Rozhovor s Kitem Haringtonem

Winter is coming: Díky, že jsi na tohle přistoupil!

Kit Harington: Rádo se stalo, potěšení je na mé straně.

WiC: Nevím, jestli jsi si toho vědom, ale tohle je završení několikaletého úsilí udělat s tebou rozhovor. Snažíme se o to už od chvíle, kdy byl natočen pilotní díl. Tehdy jsme dostali sice zdvořilý, ale důrazně zamítavý email od Mary (PR Viceprezidentka HBO), ve kterém nám stroze sdělila, že „Je to jenom pilot. Uklidněte se. Žádné rozhovory neposkytujeme“. Dneska se tomu musím smát. A je vážně skvělé s tebou po tom všem konečně mluvit.

KH: Řekl bych, že jsem tehdy Maru ještě ani neznal. A to je opravdu hodně dávno, i ten pilot už skoro patří do historie. Aspoň mi to tak připadá.

WiC: Ano, jsou to nějaké tři roky zpátky, odhaduju.

Kit: Hmmm… tak nějak.

WiC: To je skutečně dlouhá doba a tvůj život za ta léta nabral rychlý spád, takže je mi jasné, že ti to musí připadat jako věčnost. Pojďme se do toho rovnou pustit. Ty ses teď zrovna vrátil z Islandu, je to tak?

KH: Ano, vlastně je to dneska přesně týden, co jsem zpátky. Tenhle rok jsme tam strávili jen chvíli. Loni se tam točila většina mých scén, letos ale probíhalo téměř celé natáčení v Belfastu a na Island nám zbylo pouhých 10 dní, takže jsme měli co dělat, abychom zvládli dokončit všechny scény ze severu za Zdí.

WiC: A teď se natáčelo u jezera? Minulý rok se odehrával na ledovci, ale k nám se doneslo, že se letos točilo na jinde. Zkusil bys porovnat, jak se letošní natáčení lišilo od toho loňského?

KH: Přesně tak, jednalo se o jinou lokaci. Loni jsme přiletěli do Reykjavíku a pak jsme měli točit na třech různých místech v rámci jižního pobřeží. Takže jsme začali na tom nejvzdálenějším, které se nacházelo u velkého ledovce a následně jsme se v podstatě propracovávali zpátky k Reykjavíku. Letos se vše odehrávalo pouze na jednom místě, takže jsme po celou dobu natáčení bydleli v tom samém hotelu. Doletěli jsme do Reykjavíku, odkud jsme absolvovali 40 minutovou cestu nahoru na sever. Island je vlastně docela velký. Neumíš si představit, jak velký je, dokud se tam nevydáš. To jezero se jmenovalo Mývatn. Rozlehlé jezero uprostřed země. Ale největší rozdíl byl v tom, že se jednalo o severní část, kde byla mnohem větší zima. Sníh nám sahal skoro po kolena.

Tohle je riziko, které s sebou přináší natáčení na místě jako je Island. Vypravíš se tam kvůli nádherným scenériím, ale zároveň potřebuješ pro věrohodné vyobrazení drsných podmínek na severu za Zdí živly jako je sníh a vánice. A s případnými změnami počasí musí režisér počítat – trpělivě hledá a nachází všechny ty překrásné scenérie a pak, když se na nich ocitnete vy, není najednou kvůli náhlé vánici vidět ani na špičku vlastního nosu. A naopak – kvůli drsným podmínkám na severu za Zdí pak potřebujete přesně takový typ zasněžených scén. Je to vlastně trochu gamblerství, vydat se na Island z těchto důvodů. Letos mi ale připadalo, že tam bylo celkově drsnější počasí, mnohem nižší teploty. Rozhodně to ale bylo úžasné, stejně jako loni. Opravdu se nemůžu Islandu nabažit, dá se říct, že jsem se do té země zamiloval.

WiC: Připadá ti, že se při natáčení venku lépe dostaneš do role, nebo naopak preferuješ pohodlí vyhřátého studia?

