Válka Uchvatitele

Rozsáhlý popis rebelie Roberta Baratheona, Eddarda Starka a jejich spojenců. Vše co se událo na turnaji v Harrenově, okolnosti únosu Lyanny Stark, bitvy na Trojzubci, poražení Targaryenů a následné korunovace Roberta Baratheona novým králem Západozemí.

Robertovo povstání, známé také jako Válka Uchvatitele, začalo únosem Lyanny Stark princem Rhaegarem Targaryenem. Nicméně kořeny povstání sahají až k turnaji v Harrenově v roce falešného jara, kdy bylo Eddardu Starkovi 18 let. Jako vítěz turnaje, princ Rhaegar položil korunu ze zimních růží pro královnu krásy do Lyannina klína, místo do klína své manželky, dornské princezny Elii. Jedinými Starky přítomnými na turnaji byli Brandon, Eddard, Lyanna, a Benjen. Tento čin, který způsobil určité pozdvižení, nebyl těmi, kdo věděli o princových pohnutkách vůči Lyanně Stark, přijat nijak nadšeně.

GRRM si myslí, že se to stalo asi rok nebo dva před začátkem války, ačkoliv dal jasně najevo, že si není jistý. Dva roky vypadají nepravděpodobně, protože válka samotná trvala rok, což by znamenalo, že by uplynuly tři roky; ale Jaimemu Lannisterovi bylo v Harrenově 15 let a v době vyplenění Králova přístaviště 17. Jeden rok je mnohem pravděpodobnější, zvláště vzhledem k tomu, že nevíme, kdy přesně válka začala. Další událostí, která stojí za zmínku a pravděpodobně ovlivnila válku, bylo jmenování sera Jaimeho Lannistera do královské gardy na Aerysův příkaz (nahradil sera Harlana Grandisona, který zemřel ve spánku), což mělo za následek to, že lord Tywin Lannister — jeho dlouholetý pobočník — rezignoval na svou funkci.

Zanedlouho po skončení turnaje oznámil Brandon Stark úmysl vzít si Catelyn Tully. Malíček se s ním utkal o její ruku, přestože mu bylo „stěží“ 15 let oproti Brandonovým dvaceti. Catelyn samotné bylo asi kolem 18 let, zatímco její sestře bylo asi 15 nebo 16. Brandon porazil Malíčka a uštědřil mu těžká zranění; Lysa Tully ho pomáhala léčit až do chvíle, kdy ho mohl lord Hoster poslat pryč. Pravděpodobně těsně po souboji přísahal Brandon, že se ke Catelyn vrátí, jakmile vyřídí úkol, který by mu neměl zabrat příliš času.

Následuje časový úsek, nejspíš několik měsíců, během kterých se pravděpodobně narodil Rhaegarův syn Aegon, protože v době jeho smrti mu byl sotva jeden rok. O Brandonovi víme, že jel do Řekotočí (předtím byl asi v Zimohradu, protože je známo, že na jih s ním jel Rickard a dva tisíce zimohradských mečů, kteří se nikdy nevrátili), aby se oženil s Catelyn, když se dozvěděl o Lyanně. Ve světle novinek o Lyannině očividném únosu, Brandon ihned jel do Králova přístaviště s několika muži: svým panošem Ethanem Gloverem, synovcem a dědicem Jona Arryna, Elbertem Arrynem, Kylem Roycem a Jeffory Mallisterem. Se svými společníky vyzval Brandon Rhaegara, aby se ukázal a zemřel, za což je král uvěznil za plánování Rhaegarovi vraždy.

Otcové těch, kteří byli obžalováni, byli povoláni a zabiti společně se svými syny, přičemž pouze Ethan Glover přežil. Rickard a Brandon byli popraveni současně, Rickard upečen ve své zbroji pyromancery (včetně pyromancera Rossarta), zatímco Brandon se uškrtil při pokusu zachránit svého otce, sledován minimálně několika členy Královské gardy (serem Jaimem Lannisterem a lordem velitelem, serem Geroldem Hightowerem). Brandonovi bylo teprve 20 let, když zemřel, necelý rok po duelu s Malíčkem. Za několik dní poté se měl oženit s Catelyn.

Král Aerys pokračoval se svými vraždami tak, že požadoval, aby mu lord Arryn poslal hlavy Roberta Baratheona a Eddarda Starka, protože předpokládal (nebo alespoň věřil), že byli v té době v Údolí. Jon Arryn odmítl a vyzval vazaly k povstání, což spustilo boje v Údolí a ostatních krajích, a může to být považováno za oficiální začátek války.

