Prolog
Meagor Targaryen byl druhý syn Aegona Dobyvatele. Jeho matkou byla královna Visenya, na svého syna měla značný vliv a dalo by se říci, že ho vychovala sama. Vštípila mu do hlavy, že má větší nárok na trůn než slabý prvorozený Aenys. Vždyť Dobyvatel dal svůj meč z valyrijské oceli Černožár Meagorovi ne Aenysovi. Po Aenysově smrti, kterou jí mnoho jeho nejbližších kladlo za vinu, přivedla svého syna z vyhnanství a korunovala ho králem sedmi království i přesto, že na řadě byl prvorozený syn jeho bratra. Draci a víra v těchto časech nebyli zrovna, jak se říká, jedna ruka. Meagor si spíše než se svými příbuznými musel zpočátku poradit proti Válečníkovým synům a Nuzným druhům. Postavil se v boji o právo nosit na hlavě korunu do svatého soudu sedmi (boží soud bojem sedm proti sedmi). I když boží soud vyhrál, skončil v bezvědomí vážně raněný a dvacet sedm dní byl mezi životem a smrtí. Dvacátého sedmého dne dorazila z Pentosu, kde Meagor přebýval ve vyhnanství, jeho choť … a s ní také jejich milenka záhadná Tyanna z Věže. Královna Visenya pečující o svého syna a nevědíc si rady s jeho stavem, chovala v úctě magické nauky. Pustila tedy čarodejnici Tyannu ke svému synovi ať dělá, co umí. Druhý den se král probral a hned se jal rozsévat oheň a krev. Jak jeho vláda začala, tak také skončila. Krví a tajemstvím.
1.Část
Meagorova pevnost. Ve velkém trůnním sále klečí několik mužů na kolenou před králem. Mají vystrašené výrazy v obličejích. Napětí v místnosti by se dalo krájet. Jejich oči sledují Železný trůn, masu mečů zkutých černým plamenem mocného draka Baleriona, a na trůně sedícího Maegora Targaryena prvního svého jména, vládce Andalů a Prvních lidí, protektora Sedmi království a ochránce říše. Král vypadá jako skutečný drak, je to pravý syn svého otce. Stříbřité vlasy, fialové oči, mohutná svalnatá postava a nekompromisní pohled vyzařující autoritou. Oblečen v černé tunice s přišitými koženými šupinami působí skutečně jako drak, na hlavě se mu skví koruna jeho otce z valyrijské oceli. Sedí opřený v křesle a pozoruje před ním klečící lordy svýma ledovýma očima. Ve tváři mu lze vyčíst zklamání, aby také ne, ze všech jeho věrných, které svolal ke splnění přísahy, dorazila jen hrstka málo významných rytířů a lordů. Klečící muži na něho hledí, ale nikdo se mu neodváží pohlédnout do očí. Vedle železného trůnu stojí dva členové královské gardy. Vlevo plavovlasý mladý ser Jon Tollet a vpravo, ohromný jako medvěd, starý ser Clemence Peake. Další tři členové hlídají přede dveřmi korunního sálu, aby nikdo nenaslouchal. Král nechal Rudou baštu prošpikovat tunely, ve kterých se ztrácí i on sám. Víc bílých plášťů Meagorovi nezbylo. Zbylí dva ho opustili a přidali se k jeho synovci. Všichni se od něho odvrací, ještě předtím než zběhli gardisté i mistr loďař, ho opustila jeho choť královna Rhaena, uletěla na hřbetu svého draka Snožára a povedlo se jí ukrást svému spícímu manželu a králi i jeho meč Černý žár. Všichni se od něho odvrátili. Muži v sále mají ve tvářích jedinou otázku, co bude jejich král dělat dál. Jsou tam všichni, co mu zbyli, Darklyn ze Šerodolu, Massey z Kamenného tance, Towers z Harrenova, Stauton z Havraního hřadu, Bar Emmon z Ostrého mysu, Buckwell z Paroží a také Rosby, Stokeworth, Hayford, Harte, Byrch, Rollingford, Bywater a Mallery.