KH: Je to zvláštní, ale naprostá většina scén z Králova přístaviště a taky mnoho záběrů z jihu bylo pořízeno v Chorvatsku nebo Maroku. Interiéry se točili v belfastské Paint Hall. Co se ale týče mě, myslím, že jsem měl docela štěstí, protože jsem většinou natáčel venku. Vždy se jednalo o nějakou nádhernou krajinu, což já rozhodně preferuji. Sterilní prostředí studia, to není nic pro mě. I přesto, že ateliéry vypadají úžasně. Takže jsem stejně jako loni trávil ve studiu jenom zlomek času a osobně jsem tomu rád. Coby herec se domnívám, že prostředí divoké krajiny může scéně jedině pomoci.

WiC: Jo, to si umím představit. Navštívili jste letos opět Černý hrad?

KH: Nerad bych toho moc prozrazoval…

WiC: To jsi vážně kalibr.

KH: To ani ne, ale co se týče seriálu, postupně dozráváš a učíš se, jak toho zbytečně moc nevypouštět. Já v tom mám ale pořád mezery (smích).

WiC: (smích)

KH: Nevím, jestli bych k tomu měl říkat víc, vážně…

WiC: Dobře, to je fér.

KH: Myslím, že bychom zbytečně prozradili děj, kdybych to rozvedl.

WiC: Ve své posledí scéně se měl Jon Sníh právě potkat s Mancem Nájezdníkem. Jaká byla spolupráce s Ciaránem Hindsem v roli Mance?

KH: Úžasná. Tenhle seriál je pro britského herce, tedy pro mladého britského herce, který toho před tím po čertech moc nedokázal, studnicí neuvěřitelně kvalitních hereckých talentů, kteří ztvárňují tyhle starší role. Už dopředu je vám jasné, že pro postavu Mance seženou někoho opravdu dobrého. Pamatuju si, že když jsem od tvůrců Trůnů Davida (Benioffa) a Dana (Weisse) dostal email, ve kterém stálo, že získali Ciarana, měl jsem radost jako malý kluk. Bylo to naprosto dokonalé. Viděl jsem ho zrovna dva dny před tím ve hře v Národním divadle a byl jsem jím naprosto unešený. A protože pochází ze Severního Irska, zná Belfast velice dobře. Co se týče Manceho, dokázal se té role zhostit opravdu věrohodně, doslova vyzařoval auru, která byla pro Mance Nájezdníka typická. Měl jsem tu čest se s ním podílet na několika scénách. On byl upřímně opravdu fantastický. A taky je to jeden z nejmilejších lidí, se kterými jsem při natáčení Trůnů pracoval. Nejsdílnější a nejobětavější kolega. V tomto směru naprosto nepřekonatelný.

WiC: A co ti další. Spolupracoval jsi taky s Kristoferem Hivju? Jaké to bylo? Zdá se, že je to opravdový charakter.

KH: Tormunda ztvárnil perfektně.

WiC: To ano, opravdu se zdá, že k němu pasuje.

KH: Měl ten obrovský plnovous. A taky je to kus chlapa. Po fyzické stránce Tormunda naprosto přesně vystihuje. Navíc do jeho role vnesl obrovský kus úžasné excentričnosti. Myslím, že se bude jednat o velice oblíbenou postavu třetí řady. Je to přesný příklad toho, že se mezi Divokými najdou jedinci, které bytostně nesnášíš, ale zároveň k nim patří i ti, které máš rád, takže si najednou uvědomíš, že se jedná jen o další obyčejnou část lidského pokolení na tomhle širém světě. Nejsou to nepřátelé, nejsou to ani příšerní „znásilňovači a drancovníci“. Jon je z toho v šoku, protože mu vždy tvrdili, že jsou tito lidé jsou zlí a nedá se jim věřit. A pak je potká a najednou vidí, že jsou vlastně stejní jako on, jen žijí na opačné straně Zdi. Je to pro něj obrovská lekce, na jejímž základě pro něj bude rozhodování v nadcházející sezóně mnohem těžší. A co se Kristofera týče, ten svou práci odvedl bravurně. Mezi Jonem a Tormundem se vytvoří opravdové pouto a já doufám, že to bude zajímavá podívaná. A pak je tady taky Mackenzie!

