Vláda Aegona VI. Dobrého (305 p. D. -)

 

(napsal: Azrael)

 

Když v roce 305 p. D. usedl Aegon společně s Daenerys na Železný trůn, panovala zima. Aegon byl korunován a pomazán Nejvyšším septonem jako Aegon VI. Targaryen a hned na to byly se svou tetou Daenerys oddáni ve Hvězdném septu ve Starém městě, jelikož Baelorovo septum a celé Královo přístaviště velmi utrpělo válkou.

Ihned po korunovaci dospěl královský pár k názoru, že při současném počasí a stavu hlavního města, přesunou dočasně královský dvůr právě do Starého města, což s nadšením vítali jak občané města, tak Nejvyšší septon i samotný lord Baelor Hightower, který převzal otěže nad Starým městem po smrti svého otce ve válce a král Aegon jej nyní jmenoval svým pobočníkem.

Co se týče královských draků, tak poté co Viserion nešťastně zahynul ve válce, Drogon a Rhaegal přežili a byly teď již obrovští a majestátní. Lord Baelor jim vyhradil obrovské dolní prostory ve Vysoké věži, kde si oba draci zřídili svá doupata.
Půl roku po svém usazení ve Starém městě oznámila královna Daenerys, že je těhotná a říše oslavovala. O necelých devět měsíců později se jí narodila dvojčata – holčičky, která byla pojmenována Rhaenys a Missandei, na památku malé pobočnice, která zahynula ve válce a královna ji chovala ve velké lásce.

Ve stejný den se zjistila ještě jedna věc. U draků byl odjakživa obrovský problém určit jejich pohlaví. V den narození dvojčat ovšem v doupěti Rhaegala byla nalezena snůška pěti dračích vajec a ukázalo se, že Rhaegal je ve skutečnosti samice. Dvě vejce – zlaté a stříbrné byla položena do kolébek Rhaenys a Missandei, po vzoru dávných časů, kdy draci ještě bývali početní a spousta Targaryenských princů a princezen právě takto dostalo svá první dráčata.

Princezny rostly, jejich dráčata se vylíhla a léta ubíhala. V roce 308 p. D. konečně skončila sedm let trvající zima a královna Daenerys opět ulehla v očekávání porodu. Za tu dobu Aegon s Daenerys obratnými politickými kroky jakž takž stabilizovali říši rozervanou válkami. I přesto následky dlouhé zimy zemřela nejméně desetina obyvatel Sedmi království.

Porod byl velmi dlouhý a těžký. Nakonec, po dvou dnech porodních bolestí porodila Daenerys zdravého chlapce, který byl pojmenován Rhaegar. Královna na tom ovšem vůbec nebyla dobře, a i když o ní pečovali samotní arcimistři a král u jejího lože seděl ve dne v noci, nakonec po týdnu v horečkách a blouznění zemřela.

Krále i celou říši táto událost hluboce zarmoutila, neboť Daenerys byla milována prostým lidem a vykonala mnoho dobrého. V okamžiku, kdy královna vydechla naposledy, největší z draků – černý Drogon ohlušivě a trýznivě zařval a vychrlil rudočerný sloup ohně k obloze. Poté odletěl ze svého doupěte a několik dlouhých měsíců ho v Sedmi královstvích nikdo neviděl. I Rhaegal smutnila. Několik dní odmítala přijímat potravu, a i když se jí snažil ukonejšit samotný král Aegon, její jezdec, tak byla zatrpklá, agresivní a v těch dnech se k ní každý člověk bál přiblížit.

 

Takto uběhly další dva roky, během nichž probíhaly rozsáhlé opravy Králova přístaviště a král Aegon truchlil. Po dvou letech se konečně s celým dvorem, svými dětmi i draky přesunul do Králova přístaviště a poprvé usedl na Železný trůn, na kterém seděli jeho předkové bezmála tři století. Také se na naléhání své rady znovu oženil. Vzal si sestřenici mladého lorda Monteryse Velaryona, lady Vaennu Velaryon, které bylo teprve šestnáct let. Lord Monterys byl hned na to dosazen jako vrchní královský admirál a mistr loďař, teprve ve svých sedmnácti letech, jelikož byl znám jako inteligentní, odvážný mladý muž a už od třinácti let byl kapitánem své vlastní lodi.

