Aurane
Aurane seděl v křesle v kapitánské kajutě Krásné Cersei s pohárem silného vína v ruce a se zájmem pozoroval smyslnou hru dvou nevěstek. Myřanka měla uhlově černé vlasy, snědou pokožku a velká prsa s velikými bradavkami. Její společnice byla oproti ní bledá, zlaté vlnité vlasy jí padaly do poloviny zad a měla malá pevná prsa. Obě dívky byly mladé a jako hřích krásné. Světlovlasá dívka položila tmavou společnici na postel, roztáhla jí nohy a sklonila hlavu k tmavé houštině chloupků. V ten moment Aurane odložil pohár a vstal. Myřanka si všimla jeho pohybu a hříšným pohledem jej lákala blíž. Aurane si odepl opasek s mečem a začal se svlékat. Ale to už ho obě dívky stáhly na postel a obě se na něj divoce vrhly. Během okamžiku propadl omamným pocitům rozkoše, mnohem silnějším a krásnějším než nejsilnější víno na světě. Když spolu skončili, obě dívky usnuly a Aurane vstal a dopil pohár, který předtím odložil. Jednou budeš moje, Cersei. Ty i ta tvoje myrská děvka, řekl si v duchu.
Oblékl si tuniku a kalhoty a vyšel do chladného nočního vzduchu na palubu lodi. Naoranžovělé světlo na východě napovídalo, že bude brzy svítat a z okolního přístavu se již začínaly ozývat zvuky dalšího rušného dne. Dopoledne měl v plánu obhlédnout loděnice, aby si prohlédl spouštění na vodu poslední z lodí královské flotily. Odpoledne se pak měla konat schůzka malé rady a teď, když Redwynova flotila plula zpět ke Stromovině, bude Cersei chtít mít sílu na moři co nejdříve. Nehodlal tam koktat jako ten vetchý stařec Pycelle. Královna nesnáší slabost a neschopnost. Vrátil se zpátky do kajuty a zavolal na Pata, asi patnáctiletého uhrovitého chlapce, který mu dělal služebníka. „Přines mi pohár svařeného vína a chleba s vejci a slaninou k snídani. Dneska půjdu do loděnice brzo. A zaplať těm děvkám a nech je odvézt zpět k Chataye.”
Když dosnídal, oblékl se do světle modrého kabátce, opásal se mečem a kolem krku si připnul dlouhý, tmavě modrý plášť. Poté sešel po lávce z lodi, kde na něj čekala skupina strážných s osedlanými koňmi. Aurane skočil do sedla a vyrazil podél přístavního mola k loděnici. Časné podzimní slunce zalévalo přístav měkkým světlem a všechno pokrývala vrstva námrazy. Mrazivá noc proměnila kaluže z dešťů ve zrádné, ledové pasti. Akorát když dojeli na konec mola, všiml si Aurane osla, táhnoucího velkou káru naloženou hromadou ryb. Na jedné takové pasti osel podklouzl a zlomil si nohu. Nářek nebohého zvířete ukončil svým kopím zlatý plášť, stojící opodál. Během chvilky se kolem začal srocovat dav lidí s nadějí, že by mohli získat nějaké jídlo a vzduchem létali nadávky majitele úlovku. Největší hladomor, způsobený válkou pěti králů naštěstí skončil, nicméně s přicházející zimou a vypálenými říčními krajinami bylo jídlo stále velmi drahé. A to zima ještě nezačala.
„Rychle,” zavelel Aurane a pobídl koně do klusu. „Nechci se nechat zaplést do nějakého srocení.” Během chvíle vyjeli z nově vznikajícího přístaviště a vyrazili podél Černovodého proudu na západ k loděnicím, jež stály asi pět mil proti proudu řeky. Po necelé půlhodině dorazili k dřevěné bráně loděnic. Stály na severním břehu řeky, kde bylo vykopáno široké chráněné přístaviště a byly obehnané vysokou, dřevěnou hradbou. Stála zde i malá pevnost, která sloužila jako kasárna pro posádku a měla za úkol ochranu loděnice. Právě díky své poloze na severním břehu řeky loděnice přežily bitvu na Černovodě bez újmy. Aurane projel bránou a naskytl se mu pohled na právě spouštěnou loď na vodu. Veliká galéra s třemi stovkami vesel a třemi stěžni právě za hlasitého šplouchnutí sjela po dřevěných kmenech a divoce se zhoupla na hladině. Jakmile se loď na vodě ustálila, propukl kolem hlasitý jásot loďařů.