WiC: Ano, toho mám na seznamu jako dalšího. Jak se ti spolupracovalo s ním? V seriálu hraje Orella, že?

KH: Ano, toho měniče. Byl fantastický. Samozřejmě, že byl nedílnou součástí mého dospívání jak seriál Kancl, tak i film Piráti z Karibiku, odkud ho jako herce znám. Zároveň jsem ho viděl hrát i v divadelním představení Jeruzalém, které je úžasné. A tak jsem byl s jeho prací, hereckou figurou a vůbec tím, kým je, velmi dobře obeznámen. Jako by se pro roli Orella narodil. V této řadě se sice nenávidíme, ale mimo obrazovku spolu vycházíme skvěle. Často společně trávíme čas i mimo natáčení, kdy pro nás pro všechny připravuje vědomostní kvízy. A i v tom je vážně dobrý. Úžasně nesympatický, ale zároveň barvitý charakter.

WiC: Už jsi to částečně nakousnul, ale co víc nám ještě můžeš prozradit o Jonově cestě, kterou v této řadě podstoupí? V předchozích dvou sezónách se učil někoho následovat, ať už to byl Mormont, nebo Qhorin, a zároveň se snažil být dobrým vojákem. V této řadě se ale Jon vydává na cestu sám, tak říkajíc na vlastní pěst. Takže, aniž bys toho prozrazoval příliš, jaké lekce budou Jonovi uštědřeny tentokrát a kam se bude jeho cesta ubírat?

KH: Myslím, že se o něj od samého počátku v seriálu i v knihách stará celá řada otcovských postav. Začíná to jeho vlastním otcem, Nedem. Pak je tu taky Mistr Aemon, lord velitel či Benjen, až se konečně ve druhé řadě dostáváme ke Qhorinovi Půlrukému. Takže mu vždy kryjí záda tyhle starší mužské postavy, které mu zároveň radí, jakým směrem se ubírat a co dělá špatně. V této řadě se potká s Mancem Nájezdníkem. Je zde ale rozdíl v tom, že Jon je tentokrát v utajení, je špiónem v táboře Mance Nájezdníka. Opět se tedy dostává do přízně starší postavy, která mu říká, kým může být, kým by měl být a co dělá špatně. A já jsem si rád pohrával s myšlenkou, že se konečně objevil někdo, koho vlastně doopravdy nemusí poslouchat. Měl by sice předstírat, že poslouchá, ale ve skutečnosti nemusí.

I ve třetí řadě tedy Jon dostává přednášky od staršího muže. A já myslím, že je zde zajímavá hlavně ta úžasná zápletka v příběhu, kdy se dostává v táboře Mance Nájezdníka do utajení a všechny jeho zásady jsou podrobeny testu. Bytostná podstata toho, kým je a kým by se chtěl stát, je vystavena zkoušce. A tak se opravdu, aniž bychom toho prozrazovali příliš, podrobuje testu, zda by se měl stát součástí Noční hlídky či nikoli. A to je fascinující. Řekl bych, že co se týče příběhu, můžu tuhle řadu označit za svou nejoblíbenější. Vlastně to všechno graduje. Miluju první řadu, ale tu druhou zbožňuju ještě o něco víc. A pak je tu třetí řada, kterou jsem… jednoduše nadšen.

WiC: V nějakém jiném rozhovoru jsi ji nazval ikonickou. V jakém ohledu je podle tebe ikonická?

KH: Myslím, že v této řadě byla prostě nasazena laťka ještě o stupínek výš. I po finanční stránce – i když to samozřejmě není to nejdůležitější – nicméně seriálu jako je tenhle může jedině prospět, když se do něj napumpuje víc peněz. Speciální efekty, se kterými se v této řadě setkáme, zaručují naprosto neuvěřitelnou podívanou. A znovu se vracím k plejádě nových herců, mezi nimiž jsou i Kristofer, Mackenzie a Ciarán. Nemůžu sice mluvit za ostatní, protože jsem od nich přece jenom do jisté míry od izolován. Nicméně z toho, co jsem zaslechl na place, byly prý některé výkony opravdu nezapomenutelné. A mimochodem, RW (spoilerová událost) vypadá taky neuvěřitelně.