Můžeme předpokládat, že jakmile to bylo možné, Eddard Stark i Robert Baratheon opustili Údolí, aby ve svých vlastních zemích svolali vazaly. Mladý lord Eddard na chvíli zmizel a o lordu Robertovi slyšíme až v okamžiku, kdy vybojoval tři bitvy u Letohradu, kde porazil lordy Fella, Cafferena a Grandisona, jak postupně přicházeli do Letohradu, aby se spojili. Robert zabil lorda Fella v souboji a porazil i jeho slavného syna, Stříbrosekeru. Stříbrosekera a přeživší lordi Cafferen a Grandison se brzy stali Robertovými přáteli. Je pravděpodobné, že tyto bitvy se uskutečnili asi měsíc nebo dva po jeho odjezdu z Údolí.

Dá se předpokládat, že úsilí těchto tří méně významných lordů bylo uspíšeno Aerysovým pobočníkem, starým lordem Merryweatherem, který byl na toto místo vybrán, když se ho lord Tywin Lannister vzdal. Lord Merryweather nepřikládal povstání větší význam a nikdy neopustil Královo přístaviště, pouze sledoval, jak celá situace přerůstá v rozsáhlý konflikt. Lord Merryweather byl považován za tak neschopného, aby případně bylo jeho nicnedělání skrytou pomocí povstání, že byl pouze zbaven svých pozemků a titulů a vyhoštěn, aby v exilu zemřel v bídě.

Lord Jon Connington, Rhaegarův společník, byl jmenován novým pobočníkem a ukázal se být mnohem aktivnější a větší hrozbou pro Robertovo povstání. Ovšem než se síly lorda Conningtona objevily na scéně, utkal se lord Robert s Tyrelly u Jasanobrodu. Poprvé byl poražen, z větší části díky lordu Randyllu Tarlymu a předvoji, který vedl, protože hlavní armáda se pohybovala pomalu. Vítězství bylo ale malé, protože Robert unikl z bojiště (což se ovšem některým dalším, jako lordu Cafferenovi, který byl zabit Randyllem Tarlym a seru Quentinovi Tyrellovi na Maceho straně, nepodařilo).


Zdrojem spekulací je, proč byl Robert tak daleko v poli od Bouřlivého konce. Jednou možností je, že se snažil zajistit pevnou hranici (v tomto případě Víroproud, jehož brody Jasanobrod ovládal) proti Rovině, pokud předpokládáme, že zamýšlel držet a používat své území jako základnu všech operací. Pokud by to tak bylo, muselo by proběhnout mnoho dalších bitev mezi Robertem a královými přívrženci v zemích okolo Bouřlivého konce. Existuje ovšem důvod o tom pochybovat, protože rychlost událostí napovídá, že Robert neměl čas, aby zůstal u Bouřlivého konce předtím, než se objevil v Bitvě zvonů.

Další možností, která může být dobře porovnatelná s odhadovanými časovými úseky, je, že chtěl oddálit střetnutí s Tyrellovou armádou tím, že obsadil Jasanobrod a donutil je pochodovat kolem Víroproudu, aby na něj mohl zaútočit. To by mu umožnilo pokračovat na západ k přechodu Klikatice a dále se stočit severně a spojit své síly s lordy Starkem a Arrynem, což bylo (vzhledem k Bitvě zvonů) jasným záměrem. Částečně to mohlo být způsobeno zprávou, že Lord Connington shromažďuje královskou armádu v Králově přístavišti a bude chtít jednat společně s Tyrelly, aby Roberta zničili už u Bouřlivého konce. Není jasné, jestli Robert v době bitvy skutečně držel Jasanobrod, ale mohl ho také obléhat, když přijel lord Tarly se svým předvojem mnohem rychleji, než on (a zřejmě i lord Tyrell) očekával.

