* * *
„Já nikdy nic nevyhrál,“ posteskl si Bolestínský Edd. „Na Watta se ale bohové vždycky usmívali, když ho divocí shodili z Mostu lebek, nějak se mu podařilo přistát v pěkně hluboké tůni. Jen považ, jaké měl štěstí, že minul všechna ta skaliska!”
„Byl to dlouhý pád?“ chtěl vědět Grenn. „Zachránilo mu přistání v jezírku život?“
„Nezachránilo,“ odpověděl Bolestínský Edd. „Byl už mrtvý, protože mu rozsekla hlavu sekera divokého. Přesto měl z pekla štěstí, že ta skaliska minul.”