohové jsou patrně nejdéle uctívanými božstvy v Západozemí. Jedná se o duchy pevně spjaté se stromy a s přírodou vůbec. Původně byli spojeni se záhadnou rasou Dětí lesa; když ale přes Dorne přišli První lidé, odvrhli svá božstva a víru ve staré bohy přijali za svou. Později byli ve většině Západozemí vytlačeni vírou v Sedm a v současnosti se k nim lidé obracejí už jen na Severu.

Staří bohové nemají žádné kněží ani vlastní církev. Lidé k nim hovoří v božích hájích, jimž obvykle vévodí čarostrom s vyřezaným obličejem. Údajně od nich pochází moc měničů, kteří dovedou svou mysl vtělit do jiné živé bytosti nebo do stromu, a zelenověštců, kteří ve svých snech vidí budoucnost a různými způsoby ovládají přírodu. Tyto schopnosti zřejmě nejsou ovlivněny zrozením draků a vzestupem magie ve světě; mezi divokými žili měniči i předtím, než se z vajec královny Daenerys její draci vyklubali.

Největší sílu mají staří bohové v divokých krajích za Zdí, kde dosud rostou dávné pralesy a čarostromy se seskupují ve velkých hájích. Právě tváře vyřezané v bílé kůře čarostromů jsou očima těchto bohů; šumění listí je jejich řečí. Protože na jihu byla většina božích hájů vykácena, jsou v těchto oblastech slepí a bezmocní. Avšak ani na severu nezasahují do lidských životů nikterak zjevným způsobem. Patrně nejvýznamnější manifestací jejich moci bylo rozlomení Paže v Dorne, což byla pevninská šíje, přes kterou do tehdejšího Západozemí pronikali První lidé. Nicméně ani tento pozoruhodný magický akt, který Paži rozlámal na velké množství ostrůvků, nedokázal invazi Prvních lidí zabránit.

Sedm

Sedm označuje sedm aspektů jediného božstva, které do Západozemí přinesli Andalové. Podle legendy se tomuto lidu Sedm skutečně zjevilo v jeho domovině, Andaloských kopcích na východě. Mezi aspekty patří Otec (spravedlnost), Kovář (řemeslo, práce), Válečník (boj), Panna (nevinnost), Matka (mateřství, něha), Stařena (moudrost) a Cizinec (smrt, neznámo). Každý z nich má na starost jiné obory lidských činností, přičemž jsou nedělitelně spojeni a vzájemně provázáni.V Sedmi královstvích tato víra kromě severních končin převládá. Řídí se knihou jménem Sedmicípá hvězda, která obsahuje základní náboženské texty.

Toto náboženství zná mnoho rituálů a je řízeno kněžími, nazývanými septoni a septy. Vůdčí silou je Nejvyšší septon, jenž sídlí v Baelorově septu v Králově přístavišti. Podle slov GRRM byla tato organizace nejvíce inspirována katolickou církví, ačkoliv v Západozemí nemá takovou moc, jakou církev měla ve středověké Evropě.
V knihách nebylo nikdy explicitně zmíněno, že Sedm skutečně projevilo svoji moc. Ser Davos Mořský byl možná po bitvě na Černovodě zachráněn díky svým modlitbám; stejně dobře se však mohlo jednat o pouhou náhodu a blouznění.

R´hllor a Velký Jiný

R´hllor je Pán světla, Srdce ohně, Bůh plamene a stínu. Proti němu stojí Velký Jiný, jehož jméno se nesmí vyslovit, Pán temnoty, Duše ledu, Bůh noci a děsu. Světlo proti temnotě, život proti smrti, teplo proti chladu. Někteří říkají, že pouze tito dva bohové jsou skuteční a celý svět je bojištěm jejich věčné války.
Toto náboženství se točí kolem mýtické postavy jménem Azor Ahai, který v minulosti Jiné porazil pomocí kouzelného meče nazvaného Světlonoš. Hrdina se má podle proroctví znovuzrodit, aby se Jiným opět postavil.