Aurane se zasmál a zavolal na hlavního loďmistra, jež stál nedaleko. „Dobrá práce, Stilgare.”
Loďmistr se otočil a sklonil hlavu. „Děkuji, můj pane. Neočekávali jsme tě tak brzo.”
„Chtěl jsem vidět, jak se vám daří,” odpověděl Aurane. „Koukám, že dobře. Ta je poslední?”
„Ano, můj pane. Desátá. Jen je potřeba jí pojmenovat a určit kapitána.”
„Kapitán budu já,” řekl bez váhání Aurane. „A jmenovat se bude Okřídlený kůň.”
„Jak poroučíš, pane,” odpověděl loďmistr. „Nechám vyřezat jméno na bok lodi. Chceš si jí prohlédnout?”
„S radostí,” řekl Aurane a seskočil z koně.
Během obhlídky Aurane s potěšením zjistil, že je obrovská, se spoustou místa pro posádku, zásoby, výzbroj a vybavení. Přikázal jí naložit všemi potřebnými zásobami a vybavením a odešel do své pracovny. Byla to nevelká místnost, ve které před ním sídlil Stilgar. Jakmile vešel dovnitř, všiml si, že na stole leží zapečetěný dopis. Na pečeti byl lev a korunovaný jelen. Se zájmem pečeť rozlomil, aby si přečetl jednoduchý vzkaz.
Dnes večer přijď sám k Chataye. Důvod se brzy dozvíš. Je to naléhavé. P.
Aurane si vzkaz několikrát přečetl, prohlédl, jestli tam ještě není něco, ale nic dalšího nenašel. Po zádech mu přeběhl mráz. Kdo by se mnou chtěl mluvit? Ještě jednou si pořádně prohlédl pečeť, byla bezpochyby královská. Schoval dopis a křikl na strážného, jež stál přede dveřmi.
„Přeješ si, můj pane?” zeptal se strážný, jakmile vstoupil dovnitř.
„Kdo byl v této místnosti přede mnou?”
„Vůbec nikdo,” odpověděl strážný.
Aurane se postavil. „Jestli mi lžeš, nechám tě pověsit.”
„Nikdo zde nebyl, můj lorde,” řekl vyplašeně strážný. „Od vaší poslední návštěvy zde nikdo nebyl. Místnost byla zamčená, nikdo nemá klíč.”
Aurane se zamračil. Má pravdu, klíč mám pouze já. Leda…
„Dobrá, můžeš jít,” propustil strážného. Ten se uklonil a odešel.
Aurane prošel celou pracovnu a hledal na stěnách jakoukoli zvláštnost, která by mohla vysvětlit, jak sem někdo dopis dostal. Zkoušel sahat na všechny výstupky, mačkat suky v dřevěných deskách, dupat po podlaze, nicméně nezjistil nic. Po chvilce si sedl a nalil si pohár vína. Chvilku potichu seděl a přemýšlel, co bude dělat. Dnes večer přijď sám k Chataye. Důvod se brzy dozvíš. Je to naléhavé. P. Kdo je P.? Co se brzy dozvím? Ze zadumání ho vytrhlo naléhavé zaklepání na dveře.
„Vstupte,” zavolal.
Do místnosti vtrhnul udýchaný Pate. „Admirále, nesu naléhavý vzkaz. Okamžitě se máš dostavit do Rudé bašty.”
„Co se stalo?” zeptal se Aurane.
„Královna byla zadržena,” odpověděl udýchaně Pate.
Aurane se prudce zvedl. „Zadržena? Kým? Kdy?”
„Dnes ráno. Zadržel ji Nejvyšší septon. Obvinili jí z cizoložství a zrady.”
„Z cizoložství? Která královna byla zadržena? Královna regentka?”
„Ne, můj pane. Mladá královna. Margaery. Královna regentka tě předvolává k naléhavému jednání malé rady.”
„Okamžitě zavolej stráže a nech připravit koně. Jedeme do města. A ať je Okřídlený kůň co nejdříve naložen a ještě dnes ať odpluje do přístavu ve městě. Možná budeme potřebovat sílu.”