 

Aegon a Vaenna byli oddáni nejvyšším septonem v trůnním sále Rudé bašty a na svatbu se dostavili téměř všichni velcí lordi Západozemí. Nutno říci, že královna Vaenna byla známa pro svou oslnivou krásu. Její stříbrozlaté vlasy a temně fialové oči svědčili o čistém Valyrijském původu a král Aegon tak měl od smrti své milované ženy konečně zase důvody k radosti.

 

Ihned po svatbě byl uspořádaný Velký turnaj v Králově přístavišti, který celý vyhrál mladičký lord Rickon Stark, Strážce Severu, který byl znám jako jeden z nejtalentovanějších bojovníků Sedmi království, i když oslavil teprve patnáctý den jména. Poté korunoval královnou lásky a krásy svou sestru Sansu Stark, která byla na turnaji také přítomna a hned poté bylo odhaleno její zasnoubení s Willasem Tyrellem, lordem z Vysoké zahrady a strážcem Jihu, který byl sice o 10 let starší, ale manželku ještě neměl a nutně se potřeboval oženit, jelikož jeho bratr Garlan zemřel bezdětný ve válce, jeho sestra Margaery zase uhořela při zkáze Baelorova septa a jeho nejmladší bratr, ser Loras byl přísahajícím členem Královské gardy. On byl tak poslední nadějí svého rodu na přetrvání. A Sansa Stark byla konec konců nádherná žena a skvělá partie.

 

Co se týče draků, ti si vybudovali nová doupata v ruinách Dračího doupěte, na kterém byla obnovena střecha, ale byla jim ponechána velká míra volnosti, jelikož jak prohlásil král Aegon: „Mí předkové draky zavírali a dávali do řetězů. A to se také stalo jejich zhoubou. Už žádné řetězy“.

 

Celkově bylo v Dračím doupěti k vidění pět draků. Navrátivší Drogon, o kterém se říkalo, že je reinkarnací Baleriona a lidé ho taktéž zvali Černým děsem. Zelená dračice Rhaegal a pak tři mladí draci. Zlatý drak Jasnobřit princezny Rhaenys, dračice Stříbrná paní princezny Missandei a nejmladší rudý Lucerion, který se vylíhl teprve dvouletému Rhaegarovi, princi z Dračího kamene a dědici Železného trůnu. A stále ještě existovala dvě nevylíhnutá vejce z první snůšky Rhaegal. Bylo to poprvé od Tance draků, co žilo tolik draků najednou. Pro účely jejich krmení bylo králem zřízeno tzv. dračí stádo, stádo ovcí a koz chovaných jen pro účely draků. Mimo to se draci občas vydávali lovit zvěř do Královského lesa.

 

Král Aegon vyzval Rickona po jeho vítězství v turnaji, aby si jako odměnu přál cokoliv, co mu může splnit. Rickon pronesl jen toto: „Můj králi, vše, co si přeji je spravedlnost. Spravedlnost a pomstu pro můj rod. Spravedlnost na Freyích z Přechodu“.

 

A tak mu král Aegon vyhověl a dovolil mu sebrat vojsko a pomstít se Freyům za Rudou svatbu, při které zemřel Rickonův starší bratr, Král Severu Robb Stark a stovky loajálních seveřanů. Ale udělal ještě více. Když lord Stark sebral pět tisíc svých vazalů a vyrazil na Dvojčata, nasedl král Aegon na Rhaegal a sám se tam vydal také. Dvojčata v ten den poznala oheň a krev. Neočekáván vtrhl Rickon Stark do Dvojčat, zdolal bránu a osobně zabil v souboji Černého Waldera, lorda z Přechodu. Mezitím Aegon na své dračici seslal z oblohy plameny na druhý z hradů. V ten den zemřeli všichni Freyové do jednoho i s polovinou svých vojáků. Ta druhá se rychle vzdala, když uviděla, že je bitva ztracena a jejich lordi po smrti.