Lord Rosby a Towers stojí před muži královské gardy a střídavě promlouvají ke králi a k ostatním přítomným pánům. „U Řekotočí byl spatřen Joffrey Dogget, nejenže ho Lord Tully neuvěznil, ale podle mých zdrojů ho dokonce královsky pohostil.“ Promlouvá mladý lord Towers k Meagorovi. Ten si jen odfrkne a mávne rukou, jakoby odháněl dotěrný hmyz. „Dále septon Moon a jeho prašivá čeládka táhnou na Staré město s úmyslem jej dobýt. V Dorne prý zbrojí každý zdravý muž co uzvedne v ruce kopí a Dornský princ čeká jen na to až bude moci vtrhnout do říše vyřídit si účty s Vaším rodem, Veličenstvo.“ Pokračuje Towers. Když lord Rosby vidí, že král ani koutkem oka nereaguje, posměšně dodává jako by ho chtěl povzbudit: „ Dorni byli vždycky prašivé a zbabělé krysy, od nich tvému veličenstvu žádné nebezpečí nehrozí. Co umí? Jen se schovávat v poušti a strkat svoje ptáky do horských koz.“ Několik lordů v davu se tlumeně zasměje, nejhlasitěji starý Lord Bar Emmon. K překvapení všech se bez vyzvání ozve hlas Symona Hayforda: „Jistě. Dornští kozopichové pravému rytíři strach nenaženou. To ani posedlí vyznavači toho opilce a kurevníka Moona. Lord Ryba nikdy sám žádnou bitvu nevyhrál a ani ten prašivý pes Dogget mu v tom jistě nepomůže.“ Odmlčí se a pohlédne králi do očí, ale Meagorův pohled bloudí po stěnách a Hayforda neposlouchá. Alespoň tak působí, přesto Lord Symon pokračuje: „Ale co váš synovec Jaehaerys můj pane? Lord Robar Baratheon ho prý prohlásil za právoplatného krále a pod jeho praporce se srocují vazalové z bouřlivých krajin. Dále Lord Hightower,Tyrrel, Redwyne, Arryn, Royce a dokonce i Lannister přislíbili své muže pod jeho praporce. Dávají dohromady největší armádu jakou kdy Západozemí vidělo a to nemluvím o tom, že váš admirál lord Velaryon k nim přešel také, Vaše Výsost nemá lodě…“ Do řeči mu skočí lord Rosby: „Král nepotřebuje dřevo, když má oheň. Balerionovi se sebelepší loďstvo nevyrovná…“ Lord Hayford povzbuzen královou apatií oplatí Rosbymu a také ho přeruší : „Jistě ale ani na protější straně nejsou bez draků, navíc teď když k nim přešla i její Veličenstvo Rheana, mají dokonce tři draky…“ Tady už struna praskla. Meagor čekajíc celou dobu na nějaký impuls, jakousi jiskru, která by mu vrátila jeho plamen, sebou cuknul, jako když by ho bodl jedovatý had. Ledovým pohledem si změřil Hayforda a pronesl otázku, co proťala napětí v trůnním sále jako meč z valyrijské oceli. Jako ten meč, který mu jedna z jeho královen Rheana ukradla tu noc, co utekla. Na rtech mu hrál podivný úsměv a všem přítomným to muselo připadat, jakoby se z kamene probudil skutečný drak, když pronášel ona slova sladká jak med ale zároveň spalující jako oheň. „Co by mi můj starý přítel doporučoval?“
Zkušený lord Symon Hayford se Meagorovi nikdy nebál říct, co si myslí. Bojoval s ním bok po boku v mnoha bojích, ještě než se stal králem. V jeho šedých očích není vidět tolik strachu jako u ostatních, svým způsobem si je sám sebou jistý. Myslí si, že přes všechny svoje chyby je král odjakživa rytíř. Lordi na jeho přízeň u Meagora spoléhají, už před audiencí s ním domluvili, ať ke králi pronese tu jedinou možnost, čím podle nich mohou utišit nepokoje v říši. Po posledních Maegorových ztrátách se zdá, že král už ani sám nenachází síly k boji. Jejich mysli jsou přesvědčené o jednom, jistě mu jde jen o to zachovat si určitou důstojnost a neprohrát v otevřeném střetnutí se svým synovcem. Podle názoru všech co mu zbyli, je král zlomený. Od chvíle co se zjistilo, že černá královna Tyanna otrávila všechny jeho nenarozené děti, už není tím drakem, co býval, ale zlomeným hadem. Došlo mu, jak slabý a opuštěný zůstal. Alespoň na tomhle se lordi shodli, když budou postupovat opatrně je šance, dostat se z toho beze strachu z králova hněvu. Ale lidé sedmi království mají jedno přísloví, nikdy nepodceňujte zraněného draka. Hayford se nadechne a odpoví: „Vaše Veličenstvo, pokud dovolíte, budu mluvit upřímně. Vždy jsem Vás respektoval jako svého vladaře, jako statečného rytíře a i když si to vaši nepřátelé nemyslí, mám Vás za pragmatického člověka. Známe se od dětství, to co jiní považují za krutost, já pokládám za zdraví rozum, vždyť žádný vládce nemůže mít měkké srdce. Nikdy jsem nepoznal muže, který by měl pevnou ruku jako vy, zrodil jste se vykonat velké věci.