Povídka č. 4 (12. kolo)

O dvou znesvářených bratrech

 

I.

Bylo nebylo, za horkých večerů dlouhého léta na svém loži umírá král,

svou tloušťkou a marnivostí proslulý, jak liška prohnaný, poddaným svým na nervy hrál.

Žen spoustu měl ten umírající král a dětí zplodil ještě víc,

nenasytně bral si, co do oka padlo mu a neostýchal se pranic.

Snad hnulo se v něm svědomí a blízkost smrti probudila v něm otcovský cit,

děti s urozenými milenkami zplozené legitimizoval a nástupnická práva tak mohly mít.

Když poslední kapky života opouštěly jej, s úsměvem na rtu odcházel,

zda Aegon tušil, co jeho čin způsobí, na to málokdo odpověď nacházel.

 

Jeho sestra, ctnostná Naerys, jako správná žena u jeho lože dnem i nocí seděla,

jemná a křehká, tichá jak pěna, stráž u něj držela, než místnost královým odchodem ztemněla.

Ač nikdy k němu milostný cit nechovala, vždy povinnost svou plnila,

královna laskavá a matka láskyplná, v časech nejhorších k modlitbě se obrátila.

Se smrtí bratra a krále skončila i její služba zemi,

věděla, že její život se teď konečně změní.

Chvíli ještě po králově boku sečkala, modlitbu tichou zašeptala,

pak Naerys komnatu opustila, královnou nová žena se stala.

 

Když dozvěděl se o smrti otce svého, korunní princ dorazil z Dračího kamene,

doufaje, že na neslavnou vládu Aegonovu za pár let sotva si kdo vzpomene.

Král Daeron na hlavu přetěžkou dračí korunu nasadil,

na ostrý trůn krví zbrocený se tento laskavý muž usadil.

Více než mečem či pěstmi, vládl myslí bystrou,

spíše než otce připomínal laskavou matkou svou.

Manželčinými krajany z dálného Dorne hojně se u dvora obklopil,

co tím způsobil vládě své, až později pochopil.

 

Však byli tu i sourozenci Daeronovi polorodí,

někteří lačně čekajíc v řadě na trůn, co dál se přihodí.

Aegor válečník, k postavení levobočka nikdy přívětivě se netvářil,

prostý úsměv po celý život jeho tvář zachmuřelou nerozzářil.

K Bryndenovi, bratru svému, Hořkoocel čirou nenávistí planul,

ač miloval sestru Shieru, nikdy ji láskou svou neuhranul.

 

Překrásná Shiera s očima různobarevnýma nestárla, i když krása jiných věkem vadla,

možná v knihách svých milovaných klíč našla, zvěsti šly, že temnou magií vládla.

Ač mužů se jí dvořila spousta, chtěla být volná,

obdiv zbožňovala, k sňatku však nebyla nikomu svolná.

Láska k ní odvěký svár mezi bratry prohloubila,

Krvavohavran i Hořkoocel – každý chtěl, aby byla jeho milá.

Brynden Řeka byl jejímu srdci blíž, měl její důvěru,

přestože uléhala lože s ním, nikdy nesvolila mu vzít si ji za ženu.

 

Brynden Řeka s  planoucíma očima a pletí jako sníh,

lid děsil zvěstmi o temných silách svých.

Poznamenán mateřským znaménkem havraním vždy byl,

luk pro něj vládl zbraním všem – nikdy nechybil.

Brynden zvaný Krvavohravran získal důvěru Daerona, bratra svého,

jmenován do královy malé rady dočkal se postavení váženého.

Úspěchy u dvora, přízeň půvabné Shiery i krále Daerona,

rozpálily ještě víc doběla zahořklého bratra Aegora.

 

Nejstarší syn Aegonův, urostlý Daemon,

proslulý válečník, rytířských turnajů šampion,

jeho zářivý vlas a purpurový pohled každou ženu okouzlil,

krásný jak anděl, který právě z nebe sestoupil.

Nezkrotné princezně Daeně zrodil se v zajetí,

Daemonova otce tajila, ústa zamčena pečetí.

Ohromen jeho bojovným uměním, Aegon prolomil tajemství, uznal jej za syna,

jak slavnostně předal mu Černožár, meč dědičný, dodnes se vzpomíná.

 

II.

Léta Daeronovy vlády poklidně plynuly,

časy zlé Západozemí zatím se vyhnuly.

Ještě za kralování otce svého proti jeho vládě se vymezil,

po svém nástupu moc mnohých protřelých šlechticů rázně omezil.

Ti s nevolí zpovzdálí sledovali plíživý vzestup jižanů,

stále častěji zdi Rudé bašty slýchaly tiché stížnosti dvořanů.

Ač snažil se Daeron všemožně targaryenský trůn pozvednout,

za pár let musel kruté pravdě do očí pohlédnout.

 

Nový král se rozhodl Dorne k Západozemí konečně připojit,

ruku své sestry Daenerys slíbil princi dornskému, svatbu slavnou nechal vystrojit.