 

Této bitvě se brzy začalo říkat „Bitva krve a plamene“ a lord Rickon byl pro svou divokost a bojové umění brzy překřtěn lidmi na „Krvavého vlka“. Po bitvě lord Stark poklekl před Aegonem VI. A znovu obnovil přísahu věrnosti rodu Starků vůči rodu Targaryenů. Král Aegon ho uchopil za ramena, zvedl ho a slavnostně mu přiřkl Dvojčata a připojil je tak k území Severu.

 

Po bitvě nastal v Sedmi královstvích na dlouhý čas mír. Děti krále Aegona rostly a mezitím mu jeho druhá žena během pěti let porodila další tři. V roce 311 p. D. přišel na svět princ Aelyx, v roce 313 p. D. princezna Daenerys a v roce 315 p. D. princ Aemon. Aelyxovi a Daenerys se vylíhla dvě zbývající dračí vejce – z modrého vejce vzešla dračice Safír pro prince Aelyxe a z hnědého vejce drak Merax pro princeznu Daenerys.

 

Nezahálel ani další kdysi slavný rod, který odvozoval svůj původ ze staré Valyrie. Lord Monterys Velaryon dokázal zastavit pomalý úpadek svého rodu, který trval v podstatě už od Tance draků. Svou sestřenici Vaennu, kromě něj jediného žijícího příslušníka rodu Velaryonů prozíravě provdal za krále Aegona a sám si vzal v roce 308 p. D. lady Hannu Celtigar, další příslušnici starého Valyrijského rodu a během deseti následujících let s ní zplodil hned šest potomků a dal tak svému rodu budoucnost, kterou už dlouho neměl. Jmenovitě šlo o Daemona, Eleannu, Maegu, Corlyse, Addama a Monforda. Všichni jejich potomci zdědili Valyrijské rysy, tedy stříbřité či stříbrozlaté vlasy a různé odstíny tmavě modrých a fialových očí.

 

Ale zdaleka se nevěnoval jen plození dětí. Svědomitě zastával svou funkci mistra loďaře a vrchního admirála. V roce 315 p. D. slavně rozdrtil spojenou pirátskou flotilu na Kamenoschodech a odměnou je dostal od krále Aegona do své správy. Lidmi pak začal být zván jako znovuzrozený Mořský had, což byl jeho nejslavnější předek, za jehož lordství byl rod Velaryonů nejbohatším rodem v Západozemí.

 

V roce 317 p. D. dostal od krále požehnání uspořádat velkou objevitelskou plavbu na sever, při které Monterys doufal nalézt bájnou severní cestu skrz ledovce. Vyplul se třemi loděmi, vedenými svou vlajkovou lodí Mořský koník. Naposledy poslal zprávu z Východní hlídky míře na sever k Zemím věčné zimy. Poté se po jeho lodích slehla zem a dva roky o něm nikdo neslyšel. Po dvou letech se ovšem Mořský koník náhle objevil v přístavu Králova přístaviště a lord Monterys, zarostlý a pohublý, ovšem s vítězoslavným úsměvem vkráčel do Rudé bašty a přinesl svému králi těžko uvěřitelné zprávy.

 

Dle jeho zpráv narazili jeho lodě na ledovce, ale podařilo se jim vmanévrovat do úzké průrvy, kde ještě bylo volné moře a poté několik dnů manévrovali mezi krami. Ovšem jedna z jeho lodí přitom narazila trupem na ostrý výběžek ledovce a potopila se i se svou posádkou. Druhou loď stihl ještě strašlivější osud.