WiC: Dobře, že to zmiňuješ. Dosud jsme o tom slyšeli jen samé kladné věci. Nemůžu se dočkat, až to uvidím, ale zároveň se toho trochu obávám.

KH: Ano, to je přesně jedna z těch scén, že? Ta, na kterou se od začátku neskutečně těšíš a nemůžeš se dočkat, až ji konečně uvidíš. Vzhledem k povaze scény to pro všechny znamenalo několik opravdu emotivních dní na place. Tady se už evidentně dostáváme na nebezpečné území, kde bych nerad vyzradil víc, než je třeba, ale myslím, že to bylo pro všechny opravdu těžké. Režíroval to David Nutter, což je mimochodem fantastický režisér s neskutečně vražedným pracovním tempem, takže se toho v rámci téhle scény stihlo natočit fakt hodně. Už se na to doslova klepu.

WiC: Paráda. Ale dost už bylo třetí řady. Jak jsem říkal v úvodu, snažili jsme se s tebou spojit opravdu dlouho, proto bych teď rád zabrousil trochu do minulosti, vlastně až na začátek, kdys byl do seriálu obsazen. Prozraď nám něco o konkurzu, co se ti honilo hlavou, když jsi tu roli dostal?

KH: Ano, vzpomínám si, že když mi na stole přistál scénář, měl jsem angažmá v divadle a dělal zrovna na hře Válečný kůň. Takže když se mi dostal scénář do ruky a já si pročítal pilotní díl, aniž bych kdy četl knižní předlohu, nestačil jsem se divit, jak bizarní tahle věc je. V Anglii máme populárního hlasatele, který se taky jmenuje Jon Snow a já si říkal: „Tak tohle je opravdu hodně zvláštní“. Ale bylo to vlastně úžasné. Naprosto originální, totálně mě to pohltilo.

Zaujalo mě to hlavně ze dvou důvodů: A) stálo za tím HBO a proto takovou nabídku zkrátka nemůžeš brát jen tak na lehkou váhu; B) říkal jsem si „Co to jako má být? Vždyť je to naprosto šílené. Nemám ani ponětí, co jsou tyhle postavy zač.“ V životě se mi ale nestalo, že by mě nějaký scénář takhle pohltil. Ještě než jsem se to začal učit nazpaměť, přečetl jsem to celé od začátku do konce rovnou dvakrát.

Co se týče konkurzu, moje první zkouška probíhala před Ninou Gold. Na tu druhou se pak dostavil i David s Danem, no a napotřetí už tam byli všichni – David, Dan i Frank Doelger. Takže jo, šlo to celkem dobře. Na konkurzech zkrátka poznáš, jestli jsou ti hvězdy nakloněny, když se dostaneš dál než do prvního kola. Znamená to, že se jim pravděpodobně líbíš, a mně to tady dávali docela jasně najevo. Zajímavé je, že v rámci třetího kola konkurzu napsali pro mě a Ygritte scénu, která se objeví i ve třetí řadě.

WiC: Wow.

KH: Byl to zvláštní pocit, když jsme si s Rose ve třetí sezóně tuhle scénu z konkurzu zopakovali – tenkrát jsme neměli ani tušení, jestli na nějakou třetí řadu vůbec dojde. Aspoň já jsem to tehdy rozhodně nevěděl. Bylo to takové milé zadostiučinění, najednou jsme si totiž uvědomili, jak daleko jsme se už dostali.

WiC: Tomu rozumím. A kdy sis vlastně poprvé uvědomil, že se tenhle seriál stane legendárním?

