Povídka č. 6 (19. kolo) - Ice & Fire

upraveno 11. října 2020 v Povídky
imagePovídka č. 6 (19. kolo) - Ice & Fire

Švadlenka   Švadlenka zvolna zavřela rozkodrcané, plaňkové dveře svojí dílničky. Když na nich zamykala jednoduchý zámek, na město padl soumrak. Ve tmě se všudypřítomná mlha srážela na každém povrchu ještě lépe, než za dne, i za tak uplakaného dne, jako … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Tato povídka se s klidem mohla zúčastnit předchozího kola v tématu Svobodná města! Švadlenku jsem odhalila záhy a o to víc oceňuji ironický vtípek s j /Jehlou. Horší jsem to měla s identifikací společnice zlatého muže - mám svůj tip, ale nejsem si jistá. A stejně tak si nejsem jistá tím, kdo zaplatil horu zlata... Kdo se stal králem a královnou? I na to mám své tipy... Sakryš :-D. Může mi autor/ka do soukromé zprávy napsat, zda tipuji dobře? :-)
    Jinak krásné vykreslení města, oceňuji slovní obraty i tu něhu zlatého válečníka...
  • upraveno 11. října 2020
    Mně se identita společnice zlatého muže zdála celkem jasná :-) - že by alespoň ona dostala nakonec svůj kousek štěstí?
    Radost mi udělal taky výběr hlavní postavy, místo děje a jeho popis. Bylo by ještě zajímavé dozvědět se, kde vzal zlatý muž svoje schopnosti - že by se dostal blízko k magii? A to, že zabil svoji sestru - ano, tahle možnost vypadá docela pravděpodobně. Kdoví, za jakých okolností se to stalo. Mohl by to být dokonce námět na celou další povídku. Tohle je klasická fan fiction a moc se mi líbí.
  • Mne sa tiež zdalo jasné, kto má masku najväčšej krásky, kdo bude králem, když jeho příbuznou hledala dáma pod maskou a s kým asi mohl skončit. Trochu si škrábu hlavu ohledně hory zlata. Chci říct... Proč? Proč by tohle dělal? Protože to on chtěl osobně zabít tu sestru? Nebo ten výčet zločinu byl jen záminka a pořád šlo o odhalení a slib v docích před útěkem do Východozemí?
    Každopádně úplně mi to celičké rozlámalo srdce. Mluví o ní, jsou tak blízko toho cíle a ten cíl to nikdy nezjistí a navíc ještě i přinese konec jejich štěstí. A ta objednávka. A ta lítost. A to jaký zlatý muž byl a co bylo mezi ním a jeho společnicí... Já se vubec švadlence nedivím, že se jí to dotklo, protože to bylo opsané opravdu rozechvíajícím zpusobem.
    J/jehla na nezaplacení. Popis zim moc hezký. Na stylu psaní mi přišlo něco zvláštně podmanivého ikdyž za boha neumím říct, v čem to spočívalo. Moc se hodil k POV.
    A se mi pouze zdá, že ta ručička a ten nočně temný mečík mají něco s legendárním mečem Posledního hrdiny?
  • Po přečtení komentářů si myslím, že mé hypotézy jsou správné :-).
  • Zajímavá povídka, příběhy o Arye mám vždycky ráda. Trochu mě překvapuje, že by nepochopila, že ten útržek řeči, který slyšela, byl o ní. Víme, že Arya v Braavosu není odříznutá od informací v Západozemí. Došlo by jí to. A trochu musím upozonit, že ty určitá sentimentalita (je to ostatní její POV) není Arye vlastní ;) Vážím si naopak toho, jak autor dokázal v několika větách naznačit status několika dalších důležitých postav. Palec nahoru. A jestli ten konec naznačuje temný vývoj, který autor už nechtěl napsat? To je na každém čtenáři, snadno si dokážu představit pozitivnější scénáře, pokud si Arya na chvíli... sundá masku.
  • Hmm, zajímavé teorie :-) Nejvíc fandím tomu zabití sestry :-D Jinak to opravdu krásně fungovalo, lehce plynulo, nic nepřebývalo a nic nescházelo :-)
  • Toto je taková pozitivní povídka s pohádkovým nádechem (napravený chvástal, který došel šťastného konce, znetvořená hrdinka, která je zároveň tou nejkrásnější ze všech, švadlenka, která se na konci dozví dobré zprávy...). Teprve komentáře mě znejistěly, jak to bylo s tím náhlým švadlenčiným pohnutím... ale já tam viděla ten pohádkový dobrý konec.
    Dobře se to čte a je to takové milé a pohodové.
  • upraveno 2. prosince 2020
    Velice krásná a zároveň smutná povídka.
    Nejdříve mi Jaime jako romantik moc neseděl. V příběhu byl, ale popsaný tak skvěle, že jsem si na jeho novou tvář brzy zvykl. Celou dobu jsem držel palce tomu zvláštnímu páru a doufal v happy end, že spolu budou žít šťastně až do smrti. Což se mi bohužel splní...
    Povídka je skvěle napsaná, má čistý a čtivý styl který dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Popis prostředí a zvláště vlezlého chladu a mlhy byl mistrovský. Hlavně však oceňuji tu hořkou ironii, kterou je celý děj prostoupen.
    Jaime se znovu stane šermířem jen aby zemřel bodnutím jehly. Brinne nevědomky najde po všech útrapách Aryu, ale jen tím ztratí svůj kus štěstí. Díky bratrově lži Tyrion přišel o jedinou lásku která ho milovala a nyní ho o ni připraví on.