 

Jedné temné noci, když si námořníci dopřávali chvíli spánku, se najednou ozval strašný ryk a než se lord Monterys se svými muži dostal na palubu, druhá loď prostě zmizela pod vodou za zoufalého křiku posádky, praskání dřeva a řevu nějakého strašného netvora. Hlídky tvrdili, že to byl leviatan, mořský drak či obří krakatice. Ale nikdo to už s jistotou nepotvrdí. Druhého dne vyplavilo moře jen pár zoufalých trosek a Mořský koník rychle pokračoval na sever mezi krami.

 

Ovšem průrvy byly čím dál užší, otevřené vody čím dál méně, posádce docházelo jídlo i voda, a navíc všichni trpěli strašlivým mrazem. Lord Monterys byl připravený se obrátit a snad ještě svou loď a posádku zachránit, ale poté narazili na zemi. Jednoho rána za úsvitu začali hlídky povykovat a budit posádku. Když Monterys ze své kajuty vyběhl na palubu, spatřil na severu neuvěřitelný výjev. Za posledním zákrutem úzké cesty mezi ledovci se objevila země. Nedozírný pás země porostlé obrovskými prastarými arostromy. Led a sníh se jich téměř nedotýkal a mezi stromy zahlédli námořníci dokonce zelenou trávu.

 

Když k té podivné zemi přirazili, nemohli uvěřit vlastním očím. Čarostromy byly očividně prastaré, a tak obrovské, že v Západozemí nikdo takové nikdy neviděl. Jakmile mezi ně vkročili, okamžitě se oteplilo a pod nohama se jim objevila tráva. Jako ve snech kráčeli pod kolosálními stromy a poté narazili na velice zvláštní lesní město. Budovy údajně vyrůstaly přímo ze stromů a byly jejich součástí. Střechy tvořili menší spletité větve a husté listí a nejpodivnější chvílí bylo, když se objevili i obyvatelé. Byly to Děti lesa.

 

Z podivných stromových domů jich vycházeli desítky a stovky, odění v listí, v rukou svírající luky a oštěpy s hroty z dračího skla. Monterys a jeho posádka nemohli uvěřit svým očím a ihned v posvátné bázni odložili své zbraně a naznačili Dětem, že nemají nepřátelské úmysly. Poté z davu vyšel zřejmě vůdce, jež měl na hlavně věnec spletený z větviček, lístků a jakýchsi zlatých plodů. Ten promluvil obecnou řečí a tak s nimi lord Monterys navázal kontakt.

 

Poté strávili s Dětmi lesa rok v jejich zemi. Dozvěděli se, že ji v obecné řeči nazývají Bílý les a je to poslední kousek země, kde ještě svobodně žije několik tisíc příslušníků jejich rasy společně s obry. Bílý les je údajně součástí Zemí věčné zimy, které se nachází za ledovcovou bariérou po celé severní části světa. Od sněhu a ledu ho brání jen magie Dětí lesa, která je zde i díky prastarým čarostromům stále velmi silná.

 

Lord Monterys poté údajně viděl i zmíněné obry a teprve po roce dokázal přesvědčit Zlatolista, jak se v obecné řeči nazýval vůdce Dětí, že je může pustit zpět do Západozemí. Zlatolist tak ale svolil jen pod čestným slibem, že do Bílého lesa se již nikdy nevrátí, ani nikomu neprozradí jeho přesnou polohu. Monterys i jeho posádka tak přísahali.

 

A tak vypověděl lord Monterys králi úplně všechno, kromě přesné polohy a cesty do Bílého lesa.

 

***

 

V roce 320 p. D. v patnáctém roce vlády krále Aegona se král musel začít pečlivě rozhodovat, jak provdá své děti. Mladé princezny Rhaenys a Missandei již oslavili čtrnáctý den jména a byl tedy nejvyšší čas jim začít hledat vhodné muže.

 

Obě sestry byly krásné a chovali k sobě velkou lásku a byly si velmi podobné, přesto byla každá z nich povahově úplně jiná.