“ Král zvednutou rukou netrpělivě lorda přeruší: „Prosím Symone, znám tvůj obratný jazyk. Řekni mi, co máš na srdci, vždyť mne i mé matce tvé rady vždy pomohli.“ V Meagorových slovech je něco, co by vyděsilo i Jiného. Ledový plamen. Lord Hayford nervozně přešlápne a pokračuje: „Jistě vaše matka Visenya a já jsme si byli blízcí. Když váš skvělý otec jezdil po říši, já jí byl tím nejbližším, všichni to víte, proto vám musím říci jedno, vaše matka v sobě měla hodně ambic, ale nikdy by nechtěla, aby její jediný syn zemřel v předem prohrané válce.“ Odmlčel se, když se mu od krále nedostalo žádné reakce, jal se navázat. „Možná by bylo nejschůdnější poprosit synovce, aby jste se mohl přidat k noční hlídce a třeba časem…“. „Třeba se časem nechat ve spánku podříznout od těch hrdlořezů? To je tvá rada Hayforde?!“ Král vstal ze železného trůnu a oheň v jeho očích v tu chvíli žhnul jak dračí dech. „V-vy-ýsosti já nechtěl… “ koktá Lord Symon a sklání hlavu k hrudi. „Jistě proč bojovat za svého šíleného krále a sledovat jeho porážku, neboj, ničeho takového se nedožiješ ty červe!“ Meagor pomalu schází po železných schodech obrovského trůnu skutého z měčů nepřátel jeho otce. Lord Symon Hayford klesne na kolena a se sepjatýma rukama prosí krále: „Vaše výsosti prosím, nikdy bych si netroufl…moje dcera…smiluj se…“ Král, který už došel téměř k Hayfordovi, se zastavil a oheň v jeho očích opět vystřídal chlad. „Jistě tvoje dcera, sladká Sara. Slibuji ti, až s ní skoncuji, nebude ji to bolet. Smrt dračím ohněm je rychlá a já ji považuji spíše za vyznamenání, tobě takovou poctu nedopřeji. Jsi rytíř, zasloužíš setnout mečem. Sere Clarrenci prosím vykonej královu spravedlnost.“
Clarrence Peak, který mezitím došel za Hayforda, tasí meč a jediným rychlým sekem utne jeho hlavu od krku. Ta se skutálí k ostatním vyděšeným lordům a ani jeden z nich nevydá hlásku. Ser Clarrence hlavu vezme a jakoby to byl předem domluvený akt, napíchne ji vedle železného trůnu na kopí. V mrtvolných Hayfordových očích je jediná výčitka směřující k ostatním lordům, kdyby jeho ústa ještě mohly mluvit, řekly by jistě něco ve smyslu „Co jsme si u všech bohů mysleli?“. Nikdo nevysloví ani slovo, i Maegorovi nejbližší lordi Rosby a Towers stojí bez hnutí a klopí oči k zemi. Král se pomalu vrátí na Železný trůn a ticho v místnosti přerušují jen kroky a krev z nabodnuté hlavy odkapávající na dlaždice. V následujících hodinách se pokračuje v jednání, pokud tomu tak můžeme říkat. Nikdo už Meagorovi nepředkládá návrhy a lordi se jen ptají a přikyvují na to, co po nich král chce. Každý si ale v duchu myslí svoje, proti nim stojí téměř celá říše. V bouřných krajinách dává Baratheon dohromady obrovskou sílu podle zvědů více než třicet tisíc mužů, z nichž je nejméně každý pátý rytířského stavu. Meagorova strana dala dohromady ani ne čtyři tisícovky a tvrdit byť o každém desátém muži, že je rytíř, by bylo více než optimistické. Všichni tak trochu doufali, že král překoná pýchu a odejde na zeď nebo sedne na Baleriona a vrátí se do Pentosu, ze kterého před více než šesti lety přiletěl z vyhnanství. Meagor lordům přednese svůj plán a je přesně takový jakého se báli. Dal by se vystihnout dvěma slovy. Rodovými slovy Targaryenů. Následovat bude oheň a krev.
