Časopis Playboy položil herci Peteru Dinklageovi 20 lechtivých otázek. A ten na ně odpověděl.
(Mládeži přístupno až po 22. hodině…)
O1
Playboy: Hraješ Tyriona Lannistera, jednu z hlavních postav v HBO seriálu Hra o trůny, která je známá tím, že hlavní postavy v ní umírají zcela běžně. Nemáš strach, že přijdeš o práci?
Dinklage: Nemyslím si, že Tyrion někam zmizí. Jednou říká, že by rád zemřel ve své posteli, ve věku 80 let, s břichem plným vína a s dívčími ústy kolem svého ptáka. Rád bych si myslel, že to byla správná předtucha. Tak by to mělo být. On je typ, který přežije všechny. Ale jinak máš pravdu, je úžasné, kolik hlavních postav v téhle sérii už zemřelo. Lidi, kteří četli románovou předlohu G.R.R. Martina, na které je seriál založen, mi řekli, že Tyrion je pořád naživu. Máme za sebou jen tři seriálové řady, zatímco knih je už pět. Tyriona zatím nezabili, takže se cítím docela v bezpečí.
O2
Playboy: Cítíš se jako drsňák, když se oháníš mečem, nebo si jen připadáš trapně a divně?
Dinklage: Je tam scéna, kdy mám nějakému chlapovi zezadu useknout nohu. Tomu pánovi bylo zhruba kolem 70 let. Je natočen zezadu, takže nepoznáte, jak je starý. Taky byl po amputaci, měl jen jednu nohu, takže jsem mu v podstatě usekl tu falešnou, neexistující. Takže abych odpověděl na tvoji otázku: ne, necítil jsem se jako drsňák. Bojové scény jsou všechno jeden velký podfuk. Po celou dobu se jen snažíte, abyste neschytali ránu mečem mezi oči, a přejete si, abyste měli na sobě svářecí kukly.
O3
Playboy: Když jsi vyhrál cenu Emmy, moderátor uvedl, že Hra o trůny se natáčí na „Neuvěřitelných místech“. Mohl bys nám přiblížit, jaká ty magická místa, která jsou nazývána „Neuvěřitelná“, vlastně jsou?
Dinklage: V Severním Irsku. Taky v Chorvatsku, v Maroku a na Islandu, ale nejvíc v Severním Irsku. Natáčíme v Irsku ve studiu, kde postavili Titanik. Nemám na mysli ten filmový, ale skutečný, který se potopil. To asi není moc dobré znamení, že? Mám to tam rád. Je to jako byste dostali zaplaceno za dovolenou. Ne, že bychom snad měli na výběr. Něco takového nemůžete točit v New Jersey.
O4
Playboy: Na YouTube je video pod názvem „Peter Dinklage je ten největší šoustač“ („Peter Dinklage Gets So Much Pussy“), ve kterém se dva chlápci baví o tom, kolikrát máš v průběhu Hry o trůny nějakou postelovou scénu. Odhadují, že tvoje sexuální aktivita se v několika posledních letech zvýšila asi tak o 600 procent. Trefili se?
Dinklage: Jak se to vezme. Není jasné, co přesně se všechno vejde do pojmu „šoustač“. Nebo to je jen nějaká metafora, třeba jako v zahradnictví, když se řekne, že jsem obdělával něčí zahrádku? Jestli je to tak, ano, dá se říct, že v poslední době jsem opravdu hodně zahradničil. Pokud mají na mysli sex, mohli si mě splést s někým jiným. Ale jestli „šoustač“ znamená starý, unavený a zpocený muž, který zalévá svoji zahradu, potom rozhodně, jsem ten největší šoustač ze všech.
O5
Playboy: Uvědomuješ si, že jsi považován za sexsymbol? Někteří ti říkají dokonce DwILF.
Dinklage: DwILF jako Trpaslík, kterýho bych ráda vojela? Kdo tohle vymyslel… Upřímně, myslím, že je to myšleno ironicky. Beru to s rezervou. Budou sice vzdychat: „Ach, on je tak sexy…“, ale ve skutečnosti se ženy zajímají spíše o muže, kteří jsou vysocí tak metr osmdesát… Je sice milé, že lidi vymýšlejí takové vtípky, ale já jim nevěřím ani půl slova.
O6
Playboy: Všimli jsme si, že máš několik jizev. Jak jsi k nim přišel?