 

Rhaenys byla divoká, svéhlavá a již od malička se věnovala jízdě na koni, lukostřelbě, ba i boji s mečem a kopím. V mnoha ohledech se chovala jako chlapec, a tak král nakonec ustoupil jejím zájmům a najal mistra meče, aby jí vycvičil v boji. „Když už chceš třímat meč, měla bys ho umět používat“, pronesl tehdy. Kromě toho ale také často létávala na svém drakovi Jasnobřitovi.

 

Princezna Missandei byla naproti tomu inteligentní a milá dívka, která milovala knihy, dychtila po vědění a hltala všechny písně a básně. Naproti tomu ale nade vše milovala svou dračici Stříbrnou paní a na dračím hřbetě trávila ještě více času než její sestra. Často létala na Dračí kámen a také do Vysokého přílivu, kde navštěvovala své bratrance a sestřenice z rodu Velaryonů.

 

Z obou princezen ale postupem času vyrostli půvabné mladé dámy a král tedy začal vážně řešit otázku jejich manželství. Mnoho Targaryenů před ním sezdalo své děti s jejich sourozenci, jak bylo zvykem ve staré Valyrii, ale král touto cestou jít nechtěl. Byl si vědom toho, že Sedm království je po letech plných uchvatitelů a hrůzovlád stále rozpolcené a křehký mír by mohla narušit jakákoliv zdánlivá malichernost. A jak lépe spojit jednotlivé části říše, než sňatky s urozenými rody?

 

Jako první vyřešil otázku Rhaenysina sňatku. Pozval si ke dvoru Gendryho Baratheona, lorda z Bouřlivého konce, a jeho syna a dědice Lyonela, kterému bylo patnáct let a už byl široce znám pro svůj bojový um, ale také bodrost a dobrosrdečnost. Král se s lordem Gendrym dohodl velice jednoduše a na druhý den byl sňatek oznámen.

 

Rhaenys byla nejdřív překvapená a dotčená, že s ní tuto skutečnost nikdo nekonzultoval, ale její vztek se velmi rychle vytratil, když se blíže seznámila se svým nastávajícím manželem. Vysoký černovlasý mladý muž hřmotné, svalnaté a ramenaté postavy, který svým zjevem roztouženě rozbušil srdce všem dívkám v jeho blízkosti. Navíc byl však dvorný a galantní, nepostrádal smysl pro humor a se svou nastávající ženou si začali ihned rozumět.

 

S princeznou Missandei to bylo ještě jednodušší. Často létala na Driftmarku a do Vysokého přílivu a velmi se sblížila se svým bratrancem Daemonem Velarayonem, i když byl o více než dva roky mladší. Ti dva byli zasnoubeni a ani jeden z nich proti tomu nenamítal ani slovo.

 

S dalšími následníky ale zdaleka tak jednoduché řešení nebylo. Rhaegar byl dvanáctiletý chlapec a dědic trůnu, ale svého otce vůbec nepřipomínal. Byl to bázlivý chlapec, který se bál svých starších sester a byť vlastnil draka, rudého Luceriona, letěl na něm jen jednou jedinkrát a od té doby na něj nenasedl, jelikož měl strach z výšek. Navíc se o ženy viditelně nijak nezajímal a spíše se blíže stýkal s pážaty a šenky.

 

Král Aegon byl kvůli němu smutný a zasmušilý. Najímal nejrůznější rytíře, aby ho přiměli k zalíbení v meči a kopí, ale přesto se princ Rhaegar nikdy nestal ničím víc než průměrným bojovníkem, který se sice na cvičišti vyloženě nezesměšnil, ale překonal ho i jeho devítiletý bratr Aelyx, který si na cvičišti vedl mimořádně dobře.

 

Aelyx Targaryen rostl v mimořádného bojovníka. Už v devíti letech projevoval mimořádné nadání pro šerm a brzy musel šermovat s rytíři královské gardy, neboť obyčejné zbrojnoše začal překonávat, a navíc se jim cítil nadřazen a odmítal bojovat s „obyčejnými smrtelníky“, jak sám pravil. Na cvičišti s ním často bojoval samotný lord velitel královské gardy Loras Tyrell, jehož nazývali Zjizvený a uznal ho jako vysoce talentovaného bojovníka.

