Povídka č. 4 (18. kolo)

ŠÍLENÁ LÁSKA

 

 

Hvězdy se rozprostíraly do všech stran. Ohnivý muž se zamyšleně mnul na bradě. Pravděpodobně žádný smrtelník by nebyl schopen odhadnout, jak se ta mihotající tvář se stíny místo očí tváří. Ale kdyby to přece jen dokázal, zjistil by, že se potěšeně usmívá na dvojici hvězd. Z obou dvou se vydělil kus plazmy a spojil se v novou hvězdu.

„Stále pozoruješ koloběh života?“ ozval se za ním hlas skřípajícího mrazu.

Ohnivá hlava se otočila. Úsměv zmizel. „Už je to tisíce let od chvíle, co jsi mne naposledy navštívila.“

Dívka, která se tu jako by odnikud ocitla, ho pozorovala očima hlubšíma a modřejšíma než jakékoliv oči lidské, modrýma tak, že pálily jako led. Svůdně si navíjela na sněhově bílý prst jeden z pramenů ebenově černých vlasů. Z jejího výrazu vytušil, že plánuje nějakou zlomyslnost. Děvče se postavilo vedle něj a chvíli se s ním dívalo na souhvězdí kolem nich. Občas se znovu od dvojice hvězd oddělily sloupy ohně, které stvořily novou hvězdu. Jindy zase další hvězda vyhořela a ztratila se.

„Víš, jak strašně moc chci, aby všechny zhasly?“ zeptala se dívka.

„Ano,“ odpověděl jí.

Dívka se postavila přímo před něj a s nenávistným pohledem se zahleděla do stínů. „Teď se mi to podaří. Konečně jsem si našla cestičku.“ Se zlomyslným praskavým smíchem se k němu otočila zády a začala kráčet pryč.

„Přemýšlím, kolikrát jsem tohle už slyšel.“

Smích dívky jako na povel přestal a ona ztuhla na místě. Pak ale pokrčila rameny a pokračovala. „Pokaždé je s tebou legrace mluvit, R’hllore.“

 

*         *         *         *

Z dopisu Bryndena Řeky, pobočníka krále, Aegoru Hořkooceli, vůdci Černožárovy rebelie:

          Drahý bratře,

naše milovaná sestra Shiera tento měsíc podlehla Velké jarní horečce. Nechť Sedm opatruje její duši. S jejím odchodem jsem si něco důležitého uvědomil. Jakou vinu cítím za to, co se stalo s naší rodinou. Kvůli ní ti píšu, abych ti řekl, že mne mrzí, jak to mezi námi dopadlo…

         

Shiera se s trhnutím probudila. Prostěradla a noční košile ji zvlhly potem. Tenhle sen jí vůbec nešel na rozum. Hvězdy, ohnivý muž, dívka. Patřil rozhodně k těm nejpodivnějším. Budu muset začít pít makové mléko. Pochybnosti o účinnosti takového řešení zatlačila stranou a zavolala služebné.

Pomohly jí převléknout se, a potom v jejich doprovodu odešla na snídani. Když se dosyta najedla, vyrazila v doprovodu stráží ke vchodu, u kterého na ni čekaly kamarádky Catelyn a Emealiss. Byly to její jediné přítelkyně a důvěrnice a dneska měly v plánu vyrazit pod dohledem septy na nákupy. Letní slunce zářilo nad Královým přístavištěm a tržiště překypovalo cizokrajným zbožím.

Bratr svojí oblíbené sestře poskytl celkem štědrou sumu zlata, aby mohla koupit, co se jí zamane. Než odešla, přemýšlela, kam se poděli Brynden a Aegor. Normálně se mohli oba přetrhnout o místo vedle ní. Aegor pravděpodobně odešel cvičit do zbrojnice a Brynden určitě čte knihy s Aerysem. Znuděně si povzdechla nad předvídatelností obou chlapců a s úsměvem vyrazila do města.

 

„Já bych ráda potkala krásného rytíře na bílém koni, který by si získal mé srdce dvořením,“ pronesla Shiera ke svým kamarádkám.

Děvčata štěbetala a bavila se, podobně jako jiné dívky jejich věku, o lásce a svých snech. Shiera vyjádřila přání, aby si její srdce získal krásný rytíř, ale hnědovlasá Emealiss se jen smála a oponovala, že podle její matky jsou všichni rytíři jen bandou hrdlořezů a správným manželem je takový muž, který je dostatečně urozený, bohatý a pokud možno stále mimo domov. Když minuly krámek s pečivem, Emealiss s plnými ústy medových koláčků doplnila, že ideální manžel by navíc měl mít hodně jídla.

„Chápu, že když se jen neustále cpeš, tak nedokážeš pochopit něco tak hlubokého jako je dvorská láska,“ odpověděla jí Shiera pohrdavě a vyplázla na ni jazyk.

„Souhlasím, že Emealissiny stravovací návyky by potřebovaly změnu,“ vstoupila do toho černovlasá Catelyn, „ale neříkejte, že byste nechtěly, aby to byla pravda.“ Ačkoli Shieru pravděpodobně čekal sňatek s nějakým Dornem, nakonec všechny zasněně souhlasily, že prožít život jako v písni či legendě by nebylo špatné.

Začaly se vracet zpátky k paláci Bastardů. Tak lidé říkali obřímu měšťanskému domu, který Aegon IV. koupil pro svoje urozené nemanželské děti, co nejdál od Rudé bašty. Její otec své levobočky miloval, ale ani on si netroufl ubytovat svoje legitimní a nelegitimní děti společně pod jednou střechou.

Když se blížily k hlavnímu vchodu, dolehl k nim zvuk rvačky. Shiera okamžitě poznala kdo se pere. Ti dva pitomci!

          „Za to ti vydloubnou ty tvoje hnusný zarudlý oči!“

Aegora s Bryndenem se od sebe stráže snažily oddělit jako dva rozzuřené kohouty, kteří se právě porvali. Tmavovlasému Aegorovi z rozseknutého rtu tekla krev. Vedle něj na zaprášené zemi ležela kniha.

„Co se tady u všech sedmi pekel děje?!“ zavřískla Shiera tak nahlas, že se pohledy všech přítomných stočily k ní.

Aegor Řeka překvapeně zbledl a tvářil se jako provinilý pes, kterého pán načapal, jak krade ze spíže maso. Potom ovšem upřel na bratra nenávistný pohled purpurových očí, když prohlásil: „Ten zatracený zmetek mne donutil, abych se praštil.“

„Co prosím?“ Shiera se na něj nevěřícně podívala. „A jak přesně tě donutil, aby ses praštil?“

„Najednou,“ Aegor vypadl zmateně, „jako bych měl výpadek, ale… ale já vím, že to byl on, ta hnusná bílá příšera.“

Shiera ho káravě zatáhla za vlasy, ale neodvažoval se jakkoliv proti mladší sestře protestovat. „Co to meleš za nesmysly, jak by to asi udělal? Přijde ti, že náš bratr je snad kouzelná víla?“

„Já jsem si jistý, že to udělal,“ říkal pomalu Aegor. „Ta malá rudooká zrůda mi leze do hlavy, vím to. Často říká věci…“

Shiera ho zatáhla za vlasy znovu, čímž ho umlčela. Jeden z vojáků se pokusil něco říct, ale pohled jejích různě zbarvených očí ho okamžitě umlčel. Všichni věděli, že není dobré odporovat králově oblíbené sestře.

„Možná bys měl méně poslouchat bláboly chůvy a víc používat tu věc, co máš mezi ušima, drahý bratře. Brynden je tvým bratrem stejně jako jsme sourozenci my dva.“

„Odmítám věřit, že to je můj bratr!“ zařval Aegor vztekle a dupl nohou. „Nevypadá jako nikdo z nás. Upřímně řečeno si myslím, jestli ho jeho matka nepočala s nějakým démonem.“ Ostatní Aegonovi bastardi měli buď stříbřité vlasy nebo purpurové oči Targaryenů, ale syn Melissy Blackwood neměl nic z toho a jeho zjev byl skutečně znepokojivý. Jeho bílé vlasy, rudé oči albína a mléčně bledá pokožka, jíž na hrdle hyzdilo tmavě rudé mateřské znaménko sahající až k pravé tváři.