Časová posloupnost událostí není jistá, ale vypadá to, že po vítězství v bitvě pokračovala Tyrellova armáda přímo do Bouřlivého konce, protože víme, že obléhání Bouřlivého konce trvalo zhruba rok; pokud by následovalo ještě měsíce bitev okolo Bouřlivého konce před obléháním, nebylo by to dost dobře možné. Stannis Baratheon, Robertův bratr, zůstal v hradu, aby ho bránil před obléhateli, lordem Macem Tyrellem a jeho věrným přítelem lordem Paxterem Redwynem, jehož flotila odřízla Bouřlivý konec od moře. Mladý Renly Baratheon byl v Bouřlivém konci během obléhání také. To, že Tyrellova armáda jela přímo obléhat Bouřlivý konec naznačuje, že Robertův únik nebyli schopni pronásledovat, buď proto, že jim to bylo nařízeno, nebo prostě proto, že Robertova armáda byla příliš rychlá. Ať to bylo jakkoliv, zdá se, že se do honičky pustil se svým vojskem lord Connington. Je možné, že mezi oběma armádami probíhala jakási „bitva za pochodu“, což by vysvětlovalo Robertova zranění, která měl v době, kdy dosáhl Kamenného septa s lordem Conningtonem za patami.

Zatímco Roberta léčili jeho přátelé ve městě, prořítila se armáda lorda Conningtona branami a začala ho hledat dům po domu. Ovšem dřív než mohli lorda Roberta najít, lordi Stark a Tully přivedli své síly a oblehli obléhatele. Přesný důvod, proč lord Hoster vstoupil do války není znám, protože lady Catelyn předpokládala, že zasnoubení lorda Arryna a Lysy Tully nebylo dohodnuto dřív, než po smrti jeho bratrance. Je možné, že lord Arryn začal ohledně zasnoubení alespoň vyjednávat, aby dostal dočasnou podporu lorda Hostera s tím, že lord Hoster předpokládal, že by se mohl vždycky obrátit ke králi a obdržet prominutí. Vzhledem k tomu, že si byl Robert jistý, že pro něj lord Eddard bitvu vyhraje, je ale možné, že Eddard Stark hrál mnohem důležitější roli — možná požádal o pomoc na základě toho, že měl v úmyslu vzít si Catelyn Tully.

Lord Connington se bránil divoce a přiměl tak septony města, aby rozezněli zvony, z čehož vznikl název bitvy. Robert se přestal skrývat a zabil toho dne půl tuctu mužů, včetně sera Mylese Mootona, slavného šermíře, přítele a bývalého panoše prince Rhaegara. Lord Connington těžce zranil lorda Hostera a zabil sera Denyse Arryna, bratrance lorda Arryna a „miláčka Údolí“. Connington unikl, aniž by se dostal do souboje se samotným Robertem, ale byl okamžitě zbaven svých pozemků a titulů a vyhoštěn jako lord Merryweather před ním.

V důsledku bitvy byli ser Barristan Selmy a ser Jonothor Darry z Královské gardy vysláni z Králova přístaviště, aby shromáždili, co mohli z rozptýleného vojska lorda Conningtona, zatímco se princ Rhaegar vracel z jihu, aby královské armádě velel.

Princi Lewynovi z Dorne bylo nařízeno, aby převzal velení nad 10 000 dornskými muži, jdoucími po Královské cestě, které neochotně povolal princ Doran, protože dorňané příliš neoceňovali způsob, jakým jednal Rhaegar s Eliou. Král Aerys si Lewynovu neteř, princeznu Eliu, ponechal jako rukojmí, aby si zajistil jeho loajalitu. Rhaegar také přesvědčil krále Aeryse, aby zapomněl na svou pýchu a povolal na pomoc lorda Tywina Lannistera.

Všechny tyto události nejspíše proběhly ne víc, než 4 nebo 5 měsíců po smrti Rickarda a Brandona Starka. Protože se stáhl do Řekotočí, zdá se být jisté, že lord Arryn vyjednával s lordem Hosterem o jeho plné podpoře v povstání s tím, že si vezme mladou Lysu Tully, jejíž plodnost byla prokázána, když prohlásila, že nosí dítě Petyra Baeliše, po čemž ji lord Hoster okamžitě přiměl k potratu. Protože lord Eddard splnil závazky svého bratra ke Catelyn Tully, stali se lordi Stark a Arryn bratry skrze své sňatky s dcerami lorda Hostera. Lord Eddard zůstal se svou novou ženou dost dlouho na to, aby otěhotněla a pak se vrátil do války.

