Povídka č. 9 (8. kolo) - Ice & Fire
Povídka č. 9 (8. kolo) - Ice & Fire
Štěstí Donala Noye Vyz Jmenuji se Vyz, narodil jsem se v Bouřlivém konci před dlouhými pětadevadesáti lety jako syn neurozeného vojáka hradní stráže. A stal jsem se jím také. Jako mladíček jsem sloužil už lordu Steffonovi a pak i jeho synům … celý článek
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.
Komentáře
Jinak se mi to cele moc libilo, hafo emoci, humoru, akce, postav a vse nenucenou prijemnou formou.
Jo a jazyk stoji za zminku, neuveritelne bohaty a hravy.
Oba hlavní vypravěči jsou nádherně barvitě vylíčeni. Donal i Forley tvoří výborný protikladný pár. Příběh je tak skvěle napsaný, že mě okamžitě vtáhl a hltal jsem každý řádek. Postavy, které dále vystupují, jsou přímo kouzelně napsané od charismatického Arthura Dayne, nebo úskočného Slynta.
Závěr povídky bohužel přináší závan smutku, ale i to k životu patří.
Každopádně nádherný příběh přátelství.
A našla jsem tam pro mě doposud neznámé slovo - opěšalý! :-)
Niektore veci mi prisli trochu nedotiahnute ci menej logicke, ale ked to porovnam s tym rozsahom, tak klobuk dolu.
Ale tahle povídka není jen o něm. Je taky o Forleym Braxovi, jeho souputníku a příteli. A celé to navíc vypráví Vyz, prostý voják hradní stráže, který je oba znal a posléze jednomu z nich i sloužil, na sklonku svého 95 let dlouhého života.
Dějem se míhají naši staří známí (krutý desátník Slynt, ser Meryn Trant, jenž průpravu na bití Sansy očividně absolvoval již v mládí, vitální Robert Baratheon, morousovitý Stannis...), dojde i na setkání se zástupcem Dětí lesa, který našim hrdinům prozradí důležité proroctví a věnuje tajuplnou surovinu...
Je to psané zvláštním stylem, takovým místy až archaickým, jestli bych měl vyjádřit svůj první dojem. Je to jiné než všechno ostatní v tomto kole. Čímž nechci říct, že to je špatně. Jen mi chvíli trvalo, než jsem si na něj zvykl.
Autor má mimořádně vyvinutý smysl pro humor, ale nechrlí vtípky v každém odstavci, spíš ho trousí jaksi mimochodem, nenápadně, že si toho mnohdy ani nemusíte všimnout. I když to na první pohled nevypadá, tahle povídka, i když končí smutně, a i ten název je trochu zavádějící, je úžasně veselá a hravá, a při druhém čtení jsem v ní objevil věci, které jsem zprvu vůbec nezaregistroval.