Jak je možné, že toho vzteklého idiota shledávám atraktivním? „V tom případě já asi nejsem tvoje sestra,“ odsekla, zvedla ze země knihu a vrazila ji Bryndenovi do ruky. „Jdeme odtud.“

Z Aegora najednou vyprchal všechen hněv. „Shiero, počkej já… já to tak nemyslel, prosím tě, kam jdeš?“

„Zrůdy chtějí trochu soukromí,“ odsekla mu s úsměvem a vyplázla na něj jazyk. Zanechala ho zmateného a zahanbeného na ulici a nedbaje udivených pohledů svých přítelkyň, septy ani stráží, odešla s bratrem do Paláce bastardů. Nikdo se je nepokusil zastavit.

 

Odvedla Bryndena do svojí ložnice a strážím řekla, ať nikoho nepouští dovnitř. Vytáhla z rukávu kapesníček, plivla na něj a začala čistit jeho obličej od krve. Hned ji začal odstrkovat: „No tak, sestřičko, jsem v pořádku.“

„Ne, očividně nejsi v pořádku,“ zarazila ho a pokračovala v očistě. „Co jsem ti, pro všech Sedm, říkala o tom, abys to nedělal??“

„Že z toho budou jenom problémy,“ napodobil Brynden otráveně její hlas. „Ale já za to nemůžu, bratr si začal. Šel jsem zpátky od hradu, abych si od synovce Aeryse půjčil jednu knihu. Když jsem se vracel, Aegor na mne už čekal. Sebral mi knihu a začal z ní vytrhávat stránky. Schválně ji držel tak, abych na ni nedosáhl. A pak… se najednou praštil.“ Zdálo se, že Brynden je z toho stejně zmatený a vyděšený jako Aegor, ale Shiera dobře věděla, že nejde o první podobnou příhodu. Raději se rozhodla odvést téma jinam a podívala se na název knihy. Nejslavnější legendy Západozemí. Usmála se. „Krásná volba. Jak se ti to líbí?“

Bryndenova bledá pokožka zrudla rozpaky, když před dívkou neochotně přiznával: „Líbí se mi, jak je to procítěné. Někdy si přeji, aby skutečně existovali lidé, co dokážou pro lásku jí takhle daleko. Myslím si, že by to bylo hezké, kdy by si lidé byli věrní až za hrob. Někdy mám pocit, že ostatní by kvůli mně neobětovali ani zlámanou grešli.“

Shiera ho chlácholivě poplácala po rameni: „Aegor je jenom pitomec, co neumí číst.“

„Tak proč s ním jsi?“ zeptal se Brynden otráveně a rudé oči mu vzplanuly. Pak si ale uvědomil, že to řekl. Nahlas. Shiera se škádlivě zasmála: „Ale jdi ty, bratříčku, snad nežárlíš?“ Byla si moc dobře vědoma toho, jak na své dva starší bratry působí. A nejen na ně.

Znovu se podívala na knihu a zeptala se: „Který z těch příběhů máš nejraději?“

„Legendu o posledním hrdinovi.“

Shiera se zatvářila překvapeně. „Tahle legenda se nejvíc líbí i mně,“ zarazila se, „ale překvapuje mne, že to máš rád ty. Je to smutný příběh.“

„Srdcervoucí,“ odpověděl s vážnou tváří, „ale přesně kvůli tom je pro mne pamětihodný. Mám na mysli… všechny příběhy končí rytířem vítězícím nad padouchy. Na konci povětšinou dostane krásnou princeznu, a proto pro mne tato legenda opravdu vyčnívá.“

Shiera najednou dostala nutkání nacpat mu knihu surově do krku a sledovat, jak se dusí. Ihned ten obraz zahnala. Proč mne to vůbec napadlo? Na tváři nedala nic znát a usmála se na něj: „Zcela souhlasím.“ A políbila ho.

* * *

O PATNÁCT LET POZDĚJI

 

„…jak jsem řekl, Jason Mertyn se paktuje s Blackfyry!“ zařval Galvin Baratheon. „Moji lidé přistihli jeho bastarda v Tyroši.“

„Hnusné pomluvy,“ reagoval Gerion Lannister, „a i kdyby jeho bastard byl v Tyroši, tak to neznamená, že je zrádce.“

Brynden seděl v čele stolu a znuděně pozoroval, jak se jeho správce pokladny a správce lodí do sebe pustili. Už dávno nebyl tím vyhublým chlapcem, za něhož vyhrávala spory mladší sestra. Naučil se, jak se bránit sám, a o jeho schopnostech svědčilo, že se na něj obrátil jeho synovec Aerys, který nikdy nepočítal s tím, že se stane králem, a jmenoval jej svým pobočníkem. Brynden záhy zaujal u dvora významnou pozici, kterou ještě posílil, když se ujal postu pána našeptávačů. Mnozí polohlasem mumlali, že za jeho rychlým vzestupem stojí náklonnost k temným uměním, ale ať byly pomluvy odůvodněné či nikoli, faktem bylo, že se ho urození lordi báli.

Pozoroval hádající se soky. Velice dobře znal původ celého směšného sporu. Lord Galvin nabyl přesvědčení, že mu Jason Mertyn spí se ženou. Nemohl to ovšem nijak dokázat (a jak Brynden věděl, ani nebylo co), a tak se teď snažil o hloupé obvinění. Gerion na druhou stranu byl Jasonův nejlepší přítel, v mladí mu Mertyn dělal panoše, a proto se ho samozřejmě okamžitě zastal. Teď do sebe se oba dva pustili jako psi.

          Šlechta, projelo Bryndenovi hlavou. Nemají na práci nic jiného než se neustále snažit pozabíjet navzájem kvůli nesmyslům. Uvažoval, jak by tuhle situaci mohl využít pro sebe.

„Pánové, prosím,“ ozval se důrazně a oba dva tím umlčel. „Malá rada není místem pro vyřizování osobních sporů. Lorde Galvine, Jason Mertyn je váš vazal, spadá pod vaši spravedlnost. Proč tedy tuhle záležitost předkládáte zde?“

„Protože ctihodný lord Gerion toho šmejda schovává,“ odsekl vztekle lord Galvin. „Jinak bych mu už nechal dávno urazit hlavu.“

„Važte dobře svoje slova, lorde.“ Lannisterův obličej rudl zlostí.

„Nezačínejte zase nanovo,“ zarazil je Brynden klidným, ale důrazným hlasem. Kývl směrem ke Galvinovi: „Ujišťuji vás, lorde Galvine, že kdyby se ser Mertyn dopouštěl jakéhokoliv aktu zrady, tak bych o tom věděl a dávno podle toho konal. Ale pokud dále trváte na svém obvinění bude předveden před královský soud. Stačí?“

Baratheon stále vypadal, že by se chtěl dohadovat, ale důrazný pohled lorda pobočníka ho od toho odradil. K důraznosti jistě přispělo i to, že Brynden si toho dne ohavnou jizvu nezakryl páskou. „Pokud vše bude řádně a důkladně prošetřeno…“ zamumlal lord Galvin nakonec.

„Královská spravedlnost ani nijak nefunguje,“ ujistil ho Brynden a ohlédl se na Geriona. „Je vše v pořádku i na vaší straně, správce pokladny?“

„Nemám nejmenší problém.“

„Dobrá,“ uzavřel tedy celou záležitost. „Pánové, žijeme v těžkých časech. Můj zrádcovský bratr neustále kuje pikle za Úzkým mořem a teď je nejméně vhodná doba pro to, abychom se dohadovali mezi sebou. Anebo se unáhleně uchylovali k osočování kohokoliv urozeného. Nezapomeňte, že zrádcové mají obrovskou podporu mezi menšími rody. Tarbeckové, Hightowerové, Reynové, Freyové, Oakheartové, … to je jenom malý výčet těch, které přímo či nepřímo podporují Blackfyry.“

„Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, lorde pobočníku,“ začal lord velitel Escanor Tyrell, „že většina rodů o kterých jste mluvil, nikdy otevřeně nevystoupila proti koruně a my se za své vazaly můžeme zaručit.“

„Nezpochybňuji tady ničí schopnost velet,“ ujistil ho Brynden, „ale spousta lordů cítí velké sympatie k našim nepřátelům za mořem hlavně proto, že kdyby pomohli Černému drakovi usednout na trůn, dostali by za odměnu vaše tituly, pánové.“

Na tvářích všech se objevily souhlasné a znepokojené pohledy. Lev, jelen, růže, slunce, rozhlédl se kolem Brynden. Nevybral je do těch funkcí, protože by byli nějak přehnaně schopní. Ale byli věrni Rudému drakovi a on si tím zajistil jejich loajalitu.

