Komentuj

Povídka č. 1 (20. kolo)

Pro sera Jasona Lannistera Můj drahý otče, doufám, že Tě můj dopis zastihne ještě před odjezdem z Lannisportu. V Černovodém zálivu se teď shromažďují lodě, které mají vyplout ke Kamenným schodům. Na každém rohu v Rudé baště i ve městě … celý článek

Komentuj

Povídka č. 2 (20. kolo)

Shae   Maj rozum, dievča! Aj tak je odpísaný. Všetci budú vypovedať proti nemu. Možno to aj urobil. Keď si u teba vylieval srdce, síce žiaden plán nespomínal… Ale vždy skrýval niektoré problémy, čo ho sužovali (vrásku na jeho čele … celý článek

Komentuj

Povídka č. 3 (20. kolo)

Leviatan   Uprostřed oceánu, v tichu světa pod mořskou hladinou, se vznášel muž. S mírně zakloněnou hlavou a rukama volně položenýma na kolenou překřížených nohou, se klidně pohupoval v nedozírné prázdnotě a prohlížel si svoje okolí. Pod vodou bylo všechno jiné – šedé … celý článek

Komentuj

Povídka č. 4 (20. kolo)

O princezně Moně a Letních ostrovech   Kapky ranní rosy se dotýkaly jejích chodidel, jak našlapovala zahradou. První paprsky slunce jí dopadaly na tvář a značily další horký den na Letních ostrovech. Tiše procházela kolem živých plotů sestříhaných do nejrůznějších … celý článek

Komentuj

Povídka č. 5 (20. kolo)

Srdcia z kovu – Příjezd   Tohle není celá povídka, pouze první kapitola, ale touhle dobou jako relativně samostatný celek funguje pouze ona.   Když se cesta vyplazí z houští borovic a bílých balvanů, aby se popři drnu skutálela k … celý článek

Komentuj

Povídka č. 6 (20. kolo)

Nahoře na kopci foukal vítr. Proháněl se trávou divoce jako ovčácký pes právě vypuštěný z ohrady a bral do dlaní cípy šatů mladé dívky, která seděla na svlačcem porostlé zídce z popraskaných kamenů. Dívce mohlo být patnáct, snad šestnáct let, sama … celý článek