    Prostě skvělá povídka, moc děkuji autorovi nebo autorce za krásné čtení. :applause:
  • Většinou nemám ráda otevřené konce, nerada si domýšlím, jak by to mělo být dál, ale v tomto případě jsem ráda. Mohu si tak představovat, že dojde ke vzájemnému odhalení a i Arya se dočká shledání se sourozenci.
  • OakenfistOakenfist Alyn Dubová pěst :o)
    Dovolím si teď, když je hlasování u konce, zareagovat na komentáře pod povídkou z pozice autora. Především děkuji za všechna krásná slova. Pokud se povídka líbila, vynaložené úsilí mělo zdá se smysl.
    Braavos jako místo děje je velmi vděčné pro zachycení posmutnělé nálady, kterou jsem chtěl povídce vdechnout. Pracoval jsem mnoho let pro jednu nizozemskou nadnárodní korporaci, takže jsem se často pohyboval v zimním Amsterdamu, a velmi dobře znám nijakou, vlezlou, vlhkou zimu, která na tom jinak moc pěkném místě většinou panuje. A Braavos je takový Amsterdam, Benátky na severu, ležící u teskného, fádního moře.
    Jamie Lannister je jedna z mých nejoblíbenějších postav celé Ságy. Jeho osud a zátěž jeho minulých činů, která znemožňuje, aby se vymanil ze škatulky záporáka, v sobě mají velkou tragiku. GRRM tady potvrzuje, že je mistrem v tvorbě románových postav … a skvělým znalcem lidské duše. Myslím, že jsme v knihách svědky Jamieho konečného dospívání (poměrně pozdního, ale málokterému muži je dáno skutečně dospět). Chtěl jsem tomu „lvu s useknutou tlapou“ (viz Brienne v „Hostině pro vrány“ (kap. Brienne I)) v příběhu dopřát ještě poslední velký boj, proto musel bojovat pravou rukou, takže proto tak úzký meč. Jeho černá barva nemá žádnou spojitost s legendou o Azor Ahai, spíš jsem myslel na černo-červenou barvu překutého Ledu v Přísežníka (takže proč by se Přísežník nemohl zase překout …).
    A když pomineme Piu a Hildy (kde se Jamie nedostane nikdy dál než k teoretickým představám), jediná žena, se kterou by kromě Cersei mohl Jamie skončit, je Brienne. Docela mě láká představa, že za pár let od příběhu bude na dvoře Selwina Tartha vyrůstat zlatovlasý chlapec se zelenýma očima, a až jeho dědeček zemře, stane se novou Jitřní hvězdou. Třeba z něj bude velký rytíř, mrštný a divoký po otci, a věrný a vytrvalý po matce.
    O Arye tu zazněly dva argumenty:
    1) měla poznat, že o ní zlatý muž a jeho společnice hovoří – o tom jsem dost dlouho uvažoval, když jsem povídku psal, a myslím si, že právě tohle Arya vědět nemusela. S Brienne se nikdy nesetkala. Navíc jsem potřeboval dostat postavy do téhle situace, pro lepší vyznění celého příběhu.