Vzhledem k vývoji války to vypadá, že před Bitvou na Trojzubci bylo dlouhé nezdokumentované období. To mohlo trvat až sedm měsíců. Královské síly — včetně říčních lordů, kteří odmítli následovat lorda Tullyho a podpořit Robertovo povstání, jako Ryger, Darry (který ztratil ve válce tři syny), Mooton a Goodbrook — velmi pravděpodobně pokračovaly v bojích po celých Sedmi královstvích (kromě Dorne, kde jedinými boji mohly být menší potyčky na hranicích a nejspíše Železných ostrovů, o kterých není zmínka, že by se kdy jakkoliv zúčastnily války) proti těm, kteří podporovali povstání. Povstalečtí vůdci asi rozhodli, že budou vyčkávat a utkají se se znovu sjednocenými Rhaegarovými silami v jediné rozhodující bitvě.

Ať to bylo jakkoliv, víme, že ke konci války se ser Gawen Wylde a tři další muži pokusili uniknout z Bouřlivého konce skrz postranní branku. Byli chyceni a než aby je vystřelili katapulty přes hradby, nechali si je obránci v zajetí pro případ, že by muži posádky (v té době už zoufale hladovějící, protože vyčerpali všechny zásoby jídla, včetně koní, koček a psů) byli nuceni jíst lidské maso, aby přežili.

Naštěstí Davos Mořský, známý pašerák, proklouzl skrze Redwynovu blokádu a dovezl do Bouřlivého konce loď naloženou cibulí a nasolenými rybami. Za jeho zločiny mu lord Stannis odsekl poslední článek každého prstu na jedné ruce, ale za tento výjimečný skutek ho, jakmile bylo obléhání skončeno, povýšil na rytíře a dal mu pozemky a malou pevnost na Mysu hněvu. Tohle všechno nejspíš předcházelo Bitvě na Trojzubci nebo alespoň vyplenění Králova přístaviště.


Další významnou událostí byla Bitva na Trojzubci, vybojovaná na brodu, který měl být později zván rubínový. Armáda povstalců byla menší než královská, ve které byly i oddíly z Roviny a Dorne a říkalo se, že měla 40 000 mužů, z nichž desetina byli rytíři a zbytek lučištníci, svobodní jezdci a pěchota, ale povstalci měli více zkušeností z bitev. Na brodu bojoval Robert s Rhaegarem, zatímco kolem nich zuřila bitva. Když Robert prorazil svým válečným kladivem Rhaegarův rubíny posázený krunýř, začali vojáci obou armád hledat rubíny v řece, zatímco zbytek Rhaegarových sil se dal na útěk.

Mezi mrtvými na královské straně byli tři rytíři Královské gardy (ser Jonothor Darry a princ Lewyn Martell) a mnoho vazalů (včetně tří zabitých lordem Jasonem Mallisterem). Ser Barristan Selmy byl raněn tak těžce, že by jistě zemřel, kdyby k němu Robert neposlal svého vlastní mistra, aby ho léčil i přes to, že v bitvě zabil tucet lordů a rytířů a muži jako lord Bolton naléhali, aby mu bylo podříznuto hrdlo. Lord Grandison, který dříve bojoval proti Robertovi, byl raněn na Trojzubci, když bojoval za jeho věc a zemřel na to zranění o rok později. Protože byl Rhaegarem zraněn, vydal Robert příkaz lordu Eddardovi k pronásledování utíkajících vojáků s cílem, aby zahájil obléhaní Králova přístaviště, o kterém se myslelo, že je obsazeno několika tisíci muži. Armáda lorda Waldera Freye se k povstalcům připojila až po bitvě, po roce stráveném stranou od války.

Když do Králova přístaviště dorazila zpráva o Rhaegarově smrti a porážce královské armády, byli čerstvě těhotná královna Rhaella a její syn princ Viserys posláni do Dračího kamene. Princezna Elia a Rhaegarovy děti, včetně jeho dědice prince Aegona, byli ale drženi v Králově přístavišti králem Aerysem, protože věřil, že princ Lewyn na Trojzubci zradil Rhaegara a že kdyby je pustil, Dorne by udělalo to samé jemu.

V této době se spiknul král Aerys s pyromancery a ti rozmístili po městě zásoby divokého ohně tak, aby se dalo zničit, kdyby bylo všechno ztraceno, což byl brutální čin, který by zabil stovky tisíc lidí jen proto, aby král plivl na Roberta; ačkoliv je možnost, že Aerys, Šílený král, věřil, že by ho divoký oheň proměnil v draka. Když na to přišel jeho poslední pobočník, lord Chelsted, protestoval tak důrazně, že hodil na zem svůj odznak úřadu, Aerys ho za to upálil zaživa v divokém ohni. Rossart, jeden z Aerysových pyromancerů a účastník spiknutí, byl jmenován pobočníkem a lordem.