 

          „Abychom předešli sporům a obviněním ze zrady, navrhuji, aby každý, byť sebemenší lord či dokonce ser měl právo se kvůli svému sporu odvolat ke králi. Tím se zajistí absolutní nestrannost a menší šlechtici v tom spatří gesto, že Koruna brání jejich práva. Získáme na stranu jejich mínění a upevníme pozice loajalistů.“

Upřel pohled na Malou radu a když zaslechl jen souhlasné mumlání, vyzval mistra zákonodárce, prince Morana Martela, aby podnikl potřebné přípravy k tomu, aby zákon nabyl platnosti.

„Myslím, že pro dnešek jsme skončili.“

 

Když se vracel zpátky do svojí do komnaty, zadržel ho na schodech Gerion Lannister. „Lorde pobočníku, na slovíčko.“

„Ano?“

„Co se týče Jasona Mertyna, … můžu se spolehnout na vaši poctivost?“

Tak o tohle pořád jde. Brynden, když už nic jiného, musel na obdivovat Lannisterovu loajalitu. „Nedůvěřuje královské spravedlnosti?“ usmál se, a když Gerion zahanbeně sklonil hlavu, dodal: „Popravdě řečeno, celý soud je jenom proto, aby měl lord Galvin klid na duši. S ohledem na to, co vím, nepředpokládám, že bych našel cokoli škodlivého.“

„Rozumím,“ lord Gerion se usmál. „Pokud vše půjde hladce, počítejte s tím, že máte u mne schovanou laskavost.“

Zajímavé. „Jsem poctěn.“ Brynden se uklonil a pokračoval v cestě.

 

Když dorazil do svých komnat, čekala tam na něj Ona. Musela dorazit teprve před chvílí, již za tmy. Vždycky ho ohromily její oči. Sama je na sobě nesnášela, ale jemu se prostě líbily. Jedno tmavě modré jako nejhlubší oceán a druhé světle zelené jako listí na jaře. Výjimečné oči pro výjimečnou ženu. Typicky Targaryenské stříbrné vlasy je ještě zvýrazňovaly. Na sobě měla sněhově bílé šaty a stříbrné střevíce, které ladily s jejími vlasy. Vypadala nádherně, a přesto na ni byl naštvaný.

Nasupeně se opřel o zeď a založil ruku bok: „Půl roku jsem tě neviděl.“ Zatvářil se vyčítavě.

Shiera zvedla obočí: „Ale prosím tě, když jsem vyrazila na cestu do Dorne, tak jsem byla pryč rok a půl, a to ti nevadilo.“

„V minulosti mi nevadilo spoustu věcí,“ opáčil, „například jsi mne jednou oblékla do ženských šatů, abych ti dělal panenku. Žel od té doby už uplynulo hodně času a mne nebaví ti už dělat hračku.“

„Ale neříkej, že se ti to nelíbilo,“ zasmála se Shiera svým krásným hlasem. „Nevydržím na jednom místě, odpusť mi, bratře, jsem už prostě taková.“ Ladným krokem zkracovala vzdálenost mezi nimi. Brynden jí vyrazil naproti.

„Miluju tě.“ Shiera ho objala kolem ramen.

„Tak se za mě konečně provdej.“ Brynden ji začal rukama přejíždět po vlasech.

„Víš moc dobře, že by to takhle nefungovalo, hlupáčku.“

„Mohl bych tě donutit,“ řekl podrážděně, když jí prsty začal laskat tvář a na zdůraznění svých slov ji lehce stiskl.

„Nebyla bys první žena, kterou by dotáhli k oltáři.“ Najednou ji prudce přitlačil ke zdi. Shieru to gesto polekalo. Chvíli si vzájemně koukali do očí. „Ale nikdy jsem tě nechtěl do ničeho nutit,“ dodal nakonec, „i když mi to láme srdce.“

„Trpěl bys se mnou jako s manželkou mnohem víc,“ řekla nakonec s pohledem upřeným na své nohy. „Nedokázala bych ti být věrná. A lidi by se na nás dívali ještě mnohem více skrze prsty. Jen si to představ – páreček příšer.“

Brynden se zasmál: „A nebyla by to zábava, pozorovat ty jejich pohoršené a znechucené pohledy?“

„Hádám, že byla.“ Shiera ho políbila.

Líbala ho vášnivě jako by měl nastat konec světa. Brynden ji zvedl do náruče a položil na postel. Pak už se nedokázal ovládat a dal průchod dlouho potlačované zuřivé touze. Začal z ní rvát šaty. Netušil, kde byla tentokrát, ale myšlenka na to, že přebývala v Tyroši s Aegorem ho přiváděla k šílenství.

Když ji rukama surově přejížděl po prsou, přišlo mu, že jeho sestra je studená na dotek.

* * *

„Tak jsem s nimi šel do trojky,“ Aegon Řeka, jeden z mnoha bastardů, které Hanebný král na smrtelném loži legitimizoval, si zhluboka škytl a hodil do sebe další korbel piva, „bylo to naprosto fantastické. Přísahám, v životě už nechci mít obyčejný sex –  ne po tom, jaké uspokojení poskytuje bigamie.“ Zhluboka se napil ze džbánu. „A co ty?“ otázal se se muže v bílém plášti. „Kteroupak dostal statný ser Roland do postele?“

„Naše přísaha nám zakazuje taková potěšení, můj pane,“ zamítavě mávl rukou dotazovaný a upil ze svého korbelu. „Popravdě řečeno ani před složením mojí přísahy mne tyhle věcí nezajímaly.“

„Jakpak to?“

„Nevím. Někteří muži jsou na muže, jiné ženy dávají přednost děvčatům. A já? Já jsem nebyl nikdy na nic z toho. Pamatuji si, že když jsem to dělal poprvé, tak mne to zklamalo. Všichni mí přátelé a příbuzní mi říkali, jak je to skvělé. A přesto jsem necítil nic.“

„To je pěkně na hovno,“ politoval ho Aegon, který zdědil sklony k prostopášnosti po svém královském otci, a odplivl si na zem. „Musí to být pořádná hrůza.“

„Ani ne,“ pokrčil rameny Roland Crakehall, „našel jsem sebenaplnění v jiných věcech. Ve čtení, v poezii a v turnajích. A díky tomu se teď můžu setkat s tak zajímavými lidmi, jako jste vy.“ Napřáhl džbán Aegonovým směrem ve znamení přípitku na zdraví.

Aegon gesto opětoval a rozhlédl se po hospodě. Seděli u stolu naproti vchodu do lokálu, ke kterému stoupaly schody vzhůru. Hospoda U Smíška se nacházela pod úrovní ulice. Sledoval prázdné dřevěné stoly a židle a očividně znuděného hospodského, jak leští korbely a pokládá je pod pult.

„Myslím, že je načase odejít,“ ohlásil Aegon a kopl do sebe zbytek korbele. „Výčepní! Budeme platit.“

Tlustý plešoun s rudými tvářemi se ihned začal dušovat: „To není potřeba vaše jasnosti, pro mne je čest sloužit…“

„Nesmysl,“ zarazil ho, „za prvé, kdybychom ti neustále neplatili, tak tvůj podnik zkrachuje. A kam bych pak chodil? A za druhé, my elity musíme jít příkladem ostatním. Rolande, vyplať ho.“

Oslovený se zvedl ze židle a od pasu odvázal plnoštíhlý měšec, který hodil na pult. Hospodský se zděšeně zadíval na obrovskou částku, jako kdyby mu místo měšce hodili hlavu vlastního syna. „Ale pane tohle je příliš mnoho.“

„Zpropitné,“ oznámil Aegon, „teď jsem ho zavedl.“ A s těmito slovy odkráčel z lokálu s rytířem v patách. Výčepního, který nevěřícně civěl na naditý měšec, nechali za sebou.

Venku už dávno panovala noc. Aegon odhadoval, že je už po půlnoci, i když čas měl kvůli nadměrnému požívání piva dost popletený. Šli ulicí směrem k Rudé baště a domy po stranách kolem nich se tyčily jako tmaví obři. Na obloze zářily hvězdy – třpytivé díry v černém koberci.

Začal se třást a po celém těle mu naskakovala husí kůže. „Nejsem zrovna způsobilý se k tomuhle vyjadřovat, koneckonců jsem toho hodně vypil, ale není dnes příšerná zima? Přijde mi, že včera bylo touhle dobou rozhodně tepleji.“

„Myslím, že se vám to nezdá,“ souhlasil Bílý plášť, který se také třásl v brnění. „Bude lepší, když si pospíšíme zpátky do paláce.“ Oba dva přidali do kroku. Jak šli ulicemi, vlasy jim čechral mrazivý vítr.