    2) Arya nemá sklony k sentimentalitě – s tím souhlasím, na druhou stranu, není úplně bezcitná. To, co zažívala v říčních krajinách při hledání členů svojí rodiny, jí nenaplnilo bezcitností, spíš únavou a rezignací. A také pociťovala lítost, když vzpomínala na vlastně krásné dny, strávené na Zimohradu se svojí rodinou.
    O identitě nového krále a královny nemohu nic potvrdit ani vyvrátit. Neměl jsem na mysli nikoho konkrétního, šlo pouze o to zmínit fakt, že Sansa je v době příběhu v bezpečí.
    Ano, jsem přesvědčen o tom, že Jamie zabije Cersei, je to její pravý valonquar (tedy malý, lépe řečeno mladší, bratr). V Epilogu Tance s draky říká Cersei strýci Kevanovi, že nevěří v Jamieho smrt, že Jamie by ji nenechal na světě, kdyby se rozhodl z něj odejít. Cersei si myslí, že ze světa odejdou společně, já myslím, že Jamie po Cerseině odchodu ještě může maličko zapřemýšlet.
    A motivace Tyriona? I když je Jamie vlastně jediný člen blízkého rodinného kruhu, který měl Tyriona rád, Tyrion je pořád Lannister, který si splácí svoje dluhy … a protože Tyša.
  • Děkuji moc za autorské poznámky a vysvětlivky, vždy ráda nahlédnu do cizí spisovatelské dílny. Za mne je nejsilnějším momentem ten konec.
  • Tvoje povídka je napsaná s velkou láskou k Martinovu světu. Přečetla jsem si ji teď v klidu ještě jednou. Amsterdam bohužel neznám z první ruky, ale určitě je Braavosu blíž než Benátky. Tímhle způsobem jsi jeho atmosféru vystihl přesně. Klidně to dokonce mohla být původní inspirace u originálu.

    Mimochodem, taky mám ráda Jamieho kapitoly v Hostině, jsou skvělé. (Jamie tu občas dokonce překonává Tyriona :-) ) Napadá mě, že by svoji sestru možná zabil v situaci, kdy by ji to uchránilo před utrpením nebo něčím ještě horším...
  • OakenfistOakenfist Alyn Dubová pěst :o)
    Ještě jednou díky. Já jsem v poslední době trávil se Ságou skutečně hodně času (pouštím si pořád dokola audioknihy, převším 3.-5. knihu + Dunka a Egga), takže se mi Martinův styl asi dostal pod kůži.
    To se "záchranou" Cersei tím, že ji Jamie zabije, mě zatím nenapadlo - má to něco do sebe, nicméně spíš bych sázel na vraždu z vilnosti :) ("rozdává si to s Lancelem, Osmundem Černokotlým, a pokud vím, tak také s ...")
  • Hej, je to vydarená postava a keď z neho zoškrabeme roky cynizmu, niečo nezhrdzavené rytierske by sa tam ešte zablyšťať mohlo. A plně podporuji malého zlatovlasého hocha na Tarthu pár let po tomhle.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.