Než stačila k městu dorazit armáda lorda Starka, objevilo se před ním 12 000 mužů vedených Tywinem Lannisterem. Lord Tywin prohlásil, že konečně vyslyšel Aerysova povolán. Velmistr Pycelle přesvědčoval paranoidního krále Aeryse, aby otevřel brány, ačkoliv lord Varys byl proti tomu. Následovalo drastické vyplenění Králova přístaviště, kdy lannisterští vojáci vraždili, rabovali a pálili si cestu skrze město, zatímco lord Tywin jel k Rudé baště, aby se jí zmocnil.

Král nařídil pyromancerům, aby zničili město a seru Jaimemu Lannisterovi, aby mu přinesl hlavu jeho vlastního otce, ale ten rozkaz nesplnil. Místo toho ser Jaime vyhledal a zabil Rossarta, který se snažil vyklouznout z Rudé bašty a vyplnit královy rozkazy. Potom se Jaime vrátil do trůnního sálu a zabil krále. Poslední okamžiky tohoto skutku byly spatřeny několika lannisterskými vazaly, kteří vrazili do síně, protože Lannisterové se dostali (nejspíše zradou) do Rudé bašty jen s malým zpožděním.

Ser Jaime se posadil na Železný trůn a čekal, kdo přijde do trůnního sálu. Úplně ignoroval fakt, že princezna Elia a její děti, které před Rhaegarovým odjezdem přísahal chránit, jsou ve smrtelném nebezpečí. Ser Amory Lorch a ser Gregor Clegane zlézali zdi Maegorovy pevnosti a plnili tak příkaz lorda Tywina najít a zabít Rhaegarovi děti. Princeznu Rhaenys našel Lorch pod postelí. Když ji vytáhl, kopla ho a nepřestávala křičet, takže ji asi padesátkrát probodl. Ser Gregor byl ještě horší, když našel princeznu Eliu s Aegonem. Odtrhl od ní dítě a roztříštil jeho lebku o zeď a pak dornskou princeznu znásilnil a zabil. Lord Tywin později prohlásil, že nevydal žádné příkazy týkající se Elii a že neměl v úmyslu, aby zemřela.


Vypadá to, že když se tohle stalo, armáda lorda Starka už dorazila a on sám vstoupil do Rudé bašty jen chvíli po Aerysově vraždě. Když projel městem a vjel přímo do trůnního sálu, stanul lord Eddard tváří v tvář seru Jaimemu, který se zasmál tomu, že sedí na Železném trůně a zvedl se z něj.

V následujících dnech ser Jaime vysledoval a zabil další dva pyromancery, Belise a Gariga, kteří se zúčastnili spiknutí s divokým ohněm. Rytířům, kteří bránili město, nabídl lord Tywin smrt nebo odchod na Zeď — mnoho mužů, jako ser Alliser Thorne, zvolilo druhou možnost.

Když přijel Robert do města, lord Tywin se mu podrobil. Jako důkaz své loajality mu ukázal těla Elii a mrtvých Targaryenských dětí. Robert byl rád, že jsou mrtvi, což bylo příčinou hádky s lordem Starkem. Nakonec odjel lord Eddard ve vzteku z města, aby ukončil obléhání Bouřlivého konce a vybojoval poslední bitvy války. Lordi Roviny ohnuli svá kolena hned jak Eddard přijel a pravděpodobně nedlouho poté se lord Stannis připojil ke svému bratrovi a dostal příkaz, aby vybudoval novou královskou flotilu a dobyl Dračí kámen, poslední Targaryenskou pevnost.

Odtud asi jel lord Stark k místu, které Rhaegar nazýval „věž radosti“, a kde čekali lord velitel Gerold Hightower, ser Arthur Dayne a ser Oswell Whent. S lordem Eddardem byli jen nejbližší společníci — ser Mark Ryswell, lord Dustin, Theo Wull, Howland Reed, Martyn Cassel a Brandonův bývalý panoš Ethan Glover. Pouze lord Eddard a Howland Reed přežili souboj, který následoval.