„Víš,“ ozval se najednou Aegon, „to s tím realizováním se v jiných věcech než jenom v šukání a pití. Zaujalo mne to.“

„Opravdu?“

„Ale jo, popravdě řečeno celý svůj dosavadní život jsem prožil prostopášně a jen v radovánkách,“ zarazil se jako by se styděl. „Myslíš, že je příliš pozdě na to, abych se stal rytířem?“

Roland chvíli přemýšlel. „Nikdy jsem neslyšel, že by se někdo stal rytířem ve třiceti. Ale já zastávám názor, že na změnu není nikdy pozdě. Rozhodně by to byl pěkný příběh pro píseň.“

„Budeš mne trénovat?“ zeptal se Aegon Řeka.

„S potěšením,“ poplácal ho po rameni ser Roland.

Šli dál temnou ulicí, když se ze šera před nimi vynořily dvě krásné ženy. Pokud by Aegon měl střízlivou hlavu a jasné myšlenky, možná by se podivoval, co dvě křehké dámy dělají v noci uprostřed města nechvalně proslulého zloději, násilníky a vrahy.

„Ctihodní rytíři,“ oslovila je plnoštíhlá bruneta. „Můžeme vás požádat o doprovod?“ Tón jejího hlasu nedával prostor k pochybám, že se jedná spíše o příslib než prosbu dvou bezbranných žen.

Aegon z nich měl podivné pocity. Přišlo mu, že když promluvila, měla silnější žena v ústech podezřele dlouhé špičáky. Ještě divnější mu přišlo, že navzdory chladnému počasí jim od úst nestoupají obláčky sraženého dechu. Roland Crakehall vedle něj položil ruku na jílec meče. „Já a můj lord jsme už unavení,“ odpověděl chladně, „obávám se, že nejsme v kondici, abychom mohli využít vašich služeb. Možná zítra.“

„Ale prosím vás,“ mávla ladně rukou druhá z žen, hubená s černými vlasy, „noc je ještě mladá, jsme jenom dvě ženy a vy jste také dva… Co bychom vám mohly udělat?“

Bleskově se vrhla na Rolanda Crakehalla dřív, než mohl tasit, a mávnutím ruky mu roztrhla hrdlo. Aegon se zděšením sledoval, jak se jeho strážce kácí k zemi, ale ne moc dlouho, protože bruneta ho vzápětí praštila pěstí do spánku a on se složil k zemi.

Hnědovlasá si s lehkostí přehodila Aegona přes rameno a mlsně se podívala na mrtvolu sera Rolanda, pod níž se po kamenném dláždění šířila šarlatová skvrna. „Takové plýtvání…“ pronesla lítostivě.

„To už máš zase hlad?!“ obořila se na ni nevěřícně útlá černovláska. „Žádný div, že pořád tloustneš! Nech ho být, máme ještě práci.“

* * *

Na seznamu špatných rán by tohle mohlo skončit mezi těmi úplně nejhoršími, pomyslel si Brynden Řeka, když společně se svými vojáky Havraními zuby prohlíželi mrtvolu Rolanda Crakehalla. Potěšení z noci vystřídala nutkání horem vyprázdnit žaludek.

„Je to pěkný svinstvo, lorde pobočníku,“ ozval se zástupce velitele Jon, zatímco hlídal zrakem ostatní vojáky snažící se držet linii a odhánět dav zvědavců. „Páchne to tu kouzly.“

„A to není jediná věc, která mne tu znepokojuje,“ řekl mu Brynden a zamyšleně si mnul bradu. „Podívej na jeho hrdlo, vypadá to, jako kdyby mu přes něj přejel tlapou medvěd.“

Davem se prodral jeden z Havraních zubů, očividně zbledlý. Když promluvil, pusa mu smrděla zvratky a lehce zadrhával: „Lorde pobočníku, na-našli jsme lorda Aegona Řeku.“

Prodrali se davem a zašli o několik ulic dál. Bryndenova nevlastního bratra někdo přibil na zeď. Ústa měl zacpaná roubíkem, což svědčilo o tom, že při tom ještě žil. Ke zdi ho držely hřeby zaražené do jeho dlaní. Krví byl na rozdrolené kamenné zdi kolem těla nakreslený kruh. A uvnitř něj pentagram. Kolem kruhu byly namalovány karmínové runy. Valyrijské, uvědomil si Brynden. A to, co z nich vyčetl, se mu vůbec nelíbilo.

„Co si o tom myslíte, lorde pobočníku?“ zeptal se Jon.

„Máme problém,“ prohlásil Brynden se znepokojeným výrazem upřeným na písmo. „My všichni.“

* * *

Brynden Řeka se zamyšleně díval z hradeb na moře. Nechal svými agenty v davech rozhlásit zprávu, že v městě operují Blackfyrovští vrahové. Vynaložil spoustu prostředků na ovlivňování veřejného mínění. Ale nemuselo to stačit. A stejně z toho nakonec obviní i mne. Brynden si nedělal iluze, že Malé radě teď nevrtá spoustu věcí hlavou. Zprávy se šířily rychle a nikdo z lordů se po zavraždění člena královské rodiny a jednoho z rytířů královské gardy necítil bezpečně.

Říkalo se o něm sice, že má tisíc očí i uší, ale tentokrát nebyl ani trochu blízko k odhalení vraha. Vypadá to, že budu muset o pomoc požádat Jeho. Jednou z důležitých vlastností vládce, jak už Brynden dávno zjistil, bylo včas si přiznat, že tohle sám vyřešit nemůže a pustit k tomu odborníka. I když z toho nemám žádnou radost…

Sáhl do kapsy a vytáhl z ní železnou minci. Přiložil si ji k ústům a potichu zašeptal: „Valar Morghulis.“ Hodil ji do moře pod sebou. Mince se žblunknutím zmizela ve vodě. Chvíli čekal.

Najednou mu do ucha zašeptal něčí hlas: „Takže jsi se nakonec rozhodl vybrat si starý dluh.“ Přestože byl pověstný tím, že ho nic nepřekvapí, tentokrát sebou polekaně škubl.

„Co se ti stalo s okem?“

Hořkoocel na Rudotrávném poli splnil svoji dávnou výhrůžku a vydloubl mu oko. O tom však nyní diskutovat nehodlal. „Koukám, že jsi nepřeháněl, když jsi říkal, že se objevíš, až tě budu potřebovat, Kalame,“ promluvil. „I když ani já nemám vůbec ponětí, jak jsi to udělal.“

Asasín, mohutný hromotluk s hnědou pletí oděný do černého pláště, se usmál: „Cožpak nedokážou Muži bez tváře proniknout kamkoliv? A nejsou jejich způsoby nadpřirozené?“

Po této odpovědi se rozhodl, že se raději nebude dále vyptávat. „Přejdu rovnou k tomu, proč jsem tě zavolal. Ve městě se dějí opravdu hodně divné věci.“

„No, když je pro Krvevrana něco divného, tak už to musí být opravdu něco.“

Při oslovení, které mu kdysi hanlivě přiřknul jeho bratr Aegor podle mateřského znaménka, nehnul ani brvou. Již dávno jej přijal za vlastní.

„Uznávám,“ pokračoval asasín, „že vražda tvého polorodého bratra je vskutku něčím speciálním… A jako špička v oboru ti musím říct, že takové práce nevídám často.“

Neptal se, jak se mohl takhle rychle dozvědět o tom, co se v noci přihodilo.

„Mám opravdu hodně špatný pocit z toho, kdo to mohl udělat.“

„V tom se shodneme, zranění rytíře na mne působí až skoro cizokrajným dojmem.“

„Kdo myslíš, že to udělal?“

„Zcela upřímně, a neber to jako hloupý pokus o vtip,“ Kalam se opřel o cimbuří a zahleděl se na azurové moře, „bych tipoval nějakého kejklířského medvěda, který se umí opravdu hodně, hodně dobře schovávat.“

„Úplně stejná věc mne napadla dnes ráno.“ Brynden se zamyšleně podrbal na bradě. „Zkusím projít vzpomínky veškeré havěti ve městě, možná někteří ptáci či hlodavci něco viděli.“

„Já se podívám mezi své kontakty v podsvětí. Mám tady pár známých.“

„Zítra se sejdeme u mne a porovnáme zjištění. Dávej si pozor, Kalame, cokoliv zabilo sera Rolanda a pohrálo si s mým bratrem, bylo mnohem nebezpečnější než medvěd.“

„To mi nemusíš říkat,“ ujistil ho Muž bez tváře. „Mimochodem, ten nápis na pentagramu, co si myslíš, že to je? Moje valyrijština není zrovna nejlepší. Jak moc špatné je to, co se děje?“

„Nejhorší,“ odpověděl Krvevran.

