Lampárna

upraveno 31. října 2015 v Rozličný pokec
Lampárna je instituce přijímající Vaše stížnosti.
Potřebujete si postěžovat? Na rodinu, politiku, oblíbený sportovní tým, domršený film, úřady či cokoliv jiného? Jděte s tím na Lampárnu :-)

Jste přetlakováni dojmy a chce se Vám říct: „To byste nevěřili, jaký jsem měl dneska den!“
Od toho je zde Lampárna. Vaše problémy a starosti to možná nevyřeší, ale uleví se Vám ;-)

Místo, kde si můžete svobodně zanadávat!

Náš malý Hyde park – bednu pod nohy s sebou :-D

2456763

Komentáře

  • upraveno 22. srpna 2012
    Strčit do komory, dát klečet, zhasnout a zavřít.
    Myslíš takhle? :-)))
  • upraveno 22. srpna 2012
    Kolikokoli napsal(a):

    brbr: nejhorší je, když jsou "oběti cholerika" pak uražení. Občas mám takové cholerické nálady a jednou jsem seřvala kámošku (neřekla jsem nic hodně drsného, jen pravdu, že mě štve kvůli tomu a tomu..). Když jsem se vyřvala, tak jsem se omluvila a řekla jí, že jsem to nemyslela úplně vážně, že má spoustu dobrých vlastností, jinak bych s ní nekamarádila.
    Nebavila se se mnou skoro měsíc...

    Jestli jsi šlápla na nějaké kuří oko a kámoška byla v pubertě? :-)

    Urážet se samozřejmě nemá smysl, ale cholerik se většinou namíchne a začne jednat dříve, než si ověří všechny informace. Tudíž může vzniknout křivda a každý se taky omlouvat neumí.
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tyna napsal(a):

    Strčit do komory, dát klečet, zhasnout a zavřít.
    Myslíš takhle? :-)))
    Ten pripad si pamatam a fascinovalo ma, ako niekomu uveria, ze ma 13 rokov. Checknem kolena, krk, ruky, najma tie kolena a no ...sice po vojne je kazdy general :)
  • upraveno 22. srpna 2012
    Hildegarda: Já ji viděla u soudu na vlastní oči. Fakt vypadala jako malej kluk. Kláře (matka) tvrdili, že je po různých operacích, po chemoterapii apod. Že je to malá holka na chvíli uvěřili i v Klokánku, následně v norsku ve škole nikdo nepoznal, že to není malej kluk...
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tyna napsal(a):

    Strčit do komory, dát klečet, zhasnout a zavřít.
    Myslíš takhle? :-)))
    Zas až takhle ne, samozřejmě.
    Ono ta normální verse je spíš výchovný prostředek na rodiče než na malého cholerika. :D
  • upraveno 22. srpna 2012
    Miss Utahraptor: já slyšela, že pomáhá studená sprcha...
    Jinak rodič-cholerik vždycky přeřve dítě-cholerika :-)
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tyna napsal(a):

    Miss Utahraptor: já slyšela, že pomáhá studená sprcha...
    Jinak rodič-cholerik vždycky přeřve dítě-cholerika :-)

    Sprcha? No, na některé ano.
    S tímhle nevím babička-cholerička v plné síle měla občas problémy přeřvat mě-hlasité dítě-cholerika. :D
  • upraveno 22. srpna 2012
    S tímhle nevím babička-cholerička v plné síle měla občas problémy přeřvat mě-hlasité dítě-cholerika. :D
    Kde bydlíš? Že bych předvedla sílu hlasu rozčílené zlé tety :-)))
    Myslím, že každé dítě se uklidní, když ho někdo mrskne do ledové vody. Ale je to trochu drasťák.

    obecně si na příbuzné děti daleko víc dovolují, protože i když člověk ten pocit nemá, na vlastní nikdy nezařve tak jako na cizí, co mu leze na nervy.
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tyna napsal(a):

    Kde bydlíš? Že bych předvedla sílu hlasu rozčílené zlé tety :-)))
    Myslím, že každé dítě se uklidní, když ho někdo mrskne do ledové vody. Ale je to trochu drasťák.

    obecně si na příbuzné děti daleko víc dovolují, protože i když člověk ten pocit nemá, na vlastní nikdy nezařve tak jako na cizí, co mu leze na nervy.