Těžištěm této víry jsou východní země, zejména svobodná města. Přinejmenším v Braavosu a v Myru se nacházejí chrámy, kde Rudí kněží zapalují ohně a R´hllora uctívají. V Západozemí je tato víra rozšířená málo. Kněz Thoros z Myru byl poslán za králem Aerysem II., aby ho pro R´hllorovo vyznání získal, avšak nezdařilo se mu to: tehdejší magie byla příliš slabá a on nemohl předvést žádné výrazné ohnivé kouzlo. Není jasné, v jakém vztahu jsou k těmto kněžím Poutači stínů z Ašaje, mezi něž patří Melisandra, horlivá R´hllorova vyznavačka a čarodějka ve službách krále Stannise. Oblíbené rčení věřících zní: „Noc je temná a plná hrůz.“

Ze všech božstev v součanosti projevuje R´Hllor svoji moc pravděpodobně nejsilněji. Rudý kněz Thoros svým polibkem oživil lorda Berika Dondarriona a lady Catelyn; zůstává nejasným, zdali by mohl tento rituál aplikovat na kohokoliv, anebo zda funguje pouze na osoby s červenými vlasy (podle divokých „políbené ohněm“). Paní Melisandra nahlíží do plamenů, aby viděla to, co bude, a to, co být může. Její víra – nebo magie – ji chrání proti chladu i proti jedu: dokáže se procházet po Zdi pouze v róbě, a přesto vyzařovat teplo; bez obav vypije číši otráveného vína, aniž by jí jakkoli ublížilo.
O Velkém Jiném je toho známo jen málo. Pravděpodobně sídlí kdesi v Srdci zimy daleko za Zdí a jeho služebníky jsou Jiní, mrazivá rasa bojující proti lidem. Podobně jako R´hllor, i on oživuje těla mrtvých, avšak nevrací jim rozum a vůli. Jeho nemrtví jsou přízraky se zářivýma modrýma očima a černýma rukama, které pasou po lidské krvi.

Mnohotvářný bůh

Mnohotvářný bůh je uctíván Muži bez tváře, cechem profesionálních vrahů v Braavosu. Zahrnuje v sobě všechny bohy smrti: Cizince ze Sedmi, Černého kozla z Qohoru a mnohé další. První Muž bez tváře vzešel z valyrijských dolů, když si uvědomil, že všichni tamní otroci se modlí ke zdánlivě odlišným božstvům za tutéž věc: vysvobození.
Muži bez tváře toto vysvobození poskytují. Nabízejí lidem určitou formu eutanazie: do jejich chrámu může přijít ten, kdo chce svůj život ukončit, a oni jej navždy uspí nápojem smrti. Kromě toho působí též jako velmi drazí asasínové. Pro výkon svého povolání používají četné nadpřirozené schopnosti, například přijetí něčí podoby. Není zcela jasné, zda se v těchto případech jedná o „přirozené“ využití magie, anebo zda je to zvláštní dar Mnohotvářného boha. Další otázkou je, jakou roli hrálo toto božstvo při Zkáze Valyrie.
Snad by se dal Mnohotvářný bůh ztotožnit s Velkým Jiným, který je podle Melisandry také „bohem smrti“, avšak to je pouhá spekulace.

Potopený bůh a Bouřlivý bůh

V Potopeného boha věří pouze obyvatelé Železných ostrovů na západ od západozemského pobřeží. Víra je to velmi stará. Nedokázala ji vyvrátit ani invaze Andalů, kteří šířili náboženství Sedmi; naopak, ti andalští osadníci, jež se mezi Železnými muži usídlili, se časem asimilovali a přijali původní víru.Nepřítelem Potopeného boha je Bouřlivý bůh, vládce větrů a oblohy. Se svým sokem se neustále sváří, a tak vznikají bouře, vlny a příboj. Železní věří, že je Potopený bůh povolal, aby bojovali, drancovali a vyvraceli království. Touží dostat se po smrti do jeho síní, kde se hoduje a bojuje. Ve skutečném světě by měla tato víra nejblíže asi k dávným severským mytologiím.

Všichni Železní jsou v mládí ponořeni do mořské vody. Ti, kdo jsou ve víře silní, podstupují obřad utopení i v dospělosti. Do plic si nechají vniknout vody oceánu, a poté, co jim kněz poskytne pomoc, se stanou „utopenými muži“. Občas při tomto obřadu může dojít i ke skutečné smrti. „Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít, ale znovu povstane, pevnější a silnější než předtím,“ modlí se obyvatelé Železných ostrovů.
Vliv Potopeného boha na smrtelníky je spíše zanedbatelný. Jeho kněží se živí téměř výhradně slanou vodou, to však můžeme připsat organismu, jenž si na podobné podmínky časem přivykne. Občas dojde k zázračnému přežití, kdy po ztroskotání zůstane člověk několik dní na moři, načež je vyplaven živý. Příkladem budiž Aeron Mokrovlas, jenž se tímto způsobem proměnil z veselého člověka v mrzoutského, silně přesvědčeného kněze, případně Strakoš, šašek krále Stannise:z bystrého chlapce se vlivem moře stal blázen zpívající znepokojivé písně.