Když Pate odběhl, Aurane sáhnul po plášti a pohled mu padl na tajemný vzkaz. Že by mluvil o Margaery? Někdo si se mnou hraje. Vzkaz zmuchlal a hodil ho mezi hořící polena v krbu. Připnul si na opasek meč a vyšel ven.
O dvě hodiny později seděl společně se zbytkem malé rady u stolu vedle té obrovské, ostnaté zrůdnosti, která zde sloužila jako trůn. Královna seděla na vyvýšeném pódiu u paty trůnu v krémově zbarvených šatech a na prstech a ve zlatých vlasech se jí leskly smaragdy. Nejvíce však zářily její oči, v nichž se zračila odhodlanost mísící se s triumfem. Královna byla ztělesněním krásy, krásy a krutosti. Před ní stála seschlá, přísně se tvářící septa v kruhu šesti duhových rytířů. Celý sál byl zaplněn množstvím vznešených dvořanů.
„…k tomu se nemohu vyjádřit. Mohu jen odpřisáhnout to, co jsem sama zjistila, když jsem královnu prohlížela,” říkala právě septa.
Sálem se neslo mumlání a bručení. Auranemu, který celou dobu sledoval královnu, se zdálo, jako by jí poslední slova pobavila. Když však promluvila, byl její hlas pevný a rázný.
„Trváme na tom, aby Jeho Nejvyšší Svatost umožnila mým vlastním mistrům prohlédnout moji snachu, abychom se přesvědčili, zda je na těchto pomluvách aspoň vlákénko pravdy. Velmistře Pycelle, doprovodíš septu Moelle zpátky do Baelorova septa a vrátíš se k nám s pravdou o panenství naší Margaery.”
Aurane pohlédl stranou na starce. Jeho tvář ještě více zbledla, pokud to vůbec bylo možné. Brada se mu klepala a na čele mu naskákaly krůpěje potu.
„Není potřeba, abych prohlížel její… intimní části,” řekl nakonec třesoucím se hlasem. „S politováním musím říct, že… královna Margaery není panna. Žádala po mně, abych jí připravoval měsíční čaj, ne jednou, ale mnohokrát.”
Sálem se po jeho prohlášení nesl hluk, který nedokázal utišit ani herold, bušící svou holí do podlahy. Královna vše nějakou chvíli pozorovala s triumfem v očích. Pak se prudce zvedla a vykřikla na zlaté pláště, ať vyklidí sál. Poté se otočila a zamířila v doprovodu bílých rytířů k zadním dveřím trůnní síně. Aurane se zvedl a v závěsu za serem Harysem vykročil za ní. Harys ve dveřích málem upadl, kdyby ho býval nechytil. Lord Orton se tvářil, jako by dostal ránu.
„Prostý lid má mladou královnu v lásce,” řekl po chvilce. „Tohle nepřijmou dobře. Mám obavy z toho, co by mohlo následovat, Výsosti.”
„Lord Merryweather má pravdu,” řekl Aurane a podíval se královně do očí. „Jestli to potěší Její Výsost, vypustím na vodu zbytek našich nových válečných korábů. Pohled na ně na Černovodě s vlajkou krále Tommena plápolající z jejich stěžňů připomene městu, kdo tady vládne, a zajistí bezpečnost, pokud by se davy rozhodly, že se budou srocovat.”
Cersei na něj chvilku hleděla a nakonec pokývla. „Moudré opatření. Dokud tato bouře nepřejde, chci, aby byly tvoje lodě spuštěny na vodu a obsluhované posádkou.”
Ser Harys vypadal, že každou chvílí omdlí. „Jakmile se tohle doslechne lord Tyrell, jeho zuřivost nebude znát mezí. V ulicích poteče krev…”
Královna na něj koukala, jako by to byl odporný šváb. Když však promluvila, hlas měla spíše starostlivý. „Nesmí to zajít až k prolévání krve, a já mám v úmyslu postarat se, aby k tomu nedošlo. Sama se vydám do Baelorova septa a promluvím si s královnou Margaery a Nejvyšším septonem. Vím, že je Tommen oba miluje a bude chtít, abych mezi nimi sjednala mír.”
Ser Harys si otřel čelo. „Mír? Pokud je mír možný… bylo by to od vás velmi statečné.”