 

Princ Aelyx byl formálně zaslíben lady Alicent Hightower, ale to byla teprve tříletá dcera lorda Baelora, pobočníka krále, a sám princ měl i ve svém mladém věku jiné plány. Již od útlého dětství se totiž velmi sblížil se svou o necelé dva roky mladší sestrou Daenerys a ona jeho lásku opětovala. Oba si navzájem přislíbili, že budou jednou manželé, ačkoliv jejich otec to výslovně neschvaloval.

 

Problém byl v tom, že i jejich nejmladší bratr, pětiletý princ Aemon svou sestru dětsky bláznivě miloval. Aemon byl velmi nadané dítě. Ve svých pěti letech byl nad míru inteligentní, naučil se číst, a navíc se nenechal zahanbit ani na bojišti.

 

Vlastně se dá říct, že všichni sourozenci, ať starší či mladší, ve všem zastiňovali svého nevýrazného bratra Rhaegara, prince z Dračího kamene a následníka Železného trůnu.

 

Ovšem jejich otec o jakýchkoliv půtkách nechtěl ani slyšet. Rhaegar byl jeho prvorozený syn a dědic, a tak to taky mělo být navždy. Jednoho dne všechny své děti svolal a srdceryvně jim povyprávěl příběh o Tanci draků. O válce mezi samotnými Targaryeny, která jejich rod málem vyhubila a přímo zapříčinila vymření draků na dalších bezmála 160 let. Vyprávěl jim tuto smutnou historii dlouze a detailně, využívajíc jak pojednání mistra Munkuna, tak i Hříbkovo svědectví.

 

Když dovyprávěl celý příběh, Missandei s Rhaegarem plakali, Rhaenys měla nevyzpytatelný pohled, Aelyx prohlásil, že by všechny soupeře zabil a Daenerys s Aemonem seděli jako zařezaní a nijak se nevyjádřili.

 

Jejich královský otec jim poté vyprávěl i o královně Daenerys a návratu draků a několikrát jim zdůraznil, že bratrovražedná válka na téměř dvě staletí zahubila draky a způsobila pozdější úpadek a dočasnou zkázu rodu Targaryenů. Apeloval na to, aby své draky milovali, aby milovali i sebe navzájem a nikdy nedopustili podobné příbuzenské krveprolití. Tento den měl na všechny sourozence poměrně silný vliv a všichni se dost sblížili, bez ohledu na odlišné matky.

 

O tři roky později dračice Rhaegal a Stříbrná paní nakladly dohromady tři snůšky vajec a ta všechna byla převezena na Dračí kámen. Jedno z vajec chtěl král věnovat svému nejmladšímu synu Aemonovi, ale ten s okázalostí odmítl, protože už si svého draka vybral.

 

V osmi letech nakráčel do Dračího doupěte se sedlem a přiblížil se k Drogonovi. Obrovský černý drak si ho zpočátku nevšímal, jelikož jako obvykle po jídle spal, ale jakmile se princ Aemon přiblížil se svým bičíkem, Drogon otevřel své ohnivé oči.

 

Princ Aemon strnul na místě a Drogon k němu natáhl hlavu a nasál vzduch kolem něj obřími nozdrami. Poté vyfoukl slabý proud plamene, jako by si odfrkl a zase si pohodlně lehnul. Princ Aemon to bral jako znamení a odhodlal se vyšplhat velkému drakovi na hřbet a usadit tam dračí sedlo. Když měl černý drak nasazené sedlo, začal se ošívat a Aemon se k sedlu připásal dvojící pevných řetězů a švihl Drogona bičíkem. Ten hlasitě zařval a ohlédl se na něj. Aemon pevně svíral svůj bičík a jeho pohled statečně opětoval. Nakonec si Drogon odfrkl a třemi prudkými máchnutími křídel se vznesl k nebi.

