LED

„Nisso? Nisso, vzbuď se!“ Někdo jí rukou něžně odhrnul vlasy z čela. Jen velmi neochotně se vzdávala bezpečí říše snů. Otevřela oči a pohlédla do milované tváře. Není času nazbyt, je třeba rychle sbalit tábor a vydat se na cestu za sluncem. Podělil se s ní o snídani, Nissa vděčně přijala nabízené sousto. Je možné na první pohled poznat spřízněnou duši? Je možné z prvního slova vytušit přítele? Může láska mocně vzplanout s prvním dotekem? Pozorovala, jak spěšně dává dohromady svůj skromný majetek. Je to teprve devět dnů, od chvíle, kdy jej poznala. Devět dnů se s ní dělil o svůj bídný příděl jídla a o svoje tělesné teplo, ale nečekal nic na oplátku. Nissa však věděla, že mu dá vše, o co jen požádá. Přeci jen, byla mu zavázána vlastním životem.

***

Bylo to nevyhnutelné, věděla, že ten den jednou nastane. Byla černou ovcí vlastní rodiny a přítěží celého kmene. Slabý kus, který nestojí za námahu. Nissa, nešikovný, neduživý a nevděčný spratek, slova její matky. Protože byla příliš slabá, nemohla nést tak velkou zátěž jako ostatní, protože byla příliš hloupá, nerozeznala ve sněhu stopy králíka od stop srnky. Byla ztracený případ. Když se její kmen vydal na útěk před mrazivou smrtí, viděla na očích vlastního otce, že by ji nejraději přivázal doma v chýši a nechal tak konečně všechny starosti za sebou. Místo vytouženého syna, přišla na svět malá nemocná holka a tuhle skutečnost jí nikdy nedokázal odpustit.

Cesta byla náročná a krutá. Na jih postupovali pomalu, skrz husté mrtvé lesy, přes zamrzlé řeky a ostré horské hřbety. V prvním týdnu přišli o několik starců. Světlo ze zapálených hranic je provázelo jen chviličku, než byli nadobro zapomenuti. Nissa se statečně držela, i když jí na záda naložili něco málo z nepostradatelných kusů, které s sebou ztracení muži nesli. Jakoby se ji matka snažila zarazit do země. Tma trvala stále a brzy se přidal i ledový vichr. Náčelník kmene s obavami vzhlížel k temným těžkým mrakům, jejichž obrysy se rýsovaly na černé obloze slabě ozářené mléčně bílým svitem měsíce a hvězd. Jeho obavy se naplnily, když družinu zasypal sníh a hvězdy pohasly. Smrt jim šla vstříc z jihu. Připlazila se pod mrazem spáleným lesním podrostem tiše a rychle. Ostrá a nelítostná jako Sever sám. Nejdřív přišli jejich sluhové, odporné chlupaté bestie s tisícem očí a nohou. Zmasakrovaly jejich nejlepší bojovníky během chvíle trvající snad jedno nadechnutí. Jejich strašliví páni je následovali za nedlouho. Přeživším ženám a mužům otevřeli hrdla a pili jejich horkou rudou krev.

Nissa mezitím bezmocně ležela v příkopu a čekala, až si přijdou i pro ni. Při zoufalém úprku se jí podařilo upadnout a zvrtnout si kotník. Odplazila se do bezpečí, dál z očí vrahů a navršila na sebe sníh. Tušila, že je přitahuje teplo lidského těla, vše proběhlo skoro neslyšně. Ticho bylo mučivé, snažila se nedýchat a v duchu se modlila ke všem bohům, na které si dokázala vzpomenout. Pomalu přestávala cítit končetiny, třas a nesnesitelná bodavá bolest po celém těle pozvolna ustávaly. Přicházející spánek vítala s otevřenou náručí a byla připravena se mu odevzdat.