    Ale já z toho už vyrostla, vážně! Řvoucí tety netřeba! :D

    Babička u mě není jen příbuzný, ale de facto "rodič"- do nějakých pěti mě vychovávala z velké části ona (děcka měla tatínka a maminku, já babičku a maminku :), tak jsem byla vlastní dost. :)
  • upraveno 22. srpna 2012
    Hehe - no u nás stále platí na 8 a půl leté i na 1 a půl leté výhružka, že je nebudu mít ráda! Jsem strašlivá zlá mamice, co? :-) Vztek je okamžitě pryč a pak se nechám doprošovat "maminko, maminečko měj mne ráda". Si budu vymýšlet nějaké tresty a zákazy - bych si je musela pamatovat :-p No a když vidím účinnou lítost a slzy na krajíčku, tak jim milostivě jako odpouštím a jeden nebo druhý se ke mně přitulí jak štěňátko a je šťastný, že ho má mama aj přese všechno ráda. No a pak většinou navrhnu nějakou hru, kterou si zahrajem....
    Ale to je samozřejmě můj nejtěžší kalibr. Nejprve se posmívám...jenže dcera už je na to velká a syn malý, takže to je nyní mimo mísu. Ale s dcerkou to bylo velmi snadné - postavila jsem před zrcadlo a posmívala se - podívej na tu holčičku, jak je škaredá, když se vzteká, ta je srandovní, dívej,....účinek prakticky okamžitý :-)
  • upraveno 22. srpna 2012
    Jarlo, to dělala moje máma a měla ty nejhodnější holčičky. Ale je to drasťák. Teda moje máma to dělala jinak, prostě jí vyhrkly slzy (upřímné) a řekla něco jako "proč musím mít takový děti". A hups, nejhodnější holčičky... Ještě teď z toho mám husinu. Dřív jsem to odsuzovala, ale jak jsem rostla, ledacos jsem pochopila, třeba to, že máma mě měla ve 22 letech. já mít ve 22letech dítě, tak jsem taky na prášky.

    Svoji dceru miluju, ale neuznávám současný trend, že rodič musí všechno vydržet, zcela se potlačit a být tu jen a výhradně pro dítě. Vždycky mě fascinuje poradna pro rodiče na idnes. To je snad pro anděly, nebo nevím...

    Klasický příklad:
    Dobrý den, potřebuji poradit , jak na našeho 5letého rebela!Musím říct, že poslední rok z něho vážně rostu. Neposlouchá, dělá, že mě neslyší, křičí na nás, že jsme zlý, pokud mu něco zakážeme. Neustále kňourá a brečí, jak není po jeho a jakmile řeknu, že něco nesmí, tak to zrovna udělá. Vysvětlování, nařizování, povídání, jedna na zadek.....nic nezabírá!!!
    Žaneta
    ODPOVĚĎ:
    Dobrý den, Žaneto, mohlo by to být způsobem komunikace ze strany vás rodičů. Některé jazykové prostředky, které jste ve svém dotazu zvolila, napovídají, že možná tak úplně nevnímáte svého synka jako rovnocennou osobnost. Moc Vám doporučuji přečíst si knihu Respektovat a být respektován, a případně také http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html. Také se zdá, že jste zaměřená na své prožívání více než na prožívání svého synka - což mu na chuti ke spolupráci nepřidá. Držím palce, abyste k sobě nalezli cestičku!


    wtf? Rovnocennou osobnost? Vždyť je to pětileté dítě. To prostě nemůže rozhodovat, jak dlouho budou na pískovišti, kam půjdou nebo jestli smí běhat do silnice
  • upraveno 22. srpna 2012
    Jinak rodič-cholerik vždycky přeřve dítě-cholerika :-)
    To je vytloukání klínu klínem. Nefunguje.