„V každém případě bude nezbytný soudní proces,” pokračovala královna, „aby tyto sprosté pomluvy a lži vyvrátil a ukázal světu, že naše drahá Margaery je nevinná, jak všichni víme.”
Tady něco nehraje, pomyslel si Aurane. Musela to vědět dopředu…
„Ano,” přitakal Merryweather, „jenže Nejvyšší septon možná bude chtít vyslechnout královnu sám, tak jako církev vyšetřovala obviněné za starých časů.”
„Důležité je zjistit pravdu, v tom se jistě všichni shodneme,” řekla Cersei po chvilce. „A nyní mne, moji páni, musíte omluvit. Potřebuji mluvit s králem. Neměl by být v tak těžkou dobu sám.”
Jakmile královna odešla, Aurane se podíval po ostatních. Všichni se tvářili přepadle. Pycelle se lehce uklonil a třesoucím hlasem se omluvil, že musí odejít. V očích měl strach a bezmoc. Ty jsi to věděl, starče. Bylo to nahrané, řekl jsi to, protože tě donutila. Ale proč by chtěla mít Cersei Margaery mrtvou? To se tolik bojí Tyrellů? Aurane se rozloučil a odešel.
Když projížděl městem, začínalo se smrákat. Ten P. bude muset počkat, teď mám důležitější práci. Potkával po cestě skupinky otrhaných žebráků, jež kráčeli směrem k Baelorovu septu a provolávali svobodu královně Margaery. Naštěstí jich však nikde nebylo tolik, aby mu bránili v průjezdu. Jakmile dorazil do přístavu, s potěšením zjistil, že Okřídlený kůň již dorazil a je uvázán u mola vedle Krásné Cersei. Ostatní lodě flotily nedaleko od břehu. Výborně. Dojel ke Krásné Cersei a vyběhl po lávce na palubu. V ústrety mu vyběhl Pate.
„Nech přenést všechny moje věci na Okřídleného koně. Pak svolej všechny kapitány. Ať za dvě hodiny přijdou, chci s nimi mluvit.”
„Můj admirále,” uklonil se. „Tvoje věci jsem již nechal přestěhovat. Právě teď ti zařizují do kajutu.”
„Dobrá práce, Pate,” řekl Aurane. „Pojď se mnou.” Otočil se a vyrazil k druhé lodi. Když na ní vylezl, zběžně zhlédl posádku, některých se zeptal, jak se jim na lodi líbí, některé pochválil za dobře provedenou práci. Odpovědí mu byly úklony a mumlání díků. Dělal to tak vždy, byl rád, když mu byli muži oddaní. Když skončil s obhlídkou posádky, vešel do své kabiny, kde ke svému překvapení našel sedět zarostlého, zjizveného muže.
„Co tu chceš?” zeptal se ho prudce a sáhnul po jílci meče.
„Přišel jsem na naší schůzku,” odpověděl s úsměvem cizinec. „Tušil jsem, že po těch dnešních novinkách za mnou k Chataye nepřijdeš. Tak jsem musel přijít já za tebou,” zahihňal se. Hlas měl měkký a vůbec se k němu nehodil.
„Varys,” vydechl po chvilce Aurane. „Mělo mě to napadnout, když jsem si četl ten dopis a viděl pečeť. Nikdo jiný by to nedokázal.”
„Jsem rád, že jsi na mě nezapomněl, příteli. Můžu ti pořád říkat příteli?”
„Myslel jsem, že jsi uprchl spolu se skřetem,” řekl místo odpovědi Aurane.
„Neopustil jsem Královo přístaviště ani na okamžik,” odpověděl s úsměvem eunuch.
„Ale jak to, že o tobě neví Qyburn? Vždyť ovládá síť informátorů.”
„Myslí si, že jí ovládá. Rád ho při té představě nechávám. Vlastně i díky tomu se z tebe stal admirál, pokud si vzpomínám.” zahihňal se. „Díky mému našeptávání tě Qyburn doporučil královně, která tě pak takhle povýšila.”
„Vzpomínám si,” odpověděl netrpělivě Aurane. Nebylo mu po chuti, že je eunuchovi zavázaný.
„Tak se konečně posaď a pojď si promluvit,” vybídl ho Varys.
Aurane se rozhlédl kolem sebe. „Nebojíš se, že tě tu někdo chytí? Na tvojí hlavu je vypsaná odměna.”