„Nisso?“ Ze vzpomínek ji vytrhl jeho hlas. „Musíme jít“. Pohladil ji po tváři a pomohl jí vstát. Zraněná noha se velmi dobře hojila a nepotřebovala již oporu hole. Jeho kmen jí naštěstí přijal přívětivě a s naprostou samozřejmostí. Přesto v ní však hlodaly pochybnosti. Pochybovala, že by se jí dostalo stejně vřelého přijetí, pokud by ji nepřijal za svoji ženu. Ostatní k němu chovali velikou úctu a měla pocit, že by ho následovali i do pekel. On však byl příliš laskavý, než aby po nich někdy něco takového žádal.  Nosil s sebou veliký meč, na jehož rukojeti bylo vyryto sedm sluncí. On a jeho zbraň přinášeli ostatním pocit bezpečí. Nissa věděla, že proti Jiným je každá lidská zbraň k ničemu, ale přesto, když na něj pohlédla, byla si jistá, že je dokáže všechny ochránit. „Stát!“ Zahřměl jeho hlas. Ostražitě si prohlížel mlčící hradbu stromů. „Oheň! Rychle rozdělejte oheň!“ Zvolal ke svým mužům a ti se dali bez meškání do práce. Nissa spatřila, co jej tolik rozrušilo. Mezi stromy bylo možné rozeznat odporné chlupaté bledé tělo a čtyři páry mrtvých černých očí, které odrážely měsíční svit. Strčil do ní, povalil ji na zem a zaštítil ji svým tělem. Netvor se dal do pohybu. Byl neuvěřitelně rychlý. Vybral si nejslabší článek družiny a zaútočil na skupinku žen choulících se k sobě. Šípy ani rány mečem mu neubližovaly, byl jako blesk. Jedna z žen vykřikla. Nissa spatřila, jak pavouk s sebou pryč táhne bezvládné drobné tělo, bylo to dětské tělo. Mířil zpět do lesa. Mužům se mezitím konečně podařilo rozdělat oheň.

„Ne, zůstaň!“  Prosila jej úpěnlivě. Nedbal však jejích nářků a s kořícím klackem v ruce se vydal za netvorem. Nissa se rozběhla za ním, nikdo ji nedržel zpátky. Následovalo ji několik z jeho nejvěrnějších bojovníků. Když jej dohnali, ležel na zemi a z posledních sil se bránil před pařáty ostrými jako nože, které se jej snažily probodnout. Dostihla jej první, nečekala, nepřemýšlela, začala mávat rukama a křičet. Bestie si jí všimla a vděčně se vrhla na snadnější kořist. Pozdě si uvědomila, co provedla. Při snaze o ústup upadla a v noze ucítila ostré bodnutí. Vedle ní dopadlo těžké zmítající se tělo. Schoulila se do klubíčka, aby se uchránila, před sekajícíma nohama. Pavouk měl v oku zabodnutý hořící klacek a brzy přibyly další. Nissa si oddechla, pomoc dorazila.

Dopadl na kolena vedle ní a zatřásl s ní. „Proč jsi to udělala, proč?“ Z očí mu kanuly slzy a padaly jí do tváře jako teplý letní déšť. „Pro Slunce, brzy jej nalezneš.“ Prsty se dotkl jejích rtů. „Ty jsi moje slunce.“ Zašeptal a pevně ji přivinul k sobě. O kus dál se válela lidská noha. Všimla si, že jí chybí bota a povzdechla si. Pavouk jí od kolene dolů amputoval končetinu. Zaškrtil ránu a chystal se ji zacelit ohněm, zadržela jej však, protože věděla, že je to zbytečné. Cítila, jak se jejím tělem šíři jed, následovaly vlny bolestivých křečí. Dotkla se meče a pak si přiložila ruku na svou hruď. Vrtěl hlavou a odmítal nevyhnutelné. Naklonila se a políbila chladné ostří. Náhle jeho výraz zkameněl a postavil se. „Pro tebe Nisso, pro Slunce.“  Čepel se zdála být náhle žhavá. Nissa se na něj usmála, pak ji přivítala sladká náruč spánku.