Dinklage: Mám pěkně velkou jizvu, která se táhne od krku až k mému obočí. V New Yorku jsem mnoho let účinkoval v kapele jménem Whizzy. Byla to punk-funky-rapová kapela. Měli jsme vystoupení v CBGB (hudební klub na Manhattanu) a já skákal po pódiu a i mimo něj a náhodou jsem dostal kolenem do spánku. Byl jsem jak Sid Vicious, všude plno krve… Prostě jsem jen popadl špinavý barový ubrousek, utřel se a pokračoval dál. V té době jsem se o vlastní zdraví moc nestaral. Během koncertu jsme kouřili a popíjeli, jednou nám omdlel basák, když spadl na zesilovač… Byli jsme jedna z těch divokých bláznivých kapel.
O7
Playboy: Šlohl sis na památku něco z natáčení pro sebe, jako třeba tvé brnění z Hry o trůny?
Dinklage: To brnění bych ani nechtěl. Mělo mě chránit, ale cítil jsem se v něm velice nepohodlně. Opravdu jsem v něm byl celý dolámaný. Pokud máte brnění na sobě a upadnete, může se vám zaseknout do krku. Jeden z komparzistů spadl v brnění z koně, a kdyby ho na sobě neměl, byl by v pořádku. Ale protože v něm byl zakovaný od palců u nohou až po uši, ošklivě se potloukl. Málem ho to zabilo. Ta věc je životu nebezpečná.
O8
Playboy: Při své děkovné řeči na Zlatých glóbech jsi zmínil Martina Hendersona, který částečně ochrnul, když s ním opilý muž hodil o zem. To jsi slyšel přímo od něj?
Dinklage: Ne. A nemusel mi kvůli tomu zavolat. To je v pořádku. Celá ta věc byla spontánní. Ráno v den předávání cen jsme s mou ženou popíjeli kávu a všimli jsme si, že se o tom případu píše na internetu. To ona mi řekla: „Měl bys k tomu něco říct.“ A já na to: „Ne, nechci být jedním z těch herců, kteří na podobných věcech získávají lacinou popularitu.“ Ale svět je poslední dobou opravdu zkažené místo a někdy musíte bolístku pofoukat. Moji přátelé se víc než o to, co jsem řekl na jevišti, starali o to, že jsem se cestou k němu otřel o Brada Pitta a Angelinu Jolie. Když jdete k pódiu a hlavou se vám honí, že vůbec nevíte, co budete říkat, ani vás nenapadne zastavit se u Angeliny a Brada a říct jim „Ahoj lidi“. Viděl jsem v té chvíli před sebou jen dav lidí, přes které jsem musel projít. Kámoši se nestarají o věci jako je házení trpaslíky. Zajímá je: „Ty vole, tys přehlíd Brangelinu jako krajinu!“
O9
Playboy: Podílíš se na životopisném filmu o tvůrci Fantasy Islandu herci Hervé Villechaizovi, ve kterém si zřejmě zahraješ i hlavní roli. Krom toho, že jste trpaslíci, co ještě máš společného s Villechaizem?
Dinklage: Myslím, že moc ne. Jsme velmi odlišné osobnosti. On si přál, aby ho svět s konečnou platností zavrhl, já jsem jím fascinován. Byl docela šokující. Můj přítel režisér Saša Gervasi nějakou dobu pracoval na scénáři, založeném na rozhovoru, který s ním dělal kdysi jako novinář. Časopis po něm chtěl jen krátký článek, oni si spolu ale povídali dlouhé hodiny.V jednom okamžiku Hervé na Sašu vytáhnul nůž. Byl jako pirát, neuvěřitelný charakter. Hervé se zabil asi o týden později, takže Saša si uvědomil, že ten rozhovor byl vlastně jako na rozloučenou. Je to strašlivě smutný příběh, ale na tom ztvárnit a dostat se do kůže chlapíka jako je on, je i něco zábavného, několik měsíců při natáčení si představovat, že já jsem on.
O10
Playboy: Villechaize dával přednost označení prťavec („midget“). Považuješ to slovo za urážlivé?
Dinklage: Je to jako slovo „negr“ mezi lidmi nevelkého vzrůstu. Etymologie toho slova není dobrá, jeho původní význam se změnil v pejorativní, ale můžeme si za to sami. Když přidáme přízvuk na konec, dostaneme „midgeté“ – jakousi francouzskou verzi. Mám kamaráda – který není trpaslík – je něco jako alchymista. Vymyslel pánskou kolínskou a dal jí jméno Midgeté Midgeté. Dal mi skleničku jako dárek. Myslel jsem, že by byl dobrý nápad pustit to do oběhu. Víte, jak mají třeba Jessica Simpson a Beyoncé parfémy s jejich iniciálami a jsou v balíku? Přemýšlím, že by ta kolínská mohla být mou šťastnou vstupenkou do ráje. Až popularita Hry o trůny odezní, mohla by Midgeté Midgeté být mojí značkou.