„Myslím, že nás teď nikdo obtěžovat nebude,” odpověděl Varys. „Ale je to od tebe hezké, že se strachuješ o můj život.”
Aurane sáhnul po džbánu s vínem, nalil dva poháry a posadil se. „Přišel jsi kvůli Margaery?”
„Přišel jsem kvůli tobě. Tyrellové a Lannistrové se zničí navzájem. Už jsi dal povel lodím vyplout a obklíčit město?”
Aurane na něj chvilku hleděl. Jak to ví? „Zatím ne,” odpověděl nakonec. „Rozkazy vydám brzy.”
„Výborně,” odpověděl Varys. „Musíš rozkázat plout do Bouřlivého konce.”
„Do Bouřlivého konce?” vydechl překvapeně Aurane. „Proč? Cersei dala rozkaz hlídkovat kolem města. Nemohu ho porušit.”
„O, ale můžeš. Rozkazy od Cersei tě už nemusí zajímat. Zítra touhle dobou už bude mít úplně jiné starosti.”
„Jaké starosti?”
„Řekněme, že to Cersei s intrikami trochu přehnala. Zítra bude v Baelorově septu zadržena a obviněna z vraždy, zrady a cizoložství.”
„To není možné!” řekl Aurane.
„Ale je. Cersei si nyní vychutnává triumf, jak to hezky navlékla na Margaery. A mezitím jí její arogance zaslepuje natolik, že ani nevnímá nebezpečí. Nejvyšší septon jí zítra zadrží a brzy bude souzena. A jakmile se to stane, tvoje admirálské dny končí. Musíš odplout do Bouřlivého konce.”
Aurane na eunucha koukal s nevírou v očích. Pralo se v něm svědomí. Mám jít Cersei varovat? Nebo poslechnout eunucha? „Proč do Bouřlivého konce?” zeptal se nakonec.
Varys se zasmál. „Jsem rád, že jsi zavrhl myšlenku, jít Cersei varovat. Věř mi, opravdu ti žádné štěstí nepřinese. Jsi pro ní jen bastard, pro kterého má zrovna využití.”
„Ale proč Bouřlivý konec? Ten přece obléhá Mace Tyrell.” zeptal se znovu Aurane, úmyslně ignorující poslední eunuchovu poznámku.
„Brzy vytáhne s celou armádou zpět do Králova přístaviště, aby osvobodil svojí dceru. Ale zanedlouho připluje do západozemí někdo jiný, kdo by tvoje služby mohl velmi dobře využít a kdo se ti odmění mnohem štědřeji, než jakýkoli Lannister.”
„Kdo připluje?” zeptal se nejistě Aurane.
Varys sáhnul do kapsy a podal Auranemu zlatou minci. Byl na ní drak. „Oheň a krev.”
„Targaryen? Kdo? Myslíš Daenerys?”
„Ne. Rhaegarova syna.”
„To není možné, Aegona přece zabili Lannisterové.”
„Nezabili. Zachránili jsme ho a děti vyměnili. Právoplatný král se vrací do západozemí spolu s desetitisíci bojovníky zlatého společenstva. Právě teď plují přes úzké moře.”
Najednou bylo všechno jinak. Targaryeni se vrací. To změní úplně všechno. Deset tisíc možná nebude stačit na dobytí západozemí, ale jakmile Aegon vztyčí korouhve, přidá se Dorne, polovina roviny, říční krajiny, Lannisterové nemají šanci.
Když Aurane nemluvil, Varys pokračoval. „Musíš vyplout na jih, nechám zítra rozhlásit, že se chceš stát pirátem. Pak vyčkej v dohledu pobřeží. Jakmile Aegon zaútočí, pomoz mu.”
„Co když to nevyjde?” zeptal se Aurane.
Varys jej mlčky pozoroval a pak se zeptal. „Jak se jmenuješ?”
„Aurane,” odpověděl pomalu. „Aurane Vodský.”
„Ano,” přitakal Varys. „Jen král tě může legitimizovat.” Na chvilku se odmlčel a zadíval se na Aurana. „Montford uhořel na Černovodě, Monterysovi je šest. Přidej se k Aegonovi a pomoz mu získat Bouřlivý konec a jeho trůn, na který po právu patří. A potom z tebe bude Aurane Velaryon, lord admirál královské flotily, pán přílivů a driftmarky.”