Legendy říkají, že když půvabná Daenerys se k oltáři vydala,

Daemonovi, Černému drakovi, po skráni hořká slza stékala.

Sestru svou nevlastní prý k zbláznění miloval,

její sňatek za zlé měl muži, který říši kraloval.

Potlačil však zlobu svou, smutek svůj skryl,

slavnostního turnaje se účastnil, titul však neobhájil.

 

Černý drak po svatbě princezny snažil se poklidně svůj život žít,

s ženou svou cizinkou zdařilo se mu sedm synů zplodit.

Věrní jeho přátelé však nemohli vládnutí Daerona překousnout,

Daemonovi vyčítali, že si nechal trůn z rukou vyklouznout.

Jedovatými poznámkami plnili sluch i srdce slavného rytíře,

čím dál pozorněji jim naslouchal, ač je to k nevíře.

Hořkoocel souznil s ním v těžkosti postavení levobočka,

dítěte, které se nikdy rovnocenného uznání nedočká.

 

Druzi šeptem mu připomínali zvěsti o Daeronově původu,

jejich úlisné pochleby napomohly princově přerodu.

Uvěřil blízkým svým, že targaryenská koruna mu právem přísluší,

vrozená pýcha a přátel podpora strach jeho přehluší.

Černý drak sebral odvahu a prohlásil se právoplatným dědicem,

Hořkoocel stal se ve vzpouře jeho věrným komplicem.

Snad sláva stoupla Daemonovi do hlavy,

z toho, co způsobí, více přestal mít obavy.

 

Tucet let trvalo Daemonovo mlčení,

tucet let doutnalo bastardí ponížení.

Synem Aegona byl Černý drak prvorozeným,

pro mnohé šlechtice pro trůn zrozeným.

Velké pravomoci Dorne zášť v nich vzbudily,

změny Daeronovy vlády jim od počátku vadily.

Když zaslechli, že princ bojovný vzbouřil se bratrovi,

pozvedli meč pro něj, odvrhli okovy.

 

Tak proti králi povstala polovina království,

jako záminka sloužilo údajné nejasné otcovství.

Řeči zlé pravily, že Daeron byl pokrevním synem Dračího rytíře Aemona,

hrdiny velkého, který položil život za krále a bratra svého Aegona.

Ač čest sestry své Naerys v šlechetném souboji obhájil,

v šíření pomluv zlých nikdy lidu nezabránil.

Když Černý drak od otce dostal slavný dračí meč k držení,

kdo pravým dědicem trůnu je, pro mnohé činilo jasné rozhřešení.

 

Daeron s přetěžkým srdcem poslal královskou gardu zatknout rebela,

avšak ten brzy unikl, králova snaha o rychlé vyřešení sporu neuspěla.

Mocné rody tak stály před rozhodnutím osudovým, komu slíbit věrnost svou,

když mince začal razit své, pochopili, že Černožárovo probuzení není jen pouhou hrou.

Draku černému mezi jinými Brackeni, Reynové či Yronwoodi věrnost svou slíbili,

zatímco lvi hrdí, ryby mrštné a růže krásné se za draka rudého postavili.

Někteří mazaní však čekali na vývoj okolností. Kam vítr, tam plášť,

v jejich rozhodování hrál roli rozum spíš, nežli k jednomu z draků zášť.

Však spor již je k nezadržení, krev byla prolita, k velké bitvě se schyluje,

muži ve zbroji pozvedli meče své, bratr s bratrem nadobro zúčtuje.

 

III.

Po menších potyčkách znesvářených táborů schyluje se k bitvě zásadní,

na obou stranách bojovníci věhlasní, ani jeden to tomu druhému neusnadní.

Ranní slunce nesmlouvavě trhá pochmurnou mlhu nad polem,

až bude za kopce zacházet, budou již mnohá srdce naplněna žalem.

Však nyní se šikují ti, jež se nemohou dohodnout, kdo je jejich pravý král,

bojovný plamen rozhořčení v jejich srdcích vzplál.

Nad hlavami vojáků již vlají hrdé praporce,

než se den zešeří, lítý boj bude u konce.

 

Pod korouhví rudého draka na poli v barvě černočerné,

lze nalézt muže Daeronu Targaryenovi na dřeň věrné.

Armádu královu vede princ Maekar, pochmurný obličej od neštovic zjizvený,

v očích se mu leskne odhodlání. Vidinou, že v bitvě proslaví se, mladík je zmámený.

Po jeho boku na neklidném oři sedí nový pobočník krále,

lord Hayford díky své věrnosti velké moci dosáhl nenadále.

Proti nepřátelům rudě oděným, královská armáda vyráží,

černí rudým tváří v tvář, všichni pouští se do boje s kuráží.

 

Vzbouřence do boje vede sám Daemon, slovutný třímá svůj meč,

pod praporem s drakem černým vydávají se na válečnou zteč.

Podporu nezlomnou má slovem i mečem v nesmířlivém Aegorovi,

ten nepromarní příležitost pomstít se nenáviděnému Krvavohavranovi.