2.Část
Jasný den se pomalu ale jistě změnil v noc. Většinu lordů už král Meagor Targaryen propustil a v sále s ním zůstali jen lordi Rosby a Towers. Ani členové královské gardy již nejsou přítomní. U každého východu ze sálu hlídají dva, aby tento rozhovor nezaslechly cizí uši. Meagorova pevnost je prošpikována tajnými chodbami a jak se s oblibou na dvoře říkává, zde vždy někdo poslouchá. Pomalu se blíží hodina vlka a na krále opět doléhá tíha situace. Plamen v jeho očích opět vystřídala chladná apatie. Oba lordi vědí, čím si král poslední týdny prochází. Zrada od Tyanny z Věže ho nalomila. Tvrdá dračí skořápka, kterou je Meagor od chvíle, co se probral z dlouhého bezvědomí po soudu sedmi (vysvětlení v prologu) obklopen, praskla. Poslední zrady v ní udělali tolik děr, že královi výkyvy nálad jsou nepředvídatelné. Chvílemi kolem sebe chrlí oheň, aby vzápětí propadal melancholii a v očích jsou často vidět staré vzpomínky zakryté slzami. Oba lordi s králem nejsou ze soucitu ani ze strachu z jeho hněvu. Oni prostě jenom vědí jedno, ve službě k němu zašli moc daleko, pro ně nejspíše není cesty zpět. Jaehaerys, podle jejich mínění jen loutka lorda Robara Baratheona, jim dozajista zničehožnic milost neudělí. Jejich jediná možnost je udržet Meagora u vlády. „Už jsem v této záležitosti podnikl jisté kroky můj králi. Můj synovec Lothar se vydal do Tyroše a vyjednal s tamním Archonem mohutnou vojenskou podporu toho aby sis udržel Železný trůn. Má to však háček.“ Rosby se odmlčel, pohledem zabloudil k nabodnuté hlavě lorda Symona Hayforda. Nevědomky se oklepal, až se mu zavlnily jeho kaštanově hnědé kudrnaté vlasy, nabral vzduch do plic a pokračoval: „Archon si žádá jedné věci, chtěl by živého draka.“ Král se ostře podíval Rosbymu do očí a hystericky se rozesmál. „Snad si mu neslíbil Baleriona ty lišáku?“ nadhodil popadající dech. Rosby i Towers mlčeli. „Draci jsou privilegium mého rodu. Vím, že ti tluťochové z Tyroše se vždy chtěli vyrovnat vznešené krvi staré Valyrie.“ Při těchto slovech se Meagor hladící svou silnou rukou čepele na opěrkách železného trůnu, řízl do dlaně. Pohlédl na krev na svojí ruce a opět v jeho očích bylo vidět, že už neví co si počít. Jako by se sám sebe ptal, jak hluboko ještě může klesnout. Doprošovat se Tyrošanů a nabízet jim dědictví svých předků. Zvedl hlavu a s pohledem upřeným někam do dálky za oba lordy, promluvil: „Jediný drak, kterého kdy Tyrošané uvidí, bude Černý děs chrlící oheň na jejich město, když mi nepošlou vojáky, co požaduji.“ Rosby přikývne ale podle výrazu tváře je vidět, že stejně archonovi naslibuje, co bude třeba. Král se opět pohrouží ve svých myšlenkách, jeho tvář je chvíli oheň a v dalším okamžiku led. Towers se otočí na Rosbyho a pošeptá mu: „Asi ti nemusím říkat, že v Braavosu mi mořský lord dal stejnou podmínku. Takže o jejich pomoci si můžeme nechat jenom zdát.“ Lord Rosby se ušklíbne a nakloní hlavu k Towersovi, aby mu něco pošeptal, ale v tom se ke králi opět dostaví jeho světlejší chvíle. Vstane z trůnu a rázně zamíří k oběma lordům.