 

Ve vzduchu se začal zmítat a provádět různé akrobatické kousky, ale řetězy přivázaný princ nespadl. Drogon přistál až po dvou hodinách nespoutaného létání a když z něj poté princ Aemon sklouzl, černý drak k němu otočil hlavu a jednou obří nozdrou se mu otřel o rameno. Teď už byl jeho jezdec. Nejmladší z princů osedlal momentálně nejstaršího, největšího a nejnebezpečnějšího draka, na němž létala samotná královna Daenerys.

 

***

 

V roce 323 p. D. se znovu otevřela otázka Rhaegarova sňatku. Patnáctiletý princ z Dračího kamene sice za uplynulé tři roky fyzicky zesílil a zmužněl, a i na cvičišti mu to šlo o mnoho lépe než dříve, ale stále nejevil příliš zájmu o děvčata a u dvora o něm kolovali klepy, že praktikuje milenecké vztahy s pážaty, panoši, a především se serem Trystanem Peakem, jež sloužil mladému princi jako cvičitel a mistr meče. Trystan byl mladším synem lorda Titusa Peakea z Roviny, ale mečem vládl lépe, než jeho starší bratr a byl tak nositelem Tvůrce sirotků, meče z Valyrijské oceli s černým ostřím, který kdysi rod Peakeů získal na rodu Roxtonů.

 

Aby král ukončil tyto pomluvy a drby, rozhodl se, že svého dědice musí okamžitě provdat a za ženu mu vybral vskutku velkolepou partii. V Králově přístavišti nechal vládnout svou ženu a pobočníka a sám sedl na Rhaegal a odletěl na Zimohrad. Tam byl vřele přivítán lordem Rickonem Starkem a jeho ženou Lyannou Mormont. Lord Rickon neměl s královým návrhem problémy, a tak se velice rychle dohodli.

 

O dva měsíce později přicestoval do Králova přístaviště lord Stark, lady Lyanna a s nimi přijela i jejich čtrnáctiletá panenská dcera Dyanna Stark, Perla Severu, jedna z nejkrásnějších dívek v celých Sedmi královstvích a nastávající manželka prince Rhaegara.

 

S lordem Starkem přicestovali i dva jeho synové, dvanáctiletý Cregan a pětiletý Wylliam. Prostřední syn, devítiletý Eddard zůstal na Zimohradě, protože jak prohlásil lord Rickon: „Na Zimohradě vždy musí být nějaký Stark“. Samozřejmě s nimi přicestovalo i několik Severských lordů, kteří si přáli účastnit se svatby, jmenovitě lordové Manderly, Glover a lady Karstark a také dvě stovky zbrojnošů.

 

Říká se, že když princ Rhaegar poprvé spatřil svou manželku, na jeho obličeji se vystřídalo zděšení, bázeň a nakonec ruměnec. Jeho nastávající manželka totiž nebyla žádná bázlivá princeznička, ale vysoká mladá dáma s hřívou havraních vlasů, ocelově šedýma očima, plnými ňadry a smyslným provokativním úsměvem. Přijela před něj na koni v kabátci a přiléhavých kalhotách z černé kůže s hlubokým dekoltem. Když seskočila z koně a zastavila se před princem, polil ho již zmíněný ruměnec.

 

Svatba byla oznámena ještě ten den a z hlavního města vylétly stovky havranů, aby tuto novinku zvěstovali po celé říši. Do obratu měsíce se v Králově přístavišti shromáždili stovky lordů z celého Západozemí.

 

Z Roviny dorazili velcí lordi jako Willas Tyrell, Samwell Tarly, Horas Redwyne či bratr lorda pobočníka, ser Garth Hightower a samozřejmě i nejvyšší septon Lucyus.

 

Ze Západních zemí pak ser Daven Lannister, který byl správcem Casterlyovy skály, jelikož právoplatný lord ze Skály Tyrion Lannister působil jako správce pokladny v králově malé radě. Dále lordi Crakehall, Farman, Marbrand, Podrick Payne a lady Jeyne Westerling, jejíž mladší sestra Eleyna byla manželkou Tyriona Lannistera.