    Dle mého názoru a zkušeností. Když už dítě dostane záchvat, je nejlepší ho nechat vyřvat a když už ho chcete za to trestat, tak až je v klidu. I když trestat díte, zvláště malé, za jeho přirozenost - cholerickou povahu mi přijde kruté. Jiná věc je, když to dítě hraje, aby si něco vynutilo. Podle mě je nejlepší ty záchvaty ignorovat, pokud na to máte sílu. Já říkám dceři, breč když musíš, aspoň se ti uvolní endorfiny a budeš se cítit lépe. No a když dostala vyloženě hysterák, což se nestává často, tak ji říkáme, ať nezapomene dýchat:-)
    Hehe - no u nás stále platí na 8 a půl leté i na 1 a půl leté výhružka, že je nebudu mít ráda! Jsem strašlivá zlá mamice, co? :-)
    To je pěkná sviňárna a manipulace. Já se snažím na dítě neřvat a naopak když zlobí (nemyslím ti ty záchvaty), tak na rozdíl od ženy mluvím tiše a pomalu. A funguje to spolehlivě. Když to nepomůže, dám ji na zadek a pak ji řeknu: Dal jsem ti na zadek protože............., ale mám tě rád.
    Důležité je plnit své výhružky a dodržovat co řeknete. Takové to ještě jednou a dostaneš na zadek a pak nic, je úplně na hovno. Jednou jsme šli se ženou a dcerou na procházku. Markétka se strašně vztekala a byla vyloženě protivná a chtěla s námi manipulovat. Už mi vytekly nervy a tak jsem jí řekl. Ještě jednou se budeš takhle vztekat a zlobit a až přijdeme domů na zahradu, dostaneš na zadek. Ona předvedla ještě jeden výstup, pak se zklidnila a uběhlo mezi tím asi deset minut, ale slib je slib:-)
    Neberte to jako nějaké poučování. Chraň Bůh. Jenom říkám, jak to cítím a dělám já. Ne že to je ta správná cesta. Taky každé dítě je jiné. To naše je mimořádně hodné.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 22. srpna 2012
    To je rada jako noha, eště se vsunutou reklamou. Pche, tyhle kecy o rovnocenný osobnosti...

    Mi připomnělo, tuhle se synovec nimral v jídle, ségra a švagr mu to vytkli, on začal fňukat a když se mu ségra řekla aby toho nechal tak prohlásil nenechám dokud se mi neomluvíte. Jak seděl mezi nima - lup, v tu ránu jí měl z obou stran a čuměl jako sůva z nudlí. Někdy musí platit, že proutek se má ohýbat dokud je mladý.
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tak ako užasna je jedna moja sesternica... oprela sa o labilny svôl rozbila tri taniere dve Šalky mojej matke zňičila Šaty.. a keď jej niečo chcete vytknuŤ tak sa na mňa ohradila že citujem: "Ty si taky zlý na mňa ja ťa nebudem mať rada.." VŠetci v šoku z rodiny Čakali Čo urobim...Mala čakala že sa jej snaď ospravedlnim či čo... Pokrčil som ramenami že "No nejak s tym snaď prežijem..."
    Ale ako keď si toto dovoľuje osem(myslim že osem) ročne decko... buďte radi že ste radi. amen
  • upraveno 22. srpna 2012
    Chmur: Taky to neber jako poučovaní, ale kdybys s tím dítětem byl 24/7, zjistil bys, že jsou momenty, kdy prostě od příručkové výchovy ukročíš, protože jsi jenom člověk. Jinak máš pochopitelně pravdu.