* * *

Kalam se vyptával zlodějů, děvek a vrahů, zda některý z nich něco nezaslechl o vraždě člena královské rodiny. Mezitím Brynden projížděl paměť veškerého hmyzu a hlodavců. Nebylo tu moc věcí, které tímto počínáním mohl získat. Menší tvorové si pamatovali jenom jednoduché činnosti života: kde je žrádlo a nejbližší samice. Ovšem jedna věc nemohla být náhodou. Z osudné noci si veškerá zvěř i drobná havěť pamatovala jenom jeden jediný pocit – strach. Tvorové, jimž lidé nevěnovali pražádnou pozornost, si do jednoho uchovali šokující vzpomínku na to, jak se horkost letní noci náhle proměnilo v nejhlubší mráz. Králova pobočníka to mátlo stejně jako ty, jimž se probíral vzpomínkami.

Přesně za týden dorazil havran z Lannisportu. Rčení temná křídla, temná slova se znovu potvrdilo. Tentokrát se obětí stal Jason Kopec, bastard Geriona Lannistera. Krvevran tušil, že přišel čas pro vybrání si slíbené laskavosti.

* * *

Gerion Lannister je ve svém soláru přijal ihned, co do Lannisportu dorazili. Když chvějící se rukou podával lordu pobočníkovi a jeho podivnému společníkovi poháry s vínem, líčil objev synova těla. Stěnu domu na Lvím náměstí obklopoval les zvědavých hlav. Jak Bryndem s Kalamem pochopili, opakovala se stejná scéna jako v Králově přístavišti: Gerionův bastard byl přibit na zdi uprostřed krvavých znamení.

Pánovi Casterlyovy skály stékaly po tváři slzy: „Tak nelidsky zmasakrovali mého chlapce…“

Bylo nutné sehnat žebřík, aby nebožáka mohli sundat.

„Slibte mi, že zjistíte, kdo tohle udělal!“ Lannister vášnivě upřel pohled na Krvevrana. „Chci tu svini naraženou na kůlu, rozumíte?“

Brynden Geriona sledoval svým jediným rudým okem a pomalu upil. Víno bylo dobré, ze Stromoviny. Rozvážně postavil pohár zpět na stůl. „Ujišťuji vás, že už nyní dělám všechno, co je v mých silách.“

„Ten hromotluk?“ kývl Gerion nedůvěřivě hlavou směrem ke Kalamovi, který se tvářil, jako kdyby se ho nic z toho, co zde probírali, netýkalo.

„Až nadejde čas, budete rád, že tu je.“ Brynden sáhl do svého pláště. „Mezitím,“ vytáhl srolovaný pergamen, „bych chtěl uplatnit právo na vaši laskavost.“

Lord Lannister se nejprve zatvářil nesouhlasně, ale nepříslušelo mu přít se s pobočníkem. Rozlomil pečeť a jak postupně četl, na tváři se mu postupně objevovaly výrazy překvapení a radosti. Začal číst nahlas: „…a jmenuji po dobu vyšetřování lorda Geriona Lannistera zastupujícím pobočníkem, dokud se situace nevyřeší.“ Hluboce se uklonil. „Můj pane, je mi ctí.“

„Zasloužíte si to,“ pokynul mu Brynden. „Vím, že zvěsti se již začaly šířit, ale vaším úkolem teď především bude zvládnout situaci tady ve městě, aby nebyl narušen klidný stav království.“

„Samozřejmě.“ Gerion se uklonil a po výměně zdvořilostí se Brynden s Kalamem vydali do svých pokojů.

 

„Kde si myslíš, že udeří příště?“ zeptal se asasín.

„Železné ostrovy.“

Jeho valyrijština možná nepatřila k nejlepším, ale pokusil-li se o volný překlad, chápal, že se kdosi pokouší vytvořit pentagram. Vrcholy se budou nacházet v několika místech na kontinentu a zdá se, že pokaždé zemře potomek královské krve.

„Lannisterové nejsou králové, ne?“ zeptal se Kalam, jako kdyby sledoval jeho myšlenky.

„Bývali. Při magickém rituálu těchto rozměrů nezáleží na množství urozené krve. I bastardi postačí.“

„Co uděláš?“

„Náš nepřítel je příliš nebezpečný, abychom se s ním utkali přímo.“ Brynden se zamyslel.  „Velice rychle se přesouvá vzhledem k tomu, že krátce po sobě provedl dvě vraždy v takové vzdálenosti od sebe.“

„Rychlostí havrana,“ poznamenal Kalam a po očku sledoval, jestli pobočník ocení jeho žertík.

* * *

Blesky zářily mezi mraky a hromy hlasitě duněly. Moře zapadajícího slunce válčilo s oblohou a vlny dosahovaly bezmála horských výšin. Pro dva nezvykle velké netopýry letící tím nečasem bylo složité udržet se ve vzduchu. Stejně jako pro stovky havranů, které je pronásledovaly již od Štítu.

Brynden musel jednat rychle a pokrýt velkou oblast. Stávalo se složitým udržet lidské myšlenky v tolika zvířatech. Sám bojoval s panikou, jak si tucty ptačích mozků uvědomovaly svůj strach z bouře. Cítil, jak chladný vítr čechrá tisíce per na několika stovkách jeho těl. Nebylo jednoduché ovládat jich tolik. Dokonce ani pro toho, kdo se jako měnič jednou vtělil do boha.

Nezměrné úsilí ale neslo své plody. Našel je. Hejno havranů se vrhlo na dva netopýry. Vráželi zobáky do blánovitých křídel, trhali maso z ochlupených těl. Netopýři se však odmítali vzdát a vzdorovali nejen přírodním živlům, ale i okřídlenému nepříteli. Krvevran očima svých ptáků sledoval, jak se jejich rány ihned samy zhojily. Desítky ptáků padaly k zemi jako oběti jejich nečekaně ostrých tesáků a drápů. Pokud snad do této chvíle choval pochybnosti o tom, že jsou to obyčejní netopýři, vzaly okamžitě za své.

          Náhle si uvědomil, že ptáci, jenž pozřeli části netopýrů, začínají umírat. Musel tedy protivníka roztrhat bez toho, aniž by polykal šťavnaté chutné maso. S vypětím potlačil zvířecí pudy.

 

Nakonec se ovšem přesila vedená jeho silnou vůlí musela projevit. Rychlé hojení ani zuřivý odpor nestačily k tomu, aby zabránily útoku.

Jeden z jím ovládaných havranů pronikl ostrým zobanem do netopýří hrudi a vytrhl srdce. Okřídlený hlodavec se okamžitě začal svíjet, kroutit, smršťovat. Jedno z křídel vyrostlo v lidskou ruku a netopýr se začal měnit v hnědovlasou ženu s vyceněnými tesáky. Bryndena na okamžik vyděsilo zjištění, že mu ten obličej připadal povědomý.

Netopýří člověk s krvavou ranou v místě, kde mu předtím tlouklo srdce, se s bolestným zavřeštěním zřítil do rozbouřených hlubin. Druhý se snažil rychle prchat před temným mrakem havranů, kličkoval mezi blesky, ale Brynden neměl v úmyslu mu dovolit uniknout. Stovky zobáků se nořily do jeho těla, až se jednomu z ptáků podařilo vyrvat mu srdce. Chuť krve působila omamujícím účinkem.

Nechutné představení proměny v lidskou bytost se opakovalo, masitá koule netopýřích a lidských údů se kroutila, doprovázena řevem, který přehlušoval i lomoz bouře a duněl v ptačích hlavách. Netopýr se ještě z posledních sil pokusil zamávat křídly a pak se zřítil za svým druhem.

Brynden se probudil zpátky ve svém těle a vykašlával krev. Snažil se zvednout z lůžka a skoro upadl. Kalam se k němu okamžitě naklonil a držel ho, aby se neudeřil hlavou o zem.

„Udělal jsi to?“

„Ano, ale musíme se okamžitě vrátit do hlavního města.“ Potřebuji zjistit, že to není pravda…

* * *

Kolem honosně postaveného domu se zelenala menší zahrada obklopená kamennou zdí s hlavní bránou. Havraní zuby obklíčily rezidenci a na střechách okolních budov stálo několik lučištníků s šípy namířenými přímo na sídlo. Kalam a Brynden pozorovali, jak rota vojáků beranidlem prorazila dveře. Pak se rozprchli do pokojů a prohledávali jednotlivé místnosti.