O11
Playboy: Jsi z New Jersey. Měly na tebe vliv i jiné věci než písně Bruce Springsteena nebo reality show Jersey Shore?
DInklage: Je legrační, že jsi zmínil Springsteena. Narodil jsem se v Bay Head, a jeho manažer žil kousek od nás. Bruce chodíval k němu domů a hrál na kytaru. Byly mi dva roky, už si nic z toho nepamatuju. Moje máma s tátou měli svatbu v továrně na surfová prkna, a Bruce byl v kapele, která jim k tomu hrála. Tehdy mu bylo asi tak 17. Moje máma si nemyslela, že to bylo nějak převratné vystoupení. Říkala mi, že hrál příliš hlasitě.
O12
Playboy: Chodil jsi v New Jersey na střední. Jak ti to tam šlo?
Dinklage: Střední škola byla srandovní. Na jednu stranu jste strašně zranitelní. Ale když mi bylo 13, myslel jsem si, že jsem jako William Burroughs, takže jsem měl stejně masivní ego. Všechno na střední škole byla otázka života a smrti. Ocitl jsem se v docela sportovně založené třídě a neměl jsem mnoho přátel. Vzpomínám si, jak jsme jednou s mým nejlepším kámošem dostali nápad, že se oběsíme v místní zvonici. „My jim ukážem!“ Neměli jsme naprosto v úmyslu spáchat sebevraždu, prostě se nám jen ohromně zamlouvala představa, jak bude město reagovat na tu tragédii, jak bude celá škola truchlit. Ach Bože, my byli tak dramatičtí.
O13
Playboy: Jako děti jste s bratrem pořádali pro rodiče loutková představení. Byl to poprvé, co jsi okusil…
Dinklage: Hej, hej, brzdi. To zní jako bych byl Ed Gein anebo John Wayne Gacy. (Povýšeně deklamuje): „Tenkrát jsem hrával loutková představení pro matku a otce.“ Dobrý Bože, člověče. „Když jsem stáhnul veverky z kůže a vyrobil z pozůstatků jejich těl loutky, pořádal jsem představení pro Matku a pro Otce.“ Chcete, abych před lidma vypadal takhle?
O14
Playboy: Takže to není pravda? Žádná loutková představení nebyla?
Dinklage: (Povzdechne si). Ano, je to pravda. Ale bylo to pro kamarády, nejen pro mámu a tátu. Všichni v okolí mohli přijít a dívat se na to, jak s bráchou pořádáme loutková představení. V podstatě jsme dělali malé loutkové muzikály s tou nejhlasitější hudbou, jaká se nám dostala pod ruce. Vytvořili jsme loutkovou verzi alba Quadrophenia od Who. Udělali jsme si sadu bicích z plechovek od tuňáka. Byla to sranda. Taky jsme měli Palác hrůzy. Můj bratr, z něhož se stal houslista, je jediný opravdový umělec v naší rodině. Jeho vášeň pro housle je jediná věc, která mu zabránila stát se hercem.
O15
Playboy: Jako herec jsi už před mnoha lety řekl „ne“: nebudu hrát elfy nebo skřítky ani žádnou roli, kterou bych považoval za degradující, dokonce ani kdybych hladověl a neměl na nájem. To je nějaká finta, jak říct „ne“, když tvoje bankovní konto říká „ano“?
Dinklage: Nikdy nebylo snadné říct ne. Mělo to své důsledky, samozřejmě. Dříve jsem býval dost arogantní. Měl jsem jasnou představu o tom, kým jsem chtěl být, možná až příliš jasnou. Nechtěl jsem dopustit, aby ji cokoliv narušilo. Byl jsem velmi háklivý a defenzivní, zejména kvůli mé velikosti. Očekával jsem, že filmový průmysl uvidí jen mou velikost a nic dalšího, takže jsem chtěl předstírat, že role nedostávám kvůli tomu, jak jsem malý, že to s tím nemá nic společného. Ale tento postoj zcela omezoval moji kariéru, protože jsem popíral sám sebe, to, jaký jsem. Podívejte se třeba na roli Tyriona. Moje velikost je zřejmě tím důvodem, proč jsem tu roli dostal. Nehrál bych Tyriona, kdybych nevypadal tak, jak vypadám.