    Já mám zatím mimino, takže nemůžu nic moc říkat. Ale už teď vím, proč matky nenechávají mimina vyřvat. Ono se vysílí a usne, to je fakt, ale já prostě nenechám svoje dítě plakat ve tmě. To není rozmazlenost, to je instinkt. Ale třeba, když měla dva měsíce a řvala prakticky furt, prostě jsem si po 14 dnech musela umýt vlasy.tak jsem ji položila na bezpečné místo do postýlky a umyla si vlasy, zatímco ona řvala jako šílená.
  • flanker.27flanker.27 Příslušník pražské hospody :)
    upraveno 22. srpna 2012
    Když já jsem řek mámě že s ní nemluvim, tak mi řekla tak mi piš a nechala mě, dokud mi nezačalo bejt samotnýmu smutno...
  • upraveno 22. srpna 2012
    To souvisí s adorací vlastních dětí. Dítě je božstvo, matka jeho velekněžka, jen plebs okolo většinou odmítá konvertovat...
  • upraveno 22. srpna 2012
    Chmur: Taky to neber jako poučovaní, ale kdybys s tím dítětem byl 24/7, zjistil bys, že jsou momenty, kdy prostě od příručkové výchovy ukročíš, protože jsi jenom člověk. Jinak máš pochopitelně pravdu.
    Já jsem snad nic příručkového nepsal. Navíc jsem nikdy žádné příručky o výchově nečetl. Řídím se vlastním rozumem a citem...
    Pokud to jde, nechte ho řvát a jděte do jiné místnosti třebas na icefire forum:-))))
    Jen si myslím, že nemá na děti smysl řvát. To už je lepší jim dát na zadek, ale musí vědět za co a pokud dostanou nějaké záchvaty, tak žádné řvaní stejně nic neřeší, akorát se ještě víc vystresujete a k tomu své okolí....manžela, ostatní děti atd.
    Moc se mi líbí hláška: Dám ti na zadek, abys měl skutečný důvod brečet:-)))
  • upraveno 22. srpna 2012
    Přátelé pozor, dobré rady z idnesu pokračují:

    Dobrý den. Mám dceru Karolínku, je jí 18 měsíců a mám pocit, že mi začíná dělat naschvály a neposlouchá. Např. obědy se snaží jíst rukou, i když umí jíst lžící a já jí bohužel nedokážu přimět, aby mě poslechla a tou lžící jedla. Takže to nakonec vzdám a přestanu si jí všímat. To samé mi dělá s jogurty, otáčí kelímek dnem vzhůru, i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat. A takových situací je více. Vím, že se u dětí může objevit období vzdoru, ale tak brzy? A jak na to nejlépe reagovat? Vím, že když jí dám přes zadek, že to nefunguje. Zkoušela jsem jí i odstrčit od sebe, že jí nechci, když zlobí. Ale to se pak skoro nenávidím, protože vím, že nás to obě moc zraňuje, a funguje to jen chvíli. Takže jsem to přestala používat. A ještě je zajímavé, že se snaží vytočit jen mě, manžela poslouchá a jí u něj hezky. Děkuji za radu.
    Šárka a Karolínka
    ODPOVĚĎ:
    Dobrý den, Šárko, to, co popisujete, není vzdor, ale zkoumání světa, a ve spojitosti s tím i Vašich reakcí. Je moc dobře, že už dcerku neodstrkujete a neříkáte jí, že ji nechcete – to byste jí psychicky „zavařila“ na celý život. Příliš dcerku omezujete, zbavujete se tím možnosti dcerku ukočírovat, až to bude skutečně třeba. Čím více zákazů a příkazů, tím méně je dítě bude respektovat. Zásadní chybou je, že jí přisuzujete (už v tomto věku!) zlé úmysly: „dělat naschvály“, „i když ví, že to nesmí. A ještě na mě kouká, jestli se budu rozčilovat.“, „se snaží vytočit“... Toto je Vaše interpretace jejího chování, nikoli její skutečné motivy. Nejlépe tedy: dovolte vše, co lze; např. pokud má umyté ručičky, proč by jimi nemohla jíst? Když si moje dcerka jednu dobu plácala jogurt na hlavu, vždycky jsem s úsměvem řekla:“Ty lumpice, už zase? To tě zase musím umýt.“


    Pokud má dítě umyté ručičky, proč by jimi nemohlo jíst? Hm... Asi proto, že se doprčic jí lžící.