„Napadla mne jedna věc“ Meagor se dívá skrz ně jakoby je ani neviděl, ale oba muži jaksi vědí jedno, toto je nejspíš jediná chvíle za poslední dny, kdy jejich král je absolutně při smyslech. „Moje matka měla vždy zálibu v magii, krev našeho rodu je jí prokvetlá od založení Valyrie. Proto nechala tu děvku Tyannu, aby mě ošetřovala, když si všichni Viseyininy mistři už se mnou nevěděli rady. Tyanna znala krvavé čáry. Tvrdila mi, že pomocí krve, co obsahuje magii, dokáže vytvořit stíny, které se dostanou skrz cokoliv a najdou svůj cíl.“ Meagor se odmlčí a čeká na reakci obou lordů. Ti na sebe nechápavě hledí a jeden druhému dodávají odvahu, kdo z nich to královi řekne. Nakonec se odváží odpovědět lord Towers. Se skloněnou hlavou promluví ke králi „Vaše Výsosti, ale Tyanna z Věže je mrtvá nebo si snad myslíte, že se ji povedlo Vás nějakými čáry oklamat? Vždyť jste ji sám zabil Černožárem.“ Meagor se na něho zamračí a Towers zalitoval a v duchu se proklínal, proč odpovídal právě on. „Řekni mi a popravdě můj lorde, máš mne snad za blázna?“ mladý lord okamžitě zavrtí hlavou a poklekne. „Nikdy bych si nedovolil Vás považovat za blázna můj králi. Vím však, jaké tragédie zdejší dvůr v poslední době postihly.“ „Jistě tragédie.“ Odfrkne si Meagor a do jeho očí se opět začne vkrádat melancholie. Zatřese s hlavou, chtě z ní chtěl vyhnat ty dotěrné myšlenky. „Samozřejmě, Tyanna nám už nepomůže. I kdyby byla naživu, tak od té prašivé čarodejnice bych nemohl čekat ani zlomek něčeho dobrého. Moje utrpení bylo skutečný důvod, proč žila. Alespoň tato slova vyřknula, než sem jí vyrval srdce z hrudi. Řekla mi, že lituje dne, kdy mne zachránila a přivedla na svět jako pohromu, co ho může zničit. To byla má milovaná Tyanna. Kdybych ji mohl tisíckrát oživit a tisíc a jedenkrát ji poslat zpátky pod zem, prošel bych pro to třeba sedmi pekly.“ Se zatnutou pěstí se Meagor otočí a opět začne vystupovat po schodech k trůnu. Towers a Rosby ani nemuknou. Král těsně před trůnem zastaví a otočený zády pokračuje. „Vždycky když se chlubila, jakou má moc tak říkala jedno. Vše je to díky Meagi. Dlouhou dobu jsem si myslel, že je to třeba nějaká její bohyně, kterou si vysnila. Ted vím s jistotou jedno, byla to její učitelka a Tyanna si určitě Meagi přivezla sebou z Pentosu.“ Král se otočí a usedne na trůn, co ukul drak jeho otce, nyní už jeho drak.
