Povídka č. 4 (8. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 4 (8. kolo) - Ice & Fire
Štvanice Kopyta koní se bořila do rozbahněné lesní půdy. Klapot podkov tlumilo listí a mech do dutých zvuků, které se pod klenbami stromů ztrácely do neznáma. Přesto ve Zlatavé doubravě ticho nebylo. Sotva toho dne slunce objalo svými paprsky … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Velmi povedené, věřím, že taková příhoda by se klidně mohla stát, autorovi to "žeru" se vším všudy.
A líbí se mi dokreslování atmosféry pomocí počasí, funguje to :-)
Líbí se mi styl rychle střídajících se krátký kapitol. :-)
Nyní podaný v jednom uceleném komorním příběhu. Je skoro až nepředstavitelné, jak milý chlapec mohl být. Do života, však zasahují cesty, které mohou změnit celý směr.
Povídka je hezky napsaná a dobře se četla. Autor dokázal v poměrně krátkém příběhu vykreslit zdařile charaktery postav. Ať malého Tywina (kterého jsem měl snad poprvé rád), věrného velitele Cella, nebo úskočného Tarbecka (zde si snad i ten osud, který je potká zaslouží)
Čtu povídky popořadě a začal jsem si připadat jako asociál, když jsem u dvojky a trojky reagoval kriticky. Po parádní jedničce je tu velmi kvalitní čtyřka. Od začátku nepůsobí jazyk strojeně, popis osob i děje je v autorově podání přirozený, nekostrbatý a zejména originální. Neoriginalita v popisu je to, co mi u předchozích dvou povídek vadilo - chyběl jim autorský rukopis a ten jak tady, tak v jedničce nacházím.
Jako další pozitivum hodnotím úplně odlišný pohled na Tywina. Je samozřejmě diskutabilní, zda by se tato story měla tvářit jako přelom v jeho psychice, ale nápad je to zajímavý a zpracování dobré. Kvituji i to, že konec příběhu není zakončen pomocí očekávaného - tedy konkrétní pomstou, ale odkazem na heslo Lanisterů.
Nezvykly nahled na Tywina, takovy uhm..mily chlapec :)) ale je to podano presvedcive, nijak vyhrocene, takze nemam problem tomu uverit.
Trochu tu postradam vic interakci mezi Tywinem a jeho okolim, tedy neuskodilo by vice dialogu, co by tomu dodaly dynamiku. Jinak autor ma jazyk vytribeny a popisy prirody dava levou zadni.
Nechci tady popsat celou stránku, tak to zkrátím. Autorovi chci poděkovat, tohle je určitě můj favorit. :-)
Tiez mam rada ucelene prihody, takze bodiky urcite dostane.
Co mi trosku prekazalo, bolo iste opakovanie slov v po sebe nasledujucich vetach a napr. "stop" ci "huraaa" v priamej reci.
Rozmyslam, ci Ywton nemal ani stipku rozumu, ked sa prechadzal po nadvori. Ved Tywin ho videl, minimalne ho mohol tatkovi nabonzovat. No ja na jeho mieste by som uz brala nohy na plecia davno. Ukoncenie sa mi zdalo preto malicko nelogicke.
Povídka nám názorně ukazuje Tywinovu neústupnou povahu a rysy, jež ho zformovaly do pozdější podoby obávaného a tvrdého vládce. Nechybí ji čtivost, působivé popisy přírody ani napětí akce. Z lovce se stává lovená kořist, pěkné.
Ywtonovo chování nicméně nechápu – to si opravdu myslel, že si může dovolit tam Tywina jen tak nechat? Navíc když ho viděl? Nějak bych spíš očekával, že ho půjde dorazit, přece jen, jistota je jistota. Na Tywinově místě bych ho okamžitě po svém příjezdu nechal veřejně zmrskat a vyhodit od dvoru, na žádnou tichou pomstu by tu nebyl prostor.
Protože tahle povídka je tak trochu o koních (nebo o ponících), a protože jsem si na ni vzpomněl, posílám autorovi (a taky Tanamovi) jednu písničku, která je jako stvořená pro projíždky v prosluněných lesích (ale i jinde).
Děkuju za všechny komentáře, stejně za chválu i výtky (kterých bylo vážně míň, než bych se odvážila doufat :-) ), protože mi to přineslo zase trochu jiný pohled na tuhle povídku.
Co se týče dotazu, jak se čte Ywton.. To je výzva :-D Přiznám se, že při psaní mi to vůbec nepřišlo divné. Stejně jako Tarbeckovo chování ke konci - ono to mělo výbornou logiku, když to člověk psal, ale zřejmě na tom něco bude :-) Každopádně beru jako úspěch, že se povídka líbila, díky ;-)
@heavy_head Potěšila, díky :-)
@Damocles Díky, že tu povídku vidíš jako "skvělou" :-D