    Podle téhle psycholožky musí být rodič anděl. Nevadí mu, že musí 4 x denně prát a žehlit prádlo, které jeho dítě zapatlá, když jí rukama, nevadí mu stále dokola mýt dítě, co si kydá jogurt do vlasů. A chápat to musí určitě i ostatní. Když je matka objednaná k zubaři, doktor rád počká, protože ona musí umýt dítě, které si zase kydlo jogurt na hlavu. Kdyby mu snad chtěla dát pacholíka v parku, všichni musí pochopit, že se buď budou držet dál, nebo pacholík přistane na nich, to je přeci jasné...
  • upraveno 22. srpna 2012
    Když si moje dcerka jednu dobu plácala jogurt na hlavu, vždycky jsem s úsměvem řekla:“Ty lumpice, už zase? To tě zase musím umýt.“
    Takovým ženám by mělo Danone platit....:-)
  • upraveno 22. srpna 2012
    Takovým ženám by mělo Danone platit....:-)
    Psychiatra?
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tyna: Hoď sem ještě něco... Bavím s tím maminku... :D
  • upraveno 22. srpna 2012
    :-)) Držím se zásady, že jsem mama a ne služka natož otrok. Já jsem tady šéf a děcka od toho, aby poslouchaly. Jsou věci, kde je prostor k debatě a dítě má možnost se vyjádřit a jeho hlas má stejnou váhu jako hlas dospělého a jsou chvíle, kdy se spěchá nebo jsme v kolejišti a není na diskuse čas a dítě musí zatraceně dobře vědět, kdy má držet hubu a krok. no a pak je stanovování hierarchie - malý chce čumět na pohádku a já řeknu je pozdě a spát. On mne liskne a já ho lisknu víc, jestli to zkusí znova, tak ho seřežu. Protože na rodiče se ruka vztáhnout nesmí.

    Ale hlavně nezapomínejme na to nejdůležitější - jsme děti našich rodičů a rodiče našich dětí. Máme společné charakterové vlastnosti a naše děti jsou nám podobnější než jakékoliv jiné. To co může přijít jednomu drastické to druhému ne, protože děti jsou ze stejného těsta jako rodič.
    takže já tu nejsem od toho, abych čekala až se děťátko vyzuří. Já jsem tu od toho, abych tomu učinila přítrž.

    Všechny samice trestají fyzicky své potomky - je to pro jejich dobro - pomáhá to zafixovat souvislost: "uděláš tohle a bude to bolet" je jedno jak moc, mládě si pamatuje pouze, že to bude bolet. Milion let můžete vysvětlovat ať nevběhne pod auto, že to bude bolet - nepředstaví si jak. Ale když ho vyplatíte na plínu, tak si bude pamatovat souvislost. Proto má význam pouze okamžitý trest.
    A jen debil by dítě plácnul tak, aby mu ublížil!
  • upraveno 22. srpna 2012
    Tyna napsal(a):

    Šárko, to, co popisujete, není vzdor, ale zkoumání světa, a ve spojitosti s tím i Vašich reakcí.
    Nejlépe tedy: dovolte vše, co lze; např. pokud má umyté ručičky, proč by jimi nemohla jíst? Když si moje dcerka jednu dobu plácala jogurt na hlavu, vždycky jsem s úsměvem řekla:“Ty lumpice, už zase? To tě zase musím umýt.“

    Tyto věty mě teda rozesmály:-D A já se pak divím, že všude potkávám nevychované spratky, kteří svoji maminky v pohodě vyfackují (viděla jsem na vlastní oči, milé dítko) a terorizují nejen rodiče, ale i zbytek světa... A ona i psycholožka radí, nechat je dělat vše, co si zamanou, zajímavé:-)
    (Ne, že bych neměla ráda děti, mám, ale jen ty vychované:-))
  • upraveno 22. srpna 2012
    Chmur napsal(a):

    Psychiatra?
    Dávat dárkové poukazy za vysokou spotřebu jogurtů:-) Třebas plato zdarma
    A jen debil by dítě plácnul tak, aby mu ublížil!
    To není pravda. Prostě se stát může cokoliv.
    Pro tyto účely postačí i primalex:-))
  • upraveno 22. srpna 2012
    Miss Utahraptor napsal(a):