S nebývalou vervou stoupenci Černého draka vrhli se do bitvy,

královský předvoj proráží jak rychlým tětím břitvy.

Však armáda Daerona neřekla své poslední slovo,

příležitostí, jak bitvu zvrátit na stranu svou, má ještě mnoho.

 

Vzbouřenců král Daemon bojuje, jako byl by požehnán od samotného Válečníka,

výzvu stanout v souboji s jakýmkoliv soupeřem odvážně neodříká.

Lehce zdolal každého protivníka, co doposud se mu postavil,

mečem svým životy bratrových věrných rázně zastavil.

Sok za sokem pod jeho mečem klesá v krvi,

však opodál chystá se již soupeř nový.

Avšak blíží se k princi do Královské gardy jeden z vyvolených,

v plášti běloskvoucím oděn, třímá pevně souboji obitý meč v rukou svých.

 

Když jejich meče se setkaly, kov o kov zazvonil,

svým uměním Gwayne Corbyn prince Daemona ohromil.

Legendy říkají, že při jejich tanci s meči čas se snad zastavil,

až po předlouhé hodině štěstěnu jednoho rytíře vleklý boj unavil.

Po vyčerpávajícím souboji k zemi klesá ser Corbyn zraněný,

pro svou chrabrost však svým dosavadním protivníkem chráněný.

Černý drak musel se poklonit gardistovu umění a jeho život zachová,

zatímco posílá jej k mistrům svým, situace na bojišti promění se znova.

 

Šlechetný Daemon netuší, že zatímco s Corbynem bojoval,

nevlastní bratr Brynden svůj prohnaný plán osnoval.

S vojskem svým přezdívaným Havraní zuby dobyl nedaleký vrch zvaný Plačtivý,

může tak s přehledem sledovat zpovzdálí děj na bojišti zuřivý.

Když Krvavohavran skutek Daemonův hrdinný zří,

šanci změnit bitvu ve prospěch krále Daerona zavětří.

Lstivý albín v pravou chvíli šíp do svého luku založí,

na čelo Daemonova vojska obratně zamíří.

 

Zrakem svým Aegona, jednoho ze synů Černého draka, našel

a jeho šíp už se na chlapce neomylně snášel.

Když Daemon uzřel, že jeho syn zraněn k zemi padl,

touhu po synově boku být v sobě neovládl.

Však mladíček Aegon pomalu umírá, již není možná jeho záchrana,

Daemon se ještě k boji zvedá, netuše, že špatná karta je již rozdána.

Bryndenův šíp srdce zraněného otce Daemona nachází,

zbrojí jeho kroužkovou do těla nemilosrdně prochází.

 

Tak padá k zemi vůdce povstání, slavný válečník Černý drak Daemon,

meč dědičný třímá jako dědictví v rukou svých jeho přeživší druhý syn Aemon.

Avšak i druhého dědice povstalce má na mušce neomylný lukostřelec,

když meč pozvedl nad hlavu, v zápětí padl mrtev, sotva postřehl, odkud útočí vetřelec.

Mezitím blíží se z jihu další královské vojsko v čele s princem Baelorem,

zezadu zaútočil na zbytky Daemonovi armády, podpořený bratrem Maekarem.

Tak končí bitva bratrovražedná, Černý drak je mrtev, Daeron vyhrává,

stoupencům Daemona zbývá již jen pouhá budoucnost mlhavá.

 

Epilog

Věrný souputník Černého draka Hořkoocel před vidinou trestu do exilu zmizel,

zbylé syny Daemona s sebou vzal, však další povstání i zpoza moře pobízel.

Shromáždil žoldáky, příznivce Blackfyreů sjednotil,

avšak vítězně se do Západozemí už nikdy nevrátil.

 

Jeho prohnaného bratra Bryndena se lid obával, ač vyhrát bitvu velkou pomáhal,

pověsti čaroděje se nikdy nezbavil, pohledět do zbývajícího oka každý se mu zdráhal

Lid i šlechta mu vyčítali, že neváhal zabít polorodého bratra svého,

to činilo v očích jejich z něj neodvratně muže nečestného.

 

Král Daeron vládl dál víc než deset let, dokud život jeho nemoc neukončila,

po bratrově bolestné zradě však v srdci mu navždy velká jizva zbyla.

Z prince Baelora, který z bitvy vyšel jako obratný válečník,

díky jeho zásluhám stal se další královský pobočník.

 

Princ Maekar se však kýžené válečnické slávy nedočkal,

i když bratru svému v odrážení vojsk nepřátelských mohutně pomáhal.

Tato nespravedlnost v něm po další léta sílí,

žárlí na úspěšného bratra, to už je však příběh jiný.

 

O bitvě té proslulé, kde střetla se vojska dvou draků, se příběhy dodnes povídají,

legendy o hrdinnosti Daemona, lstivosti Krvavohavrana či útěku Aegora neutichají.

Bitva ta velilká později nazývaná jako Bitva na rudotrávném poli,

v srdci království zanechala rány, které čas nikdy nezahojí.