„Jistě můj králi. Tyaninu společnici, kterou s ní několik lidí vidělo, jsme již hledali, jak jste ráčil nařídit, ale bezvýsledně. Jako by ani nikdy neexistovala.“ Promluví k Meagorovi lord Rosby a lord Towers mu očima poděkuje. Odporovat dvakrát v jeden den někomu jako je Meagor Targaryen se vždy hrubě nevyplácelo. „Ano nenašli jste ji, protože jste hledali špatně. Meagi nebyla ukrytá nikde v Přístavišti nebo jeho okolí. Ona je stále zde v Rudé baště.“ „Proč si to myslíte můj králi?“ zeptá se opatrně Towers. Meagor se zahledí opět do prázdna a po chvíli odpoví „Prostě to vím. Na víc se mne neptejte. Ráno necháme prohledat Rudou baštu. Nechte na to vyčlenit muže, které nebudeme v následující válce postrádat. Bude jich třeba několik stovek. Já osobně je povedu do podzemí pod pevností a jsem si jist, že Tyaninu učitelku nalezneme.“ Po těchto králových slovech chce lord Towers něco poznamenat ale Meagor ho zvednutím ruky umlčí. „To by pro dnešek stačilo moji lordi. Potřebuji si srovnat myšlenky. Byl to náročný den. Prosím odejděte.“ Oba muži s úklonou opustí trůnní sál. Hned za dveřmi propadnou ve vášnivý hovor o králově příčetnosti. Oni nemají muže nazbyt, ale mají jich poskytnout stovky na prohledávání podzemí Meagorovi pevnosti. A kvůli čemu? Kvůli čarodějnici? Co ta zmůže s armádou pochodující jim v ústrety? Oba se shodnou na jednom. Král už je ztracený. Teď jim jde jen o to jak z této situace vyváznout živí, pokud možno s nějakým majetkem. Zítra musí Meagora uvěznit a předat Jeahearysovi. Třeba se nad nimi slituje. Syn Aegona Dobyvatele a Visenyi Targaryen ublížil tolika lidem, že druhá strana si s ním bude chtít ráda promluvit stejně, jako mluvil se svými zajatci on. A snad jim budoucí král odpustí, když uslyší svého hanebného strýce křičet bolestí. Teď jen musí najít dostatek stejně racionálně smýšlících lordů. Kdyby jen oba věděli, že lidé mohou mít své plány, ale bohové je mají v oblibě měnit. Meagorův hlas už žádná živá bytost nikdy neslyšela.
3.Část
U dveří trůnního sálu hlídajícící členové královské gardy sledují odcházející lordy Rosbyho a Towerse. Jsou jimi Jon Tollet a Clemence Peak. Další dva ser Maladon Moore a ser Harrold Langward, hlídají u východu ze sálu z druhé strany. Více jich v Meagorově královské gardě nezbylo, dva zběhli a přidali s k nově korunovanému vzdorokráli Jeahearysovi a velitel Owen Bush byl před několika týdny nalezen mrtvý. Když kroky obou lordů doznívají na konci dlouhé chodby starý Clemence se na Jona podívá a ten s hořkým úsměvem na rtech přikývne. Nastal jejich čas. Jon se vydá nakonec chodby a cestou ještě přemýšlí, zda se se svým přísežným bratrem rozhodl správně. Towers a Rosby už přecházejí po můstku, takže nikdo nebude bránit činu, který chtějí členové královské gardy spáchat. Už několik dní se o něm potají radili a odkládali ho, ale nyní se dostali do chvíle, kdy jim král již nedává na výběr. Nastala hodina vlka a také poslední hodina drakova syna.
Ser Jon Tollet dojde ke dveřím a lehkým pokynem dává najevo, že vzduch je čistý. Jejich dva bratři na opačné straně mají za úkol zapřít dveře, kdyby se král pokoušel utéct. Všichni čtyři rytíři sice vědí, že Meagor Targaryen má v sále několik únikových chodeb ale nechtějí králi dát tu nejmenší šanci, aby je mohl použít. Už několik dní mu potají podávají lektvar noci, aby mu zčeřili mysl a otupili smysly. Král je zlomený, ani neočekává další zradu i přesto kolik ho jich už potkalo. Garda, kterou si v posledních letech vytvořil, není zdaleka tím, čím by měla být. Děvkaři, hazardní hráči a násilníci připomínající spíše žoldnéřskou společnost nežli sedm vyvolených k ochraně vladaře. Ser Clemence Peake otevře dveře a společně s Johnem Tolletem vstoupí do sálu. Král na ně nikterak nezareaguje, jeho postava sedící na železném trůnu je zahalena ve tmě. Celou místnost pohlcují stíny a jediné dvě pochodně co hoří v sále, jsou u obou východů z místnosti. Zvuky jejich kroků se s ozvěnou rozléhají klenutými prostory. Čím jsou oba rytíři blíže ke trůnu, tím větší neklid se jim vkrádá do paží a do srdcí. Přeci jen Meagor Targaryen, i když značně rozpolcen a oslaben, je stále velmi nebezpečný protivník. Ani jeden z rytířů mu nechce dát příliš brzy na vědomí, co se sem vydali vykonat, chtějí to udělat pokud možno rychle a bez rizika. Došli až k patě Železného trůnu, aniž by král vydal jediného hlásku, či jen zvedl hlavu. Oběma mužům je to trochu podezřelé, ale oba moc dobře vědí, že po lektvaru noci znavený Meagor mohl usnout, tak tomu nepřikládají větší váhu. Oba s břinknutím pomalu tasí meče a vydají se po schodech nahoru.