 

Z Říčních krajin pak dorazil mladý Edmyn Tully, který se stal lordem teprve před nedávnem, po tom, co jeho otec, lord Edmure zemřel na zápal plic. Dále lordi Blackwood, Piper, Bracken, Darry, Mallister a Mooton.

 

Z Údolí dorazil lord Harrold Arryn a jeho synové Robert a Artys. Dále pak lordi Waynwood, Royce a lady Belmore. Lord Lyn Corbray vyslal svého syna, devatenáctiletého sera Corwyna, o kterém se vyprávělo, že je to nejnebezpečnější rytíř Údolí a jeho otec mu svěřil jejich rodový meč z Valyrijské oceli, Paní Beznaděj.

 

Z Bouřlivých zemí dorazil ser Lyonel Baratheon s manželkou Rhaenys, která přiletěla na svém drakovi, i když byla v pokročilém stupni těhotenství. Lord Gendry se omluvil, jelikož ho trápila úplavice a staral se o něj mistr. Dále pak lordi Caron, Connigton, Swann a lady Brienne Tarth, která sebou přivedla i svého osmnáctiletého syna, sera Lucase Tartha.

 

Lucas byl podivuhodnou postavou. Brienne otěhotněla a porodila během války, ale nikomu neprozradila, kdo je otec dítěte. Ihned po válce si ale vyžádala soukromé slyšení u krále Aegona ve Starém městě. Nikdo neví, o čem se s jeho Výsostí bavila, ale její syn byl v čase jejího příjezdu bastardem. Když ale Staré město opouštěla, byl to již Lucas Tarth, dědic ostrova Tarth a příští lord Soumračník z Večeropadu. Jestli lady Brienne králi prozradila jméno otce, o tom se vedou spory, ale vzhledem k tomu, že jeho Výsost jí poskytla soukromý rozhovor ve svém soláru, z jejich rozhovoru není známo vlastně nic. Každopádně Lucas Tarth byl mohutné zdravé dítě se zlatými vlasy a pohlednými rysy, které rozhodně nezdědil po své matce, která fyzickými půvaby nikdy neoplývala. Již od mala projevoval velké nadání pro jízdu na koni a boj s mečem i kopím. Když mu bylo čtrnáct, účastnil se se svou matkou a dědem Selwynem bitvy proti otrokářům z Baziliščích ostrovů, kteří přistáli na Tarthu. V bitvě sám zabil čtyři otrokáře a poté byl svým dědem pasován na rytíře. Ovšem lord Selwyn utrpěl v boji zranění šípem a za několik dnů zemřel. Panování nad Tarthem tak přešlo na jeho dceru Brienne. Lucas byl ve svých osmnácti letech vysoký mladý muž svalnaté a ramenaté postavy s dlouhými zlatými vlasy po ramena, hladce oholenou tváří a tak vznešenými rysy, že když jel se svou matkou ulicemi Králova přístaviště, všechny ženy, urozeného i prostého původu se k němu obraceli s roztouženými pohledy, jelikož bylo známo, že stále není ženatý ani zasnoubený. Jeho pronikavé oči měli jasně zelenou barvu s několika cákanci mořské modři.

 

A nakonec Dorne, ze kterého dorazil princ Trystane Martell, kterého vyslala místo sebe jeho sestra, vládnoucí princezna Dorne, Arianne. Dále pak jen lordi Yronwood, Uller a lord Edrick Dayne, nositel meče Úsvit.

 

Svatba se konala v trůnním sále Rudé bašty, kam byly nanošeny stoly a židle a byl přeplněný k prasknutí. Zdálo se, že princ Rhaegar je svou novou manželkou naprosto okouzlen a král Aegon se spokojeně usmíval. Naopak Trystane Peake se rozhodně neusmíval. Seděl s temným pohledem zabodnutým do stolu, a když to situace umožnila, nenápadně se vytratil.

 

Královská svatba byla více než podařená. V tu chvíli ovšem ještě nikdo netušil, co si bohové pro rod Targaryenů připravili…