    Tyna: Hoď sem ještě něco... Bavím s tím maminku... :D

    dobry den chtela jsem se zeptat jestli je normalni pocit bezmocnosti kdyz si dcera15let privedla pitbula bez meho dovoleni a ted me nenavidi za to ze psa nemam rada.ja uz vlastne nestojim ani o deti protoze me velice zklamali jak ve skole tak i v chovani . vyvrcholilo to tak ze mne dcera napadla zehlickou na vlasy a syn ji v tom podporil ma 21let a nikdy s nim problem nebyl .jsem uz v takovem stavu kdy je nemam rada a zvazuji ze ji dam do pece otci. je velice problematicka jak ve skole tak i doma.jak neni po jejim tak vyvadi.oba dva se mi smeji do obliceje,uz se mi nechce ani zit. mam pocit ze se mi rodina rozpada a touzim hlavne po klidu tak se chci odstehovat k mamince ,dcera bude u otce ,syn je plnolety .nikdybych neverila ze by se mi rodina rozpadla ale uz nemem silu cokoliv vysvetlovat natoz s nima mluvit.jsem si jistsaze jsem udelala maximum ale za dobrotu na zebrotu.dekuji za odpoved nada
    nada
    ODPOVĚĎ:
    Dobrý den, Naďo, vypadá to, že vztahy mezi Vámi a dětmi jsou narušené od základu, pitbul apod. už jsou jen důsledky. Klíč by mohl být v tomto Vašem postoji: "ja uz vlastne nestojim ani o deti protoze me velice zklamali jak ve skole tak i v chovani". Z toho by se dalo usuzovat, že se Vašim dětem nedostalo tzv. bezpodmínečné lásky, protože z Vás vyciťovaly, že o ně stojíte jen tehdy, když dělají to, co chcete a chovají se podle Vašeho přání. Měla jste nějaká očekávání, která děti nenaplnily, a cítíte se zklamaná. Pokud to tak bylo, děti se dlouholetému pocitu nemilovanosti brání agresivitou... Přeji Vám i Vašim dětem, abyste nakonec ještě k sobě našli cestu.

    Na paní děti fyzicky útočí, je to její chyba, protože je dost nemilovala... Ajá bych skoro řela, že to bude následek té výchovy "klidně po mně mrskni jogurt"
  • upraveno 22. srpna 2012
    Chmure - neříkej, že bys své dítě plácnul tak, abys mu něco zlomil nebo pochroumal. To si neumím představit...
  • upraveno 22. srpna 2012
    Psychiatra?
    Dávat dárkové poukazy za vysokou spotřebu jogurtů:-) Třebas plato zdarma
    A jen debil by dítě plácnul tak, aby mu ublížil!
    To není pravda. Prostě se stát může cokoliv.

    Ještě k té výchově. Někteří rodiče to mají fakt těžké. Jejich děti prostě podělily "problémové" geny nebo matka byla v době těhotenství ve velkém stresu (věřím, že se to může promítnout do chování děcka) a i přes nejlepší vůli a snahu to dítě nevychováte k prospěchu svému a jemu samotnému. Někdy to prostě není v lidských silách.
  • upraveno 22. srpna 2012
    Co se týče výchovy, pobavil mě normalizaní film Třetí táta. Bohužel ne obsahem, ale tím, že doba se tak moc nezměnila. Když tam ten rozmazlený kluk řekne otčímovi se snahou o výchovu "máma po mě uklízí ráda", mámchuť ho lištit. :-)
  • upraveno 22. srpna 2012
    Chmure - neříkej, že bys své dítě plácnul tak, abys mu něco zlomil nebo pochroumal. To si neumím představit...
    Samozřejmě že ne. Ale já nevím. Člověk jí chce plácnout přes zadek, strčí tam ruku a nechtěně jí třebas narazíte ruku nebo zlomíte prst. Ale je jasný, že se tomu snažím co nejvíc vyvarovat a biju něžně:-)))
Abys mohl komentovat, musíš se přihlásit nebo zaregistrovat.