Zhruba v polovině schodů ucítí chlad. Při pohledu na krále to vypadá, jakoby se kolem něho vznášel podivný stín. Oba rytíři zalitují, že si sebou nevzali louči. Co když o nich král dávno ví a jen čeká, až se k němu přiblíží, aby měl šanci zasadit rychlý úder a oba je přemoci. Jonu Tolletovi strachem zatvrdnou nohy a zastaví se. Snaží se prohlédnout skrz temnotu na krále, zatímco Clemence Peake postupuje bez zaváhání vpřed. Dorazí až ke králi, v tu chvíli se stín odlepí od Meagorova křesla a vrazí do Sera Peaka. Ten zavrávorá a s třískotem oceli spadne o několik schodů níž a nebýt nárazu do strachem zkoprnělého Tolleta, skutálel by se až dolů pod trůn. Jon pohlédne směrem ke křeslu a nyní již Meagora vidí docela jasně. Král má pokryté ruce krví a skrz krk mu vyčnívá jedna z čepelí železného trůnu. Rytíř koutkem oka zahlédne stín letící nad podlahou v sálu a mizící ve výklenku za sloupem. Přísahal by, že v sále slyší ženský chichot. Krve by se v něm nedořezal. I jindy neohrožený a nebezpečí lhostejný ser Clemence Peake má tvář bílou jako křídu. Nikdo z nich nemusí říkat ani slovo. S třesoucími se meči v rukách spěchají ze schodů a z trůnního sálu, co jim síly stačí. Zabouchnou za sebou dveře a přísahají si jedno, o jejich plánu i o tom, co viděli, nikdy neřeknou ani slovo. Za svítání nalezne královo tělo na železném trůnu královna Elinor a pravda o smrti Meagora Targaryena zůstane již navždy tajemstvím. Jedni podezřívají královskou gardu, o jejichž cti nemá nikdo v Králově přístavišti valného mínění, jiní zase Elinor, která podle všech nalezla krále první mrtvého. Objevují se též teorie o stavitelích podzemních chodeb, co Maegor nechal popravit, ale některému z nich se podařilo uniknout a o několik let později si přijít pro pomstu za své druhy. Nejeden člověk byl přesvědčen i o tom, že se král, co měl strach z ostudné porážky, raději sám zabil. Dokonce je v okruhu podezřelých i samotný Železný trůn, podle mnohých prokletý Aegonovými nepřáteli. Kdo nebo co stálo za smrtí Meagora krutého je předmětem mnoha dohadů a dvě století po jeho smrti nemůžeme být o mnoho moudřejší, nežli byli lidé kdysi.
Epilog
Vláda Meagora Targaryena řečeného Krutý, trvala přesně šest let a šedesát šest dnů. Jeho činy jsou dodnes brány jako odstrašující přiklady toho, jak se král nemá chovat ke svým poddaným. Po něm nastoupil mladičký Jaehaerys a stal se nejdéle vládnoucím drakem v Západozemí. Za jeho panování se království konečně dala nazývat říší. Spojil svými zákony všechny obyvatele pod jednu vládu. Nebyl nerozhodný jako jeho otec Aenys, přesto dokázal odpouštět a být milován lidem. Nebyl ani krutý jako jeho strýc Meagor, přesto dokázal vládnout tvrdou rukou a zasáhnout tam, kde bylo zapotřebí. Dnes by se vám zdálo, že máme možná tendenci ho idealizovat jako dokonalého krále, ale to je omyl. Žádný král nikdy nebyl a nikdy nebude dokonalý. Jestli se tomu v dějinách Západozemí nějaký alespoň částečně přiblížil, byl to právě nástupce Meagora Krutého, Mladý a později Starý král Jaehaerys Targaryen první svého jména.