Konečně přišlo jaro a s ním už tradičně i další řada seriálu Hra o trůny. Každý rok se období před startem nové řady nese v duchu velkého těšení, ale u čtenářů Martinových knih také nezřídka v duchu obav, jak se adaptace jejich oblíbené fantasy ságy povedla. Není tajemstvím, že se seriál knih drží čím dál méně, na takřka doslovné zfilmování jako v případě první série můžeme už s jistotou zapomenout. Letos dokonce sami tvůrci seriálu i herci předem deklarovali, že s ubývajícím knižním materiálem si čím dál víc prošlapávají vlastní cestu. Pozice čtenářů i tzv. nečtenářů se vyrovnávají, nikdo už s jistotou nedokáže říct, jakým směrem se budou dějové linky jednotlivých postav vyvíjet. A paradoxně to možná seriálu prospěje.
S Alekem jsme měli možnost díky HBO vidět první díl páté řady s mírným předstihem (a s námi dnes nad ránem také maratónci) a můžeme vám tak zprostředkovat svoje dojmy. 🙂
(Pozor, spoilery.)
Celkově má první díl poněkud pomalejší tempo a budoucí děj je v nejlepším případě jen lehce načrtnutý, což se dá u první epizody nové řady pochopit. Vracíme se postupně k jednotlivým postavám tam, kde jsme je na konci čtvrté řady zanechali. Jednou ze slabin seriálu bylo vždycky přílišné a poněkud chaotické přeskakování mezi jednotlivými dějovými linkami. Scénáristi slibují, že se letos začnou některé postavy potkávat a svět Západozemí se tak poprvé po dlouhé expanzi začne „smršťovat“, což by mělo vést i k větší plynulosti příběhu. První díl tímhle neduhem ještě trpí, i když jisté náznaky, že dojde k očekávaným i neočekávaným setkáním, už v něm jsou.
Díl otevírá vůbec první flashback v historii seriálu, ve kterém Cersei s Melarou návštíví věštkyni Maggy Žábu. Nutno podotknout, že Nell Williams, která si náctiletou Cersei zahrála, zvládá její cynické úšklebky opravdu bravurně. Určitě jde o jednu z povedenějších scén dílu.
Příjemným překvapením je také Jon Sníh, respektive Kit Harington, který pokračuje v trendu z minulé série – podstatně rozšířil svůj repertoár výrazů a hraje čím dál zajímavěji. Vyzdvihla bych zejména jeho rozhovor s Mancem, ale osobně jsem zároveň hodně zvědavá, jak se popasuje s přítomností Stannise a Melisandry. Malou ochutnávkou byla už mrazivá scéna na konci čtvrté řady, kdy se střetnou pohledy Jona a Melisandry, a jsem si jistá, že v páté řadě bude vztahu a napětí mezi nimi dvěma věnováno hodně prostoru. Doufejme jen, že z toho nebude další stín. 🙂
Tyrion s Varysem se vylodí v Pentosu a stráví pár pěkných chvil klábosením v rezidenci Illyria Mopatise (který si zřejmě odskočil na dovolenou, v dílu se neobjevil a nejspíš se nevrátí ani v dalších dílech). Tyrionova linka bude podle všeho dosti osekána a rozhovor s Varysem to více méně potvrzuje. Na tuhle hereckou dvojku se jako vždy dobře kouká (Dinklage zvládá zlomeného a rezignovaného Tyriona dobře). Několik postav z Tance draků se v seriálu neobjeví a tak budou muset jeho cestu za právoplatným vládcem Západozemí hodně překopat.
V Essosu se samozřejmě pořád nachází i Daenerys, která má opět jednu z (nechtěně) nejvtipnějších replik. Nejzajímavější tak zřejmě bude sledovat, jak si seriál poradí s rostoucími draky a stále náročnější digitální animací. Proslýchá se, že rozpočet seriálu byl od minulého roku opět navýšen, tak doufejme, že David a Dan investovali do pořádného CGI. Už scéna v prvním díle, kdy se dolů po pyramidě řítí stržená harpyje (objevila se i v traileru), je hodně působivá, ale nabízí se otázka, jestli byla nutná a jestli nebylo vhodnější investovat do důležitých scén, které mají přijít. Čtenáře taky možná potěší, že Rhaegal a Viserion mají konečně svoje jména i v seriálu. 🙂
V Králově přístavišti se schyluje ke konfliktu mezi Cersei a Margaery a zároveň jsou poprvé zmíněni vrabčáci – militantní náboženské hnutí, které Cersei nadělá ještě hodně vrásek. V této sérii by měla zazářit hlavně Lena Headey a já nepochybuji, že jí scénáristi napsali hodně „ovíněných“ scén, kdy se bude moct naplno projevit Cersiina paranoia. Objeví se i několik starých známých, ovšem když Cersei říká Lancelovi, že ho téměř nepoznala, troufám si tvrdit, že to je případ i většiny diváků – od doby, kdy se v seriálu Lancel naposledy objevil, uplynulo hodně vody.
Co ještě můžete čekat: jednu netradiční scénu v nevěstinci, jednu tradiční a poměrně zbytečnou scénu s Lorasem, a Sansu s Malíčkem, kteří nasedají do Malíčkova pověstného turbomobilu a vydávají se na cestu po Západozemí. Právě jejich linka ve mně vyvolává asi největší obavy, vzhledem k tomu, jak tvůrci s postavou Malíčka nakládali v minulosti.
Co nečekejte: Aryu, Dorne (objeví se až v druhém díle) a Brana a spol. (ten se bohužel objeví až v šesté sérii).
Celkově podle mě však díl nepůsobil vůbec špatně. Na nějaké hodnocení páté série je brzy, ale za sebe můžu říct, že mě začíná bavit nepředvídatelnost děje – při sledování prvního dílu jsem se několikrát přistihla v napětí, co se stane, a konečně jsem pochopila, jak seriál asi vnímají diváci, kteří knihy nečetli. Je to poměrně osvěžující pohled.
Jsou knihy lepší než seriál? Bezpochyby. Byl by seriál lepší, kdyby se věrněji držel knih? Nejspíš ano (i když celá sága včetně všech detailů není zfilmovatelná, což přiznal i Martin). Tuhle cestu ale tvůrci opustili už v průběhu druhé řady a s narůstajícím počtem změn už ani nebylo cesty zpět. Pokud ale přistoupíte na to, že se ze seriálu stal samostatný svět, který je tím Martinovým pouze více méně inspirován, můžete si ho nakonec i docela užít. Nezbývá než doufat, že scénáristi mají jasno v tom, kam směřují a že se vyvarují větších nesmyslů, které jim v minulosti kazily pověst.
Foto: HBO