„Nechceš mi něco říct?“

„Ne,“ odsekl Brynden vztekle s pohledem upřeným na dům, a pak se rychle vydal k jeho vchodu.

Jednalo se o dvoupatrovou budovu, v níž se nacházel vkusně vybraný nábytek. Naproti hlavnímu vchodu, ve kterém pobočník nyní stál, vedly do horního patra schody. Pod nimi se nacházel vstup do sklepa. Napravo od schodiště byla kuchyně a na druhé straně jídelní místo. Malé, leč honosně zřízené sídlo. Pamatuji si, když jsem jí ho poprvé ukázal. Nebydlela v něm často, protože hodně cestovala, ale stejně nezapomněl na to, jak se jí dům líbil.

Zpoza schodů vyšel jeden z Havraních zubů. „Lorde pobočníku, tohle musíte vidět… ve sklepě.“

Pomalu sestoupil ze schodů. V duchu se usilovně modlil, aby nenašel to, čeho se bál. Nedokázal si ovšem představit, že to, co uvidí, je mnohem horší než jeho nejčernější noční můry. Kolem zdi v tmavém sklepě byly rozestavěny mučící nástroje. Železná panna, skřipec, palečnice s rudými známkami po použití. Nejvíce ho ovšem vyděsila železná káď plná sražené krve. V rozích bylo i několik zbytků kostí a hnijícího masa. Z místa vyzařovala silná magie, která bránila proniknout sebemenším náznakům provedených zvěrstev do vnějšího světa. Kdyby v něm nesílilo temné podezření a nerozhodl se mu naslouchat, nikdy by to tu nenašli.

Kalam za ním sešel do sklepa. Dokonce i Muž bez tváře neměl co říct ke scéně před nimi. „Věděl jsi to?“

„Ne…“ Krvevran se zarazil. Nebo možná ano. Možná jsem to jen nechtěl vidět.

Přistoupil k němu jeden z Havraních zubů: „Pane, ohledně…“

„Všechno ve sklepě spálit a zlikvidovat,“ nařídil. „Dům zatím necháme stát. Ale nikomu ani slovo.“

„Co uděláme teď?“ zeptal se Kalam, když lučištník odešel splnit rozkaz.

„Shiera se pokusí pentagram dokončit bez svých přítelkyň. Další zprávy přijdou ze Zimohradu a Orlího hnízda.“

„Nemůžeš ji odchytit jako ty dvě?“

„Ne, na to je příliš silná. Rozprostřít mysl mezi ještě více ptáků by mne mohlo zabít. Ale vím, kam bude muset přijít, aby dokončila celý obřad.“

„Náš další cíl,“ usmál se Kalam temně.

* * *

„Vampýři,“ pronesl Brynden zatímco listoval stránkami bestiáře.

„Vampýři?“ zopakoval Kalam s překvapením.

„S tím se teď potýkáme. Může se proměnit v netopýra. Slunce je pro ni smrtelné a pije krev.“ Tím se vysvětloval hrůzný nález v jejím domě. Na zvěstech o tom, že se pro udržení krásy koupe v panenské krvi, přece jen bylo něco pravdy…

„Dobře, jak ji zabijeme?“

„Podle téhle knihy na ně velice dobře působí valyrijská ocel. Ale musí se jim vytrhnout srdce z těla. Jinak se můžou zregenerovat z jakéhokoliv zranění, a to včetně useknutí hlavy. Sám jsem si to vyzkoušel při tom vzdušném souboji.“

„Takže Shieru zabiješ mečem královny Visenye?“

„Myslím si, že pro tenhle úkol bude lepší něco jiného.“ Brynden odložil knihu. „Pojď za mnou.“

Přešel na druhou stranu svojí pracovny za stůl a rukou zatlačil na jeden z kamenů tvořících stěnu. S jemným šelestem se odsunuly tajné dveře. Vešel do nich a Kalam ho beze slova následoval. Vstoupili do jedné z tajných chodeb zbudovaných v Rudé baště králem Maegorem. Stěny osvětlovaly červené jazyky loučí a po chvíli dorazili k pevným dubovým dveřím, jenž Brynden odemkl. Když je otevřel, chodbou na chvíli zavál vítr, který roztřepetal plameny pochodní. Vstoupili do zbrojnice. Napravo ode dveří byly vystaveny velice cizokrajné meče pouze s jednou čepelí a kulatou záštitou. Na dřevěných stojanech ležely vždy tři pod sebou. Kalamův zrak dále přejížděl přes zahnutou šavli, dothracký arakh a velice zvláštně vyhlížející kopí. „Skladuješ zajímavé věci,“ poznamenal asasín uznale. „Půlku zbraní tady jsem nikdy neviděl.“

„Tady,“ přerušil jeho chválu Řeka a ukázal směrem ke zvláštním železným rukavicím. „Tohle bude k našemu záměru nejlepší.“

Kalam přešel místnost směrem k rukavicím a vzal ji do ruky. „Valyrijská ocel a zaostřené prsty,“ zamumlal obdivně. Opatrně přejel prstem po špičce jednoho z prstů, aby se nepořezal. „Chápu, takže tohle je náš prostředek k vyřešení problému.“

Pobočník vzal rukavici do rukou: „V to doufám. Pro každého z nás mám jeden pár.“

* * *

Bryndenovi bylo jasné, že ač Shiera nyní na dokončení pentagramu zůstala sama, bude nějakou dobu trvat, než vyřídí zbylé dva bastardy na Zimohradu a v Orlím hnízdě. Hned poté, co byla potvrzena vražda na Štítu, se proto padesátičlenný oddíl elitních příslušníků z řad Havraních zubů se vydal z hlavního města na cestu a nyní tábořil na rozcestí.

Z dusna se Krvevranovi motala hlava. Králův pobočník se znovu napil z měchu, který se až příliš rychle vyprazdňoval. Jeho společníci na tom byli stejně a počasí v nich vyvolávalo obdobně mrzutou náladu. Pouze tajemný Kalam nedával najevo, že by ho rozmary počasí vyváděly z míry. Brynden si připomněl jejich rozhovor před odjezdem:

„Shiera musí spáchat ještě dvě vraždy.“

„Neměli bychom s tím něco dělat?“ zeptal se Kalam

„Moc toho udělat nemůžu,“ odpověděl mu. „Shiera může létat, my ne. I kdybych byl schopný kontaktovat své agenty na Severu a v Údolí, neexistuje způsob, jak by ji mohli zastavit, nemluvě o tom, že by to akorát způsobilo vedlejší škody. Už tak celou tuhle věc bude téměř nemožné zamést pod koberec. Lepší bude věcem nechat volný průběh a počkat si na ni tady. V centru celého vzorce…“ Čas jim možná chyběl, ale přesto měli jednu výhodu: Shiera jako vampýr mohla cestovat pouze v noci, kdežto oni se mohli přesunovat i přes den.

 

Suchá tráva se táhla do všech stran. A na stromech usychalo listí. Tohle je peklo, projelo Bryndenovi hlavou. To, které jsem já sám vytvořil. Zamyšleně si prohlížel vyschlé koryto potoka. Kalam seděl vedle něj v trávě a brousil svoje nože.

„Příšerné vedro. Slyšel jsem, že už trvá dlouho,“ prohlásil konverzačním tónem.

„Ano.“ Brynden se zatvářil nepřítomně. „Kvůli mně.“

Druhý muž přestal brousit a zmateně se na něj podíval „Jak to myslíš?“

„Udělal jsem něco strašného.“ Pobočník se chvatně rozhlédl, jestli jim někdo nenaslouchá, a ztišil hlas. „Jsem měnič, jak víš, a dříve jsem byl velice sebevědomý, co se týče mých schopností, až mi to stouplo do hlavy. Jako chlapec jsem začínal na hmyzu – cvrčci, švábi, červi. Potom jsem postoupil ke zvířatům – psi, koně, havrani… a pak, když moje jistota narostla, lidi. Jenže poté jsem se zkusil převtělit do něčeho většího…“

Albín četl z Kalamovy tváře, že se mu nelíbí, kam tohle směřuje. „Něco většího?“ zeptal se asasín opatrně.