Když vstoupil do věže, našel lord Eddard Lyannu Stark umírající na jejím „krvavém loži“. Požádala ho, aby jí něco slíbil, což udělal, ačkoliv co to bylo, je stále předmětem spekulací; mnozí věří, že se to týkalo dítěte, které mohla Lyanna mít. Lyannina smrt smířila Eddarda a Roberta v jejich společném zármutku.

Lord Eddard strhl věž, aby mohl její kameny použít na mohyly pro padlé a potom odjel do Hvězdopadu, sídla Daynů, vrátit legendární meč Úsvit sestře sera Arthura, lady Ašaře, o které se šeptalo, že se do ní lord Eddard zamiloval na turnaji v Harrenově. Říká se, že lady Ašara po té skočila z Bledokamenného meče, věže Hvězdopadu, ale její tělo nebylo nikdy nalezeno.

K ukončení války už zbývalo jen dobýt Dračí kámen, kde měla útočiště Aerysova královna a její syn. Ovšem královna Rhaella zemřela při porodu Daenerys v průběhu strašlivé bouře, téměř přesně devět měsíců po Rhaegarově smrti a po vyplenění Králova přístaviště. Protože zbytky Targaryenské flotily byly zničeny u Dračího kamene stejnou bouří, která zvěstovala narození princezny Daenerys, a lord Stannis se blížil se svou flotilou, strážci citadely byli připraveni prodat Targaryenské děti lordu Stannisovi. Nicméně ser Willem Darry (zbrojíř Rudé bašty a bratr zesnulého sera Jonothora Darryho) a čtyři loajální muži uprchli s dětmi do Braavosu a jeho bezpečí.

Při korunovaci, která předcházela Dračímu kameni o mnoho měsíců, donutil Robert velmistra Pycelleho, lorda Varyse a sera Jaimeho, aby před ním poklekli a požádali o prominutí, než mohli vstoupit do jeho služeb. Ser Barristan Selmy byl jmenován lordem velitelem Královské gardy. Lord Eddard chtěl poslat Jaimeho za jeho zločiny na Zeď, ale lord Arryn přemluvil Roberta, aby si ho ponechal.

Robertův bratr Stannis, který držel rok Bouřlivý konec a pak velel královské flotile, byl odměněn Dračím kamenem, možná protože potřeboval silnou ruku, která by mu vládla, a zároveň to mohl být záměr ukázat, že Stannis je Robertovým dědicem, dokud nebude mít syna; ale Stannis to považoval za ústrk. Robertův mladší bratr Renly, který byl ještě dítě, dostal rodinné pozemky a Bouřlivý konec.

Lord Eddard se po usmíření s Robertem a jeho korunovaci nakonec vrátil zpět na sever. Překvapivě si s sebou vzal dítě, Jona Sněha, kterého prohlásil za svého syna. Dítě se narodilo osm nebo devět měsíců před Daenerys Targaryen a lord Stark střežil identitu jeho matky. Robertovi zjevně řekl, že matka Jona Sněha se jmenovala Wylla a byla nejspíše služebnou a vychovatelkou u Daynů. Jon Sníh a jeho kojná už byli na Zimohradu zabydleni, když přijela lady Catelyn se svým prvorozeným synem, Robbem Starkem. Benjen Stark, poslední žijící sourozenec lorda Eddarda, který byl na Zimohradu po dobu války (na základě Eddardovi zásady že „na Zimohradu musí být vždycky Stark“), odjel k Hlídce krátce poté.

Lord Jon Arryn se stal Robertovým pobočníkem a přesvědčil ho, aby si vzal krásnou Cersei Lannister a tak k sobě připoutal tento mocný rod. V Dorne princ Oberyn Martell plánoval vzpouru, aby pomstil vrahy Elii a jejích dětí, ale návštěva lorda Arryna u prince Dorana, staršího bratra Rudé zmije, tyto plány ukončila. Některé loajální rody jako Darryové, Conningtonové a Merryweatherové přišli o hodně bohatství, pozemků a vlivu — Darryové byli zbaveni více než poloviny pozemků a většiny bohatství, Conningtonům byl vrácen jejich hrad, ale ne o mnoho více, a Merryweatherům byly vráceny pozemky a tituly, ale ne jejich značná pokladnice. Syn lorda Goodbrooka, který zdědil vládu nad rodinnými pozemky, se usmířil s lordem Hosterem.

Zdroj: westeros.org
Překlad: Peter