KH: Nebyl jsem si jistý, zda to bude mít větší úspěch až do chvíle, kdy jsem těsně po první řadě odjel do Kanady točit nějaký film. A co se týče možného ohlasu tohohle seriálu, byl jsem tenkrát ještě velmi naivní. No a když byl následně uveden, snažil jsem se vyhýbat všem recenzím a hodnocení, ale někdy to prostě nešlo. Je jasné, že pro mě byla práce na tomhle seriálu celkem zásadní, takže když se začal vysílat a já byl zrovna v Kanadě, brousil jsem po internetu a přepadla mě zvědavost, co na něj vlastně diváci říkají. A k mému velkému překvapení byly všechny ohlasy pozitivní! Panovalo kolem toho obecné nadšení a já jen radostně sledoval nárůst fanoušků. Taky jsem zaregistroval spuštění vaší stránky a reakce fandů knihy, kteří byli seriálem naprosto ohromeni. Ten příliv obdivovatelů Hry o trůny byl prostě „pfff“ (kroutí hlavou) neuvěřitelný.
Když tě pak lidé začínají poznávat na ulici a říkat ti, jak moc se jim seriál líbí, začneš si to všechno uvědomovat na vlastní kůži. Pro mě to byla hodně zvláštní zkušenost. Nemyslel jsem si, že se seriál nějak zvlášť proslaví. Maximálně jsem čekal, že si lidé řeknou „no super, to je celkem zajímavé“, a tím to zhasne. Ale jak rychle se kolem toho vytvořila ta obrovská základna fanoušků, to bylo opravdu vzrušující.

WiC: Poznávají tě lidé na ulici hodně? Oslovují tě častěji tady ve státech, nebo vzbuzuješ větší pozornost v ulicích Londýna?

KH: No, v Anglii spíš o něco míň. Ať jsem kdekoli v cizině, což mimo jiné ukazuje na globální dosah seriálu, třeba v Jižní Americe nebo v Evropě, ve Španělsku, ve Státech, lidé mě poznávají celkem rychle a hodně často. V Anglii a Londýně, což je asi do jisté míry dáno kulturními zvyklostmi, zkrátka lidi na ulici nezastavujeme.

WiC: Tam si jen za tvými zády šuškají: „Hele, támhle jde Jon Sníh!“

KH: (smích) Přesně tak. Každopádně ale musím v tu chvíli vypadat jako on (ukazuje na svůj plnovous). Teď to nosím kvůli focení pro Trůny, ale jakmile dofotíme, oholím se.

WiC: Pomáhá to?

KH: Docela jo.

WiC: To je vtipné. Takže, jaké to je stát se skoro přes noc z anonymního člověka hvězdou, které se stačí jen projít na Comic Conu a tisíce fanoušků z toho šílí… Můžeš ten pocit nějak popsat?

KH: Je to hodně, hodně zvláštní. Ale ono to spíš graduje – lidé si myslí, že jen uděláš takhle (luskne prsty) a jsi slavný. Ale u tohohle seriálu ta popularita postupně narůstá. Když to šlo poprvé do vysílání, na ulici tě tu a tam někdo zastavil, nebo se s tebou čas od času někdo vyfotil. A najednou jsme u třetí řady a všechno se to děje mnohem častěji, lidé tě poznávají na každém kroku a o fotku tě žádají každou chvíli. Za celou tu dobu se mi ale nestalo, a to říkám zcela upřímně a doufám, že to tak bude i nadále, že by mi to nelichotilo a lidé nebyli milí, když za mnou přijdou. Jsou velice slušní a řeknou třeba: „Moc se omlouvám, že vás obtěžuju, ale jsem velký fanoušek Hry o trůny a zbožňuju váš příběh“ nebo „ten seriál miluju, můžu si s vámi udělat fotku?“ A to je naprosto v pohodě, chápeš? Ani trochu mě to neobtěžuje, vlastně mě to baví, takže s tím absolutně nemám problém.

WiC: Zkus nám teď prozradit něco o sobě. V našich rozhovorech na Winter is Coming rádi zasazujeme do rozhovorů i osobní témata. Třeba jaké máš koníčky? Co rád děláš, když zrovna netočíš?