O16
Playboy: Jak ses s tím poznáním vyrovnal?
Dinklage: Trvalo mi to mnoho let. V podstatě jsem se rozhodl nemít žádnou kariéru. Byla to moje jediná možnost, nebo jsem si aspoň myslel, že je to moje jediná možnost. Ale pak jsem se začal stýkat s přáteli, kteří byli spisovatelé nebo režiséři, a našel jsem cestu ven. Dali mi šanci v nezávislých filmech jako The Station Agent a Living in Oblivion. Smířil jsem se s tím, že když svou velikost využiju ve svůj prospěch já, bude to lepší, než kdyby mě využíval někdo jiný.
O17
Playboy: Jaké je tvé tajemství na to, zůstat v New Yorku chudý?
Dinklage: Nemyslím si, že mám nějaké tajemství. Dříve bylo možné žít levně v Brooklynu. To byl taky důvod, proč jsem bydlel tam, jinde jsem si to nemohl dovolit. Není za tím nic módního. Nevím, jak je to dneska, protože Brooklyn už není tak levný. Tenkrát jsme tam žili bez tepla, neměli jsme ani kamna. Teď už jsem zhýčkaný. Mám rád své pohodlí. Ale ve dvaceti člověk pro své sny a umění trpí do extrému. Zní to směšně. „Za mých časů jsme jedli housenky a měli krabičku zápalek, aby nám nebyla zima. Vařili jsme si polévku ze sádrokartonové desky.“ Takže mě nepoučuj, mladej.
O18
Playboy: Hrál jsi přítele Tiny Fey v seriálu Studio 30 Rock. Údajně tu roli napsala pro tebe, protože chtěla „show-manci“ právě s tebou. Jak jsi Tině Fey slušně řekl: „Omlouvám se, ale jsem ženatý?“
Dinklage: No, ona je taky vdaná. Je to jedna z věcí, kterou děláme pro naši obživu. Ale tady jsi vedle jak ta jedle, kámo. Vážně, i kdyby byla volná, neměl bych šanci. Řada lidí se snažila získat pozornost Tiny Fey, ale to už je dávno. Většinu scén jsme natočili v ulicích New Yorku, a to zhruba v době, kdy v Saturday Night Live hrála Sarah Palinovou. V té době to byla královna. Chci tím říct, že taková byla vždycky, ale v té době obzvlášť. Ještě nikdy jste neviděli nikoho, kdo by byl víc miláčkem celého města. Neustále ji přicházeli navštěvovat cizí lidé a zdravili ji a říkali, že ji milují. Bylo šílené to sledovat. Nikdy jsem nic podobného neviděl.
O19
Playboy: Poznávají tě fanoušci na ulici?
Dinklage: No jasně, ale ne zas tak moc. Nevím, jestli bych se s tím uměl vypořádat. Jednou jsem se zúčastnil Comic Conu v San Diegu a to jsem ani nemohl opustit hotel. Fanoušci Hry o trůny jsou ti nejmilejší lidé na světě, ale tisíce roztomilých lidí mi působí klaustrofobii. A já nemůžu nasadit sluneční brýle a stáhnout si klobouk přes oči a jen tak zmizet. Měřím metr pětatřicet, takže působím poněkud nápadně.
O20
Playboy: Loni jsi přednesl zahajovací projev na své alma mater, Bennington College, a šel jsi na scénu s palcátem. Zmínil ses, že ti to dal jeden student. Byla to pravda?
Dinklage: Byla. Jmenoval se myslím Ben a podal mi to sotva pět minut předtím, než jsem šel na scénu. Říkal, že to je dárek. Bylo to vlastně docela heavy těžké. Ten kluk věděl, co dělá. Doufám, že se z něj stal úspěšný sochař. Zajímavé na tom palcátu bylo, že ta kulatá část, která byla z bronzu nebo stříbra či čeho, byla z artyčoku. Artyčok namočený v bronzu. Takže pokud byste z toho vytavili ten kov, měli byste později jídlo na svačinu. Dal jsem ten palcát mámě. Myslím, že se právě teď nachází na její krbové římse. Příští den jsem letěl za prací letadlem a nemohl jsem si ho vzít s sebou. Máma mi slíbila, že mi tam ten palcát nechá, takže tam zatím zůstal. Myslím, že ho používá na svou sebeobranu proti zlodějům v Jersey.
2. května 2013, ptal se Eric Spitznagel, fotografie pořídil Bavin Bond, převyprávěnkoval heavy.
Zdroj: http://www.playboy.com/playground/view/20q-peter-dinklage-game-of-thrones