Měl bych mu to říct? „Pokusil jsem se převtělit do boha. Naštvalo je to.“ Krvevran bezmocně rozhodil rukama kolem sebe: „Tohle je výsledek.“

Kalam chvíli mlčel, než se rozhodl zareagovat: „Proč mi to říkáš?“

„Hádám, že jsem to potřeboval ze sebe dostat,“ odpověděl mu pomalu. „A ty na mne nepůsobíš jako typ, který by to šířil dál.“

Kalam se křivě usmál. „Hádám, že nejsem.“

* * *

Aby se malý oddíl králova pobočníka přeplavil přes jezero na ostrov Božího oka, museli si od vesničanů na pobřeží půjčit čluny. Sluneční svit se lámaně zrcadlil na vodě. Lučištníci vytahovali zásoby ze člunů. Brynden si všiml, jak Kalam znepokojeně pozoruje kroutící se a kňučící pytel, který nesli dva z nich. „Co to je?“

Brynden pokrčil rameny: „Pojistka.“

* * *

„Jsi si opravdu jistý? Co jsem nahlížel do mapy připadá mi to jako dost šišatý pentagram a Boží oko ani není v jeho centrální části.“

„Tenhle ostrov je magií prosáklý a hodí se k dokončení rituálu pomoc zaklínadel.“

 

Havraní zuby už vyložily na pobřeží veškeré zásoby a seřadily se k pochodu do lesa nacházejícího se na ostrově. Jak se plížili mezi stromy, Brynden vysvětloval: „Náš nepřítel je vampýr, čarodějnice a měnič, který je lepší než já.“

„Jak ji máš v plánu porazit?“

„Máme jednu zásadní výhodu. Dorazili jsme sem první. Vládneme tedy terénu. Na druhou stranu Shiera musela od začátku vědět, že se tohle stane a bude s tím počítat. Vítězem se se stane ten, který se lépe připraví na střetnutí.“

„Připomíná mi to slova valyrijského generála Sanatsu,“ poznamenal Kalam. „Tvrdil, že válka, toť šalba a klam.“

„Jsem rád, že uvažujeme podobně,“ opáčil Brynden.

Les kolem nich vypadal dost nepřirozeně Mezi suchými větvemi zakrákala vrána a přeletěla jim nad hlavou. Jak postupovali mezi stromy, v dálce uviděli pobořenou věž.

„Doufám, že cokoliv, co tu bylo, tu už není,“ poznamenal znepokojeně zabiják.

„Jediné, co mohu říct jistě,“ poznamenal pobočník, „že něco tu zabilo všechny zelenověštce, co tu žili. A právě kvůli tomu je tohle jediný možný magický bod pro dokončení rituálu.“

* * *

Vše už bylo připraveno. Vojáci byli rozestoupeni na svých místech. A on seděl na pařezu uprostřed stmívajícího se lesa. Soustředil se a snažil se vycítit všechny příchozí tvory. Všichni jeho muži zůstávali ve stavu naprosté pohotovosti už několik dní. A pak se konečně objevila…

 

Mezi stromy z noční obloh sletěl netopýr, který se vzápětí elegantně snesl na zem jako stříbrovlasá žena s bílými šaty. Jeho sestra vypadala pořád stejně, ale táhl z ní nepřirozený chlad. Zvedl se a vyrazil směrem k ní.

„Doufala jsem, že k tomuhle nebude muset dojít.“ Shiera se tvářila zklamaně.

„Myslím si, že jsi musela vědět, že tohle je nevyhnutelné.“ Brynden přemýšlel, nakolik si Shiera všimla jeho mužů ukrytých v křoví a v korunách stromů, kteří na ni mířili šípy a čekali na signál. Odteď musím postupovat opatrně. Ale budu schopný to udělat.

„Doufala jsem, že se o tebe postarají Emealiss a Catelyn.“ Shiera vzdychla. „Jenomže jsi je sfoukl jako svíčky. Ty dvě nikdy neudělaly, co jsem od nich očekávala. Přesto mi budou chybět.“

„Proč?“ Brynden tu otázku vyslovil bez přemýšlení.

„Proč?“ zopakovala Shiera pobaveně. „Protože jsem byla unavená, Bryndene. Unavená z toho, jak se na mne všichni dívají skrze prsty. Unavená z toho, jak se mne všichni bojí. A unavená z toho, jak se mnou zacházejí jako s monstrem. Tak jsem se rozhodla, že jim ukážu monstrum.“

„To je všechno?“ Jindy chladnému Krvevranovi se třásl hlas rozčilením. „Chtěla jsi jim dát za pravdu? Jen kvůli běžné lidské zášti a žárlivosti plánuješ vraždu všech obyvatel Západozemí včetně vlastní rodiny?

„Jsem prostě už taková, bratře. Od svého dětství jsem cítila nutkání ubližovat ostatním. Popravdě řečeno mne stálo obrovské úsilí, abych nic neudělala tobě.“

Brynden ji pozoroval. Tolik ho to nepřekvapovalo. Ač byl sám vyděděncem a se Shierou k sobě měli ze všech otcových bastardů nejblíže, vždycky tu existovala určitá část osobnosti jeho sestry, kterou nechápal. Část, která mu připadala vzdálená. A nyní vystoupila na světlo a on se otřásl hrůzou. A přesto ji současně litoval.

Shieře po tváři stékaly slzy a obličej jí náhle zmizel v dlaních. „Bryndene, to, co jsem dělala těm dívkám ve sklepě svého domu, se mi konalo špatně.“ Brynden k ní popošel a instinktivně ji objal kolem ramen. „A ten hlas nechce přestat. Pořád, ve dne v noci, mi nepřestane křičet v hlavě – je to nesnesitelné.“

„Hlas?“ Něžně naklonil její obličej ke svému. „To nejsi ty, Shiero. To nejsi ty.“

„Nejsem,“ rozplakala se. „Protože stejná krev, která teče v tvých žilách, neteče v těch mých, Bryndene. Přeju si, aby ano, ale není to tak.“

„Já si pamatuji silnou, sebevědomou dívku, která mne vždycky chránila a stála mi po boku. Není ještě pozdě, Shiero. Můžu ti pomoct, jako jsi ty kdysi pomohla mně.“

„Dokonce i po tom, co jsem udělala? Stále bys mi pomohl?“ zvedla k němu různobarevné oči.

„Ano,“ ujistil ji, „bez mrknutí oka.“

„Oceňuji to,“ usmála se.

Její hlava sebou trhla rychleji, než jeho oči dokázaly sledovat, a zakousla se hluboko do jeho krku. Projela jím obrovská bolest, jak z něj vyrvala kus masa. Zhroutil se na zem.

* * *

Hrdlo skutečného Bryndena pálilo bolestí. Očima tří lukostřelců sledoval, jak Shiera s nevírou pozoruje seschlou kopii jeho obličeje odlepující se od hlavy umírajícího nebožáka, kterého chytili cestou a přivezli na ostrov svázaného v pytli. Díky bohům, že Kalam na to nepotřeboval můj skutečný obličej. To by bylo ještě bolestivější.

Potlačil nutkání promnout si vlastní hrdlo dlaní. Nezapomněl na to, že jeho ruce vězí v ocelových rukavicích s nabroušenými prsty.

* * *

Pomocí myšlenky vydal povel. Tří šípy se naráz se zabodly do Shieřina ramene, spánku a ruky. Snažila se za každou cenu vyhnout tomu, aby se byť jediný z nich jen přiblížil k srdci. Je opatrná. I když se zastaví teprve ve chvíli, kdy srdce opustí její tělo, přesto se varuje zásahu do něj.

          Najednou ucítil její moc, jak se sápe po myslích vojáků. Jako jeden muž si ji přestali všímat a zamířili k pozici, kde se nacházel.

Já nikdy neměla ráda cyvasse, Bryndene, ozval se v jeho hlavě sestřin melodický hlas. Sledoval, jak si z těla vytrhává hroty šípů a její rány se ihned zacelují. Spíše jsem vždycky dávala přednost její valyrijské odnoži shougi. A nejlepší částí pro mne bylo, když jsem mohla použít soupeřovy figurky proti němu.

Bylo by svůdné podlehnout jejímu nátlaku a nechat ji ovládnout Havraní zuby, aktivovala se však druhá vrstva jeho plánu, když jeden z vojáků, směřujících k jeho úkrytu, šlápl na magií očarovanou schovanou minu divokého ohně. Obrovský plamen pohltil nejen jeho, ale i několik dalších mužů nacházejících se ve vzdálenosti 10 stop okolo.