KH: Hodně píšu. Vlastně se pokouším psát, kdy se dá. Myslím, že když vyrůstáš jako herec, stane se pak herectví tvým koníčkem. Do jisté míry je pro mě velmi obtížné sledovat filmy a televizi vůbec, protože toho vím o zákulisí téhle mašinérie strašně moc. Nedaří se mi to zkrátka vidět objektivně, nebo se do toho dokonce ponořit. To je jedna z nevýhod tohohle průmyslu. Nicméně před tím, než jsem si zlomil kotník, miloval jsem nejrůznější sporty a hlavně lezení po skalách. Ale musel jsem to na čas pověsit na hřebík. Momentálně jsem tak vytížený, že si tak maximálně čtu. Čtu a to je všechno. Když netočím, čtu. Docela nuda.

WiC: Když už jsme u toho čtení, vím, že jsi přečetl první čtyři knihy Trůnů. Podařilo se ti někdy dostat i k páté knize, Tanec s draky? Nebo si teď od toho dáváš na chvíli odstup?

KH: Zatím si od Tance s draky nechávám odstup. Pamatuju si, že když jsem tu roli dostal, přečetl jsem ty knihy všechny najednou. A Tanec s draky vyšel až poté, co už jsme začali točit a já usoudil, že bude lepší to na chvíli dát k ledu. Věděl jsem toho o ději z nadcházejících sezón už dost a nechtěl jsem být moc napřed. Teď ale začínám zvažovat, že bych si tu poslední knihu přece jen přečetl, protože bych se docela rád dozvěděl, co se bude dít dál. Ale ne, zatím jsem se k ní ještě nedostal.

WiC: Ok, chápu. No, podle toho, jak to teď mají David s Danem nastavené, vypadá to, že se chystají namíchat děj i z ostatních knih. Je možné, že se nějaké věci z Tance s draky objeví až na úplném konci další řady. Uvidíme, jak to vymyslí. Poskytli ti David s Danem nějaké interní informace o Jonovi, které se ještě neobjevily v knihách? Slyšel jsem totiž, že jim George něco řekl. Nebo jsi snad dostal nějaké echo přímo od George?

KH: Ne.

WiC: Nechávají tě tápat, stejně tak jako tvoji postavu?

KH: Asi už to tak bude, kéž by mi k tomu řekli něco víc, ale opravdu nic nevím. Myslím, že jenom tři lidi na tomhle světě vědí o Jonově matce či co se v závěru s Jonem stane. A taky jak to vlastně všechno nakonec dopadne. Patří mezi ně David, Dan a George a ti si to nechávají pouze pro sebe. Takže asi tak, kromě těch tří nikdo nic netuší. Rád bych se jim podíval do hlavy, ale nikdy jsem se o to vlastně nepokusil. Nechci je zkoušet.

WiC: Musíš s nimi někdy vyrazit do hospody a trochu je…

KH: Jasně, trochu Benioffa a Weisse dostat do nálady!

WiC: A pak jen tak nenápadně nahodit: „Takže, Jonovi rodiče, co jsou vlastně zač?“

KH: Prostě to na ně vybalit.

WiC: Jo, to by mohlo zafungovat. Dobrá, tady je jedna náhodná otázka. Jeden z mých pisatelů už pro mě udělal řadu rozhovorů – s Emilií, Lenou, Johnem Bradleyem. Z nějakého důvodu se stal aktivní v kampani za odstranění indiga z barevného spektra.

KH: To zní zajímavě. Zajímavá kampaň.

WiC: Protože zastává názor, že se v podstatě jedná o barvu adekvátní fialové. Nepotřebujeme přece indigo a zároveň i fialovou. Takže se v rozhovorech všech vyptává, jestli jsou pro zachování indiga, nebo by jej radši z barevného spektra vyřadili. On je jednoznačně pro vyřazení a jediná osoba, která ho v tom doposud podpořila, je John Bradley.

KH: (smích) Kdo jiný než John Bradley! Ten se rozhodně musel přidat.

WiC: Takže se tě teď na to musím taky zeptat, aniž bych na tebe chtěl jakkoli tlačit. John říká, že je pro vyřazení, všichni ostatní chtějí indigo v barevném spektru zachovat. Co si o tom myslíš ty?

