Povídka č. 6 (18. kolo) - Ice & Fire

upraveno 11. března v Povídky
imagePovídka č. 6 (18. kolo) - Ice & Fire

Stalo se to tak rychle, že v temnotě málem nepostřehla, že ten muž má na tváři žíhané tetování. Zahlédla ho jenom na zlomek úderu srdce, když ji trhnutím vytáhl z postele a tím ji probudil. Přitáhl si ji zády k hrudi a dlaní … celý článek

Číst celý článek zde


Komentáře

  • Je to jen pár dní, co jsem dočetla Oheň a krev, takže vím, jak to s Jaeherou bylo ve skutečnosti. Při začátku jsem si tedy říkala, že to asi bude o tom, co její smrti předcházelo a dostane se mi nějaké hluboké sondy do zákulisních intrik v Rudé baště, dozvuků Tance. Jenže Jaehera... přežila. To mne trochu rozladilo, ale nebudu nazi a nechám odchylku od kánonu stranou. Příběh jako takový byl sepsaný hodně dobře, je vidět, že Martinův svět, ač vlastně pevně daný, má velký potenciál pro fikční psaní. Aegon III. byl vylíčen tak, jak na mne působil i v knize, některé jeho repliky jako kdyby Martinovi z pera vypadly. "Trpasličí" drak je zajímavý nápad. Celkově ovšem ve mně text zanechal víc otázek než odpovědí: Kdo byl onen Muž bez tváře? Proč Jaeheru chtěli zabít? Narodilo by se postižené dítě? A co draci, budou ještě létat nad Západozemím, byť v zakrslé podobě? ... (Otázky nemám ráda, a tak bych ráda celou věc uzavřela a našla viníka. Co kdyby za tím vším stál jediný Jaeheřin přítel, velmistr Munkun? ;-))
  • Jaehera matkou poslední dračice - zajímavý, dobře zpracovaný nápad, i když mimo Martinovu dějovou linku (alternativní dějiny se většinou objevují spíš ve sci-fi). Takže nečekaný začátek i konec. Jako kdyby se Jaehera vrátila, odkud přišla... Proto bych možná taky čekala trochu bližší vysvětlení. Nedalo by se případně napsat do komentáře?
  • Budu si muset konečně pořídit Oheň a krev, tato část dějin jde zcela mimo mě. Takže jsem povídku zhltla neovlivněna očekáváním. Při čtení konce mi vhrkly slzy do očí...
    Souhlasím s ostatními, že otázek je velmi mnoho. Také bych uvítala nějaké objasnění.
  • Pohlcujúce čítanie. Ikdyž šlo spíš o pozdržení než o změnu osudu, což ve mně v závěru zvedlo silnou vlnu zklamání (to není výtka), AU to byla nadmíru zajímavá. Poškozené věci mající své místo a svou životaschopnost a něco hezkého, co za to stálo. Nejvíc mě asi dostala symbolika a iskření v scéně sáhnutí na dračici. To jsem zatajila dech a pak chtěla zatleskat. A vubec, psychologie byla báječná. Páčili sa mi všetky tie drobné odtienky, ktorými sa len rojila klopýtavá komunikace Aegona a Jaehaery. Postoje kráľovnej v ústraní. Posun od hubené tiché holčičky k vydobytí si dráčete a hravému dotlačeniu Aegona k dotknutiu sa Aenary a k spontánnemu podvádzaniu milenky s vlastnou ženou (fantastická formulácia). Taky vize byla nesmírně pusobivá - matoucí, intenzivní, až na kost, což parádně ladilo s klidným a jistým prohlášením, že čeká dítě, které je nejspíš postižené. Munkun byl velice příjemnou společností. A pak pan zabiják, přišlo mi to jako hodně originální podání - konverzace, spusob provedení, vizáž, závěry. Boj byl stejně jako úvod drsný zážitek zasluhující přívlastek "martinovský" a poslední myšlenka mě semlela.
  • Krásně melancholická a křehká povídka. Příběh mi trochu připomněl Vyhnání Gerty Schnirch od Tučkové, kde hlavní postava zažila asi jen týden štěstí a zbytek jejího života byl pěkně na ..... Ale stejně jako Vyhnání se mi to sadistickým způsobem moc líbilo :-)
  • upraveno 30. května
    Ráda bych pochválila Aegona, ten se mi líbil opravdu hodně. Povídka je velice pečlivě napsaná. U stylu bych chtěla ocenit lehkost, slovní zásobu a hlavně chuť proniknout do postav příběhu. Myslím, že další povídky autora (nebo autorky) budou ještě lepší.
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.