Shiera zavřískla bolestí. Bral to jako pobídku a vyrazil směrem k ní. Mezitím další vojáci, nad nimiž získala kontrolu a kteří se ho snažili dostihnout, sami padali za oběť pastem jako byly díry v zemi, natáhnutá lana či náhle se uvolnivší klády na provaze. Byl dobrý nápad jim vymazat paměť potom, co je nalíčili.

 

Člověk mohl unést hodně svojí vlastní bolesti. Pokud ovšem měl nést bolest několika desítek lidí, stávalo se to pro něj peklem na zemi. Shiera plně cítila popáleniny Havraních zubů a ječela bolestí. Krvevran ovšem tušil, že tohle nebude stačit. Zrychlil. Když viděla, jak se k ní blíží, se zařváním se po něm vrhla a zároveň se pokusila dostat se mu do hlavy. Brynden psychický útok opětoval takovou silou, až jeho sestra klopýtla. Ten kratičký okamžik stačil, aby se ze strany zpoza kmenů vyřítil Kalam a zaútočil na Shieru oběma rukavicemi z valyrijské oceli, které mu sahaly mu až po lokty. Mávl po ní železnými drápy, a ač stačila nepřirozeně rychle uhnout, na tváři a rameni jí zůstaly hluboké škrábance. Shiera znovu bolestivě vykřikla a vrhla se na asasína.

Vampýrka se jasně jevila jako silnější, hbitější i rychlejší protivník, ale Muž bez tváře měl jasnou převahu, když došlo na techniku. Držel si lokty u hlavy, takže mohl úspornými pohyby na malou vzdálenost odrážet útoky. Shiera, byla v nevýhodě, protože stačilo, aby se jen dotkla valyrijské oceli a kůže jí černala popálením.

Brynden se k ní vrhl ve chvíli, kdy kopnutím odmrštila asasína na nejbližší kmen stromu. Stačila se otočit právě včas na to, aby napřáhla ruce v rozhodujícím úderu, ale Brynden jí ve stejnou chvíli vrazil železnou pěst přímo do hrudi.

* * *

Rozezněla se příšerná kakafonie trhajícího se masa, praskajících kostí a přetnutých tepen, když mu pravá ruka projela jejím tělem a vyjela ze zad s tlukoucím srdcem v dlani. Cítil, že ještě tepe, a s každým záchvěvem jím projela bolest, jako by patřilo jemu. Hrudník i obličej mu zalil proud krve, kterou Shiera zprudka vykašlala. Její natažené ruce se pomalu spustily v bok. Různobarevné oči, jedno tmavě modré jako nejhlubší oceán a druhé světle zelené jako listí na jaře, zasvítily úlevou. Umírala.

Brynden odvrátil obličej, stiskl víčka a prudce rozmáčknul srdce, jehož zbytky mu protekly mezi prsty a dopadly s mlasknutím do trávy.

* * *

Na líci nesoucím mateřské znamení ucítil hebkou pokožku její tváře. Opřela se o něj. Otevřel oči a podíval se přímo do těch jejích. Po tvářích jí stékaly slzy, které okamžitě zanechávaly mokré stopy i na těch jeho. S obrovskou námahou zdvihla dlaň a ukázala na svůj spánek. Pochopil, co po něm chce, a dotkl se prsty levé ruky jejího čela.

Vypadá to, že jsi dostal, co jsi vždycky chtěl, Bryndene, ukradl jsi moje srdce. Usmála se.

Takhle jsem nechtěl.“

Její úsměv zvadl. Omlouvám se, za to, co jsem ti udělala. Za svoji šílenou výpravu za nesmrtelností. A za to, že jsem ti nikdy neřekla ano. Prosím, odpusť mi.

Králův pobočník Brynden Řeka zvaný Krvevran, faktický vládce Sedmi království, měl při slovech své milenky v očích slzy. „Samozřejmě, že ti odpouštím. A až tu nebudeš, nebudu vědět, co si bez tebe počnu. Bez ohledu na všechno, co se stalo, na světě není nic, co by tě nahradilo.“

Pokusila se zasmát, ale z jejího hrdla vyšlo jen pobavené zakašlání Ty jsi byl vždycky takový hlupáček. Neustále jsi ke mne vzhlížel bez ohledu na to, co jsem udělala. A já tě zas neustále chránila, protože mi tě bylo líto. A pak, když jsem viděla, jak rosteš a sílíš, bavilo mě tě trápit. Na tvé neustálé naléhání, abychom se vzali jsem nedokázala říct ano, kvůli tomu, jak podobní jsme si byli. Jak jsi na mne byl neustále milý, i když jsem si to nezasloužila. A taky… dlouho jsem se nedokázala rozhodnout mezi vámi bratry. Ale jednu věc vím jistě…

Její oči se začaly ospalým pohybem zavírat

Konečně jsem našla svého rytíře…

Její hlava mu klesla na rameno. Stál tam ještě dlouho. Věděl, že by už měl ruku oděnou do valyrijské rukavice vytáhnout, ale paralyzoval ho žal. Chtěl se pohnout, ale svaly ho neposlouchaly. Cítil se prázdný, neschopný změnit situaci, bezmocný. Stál s jejím tělem v náruči až do okamžiku, kdy se nad obzor vyhouply první paprsky vycházejícího slunce. Její tělo se změnilo v prach u jeho nohou, který vzápětí rozvál závan větru. Stále ji šíleně miloval…

* * *

          Uplynul celý měsíc od osudných událostí na Božím oku. Králův pobočník Brynden Řeka řečený Krvevran seděl za stolem a sepisoval nové příkazy ohledně správy království. Měl hodně práce, protože zločiny jeho sestry bylo obtížné zamést pod koberec. Vražda několika členů těch největších rodů království dělala takový úkol takřka nemožným.

Ale právě pro tyto případy se Brynden snažil znát na každého nějakou špínu. Kolik očí má lord Krvevran? Tisíc a jedno. A tak byli žalem naplnění příbuzní umlčeni, další podplaceni nebo sprostě vydíráni. Jeho vyvolávači v řadách lidu svedli všechny vraždy na Černožárovy agenty, i když samozřejmě šíření nebezpečných zvěstí se zabránit nedalo. Krvevranova milenka a sestra lady Shiera oficiálně zemřela následkem Velké jarní horečky.

 

Odložil jednu z listin a vzal si čistý pergamen. Od královských záležitostí si chtěl na chvíli odskočit k záležitostem osobním. Začal psát dopis; slova k němu nešla snadno, ale přesto pokračoval. On si to zasloužil vědět. Koneckonců ji miloval stejně jako já. Možná dokonce ještě více.

Nedělal si iluze o tom, zda zpráva k jeho bratrovi vůbec dorazí, ale považoval to za nutné udělat, aby se sám s celou situací mohl usmířit a považovat ji za uzavřenou. Když skončil, položil pergamen na stranu, aby inkoust mohl zaschnout. Natáhl se po již rozedrané knize Nejslavnější legendy Západozemí. Zamyšleně přejel po jejím hřbetě. Nissa Nissa, blesklo mu hlavou. Já mám být hrdina, tak proč se potom cítím tak mizerně?

 

Dveře do pobočníkova soláru se náhle rozrazily a dovnitř vnikl prudký vítr nesoucí sněhové vločky, tak silný, až Bryndena málem shodil ze židle. Co to u všech Sed… Myšlenky mu zamrzly v hlavě.

Do místnosti vstoupila dívka ve skleněných bílých šatech, které hýřily snad všemi barvami, jaké znal, a ebenově černé vlasy ji spadaly na ramena. Půvabným a lehkým krokem kráčela přímo k němu. Upírala na něj modré oči bez bělem – modřejší než kterékoliv lidské oči, a jejich pohled pálil jako mráz. Jakýmsi způsobem mu připomínala sestru. Z toho pomyšlení mu srdce div neskočilo do krku.

Konečně popadl dech, pomalu se zvedl ze židle a stále se opíral o stůl. Začínal si uvědomovat, co se děje.

„Ty jsi bohyně,“ řekl nevěřícně. „Nevím, jak jsi sem dostala, ale zmiz odsud. S takovými jako ty jsem už skončil.“

Dívka se zasmála. Její smích zněl jak kroky křupající ve sněhu. Došla ke stolu, oběma rukama se opřela o jeho desku a obličej sklonila tak blízko k Bryndenovi, jako by ho chtěla políbit.

„Ujišťuji tě, že já nejsem jako ostatní bohové, lorde pobočníku.“ Její úsměv zářil neskrývanou krutostí. „Já jsem Jiná.“