KH: Miluju indigo. Myslím, že je to nádherný název pro barvu. Takže se teď musím postavit do opozice vůči Johnovi a říct, že jsem pro zachování indiga, pardon, ale chci ho tam nechat. A nebo ještě lépe, nechal bych tam indigo a vyhodil fialovou.

WiC: To je nápad! To tu ještě nebylo, dobrá odpověď.

KH: Nazval bych to kampaní za odstranění fialové.

WiC: Skvělé, další otázka, kterou ti musím položit, protože to krom většiny dam zajímá i jednoho z mých pisatelů, je: Alfie se ukázal v rouše Adamově v první řadě, Richard ho následoval hned v té druhé, uvidíme Jona Sněha…

KH: (smích) Možná, možná. Nevím, nakolik tohle můžu prozrazovat, ale když si přečtete knihy, tak budete vědět. Ale je tam jedna nádherná scéna s ním a Ygritte. Osobně ji tedy považuju za opravdu překrásnou. S Rose a režisérem jsme se o ní bavili a došli jsme k závěru, že se jedná o velice zvláštní okamžik tohoto seriálu, kdy dva lidé prožívají absolutně šťastný moment plný čisté radosti. Kdy jsou odtrženi od zbytku toho děsivého světa a mají chvilku jenom sami pro sebe, kdy se mohou naplno oddat svému štěstí. A to je vzácné. Zvláště pak pro Jona, který nikdy předtím o nějaké štěstí ani nezavadil. Pro nás to bylo opravdové požehnání, že jsme si mohli v takové scéně zahrát a doufám, že to na lidi zapůsobí a bude se jim líbit. Já jsem si to opravdu užíval.

WiC: Chudák Jon.

KH: Chudák Jon, ano.

WiC: Potkává ho jeden provar za druhým, zdá se. Nedá mi to se nezeptat, jak se ti pracovalo s Rose Leslie? Je mi jasné, že jste spolu strávili hodně času, zvláště pak v této řadě. Už ve druhé sezóně bylo z toho mála, co jsme viděli, patrné, že mezi vámi byla chemie. Přeneslo se to i do třetí řady?

KH: Jsme si opravdu hodně blízcí, já a Rose. Stali se z nás velice dobří přátelé. Okamžitě jsme si padli do noty. V tomhle směru jsme měli veliké štěstí, protože spolu ve druhé i třetí řadě trávíme hodně času. Máme podobný smysl pro humor. Takže jsme se skutečně hodně nasmáli a celkově si to dost užívali. Je úžasné, když narazíte na někoho takového, měl jsem to tak i s Johnem Bradleyem. Spojoval nás stejný smysl pro humor, takže je to pak na place opravdová zábava, žádná nuda nehrozí. S ní se mi pracovalo vážně skvěle, v téhle řadě je obzvlášť fantastická. Prostě okouzlující. Už se těším, jak budou lidé na její výkon reagovat, protože se jí podařilo Ygritte ztvárnit naprosto dokonale.

WiC: Výborně. Super, myslím, že to je z mé strany vše. Jedině, že bys snad měl nějakou otázku ty na mě?

KH: (smích) Ne. Jediné, co bych chtěl říct je, že miluju vaši webovou stránku. Je pro mě zdrojem aktuálních informací. Často se u vás dozvím víc, než ze samotného seriálu.

WiC: No, snažíme se všechny zásobovat, jak to jenom jde. Získáváme spoustu interních informací, z jejichž publikování asi není HBO úplně nadšené, ale fanoušci je chtějí znát!

KH: A herci taky!

WiC: Dohodnuto, budeme v tom pokračovat, abyste byli v obraze, stejně tak jako fandové. Tak jo, opravdu si vážím tvého času, který jsi nám dnes věnoval.

KH: Není zač, pro vás kdykoli.

WiC: Tak se drž a my se na tebe budeme těšit ve třetí řadě!

KH: Myslím, že bude skvělá. Doufám!

Zdroj: HBO Czech, winter-is-coming.net